A A A A A
Bible za jeden rok
Prosinec 10

Ozeáš 11:1-11
1. Když Isráél byl dítětem, tu jsem ho miloval a povolal jsem svého syna z Egypta;
2. jak je povolávali, tak od jejich tváře odcházeli, obětovali Baalím a zakuřovali sochám.
3. A já jsem Efrájima stavěl na nohy braním jich za jejich paže, aniž věděli, že jsem je hojil;
4. přitahoval jsem je provazy lidí, lany lásky, a byl jsem jim jako by nadnášejícími jho nad jejich čelisti a nakláněl jsem se k němu, krmil jsem ho.
5. Nebude se vracet do země Egypta, nýbrž jeho králem bude on - Aššúr, neboť odmítli vrátit se,
6. a v jeho městech bude kroužit meč, i zničí a sežere jeho závory z příčiny jejich záměrů.
7. A můj lid, ti jsou náchylní k odpadnutí ode mne; a č volají do výše, nepozvedají se, nikdo.
8. Jak bych se tě mohl vz dát, Efrájime, vydat tě na pospas, Isráéli? Jak bych se tě mohl vz dát jako Admy, naložit s tebou jako s Cevójím? Mé srdce se ve mně převrátilo, spolu se vznítily city soucitu;
9. nebudu uplatňovat žár svého hněvu, nebudu se vracet k hubení Efrájima, vždyť já jsem BŮH a ne člověk, Svatý uvnitř tebe, aniž budu vstupovat ve žhavosti rozhorlení.
10. Nechť jdou za Hospodinem - bude řvát jako lev; když on bude řvát, budou s chvěním přispěchávat děti od západu,
11. jako ptáče budou s chvěním přispěchávat z Egypta a jako holubice ze země Aššúrovy, i budu je ubytovávat v jejich domech, prohlášeno Hospodinem.

Ozeáš 12:1-14
1. Efrájim se pase větrem, a no, honí východní vítr, celý den množí lež a násilí, i uzavírají smlouvu s Aššúrem a Egyptu se přináší olej.
2. A Hospodin má rozepři s Júdou, stran uvalení trestu na Jákóba podle jeho cest, bude mu vracet podle jeho skutků;
3. v lůně se držel za patu svého bratra a ve své síle bojoval s Bohem,
4. a no, dostal se v boj proti Andělu a pře mohl, plakal a úpěl k němu; v Béth-Élu ho uměl najít a tam s námi mluvil,
5. totiž Hospodin, Bůh zástupů, Hospodin je jeho svaté jméno.
6. Ty nechť se tedy skrze svého Boha chceš vrátit, dbej laskavosti a práva a ustavičně ve svého Boha doufej.
7. Kupectví! V jeho ruce jsou klamné váhy, zamiloval se do vydírání,
8. i praví Efrájim: Zbohatl jsem přece, dopracoval jsem se pro sebe majetku, všechna má lopota - nebudou mi v ní moci najít nepravosti, jež by byla hříchem.
9. A le já, Hospodin, od země Egypta tvůj Bůh, tě ještě budu ubytovávat ve stanech, jako v dni svátku;
10. vždyť jsem promlouval k prorokům, a no, já jsem rozhojňoval vidění a mluvil jsem skrze proroky v podobenstvích.
11. Je- li Gileád špatností, pak se stanou nicotou; v Gilgále obětují hovězí dobytčata - věru, jejich oltářů je jako hromad kamenů na brázdách pole.
12. A Jákób utekl na území Aráma, a no, Isráél sloužil za ženu, a no, za ženu střežil;
13. a skrze proroka Hospodin vyvedl Isráéle z Egypta a skrze proroka byl ustřežen.
14. Efrájim velmi hořce dráždí, i bude jeho Pán jeho krev vrhat na něho a jeho potupu mu vracet.

Žalmy 139:17-24
17. Jak jsou mi však drahá tvá myšlení, BOