| Nahum 1:1-15 |
| 1. Břímě Nínívé. Kniha vidění Nachúma, Elkóšího. |
| 2. Hospodin je BŮH žárlivý a mstící se, Hospodin se mstí, a no, je pln popuzení, Hospodin se mstí na svých protivnících, a no, on se horší na své nepřátele. |
| 3. Hospodin je pomalý k hněvu a veliký v moci, a le zcela bez trestu nenechává; Hospodin - jeho cesta je ve vichřici a v bouři a oblaka jsou prach jeho nohou. |
| 4. Osopuje se na moře a vysušuje je a vyschlými činí všechny řeky; Bášán i Karmél vadne, vadne i mladá zeleň Levánónu. |
| 5. Před ním se hory třesou a pahorky se rozplývají, a no, před jeho tváří se pozvedá země, a no, svět a všichni jeho obyvatelé v něm; |
| 6. kdo může ob stát před tváří jeho rozhorlení? A kdo může povstat proti žáru jeho hněvu? Jeho popuzení se vylévá jako oheň a skály jsou od něho rozráženy. |
| 7. Hospodin je dobrý, je útočištěm v den tísně a zná důvěřující v něho, |
| 8. i bude převalující se záplavou přivádět zhoubu jejího místa a jeho nepřátele bude pronásledovat tma. |
| 9. Co zamýšlíte proti Hospodinu? On může uskutečnit skoncování, tíseň nebude dvakrát povstávat. |
| 10. Byť byli spleteni až v trnité houští a jako by svým opojným nápojem opojeni, budou zplna pohlceni jako vysušené plevy. |
| 11. Z tebe vyšel zamýšlející proti Hospodinu zlo, rádce ničemnosti. |
| 12. Hospodin řekl takto: Ač jsou v plném počtu a tak mnozí, i tak budou skoseni a on pomine; a no, ponižoval jsem tě - již tě ponižovat nebudu, |
| 13. nýbrž nyní z tebe budu lámat jeho jho a strhávat tvá pouta. |
| 14. A stran tebe Hospodin rozkázal: Z tvého jména nebude již rozséváno, z domu tvého boha budu vytínat sochy a slitiny; budu připravovat tvůj hrob, neboť jsi hoden pohrdání. |
| 15. Hle, na horách nohy zvěstovatele, ohlašujícího pokoj! Slav, Júdo, své slavnosti, splň své sliby, neboť ničemník již nadále nebude tebou procházet, on všechen je vyťat! |
| Nahum 2:1-13 |
| 1. K tvé tváři vystupuje bořitel - pozor na pevnost, hlídej cestu, posilni boky, velmi vystupňuj moc, |
| 2. neboť Hospodin vrátil slávu Jákóbovu jako slávu Isráélovu, když je plenitelé poplenili a jejich výhonky zmařili. |
| 3. Štíty jeho hrdinů jsou načerveněné, vojáci jsou oděni v červcový šarlat, vozy jsou v den své přípravy v ohnivé záři železa a kopí se míhají. |
| 4. V ulicích zuří vozy, na prostranstvích se předbíhají, jejich vzezření - jako pochodně, sem-tam se kmitají jako blesky. - |
| 5. Připomíná si své chrabré; ti klopýtají při své chůzi, spěchají k jeho zdi a zřizuje se ochranná střecha; |
| 6. brány řek se otevřou a palác se rozpadne. |
| 7. A no, je ustanoveno: Bude odvedeno, bude dopraveno nahoru, a jeho nevolnice budou sténat jako by hlas em holubů, tlukouce na svá prsa. |
| 8. A Nínívé, to bylo odedávna jako rybník vod - a oni budou prchat… Stůjte! Stůjte! A le nebude ohlížejícího se. |
| 9. Kořistěte stříbro, kořistěte zlato, neboť není konce jeho zařízení, bohatství všeho žádoucího náčiní. |
| 10. Prázdnota, a no, vyprázdněnost a zpustošenost! I rozplývá se srdce za viklání kolenou a svíjení v bolesti ve všech bocích, a tváře jich všech stahují červeň. |
| 11. Kde je doupě lvů, a no, to, jež bylo pastvištěm lvíčat, kde chodil lev, lvice, mládě lva, a nebylo plašícího? |
| 12. Lev rval pro potřeby svých mláďat a rdousil svým lvicím, a plnil své díry úlovkem, a no, svá doupata rozervaným. |
| 13. Hle, já, jsem proti tobě, prohlášeno Hospodinem zástupů, a chci na dým spálit jeho vozy, a tvá lvíčata bude požírat meč a tvé loupežení budu ze země vymycovat; a hlas tvých poslů již nebude slyšet. |
| Nahum 3:1-19 |
| 1. Běda, město krve! Ono všechno je lži, bezpráví plné, loupežení se nezanechává. |
| 2. Zvuk biče a zvuk hřmotu kol a uhánějících koní a nadskakujících vozidel! |
| 3. Vztyčující se jezdci a čepel meče a bleskot kopí a množství probodaných, a no, hromada mrtvol, a není konce tělům - klopýtají o jejich mrtvoly! - |
| 4. pro množství smilstva smilnice vynikající půvabem, mistryně čarodějnictví, jež ve své smilstvo zaplétala národy a ve svá čarodějnictví kmeny. |
| 5. Hle, já, jsem proti tobě, prohlášeno Hospodinem zástupů, a budu vyhrnovat tvé podolky nad tvou tvář a ukazovat národům tvou nahotu, a no, královstvím tvou hanbu, |
| 6. a budu na tebe házet hnusnosti a budu tě znevažovat a činit tě jako by divadlem. |
| 7. I bude se dít, že každý z vidoucích tě bude od tebe utíkat a říkat: Nínívé je vyvráceno, kdo mu bude projevovat soustrast? Odkud ti mám hledat potěšujícího? |
| 8. Zda jsi lepší než Nó Ámónovo, jež leželo mezi řekami, vůkol mělo vody, jehož hradbou bylo moře, vody byly jeho zdí, |
| 9. Kúš mohutností, a Egypťané, a nebylo jim konce, Pút a Lúvím byli jeho pomocí - |
| 10. i ono ode šlo do vyhnanství, mezi zajatectvem, i jeho batolata byla na nárožích všech ulic rozrážena a stran jeho vážených vrhali los, a všichni jeho velikáni byli spoutáni okovy. |
| 11. I ty budeš opájeno, budeš skrýváno, i ty budeš hledat útočiště před nepřítelem. |
| 12. Všechny tvé pevnosti - fíkovníky s ranými plody, jež, jsou-li střásány, padají na ústa jedlíka. |
| 13. Hle, tvůj lid - ženy v tvém nitru, brány tvé země jsou široce otevřeny tvým nepřátelům, tvé závory sžírá oheň; |
| 14. načerpej si vody pro čas obležení, posilni svá opevnění, vejdi v jíl a šlapej v hlíně, zmocni se formy na cihly. |
| 15. Tam tě bude sžírat oheň, vytínat tě bude meč, bude tě sžírat jako jelekové, rozplemeň se jako jelekové, rozplemeň se jako arbehové. |
| 16. Rozmnožilo jsi své kupce nad hvězdy nebes; jelekové si zařádí a od letí, |
| 17. tvoji minzárové jsou jako arbehové a tvoji tifsárové jako veliké kobylky, jež se v den chladu ukládají na zídkách, když vyjde slunce, ulétají, aniž je známo místo, kde oni jsou. |
| 18. Tvoji pastýři spí, králi Aššúra, tvoji chrabří odpočívají, tvůj lid, ti jsou rozprášeni na horách a není shromažďujícího. |
