A A A A A
Error:
BookNum: 32 Chapter: 1 VerseStart: 17 VerseShouldHave: 16
Bible za jeden rok
Prosinec 18

Jonáš 1:1-17
1. I do stalo se k Jónovi, synu Amittajovu, slovo Hospodinovo, výrok:
2. Vstaň, jdi do Nínívé, toho velikého města, a provolávej k němu, neboť jejich zlo vystoupilo před mou tvář.
3. A le Jóná vstal k útěku z přítomnosti tváře Hospodinovy do Taršíše; sestoupil tedy do Jáfó, kde zastihl loď, jež do Taršíše měla plout, i zaplatil jízdné na ní a sestoupil v ni k plavbě s nimi z přítomnosti tváře Hospodinovy do Taršíše.
4. A le Hospodin na moře přihnal veliký vichr, takže na moři nastala veliká bouře a loď byla v nebezpečí roztříštění;
5. a námořníci se báli a křičeli každý k svým bohům, a vyhazovali náčiní, jež byla v lodi, do moře k ulehčení od těch, jež byla při nich. A le Jóná byl sestoupil do vnitřku plavidla a ulehl a tvrdě usnul;
6. i přiblížil se k němu kapitán lodi a řekl mu: Co je s tebou, ospalče? Vstaň, volej k svému bohu, snad se ten bůh ráčí na nás rozpomenout, a ť nemusíme zahynout.
7. I řekli jeden k druhému: Pojďte a vrhejme losy, a ť víme, čí příčinou máme toto neštěstí. Jali se tedy vrhat losy a los padl na Jónu;
8. i řekli k němu: Nuže, oznam nám ty, pro něhož máme toto neštěstí, co je tvým zaměstnáním a odkud přicházíš, která je tvá země a z kterého lidu ty jsi?
9. I řekl k nim: Já jsem Hebrej a mám já v úctě Hospodina, Boha nebes, jenž zřídil moře i souš.
10. Ti muži se tedy ulekli velikým leknutím a řekli k němu: Co jsi toto učinil? - neboť ti muži věděli, že on utíká z přítomnosti tváře Hospodinovy, neboť jim to byl oznámil;
11. i řekli k němu: Co s tebou máme učinit, a by se moře zpřed nás muselo uklidnit? Neboť moře se stávalo stále bouřlivějším.
12. I řekl k nim: Vezměte mě a hoďte mě do moře a moře se zpřed vás bude muset uklidnit, neboť já vím, že tato veliká bouře je proti vám mou příčinou.
13. A le ti muži se jali usilovně veslovat k návratu na souš, a le nebyli toho schopni, neboť moře stále bouřilo proti nim.
14. Jali se tedy volat k Hospodinu a říkat: Ach, Hospodine, kéž, prosíme, nemusíme zahynout za žití tohoto muže, a kéž na nás neuvaluješ nevinnou krev, neboť ty, Hospodine, jednáš podle toho, co oblibuješ!
15. A Jónu vzali a hodili do moře, a moře ustalo od svého zuření,
16. i báli se ti muži Hospodina velikou bázní a jali se Hospodinu obětovat oběť a slibovat sliby.
17. A Hospodin zjednal velikou rybu k pohlcení Jóny, i po byl Jóná v břiše té ryby tři dni a tři noci;

Jonáš 2:1-10
1. a jal se Jóná z břicha té ryby modlit k Hospodinu, svému Bohu,
2. a řekl: Ze své tísně jsem se jal volat k Hospodinu, i odpověděl mi, o pomoc jsem křičel z lůna šeólu - uslyšel jsi můj hlas,
3. když jsi mě byl hodil v hloubku srdce moří a obklopovalo mě vodstvo; přešly nade mnou všechny tvé příboje a tvé vlny.
4. A já jsem řekl: Jsem zavržen zpřed tvých očí, přece však opět chci pohledět na tvůj svatý chrám.
5. Vody mě obemkly až po duši, obklopuje mě hlubina, k mé hlavě se přivíjí mořská tráva.
6. K základům hor jsem sestoupil, země, její nejzazší hranice - navždy za mnou, vynesl jsi však můj život z propasti, Hospodine, můj Bože!
7. Při zemdlívání své duše ve mně jsem vzpomněl Hospodina a má modlitba vešla k tobě do tvého svatého chrámu.
8. Ctitelé lží marnosti opouštějí svou laskavost,
9. já však ti s hlasem děkování budu obětovat, co jsem slíbil, chci splnit. Záchrana je Hospodinova!
10. A k Jónovi se po druhé do stalo slovo Hospodinovo, výrok:

Jonáš 3:1-10
1. Vstaň, jdi do Nínívé, toho velikého města, a provolávej k němu to provolání, jež k tobě budu vyslovovat.
2. A Jóná vstal a ode šel podle slova Hospodinova do Nínívé; a Nínívé bylo před Bohem veliké město, cesty tří dní,
3. a když Jóná počal cestou prvního dne v to město vcházet, jal se provolávat a říkat: Ještě čtyřicet dní a Nínívé bude podvráceno!
4. A muži Nínívé uvěřili v Boha a provolali půst, i oblékli se v pytloviny, od jejich největšího až po jejich nejmenšího;
5. a když to slovo dospělo ke králi Nínívé, povstal ze svého trůnu a složil ze sebe svůj plášť a pokryl se pytlovinou a usedl na popel,
6. a rozhlásil a pronesl v Nínívé výnosem krále a jeho velikánů výrok: Nechť lidé a ni dobytek, skot a ni drobný dobytek, neokoušejí ničeho, nechť se nepasou a ni vody nechť nepijí,
7. a nechť se pokrývají pytlovinami, lidé i dobytek, a nechť volají usilovně k Bohu a od vracejí se každý od své zlé cesty a od násilí, jež je v jeho dlaních.
8. Kdo ví? Bůh se může obrátit a slitovat se a od vrátit se od žáru svého hněvu, takže nebudeme muset zahynout.
9. A Bůh viděl jejich činy, že se od vrátili od své zlé cesty, i jal se Bůh litovat stran toho neštěstí, o němž byl promluvil, že jim je způsobí, a nezpůsobil.
10. To na Jónu učinilo nelibý dojem veliké nelibosti, i rozhněval se

Jonáš 4:1-11
1. a když se modlil k Hospodinu, řekl: Ach, Hospodine, zda toto ne byla má řeč za mého pobytu na mé půdě? Proto jsem pospíšil utéci do Taršíše, neboť jsem věděl, že ty jsi BŮH milostivý a soucitný, zdlouhavý k hněvu a oplývající laskavostí a slitovávající se stran neštěstí.
2. Nyní tedy, Hospodine, vezmi, prosím, mou duši ode mne, neboť má smrt bude lepší než můj život.
3. A Hospodin řekl: Zda je dobře, že ses rozhněval?
4. A Jóná vyšel z města a usedl od východu vůči městu a zřídil si tam budku a usedl pod ni v stín, aby viděl, co se ve městě bude dít.
5. A Hospodin, Bůh, zjednal skočec a dal mu vzrůst shora vůči Jónovi, takže nad jeho hlavou nastal stín jemu k úlevě od jeho obtíže, i zaradoval se Jóná stran toho skočce velikou radostí.
6. A nazítří při vzcházení úsvitu zjednal Bůh červa, jenž ten skočec poškodil, takže uschl,
7. a za vycházení slunce se stalo, že Bůh zjednal vítr, žhavý východní vítr, a slunce bilo na Jónovu hlavu, takže zemdlel a pojal pro svou duši přání umřít, i řekl: Má smrt bude lepší než můj život.
8. A Bůh k Jónovi řekl: Zda je dobře, že ses rozhněval stran toho skočce? I řekl: Je dobře, že jsem se rozhněval, až na smrt!
9. A Hospodin řekl: Ty máš soucit se skočcem, na němž ses nenalopotil, aniž jsi jej vypěstoval, jenž se vyskytl jako syn noci a jako syn noci zahynul;
10. a já bych neměl mít soucit s Nínívé, tím velikým městem, v němž je více než dvanáct myriád lidí, kteří ne roze zn áv ají mezi svou pravicí a svou levicí, a mnohý dobytek?
11. (Od Dávida.) Budiž veleben Hospodin, má skála, jenž vyučuje mé ruce seči, mé prsty boji,

