A A A A A
Bible za jeden rok
Prosinec 15

Ámos 6:1-14
1. Běda vám, bezstarostní na Cijjónu a již se bezpečně cítíte na hoře Šómrónu, vyznačení za vybrané z národů, a dům Isráélův, ti k nim přicházejí.
2. Přejděte v Kalné a vizte, a odtamtud jděte ve veliké Chamáth a sestupte v Gath Pelištím - zda jsou na tom lépe než tato království? Je- li jejich území větší než vaše území?
3. Vy, již se bráníte zlému dni, a le blíže přivádíte stolici násilí,
4. již uléháte na pohovkách ze slonoviny a roztahujete se na svých postelích a jídáte jehňata ze stáda a telata zprostřed chléva,
5. již vyzpěvujete ke zvuku varyta, - oni si jako Dávíd vymýšlejí nástroje ke zpěvu,
6. ti, již se napájejí okříny vína a maží se vybranými oleji, aniž se trápí nad zdrcením Josefovým.
7. Proto nyní budou muset být odvedeni, v čele odvedených, i bude pomíjet jásot roztahujících se.
8. Pán, Hospodin, přisáhl při sobě samém, prohlášeno Hospodinem, Bohem zástupů: Já si ošklivím zpupnost Jákóbovu a nenávidím jeho paláce, i chci město i jeho náplň vydat na pospas,
9. a stane se, že deset mužů, byť mohli být pozůstaveni v jednom domě, i ti budou mřít;
10. a když něko ho bude chtít vyzvednout jeho strýc a jeho spalovač k vynesení kostí z domu a bude říkat tomu, jenž bude v nitru domu: Zda je ještě někdo s tebou? - řekne: Již nikdo. A řekne: Pst! Jen nepoukazovat na jméno Hospodinovo!
11. Vždyť, hle, Hospodin rozkazuje a roz bije dům veliký na trosky a dům malý na střepiny.
12. Zda poběží koně po skalisku? Bude-li se tam orat skotem? Vždyť jste převrátili právo v žluč a ovoce spravedlnosti v pelyněk,
13. vy, již se radujete pro nic, již říkáte: Zda ne svou silou jsme si dobyli rohů?
14. Však, hle, já - chystám se vzbudit proti vám, dome Isráélův, prohlášeno Hospodinem, Bohem zástupů, národ - ti vás vytlačí od vstupu do Chamáthu až po potok stepi.

Ámos 7:1-17
1. Pán, Hospodin, mi ukázal toto: Že hle, na počátku vzcházení otavy vytvářel kobylky, a to, hle, otavy po králových sečích;
2. a když skončily s požíráním bylinstva země, stalo se, že jsem řekl: Pane, Hospodine, odpusť, prosím! Jak bude moci Jákób povstat, vždyť on je malý!
3. Hospodinu bylo líto stran tohoto. Nebude se to dít, řekl Hospodin.
4. Pán, Hospodin, mi ukázal toto: Že hle, Hospodin volal k soudu ohněm; ten sežral velikou hlubinu, sežral i dědictví.
5. I řekl jsem: Pane, Hospodine, ustaň, prosím! Jak bude moci Jákób povstat, vždyť on je malý!
6. Hospodinu bylo líto stran tohoto. Ani to se nebude dít, řekl Pán, Hospodin.
7. Ukázal mi toto: Že hle, Pán stál u svislé zdi a v jeho ruce olovnice;
8. a ke mně Hospodin řekl: Co ty vidíš, Ámósi? I řekl jsem: Olovnici. A Pán řekl: Hle, já - chystám se přiložit olovnici v nitro svého lidu, Isráéle, nebudu mu nadále promíjet,
9. i budou pustnout výšiny Isákovy a svatyně Isráélovy budou vyvraceny, a proti domu Jároveámovu chci s mečem povstat.
10. A Amacjá, kněz Béth-Élu, poslal k Jároveámovi, králi Isráélovu, výrok: Ámós se uvnitř domu Isráélova spikl proti tobě - země nemůže snést všechny jeho řeči,
11. vždyť Ámós říká takto: Jároveám musí umřít mečem a Isráél jistotně musí být z povrchu své půdy odveden.
12. A k Ámósovi Amacjá řekl: Vidoucí, jdi, utec si do země Júdovy a tam jez chléb, a tam budeš moci prorokovat,
13. a le v Béth-Élu již nadále prorokovat nesmíš, neboť on je svatyní královou, a no, on je domem království.
14. A Ámós odpověděl a řekl k Amacjovi: Já ne jsem prorok, aniž jsem já synem proroka, nýbrž jsem já skoták a otrhávač plodů sykomor,
15. a le Hospodin mě vzal zpoza stáda a řekl ke mně Hospodin: Jdi, prorokuj k mému lidu, Isráélovi.
16. Nyní tedy slyš slovo Hospodinovo: Ty pravíš: Nesmíš prorokovat proti Isráélovi, aniž smíš kázat proti domu Isákovu;
17. proto řekl Hospodin takto: Tvá žena bude ve městě smilnit a tvoji synové a tvé dcery budou padat mečem, a tvá půda bude provazem rozdělována a ty budeš na nečisté půdě umírat; a Isráél jistotně musí být z povrchu své půdy odveden.

Žalmy 142:1-7
1. (Poučení od Dávida za jeho pobytu v jeskyni. Modlitba.) Svým hlasem křičím k Hospodinu, svým hlasem k Hospodinu úpím,
2. před jeho tváří vylévám svůj nářek, svou úzkost před jeho tváří vyjevuji.
3. Při zemdlívání mého ducha ve mně ty věru znáš mou pěšinu; na stezce, jíž se ubírám, mi tajně políčili past.
4. Hleď v pravo a viz, že není znajícího se ke mně, pro mne zaniklo útočiště, není zajímajícího se o mou duši.
5. Jal jsem se k tobě křičet, Hospodine, říkat: Ty jsi mým útočištěm, mým podílem v zemi živých.
6. Upři pozornost na mé hořekování, neboť jsem velmi zeslábl, vyprosť mě od mých pronásledovatelů, neboť se ukázali nade mne silnějšími,
7. vyveď mou duši z vězení ke chvále svého jména; spravedliví se budou při mně vůkol postavovat, neboť na mně projevuješ dobrotu.

Přísloví 29:27-27
27. Ošklivostí spravedlivému je zlosyn, ošklivostí zlovolnému upřímný stran své cesty.

Zjevení Janovo 5:1-14
1. I uviděl jsem na pravici toho, jenž seděl na trůně, knihu popsanou zevnitř i zezadu, zapečetěnou sedmi pečetěmi;
2. a uviděl jsem silného anděla, prohlašujícího mohutným hlasem: Kdo je hoden otevřít tu knihu a zrušit její pečeti?
3. I nemohl nikdo, v nebi ani na zemi ani pod zemí, tu knihu otevřít ani na ni hledět;
4. a já jsem velmi plakal, protože nikdo nebyl shledán hodným tu knihu otevřít ani na ni hledět.
5. A jeden z těch starších mi praví: Neplač; hle, lev, jenž je z kmene Júdova, kořen Davidův, zvítězil, takže může tu knihu a jejích sedm pečetí otevřít.
6. I uviděl jsem uprostřed toho trůnu a těch čtyř živých bytostí a uprostřed těch starších stát Beránka jakoby zabitého, majícího sedm rohů a sedm očí; to je sedm Božích Duchů, vyslaných do celé země.
7. I přišel a vzal ji z pravice toho, jenž seděl na trůně;
8. a když tu knihu vzal, padly ty čtyři živé bytosti a těch čtyřiadvacet starších před tím Beránkem, majíce každý harfu a zlaté číše, naplněné kouřidly; to jsou modlitby svatých.
9. I zpívají novou píseň, říkajíce: Jsi hoden vzít tu knihu a otevřít její pečeti, protože jsi byl zabit a za svou krev jsi Bohu koupil lidi z každého kmene a jazyka a lidu a národa
10. a učinil jsi je našemu Bohu králi a kněžími, i budou kralovat nad zemí.
11. I uviděl jsem, a uslyšel jsem hlas mnoha andělů vůkol trůnu a těch živých bytostí a těch starších; a jejich počet byl desetitisíce desetitisíců a tisíce tisíců,
12. pravících mohutným hlasem: Hoden je ten Beránek, jenž byl zabit, přijmout moc a bohatství a moudrost a sílu a čest a slávu a požehnání.
13. A každého tvora, jenž je v nebi a na zemi a pod zemí a [ty, jež jsou] na moři, a všechny věci v nich, jsem uslyšel pravit: Tomu, jenž sedí na trůně, a Beránkovi požehnání a čest a sláva a vláda na věky věků.
14. A ty čtyři živé bytosti pravily: AMÉN. A ti starší padli a jali se klanět.