| Ozeáš 11:1-11 |
| 1. Když Isráél byl dítětem, tu jsem ho miloval a povolal jsem svého syna z Egypta; |
| 2. jak je povolávali, tak od jejich tváře odcházeli, obětovali Baalím a zakuřovali sochám. |
| 3. A já jsem Efrájima stavěl na nohy braním jich za jejich paže, aniž věděli, že jsem je hojil; |
| 4. přitahoval jsem je provazy lidí, lany lásky, a byl jsem jim jako by nadnášejícími jho nad jejich čelisti a nakláněl jsem se k němu, krmil jsem ho. |
| 5. Nebude se vracet do země Egypta, nýbrž jeho králem bude on - Aššúr, neboť odmítli vrátit se, |
| 6. a v jeho městech bude kroužit meč, i zničí a sežere jeho závory z příčiny jejich záměrů. |
| 7. A můj lid, ti jsou náchylní k odpadnutí ode mne; a č volají do výše, nepozvedají se, nikdo. |
| 8. Jak bych se tě mohl vz dát, Efrájime, vydat tě na pospas, Isráéli? Jak bych se tě mohl vz dát jako Admy, naložit s tebou jako s Cevójím? Mé srdce se ve mně převrátilo, spolu se vznítily city soucitu; |
| 9. nebudu uplatňovat žár svého hněvu, nebudu se vracet k hubení Efrájima, vždyť já jsem BŮH a ne člověk, Svatý uvnitř tebe, aniž budu vstupovat ve žhavosti rozhorlení. |
| 10. Nechť jdou za Hospodinem - bude řvát jako lev; když on bude řvát, budou s chvěním přispěchávat děti od západu, |
| 11. jako ptáče budou s chvěním přispěchávat z Egypta a jako holubice ze země Aššúrovy, i budu je ubytovávat v jejich domech, prohlášeno Hospodinem. |
| Ozeáš 12:1-14 |
| 1. Efrájim se pase větrem, a no, honí východní vítr, celý den množí lež a násilí, i uzavírají smlouvu s Aššúrem a Egyptu se přináší olej. |
| 2. A Hospodin má rozepři s Júdou, stran uvalení trestu na Jákóba podle jeho cest, bude mu vracet podle jeho skutků; |
| 3. v lůně se držel za patu svého bratra a ve své síle bojoval s Bohem, |
| 4. a no, dostal se v boj proti Andělu a pře mohl, plakal a úpěl k němu; v Béth-Élu ho uměl najít a tam s námi mluvil, |
| 5. totiž Hospodin, Bůh zástupů, Hospodin je jeho svaté jméno. |
| 6. Ty nechť se tedy skrze svého Boha chceš vrátit, dbej laskavosti a práva a ustavičně ve svého Boha doufej. |
| 7. Kupectví! V jeho ruce jsou klamné váhy, zamiloval se do vydírání, |
| 8. i praví Efrájim: Zbohatl jsem přece, dopracoval jsem se pro sebe majetku, všechna má lopota - nebudou mi v ní moci najít nepravosti, jež by byla hříchem. |
| 9. A le já, Hospodin, od země Egypta tvůj Bůh, tě ještě budu ubytovávat ve stanech, jako v dni svátku; |
| 10. vždyť jsem promlouval k prorokům, a no, já jsem rozhojňoval vidění a mluvil jsem skrze proroky v podobenstvích. |
| 11. Je- li Gileád špatností, pak se stanou nicotou; v Gilgále obětují hovězí dobytčata - věru, jejich oltářů je jako hromad kamenů na brázdách pole. |
| 12. A Jákób utekl na území Aráma, a no, Isráél sloužil za ženu, a no, za ženu střežil; |
| 13. a skrze proroka Hospodin vyvedl Isráéle z Egypta a skrze proroka byl ustřežen. |
| 14. Efrájim velmi hořce dráždí, i bude jeho Pán jeho krev vrhat na něho a jeho potupu mu vracet. |
| Žalmy 139:17-24 |
| 17. Jak jsou mi však drahá tvá myšlení, BOŽE, jak nezměrné jsou jich souhrny! |
| 18. Mám je spočítat? Jsou hojnější než písek! Procitl jsem a jsem stále při tobě. |
| 19. Kdybys, +Bože, chtěl zabíjet zlovolné! Vy, muži krve, ode mne odstupte! |
| 20. Kdo o tobě mluví v zlomyslnosti, pozvedají se ke klamu, jsou tvými odpůrci; |
| 21. zda nemám nenávidět nenávidící tebe, Hospodine, a vůči povstalcům proti tobě odpor pociťovat? |
| 22. Vrcholnou měrou nenávisti je nenávidím, jsou mi nepřáteli. |
| 23. Probádej mě, BOŽE, a poznej mé srdce, podrob mě zkoušce a poznej mé starosti |
| 24. a viz, je -li ve mně cesta utrpení, a veď mě cestou věčnosti! |
| Přísloví 29:22-22 |
| 22. Muž hněvivý rozněcuje svár, a náchylný k popuzení se dopouští mnoha přestoupení. |
| Judův 1:1-25 |
| 1. Júdas, nevolník Ježíše Krista, a bratr Jakubův, povolaným, kteří jsou milováni v Bohu Otci a uchováni v Ježíši Kristu: |
| 2. Kéž vám je rozmnoženo smilování a pokoj a láska. |
| 3. Když jsem, milovaní, vyvíjel veškerou snahu psát vám o naší společné záchraně, nastala mi nutnost napsat vám k povzbuzení, byste usilovně zápasili o víru, jednou svatým svěřenou. |
| 4. Kradmo se totiž vloudili jacísi lidé, ti, kteří jsou dávno předem zaznamenáni k tomuto rozsudku, bezbožní, převracející milost našeho Boha v bezuzdnost a popírající našeho jediného Velitele a Pána Ježíše Krista. |
| 5. Chci vás však upomenout, vás, kteří jste jednou všechny věci zvěděli, že když PÁN vysvobodil lid z egyptské země, za druhé ty, kteří neuvěřili, zahubil; |
| 6. i anděly, kteří neuchovali svůj původní stav, nýbrž své vlastní bydlo opustili, chová v navždy trvajících poutech pod chmurami k soudu velikého dne - |
| 7. jako Sodoma a Gomora a města okolo nich, jež se způsobem podobným jako oni nezřízeně oddala smilstvu a odešla za masem jiného druhu, před e všemi leží jako příklad, podléhajíce pokutě věčného ohně. |
| 8. I tito blouznivci však přesto podobně poskvrňují maso, také však zavrhují panství a urážlivě mluví o důstojnostech - |
| 9. ano, Michaél, archanděl, když se, maje rozepři s ďáblem, domlouval o tělo Mojžíšovo, se neodvážil vznést obvinění urážlivou řečí, nýbrž řekl: Nechť tě pokárá PÁN; |
| 10. tito však o kterýchkoli věcech, o nichž nemají ponětí, urážlivě mluví, v kterýchkoli pak jsou jako nerozumná zvířata od přirozenosti zběhlí, v těch docházejí zkažení. |
| 11. Běda jim, protože se dali cestou Kainovou a za odměnu se vrhli do poblouzení Balaamova a zahynuli v odbojnictví Koreho; |
| 12. to jsou poskvrny na vašich hostinách lásky, bez bázně s vámi hodující, pasoucí sami sebe, bezvodá oblaka, unášená větry, podzimní stromy bez ovoce, dvakrát odumřelé, vykořeněné, |
| 13. divé vlny moře, jako pěnu vyvrhující své hanebnosti, bludné hvězdy, jimž je navždy vyhrazena chmura tmy. |
| 14. A Enóch, sedmý od Adama, prorokoval i o těchto, pravě: Hle, Pán přišel uprostřed svých svatých desetitisíců |
| 15. vykonat nade všemi soud a usvědčit všechny jejich bezbožné ze všech jejich bezbožných činů, jichž se bezbožně dopustili, a ze všech tvrdostí, jež proti němu promluvili bezbožní hříšníci. |
| 16. To jsou reptalové, nespokojenci, ubírající se podle svých choutek, a jejich ústa mluví nabubřelosti, i obdivují osoby pro svůj prospěch. |
| 17. Vy si však, milovaní, vzpomeňte na slova prve řečená od apoštolů našeho Pána Ježíše Krista, |
| 18. že vám říkali: Na konci času budou posměvači, ubírající se podle svých bezbožných choutek; |
| 19. to jsou ti, kteří [se ] veskrze odlučují, přirození lidé, nemající Ducha. |
| 20. Vy však, milovaní, budujíce se na své nadevše svaté víře, modlíce se v Svatém Duchu, |
| 21. se uchovejte v Boží lásce, očekávajíce smilování našeho Pána Ježíše Krista k věčnému životu. |
| 22. A nad některými se smilovávejte, činíce rozdíl, |
| 23. některé však zase zachraňujte v bázni, vychvacujíce je z ohně, nenávidíce i tu tuniku od masa poskvrněnou. |
| 24. Tomu však, jenž vás může bez klopýtnutí uchránit a bez úhony s jásotem postavit před svou slávou, |
| 25. jedinému Bohu, našemu Zachránci, skrze Ježíše Krista, našeho Pána, sláva, veličenství, vláda a svrchovanost zpřed celého věku i nyní i do všech věků. AMÉN. |