Žalmy 144:1-8
1. má laskavost a má pevnost, má záštita a můj zachránce, pro mne, můj štít a ten, na něho ž spoléhám, jenž mi podmaňuje můj lid.
2. Hospodine, čím je člověk, že ho bereš na vědomí, syn smrtelníka, že ho máš na zřeteli?
3. Člověk je podoben vánku, jeho dni jsou jako míjející stín;
4. Hospodine, nahni svá nebesa, a ť můžeš sestoupit, sáhni na hory, a ť dýmají,
5. blýskej blýskáním, a ť je můžeš rozptýlit, vyšli své šípy, a ť je můžeš zmást,
6. vztáhni své ruce s výsosti, vyrvi mě a vyprosť mě z velikých vod, z ruky synů ciziny,
7. jejichž ústa mluví marnost a jejich ž pravice je pravice lži.
8. Nechť nepřidáváš k jeho slovům, aby se na tebe nemusel obořit, neboť by ses ukázal klamným.

Přísloví 30:6-9
6. Vyprošuji si od tebe dvoje, kéž to přede mnou nechceš zadržet dříve než budu umírat:
7. Vzdal ode mne lež a slova nepravdy, kéž mi nedáváš strádání a ni bohatství, dávej mi jako výdělek si odnášet pokrm mého podílu,
8. abych se nepřesycoval, takže bych tě zapíral a říkal: Kdo je Hospodin?, a abych nemusel zchudnout, takže bych se jal krást a napadat jméno svého Boha.
9. A když otevřel sedmou pečeť, nastalo v nebi asi na půl hodiny mlčení.

Zjevení Janovo 8:1-13
1. I uviděl jsem sedm andělů, kteří stojí před Bohem, a bylo jim dáno sedm trub.
2. A přišel další anděl a postavil se k oltáři, maje zlatou kadidelnici, i bylo mu dáno mnoho kouřidel, aby dodal účinnosti modlitbám všech svatých u zlatého oltáře, jenž byl před trůnem;
3. a dým těch kouřidel vystoupil před Bohem s modlitbami svatých z ruky toho anděla.
4. A ten anděl tu kadidelnici vzal a naplnil ji z ohně oltáře a shodil na zem, i nastaly hlasy a hromy a blesky a zemětřesení.
5. A těch sedm andělů, kteří měli těch sedm trub, se připravilo, aby troubili.
6. I zatroubil první a nastalo krupobití a oheň, smíšené s krví, a bylo to shozeno na zem, i byla spálena třetina země a byla spálena třetina stromů a byla spálena všechna zelená tráva.
7. A zatroubil druhý anděl a do moře byla shozena jakoby veliká hora, planoucí ohněm, i stala se třetina moře krví
8. a pomřela třetina tvorů, kteří byli v moři, kteří měli žití, a byla zničena třetina lodí.
9. A zatroubil třetí anděl a z nebe padla veliká hvězda, planoucí jako pochodeň, a padla na třetinu řek a na prameny vod.
10. A jménu té hvězdy se říká Pelyněk, i stala se třetina vod pelyňkem a mnozí z lidí z těch vod pomřeli, protože zhořkly.
11. A zatroubil čtvrtý anděl a byla udeřena třetina slunce a třetina měsíce a třetina hvězd, aby třetina jich byla zatemněna a aby se po třetinu své doby neukázal den a podobně noc.
12. I uviděl jsem, a zaslechl jsem jednoho orla letícího v středu nebe, pravícího silným hlasem: Běda, běda, běda těm, kdo sídlí na zemi, pro zbývající hlasy trub těch tří andělů, kteří mají troubit.