| 19. Není úlevy tvému zdrcení, tvá rána je nezhojitelná; všichni slyšící o tobě zvěst zatleskají nad tebou v dlaň, neboť na koho ustavičně nepřecházelo neštěstí od tebe? |
| Žalmy 145:17-21 |
| 17. ( Cádé ) Hospodin je spravedlivý na všech svých cestách a laskavý ve všech svých činech, |
| 18. ( Kóf ) Hospodin je blízký všem volajícím ho, všem, kteří ho volají v pravdě, |
| 19. ( Réš ) uskutečňuje přání svých ctitelů a jejich křik o pomoc slyší a pomáhá jim. |
| 20. ( Šín ) Hospodin ochraňuje všechny milující ho a všechny zlovolné bude ničit. |
| 21. ( Táu ) Má ústa budou vyslovovat chválu Hospodina a všechno maso bude oslavovat jeho svaté jméno navždy a věčně. |
| Přísloví 30:16-16 |
| 16. šeól a zavřená děloha, země se vodou nenasytí a oheň neřekne: Dost. |
| Zjevení Janovo 12:1-17 |
| 1. A v nebi se ukázalo veliké znamení: žena oblečená v slunce a pod jejíma nohama měsíc a na její hlavě věnec dvanácti hvězd; |
| 2. a jsouc těhotná, křičela, svíjejíc se a trpíc muka porodu. |
| 3. A ukázalo se v nebi další znamení, a hle, veliký ohnivý drak, mající sedm hlav a deset rohů, a na jeho hlavách sedm čelenek; |
| 4. a jeho ocas vleče třetinu hvězd nebe, i svrhl je na zem. A ten drak stanul před tou ženou, jež se chystala porodit, aby, až porodí, její dítě pohltil. |
| 5. I porodila syna mužského pohlaví, jenž má všechny národy pást železnou holí, a to její dítě bylo uchváceno k Bohu a k jeho trůnu; |
| 6. a ta žena prchla do pustiny, kde má od Boha připravené místo, aby ji tam tisíc dvě stě šedesát dní živili. |
| 7. I nastala v nebi válka: Michaél a jeho andělé se jali válčit s tím drakem, a drak se jal bojovat, i jeho andělé, |
| 8. a nedosáhl převahy, aniž se ještě v nebi našlo jejich místo; |
| 9. i byl ten veliký drak, ten starý had, jenž se nazývá Ďábel a Satan, jenž svádí celý obydlený svět, svržen, byl svržen na zem, a s ním byli svrženi jeho andělé. |
| 10. A v nebi jsem uslyšel silný hlas, pravící: Teď nastalo vysvobození a síla a království našeho Boha a pravomoc jeho KRISTA, protože žalobce našich bratrů, jenž je před naším Bohem dnem i nocí obžalovával, byl svržen; |
| 11. a oni nad ním zvítězili pro Beránkovu krev a pro slovo svého svědectví, a své žití nemilovali až do smrti. |
| 12. Pro tuto příčinu se veselte, vy nebesa i vy, kteří v nich bydlíte. Běda zemi a moři, protože ďábel sestoupil k vám a má veliký vztek, věda, že má málo času. |
| 13. A když ten drak uviděl, že byl svržen na zem, jal se tu ženu, jež porodila to dítě mužského pohlaví, pronásledovat. |
| 14. I byla té ženě dána dvě křídla velikého orla, aby mohla letět do pustiny na své místo, kde je pryč od toho hada po dobu a doby a půl doby živena. |
| 15. A had za tou ženou vypustil ze svých úst vodu jako řeku, aby ji učinil kořistí řeky. |
| 16. A té ženě pomohla země; i otevřela země svá ústa a tu řeku, již drak ze svých úst vypustil, pohltila. |
| 17. A drak se na tu ženu rozhněval a odešel vést válku se zbývajícími z jejího semene, kteří jsou bedlivi Božích příkazů a drží se Ježíšova svědectví. |