| Jonáš 1:1-17 |
| 1. I do stalo se k Jónovi, synu Amittajovu, slovo Hospodinovo, výrok: |
| 2. Vstaň, jdi do Nínívé, toho velikého města, a provolávej k němu, neboť jejich zlo vystoupilo před mou tvář. |
| 3. A le Jóná vstal k útěku z přítomnosti tváře Hospodinovy do Taršíše; sestoupil tedy do Jáfó, kde zastihl loď, jež do Taršíše měla plout, i zaplatil jízdné na ní a sestoupil v ni k plavbě s nimi z přítomnosti tváře Hospodinovy do Taršíše. |
| 4. A le Hospodin na moře přihnal veliký vichr, takže na moři nastala veliká bouře a loď byla v nebezpečí roztříštění; |
| 5. a námořníci se báli a křičeli každý k svým bohům, a vyhazovali náčiní, jež byla v lodi, do moře k ulehčení od těch, jež byla při nich. A le Jóná byl sestoupil do vnitřku plavidla a ulehl a tvrdě usnul; |
| 6. i přiblížil se k němu kapitán lodi a řekl mu: Co je s tebou, ospalče? Vstaň, volej k svému bohu, snad se ten bůh ráčí na nás rozpomenout, a ť nemusíme zahynout. |
| 7. I řekli jeden k druhému: Pojďte a vrhejme losy, a ť víme, čí příčinou máme toto neštěstí. Jali se tedy vrhat losy a los padl na Jónu; |
| 8. i řekli k němu: Nuže, oznam nám ty, pro něhož máme toto neštěstí, co je tvým zaměstnáním a odkud přicházíš, která je tvá země a z kterého lidu ty jsi? |
| 9. I řekl k nim: Já jsem Hebrej a mám já v úctě Hospodina, Boha nebes, jenž zřídil moře i souš. |
| 10. Ti muži se tedy ulekli velikým leknutím a řekli k němu: Co jsi toto učinil? - neboť ti muži věděli, že on utíká z přítomnosti tváře Hospodinovy, neboť jim to byl oznámil; |
| 11. i řekli k němu: Co s tebou máme učinit, a by se moře zpřed nás muselo uklidnit? Neboť moře se stávalo stále bouřlivějším. |
| 12. I řekl k nim: Vezměte mě a hoďte mě do moře a moře se zpřed vás bude muset uklidnit, neboť já vím, že tato veliká bouře je proti vám mou příčinou. |
| 13. A le ti muži se jali usilovně veslovat k návratu na souš, a le nebyli toho schopni, neboť moře stále bouřilo proti nim. |
| 14. Jali se tedy volat k Hospodinu a říkat: Ach, Hospodine, kéž, prosíme, nemusíme zahynout za žití tohoto muže, a kéž na nás neuvaluješ nevinnou krev, neboť ty, Hospodine, jednáš podle toho, co oblibuješ! |
| 15. A Jónu vzali a hodili do moře, a moře ustalo od svého zuření, |
| 16. i báli se ti muži Hospodina velikou bázní a jali se Hospodinu obětovat oběť a slibovat sliby. |
| 17. A Hospodin zjednal velikou rybu k pohlcení Jóny, i po byl Jóná v břiše té ryby tři dni a tři noci; |
| Jonáš 2:1-10 |
| 1. a jal se Jóná z břicha té ryby modlit k Hospodinu, svému Bohu, |
| 2. a řekl: Ze své tísně jsem se jal volat k Hospodinu, i odpověděl mi, o pomoc jsem křičel z lůna šeólu - uslyšel jsi můj hlas, |
| 3. když jsi mě byl hodil v hloubku srdce moří a obklopovalo mě vodstvo; přešly nade mnou všechny tvé příboje a tvé vlny. |
| 4. A já jsem řekl: Jsem zavržen zpřed tvých očí, přece však opět chci pohledět na tvůj svatý chrám. |
| 5. Vody mě obemkly až po duši, obklopuje mě hlubina, k mé hlavě se přivíjí mořská tráva. |
| 6. K základům hor jsem sestoupil, země, její nejzazší hranice - navždy za mnou, vynesl jsi však můj život z propasti, Hospodine, můj Bože! |
| 7. Při zemdlívání své duše ve mně jsem vzpomněl Hospodina a má modlitba vešla k tobě do tvého svatého chrámu. |
| 8. Ctitelé lží marnosti opouštějí svou laskavost, |
| 9. já však ti s hlasem děkování budu obětovat, co jsem slíbil, chci splnit. Záchrana je Hospodinova! |
| 10. A k Jónovi se po druhé do stalo slovo Hospodinovo, výrok: |
| Jonáš 3:1-10 |
| 1. Vstaň, jdi do Nínívé, toho velikého města, a provolávej k němu to provolání, jež k tobě budu vyslovovat. |
| 2. A Jóná vstal a ode šel podle slova Hospodinova do Nínívé; a Nínívé bylo před Bohem veliké město, cesty tří dní, |
| 3. a když Jóná počal cestou prvního dne v to město vcházet, jal se provolávat a říkat: Ještě čtyřicet dní a Nínívé bude podvráceno! |
| 4. A muži Nínívé uvěřili v Boha a provolali půst, i oblékli se v pytloviny, od jejich největšího až po jejich nejmenšího; |
| 5. a když to slovo dospělo ke králi Nínívé, povstal ze svého trůnu a složil ze sebe svůj plášť a pokryl se pytlovinou a usedl na popel, |
| 6. a rozhlásil a pronesl v Nínívé výnosem krále a jeho velikánů výrok: Nechť lidé a ni dobytek, skot a ni drobný dobytek, neokoušejí ničeho, nechť se nepasou a ni vody nechť nepijí, |
| 7. a nechť se pokrývají pytlovinami, lidé i dobytek, a nechť volají usilovně k Bohu a od vracejí se každý od své zlé cesty a od násilí, jež je v jeho dlaních. |
| 8. Kdo ví? Bůh se může obrátit a slitovat se a od vrátit se od žáru svého hněvu, takže nebudeme muset zahynout. |
| 9. A Bůh viděl jejich činy, že se od vrátili od své zlé cesty, i jal se Bůh litovat stran toho neštěstí, o němž byl promluvil, že jim je způsobí, a nezpůsobil. |
| 10. To na Jónu učinilo nelibý dojem veliké nelibosti, i rozhněval se |
| Jonáš 4:1-11 |
| 1. a když se modlil k Hospodinu, řekl: Ach, Hospodine, zda toto ne byla má řeč za mého pobytu na mé půdě? Proto jsem pospíšil utéci do Taršíše, neboť jsem věděl, že ty jsi BŮH milostivý a soucitný, zdlouhavý k hněvu a oplývající laskavostí a slitovávající se stran neštěstí. |
| 2. Nyní tedy, Hospodine, vezmi, prosím, mou duši ode mne, neboť má smrt bude lepší než můj život. |
| 3. A Hospodin řekl: Zda je dobře, že ses rozhněval? |
| 4. A Jóná vyšel z města a usedl od východu vůči městu a zřídil si tam budku a usedl pod ni v stín, aby viděl, co se ve městě bude dít. |
| 5. A Hospodin, Bůh, zjednal skočec a dal mu vzrůst shora vůči Jónovi, takže nad jeho hlavou nastal stín jemu k úlevě od jeho obtíže, i zaradoval se Jóná stran toho skočce velikou radostí. |
| 6. A nazítří při vzcházení úsvitu zjednal Bůh červa, jenž ten skočec poškodil, takže uschl, |
| 7. a za vycházení slunce se stalo, že Bůh zjednal vítr, žhavý východní vítr, a slunce bilo na Jónovu hlavu, takže zemdlel a pojal pro svou duši přání umřít, i řekl: Má smrt bude lepší než můj život. |
| 8. A Bůh k Jónovi řekl: Zda je dobře, že ses rozhněval stran toho skočce? I řekl: Je dobře, že jsem se rozhněval, až na smrt! |
| 9. A Hospodin řekl: Ty máš soucit se skočcem, na němž ses nenalopotil, aniž jsi jej vypěstoval, jenž se vyskytl jako syn noci a jako syn noci zahynul; |
| 10. a já bych neměl mít soucit s Nínívé, tím velikým městem, v němž je více než dvanáct myriád lidí, kteří ne roze zn áv ají mezi svou pravicí a svou levicí, a mnohý dobytek? |
| 11. (Od Dávida.) Budiž veleben Hospodin, má skála, jenž vyučuje mé ruce seči, mé prsty boji, |
| Žalmy 144:1-8 |
| 1. má laskavost a má pevnost, má záštita a můj zachránce, pro mne, můj štít a ten, na něho ž spoléhám, jenž mi podmaňuje můj lid. |
| 2. Hospodine, čím je člověk, že ho bereš na vědomí, syn smrtelníka, že ho máš na zřeteli? |
| 3. Člověk je podoben vánku, jeho dni jsou jako míjející stín; |
| 4. Hospodine, nahni svá nebesa, a ť můžeš sestoupit, sáhni na hory, a ť dýmají, |
| 5. blýskej blýskáním, a ť je můžeš rozptýlit, vyšli své šípy, a ť je můžeš zmást, |
| 6. vztáhni své ruce s výsosti, vyrvi mě a vyprosť mě z velikých vod, z ruky synů ciziny, |
| 7. jejichž ústa mluví marnost a jejich ž pravice je pravice lži. |
| 8. Nechť nepřidáváš k jeho slovům, aby se na tebe nemusel obořit, neboť by ses ukázal klamným. |
| Přísloví 30:6-9 |
| 6. Vyprošuji si od tebe dvoje, kéž to přede mnou nechceš zadržet dříve než budu umírat: |
| 7. Vzdal ode mne lež a slova nepravdy, kéž mi nedáváš strádání a ni bohatství, dávej mi jako výdělek si odnášet pokrm mého podílu, |
| 8. abych se nepřesycoval, takže bych tě zapíral a říkal: Kdo je Hospodin?, a abych nemusel zchudnout, takže bych se jal krást a napadat jméno svého Boha. |
| 9. A když otevřel sedmou pečeť, nastalo v nebi asi na půl hodiny mlčení. |
| Zjevení Janovo 8:1-13 |
| 1. I uviděl jsem sedm andělů, kteří stojí před Bohem, a bylo jim dáno sedm trub. |
| 2. A přišel další anděl a postavil se k oltáři, maje zlatou kadidelnici, i bylo mu dáno mnoho kouřidel, aby dodal účinnosti modlitbám všech svatých u zlatého oltáře, jenž byl před trůnem; |
| 3. a dým těch kouřidel vystoupil před Bohem s modlitbami svatých z ruky toho anděla. |
| 4. A ten anděl tu kadidelnici vzal a naplnil ji z ohně oltáře a shodil na zem, i nastaly hlasy a hromy a blesky a zemětřesení. |
| 5. A těch sedm andělů, kteří měli těch sedm trub, se připravilo, aby troubili. |
| 6. I zatroubil první a nastalo krupobití a oheň, smíšené s krví, a bylo to shozeno na zem, i byla spálena třetina země a byla spálena třetina stromů a byla spálena všechna zelená tráva. |
| 7. A zatroubil druhý anděl a do moře byla shozena jakoby veliká hora, planoucí ohněm, i stala se třetina moře krví |
| 8. a pomřela třetina tvorů, kteří byli v moři, kteří měli žití, a byla zničena třetina lodí. |
| 9. A zatroubil třetí anděl a z nebe padla veliká hvězda, planoucí jako pochodeň, a padla na třetinu řek a na prameny vod. |
| 10. A jménu té hvězdy se říká Pelyněk, i stala se třetina vod pelyňkem a mnozí z lidí z těch vod pomřeli, protože zhořkly. |
| 11. A zatroubil čtvrtý anděl a byla udeřena třetina slunce a třetina měsíce a třetina hvězd, aby třetina jich byla zatemněna a aby se po třetinu své doby neukázal den a podobně noc. |
| 12. I uviděl jsem, a zaslechl jsem jednoho orla letícího v středu nebe, pravícího silným hlasem: Běda, běda, běda těm, kdo sídlí na zemi, pro zbývající hlasy trub těch tří andělů, kteří mají troubit. |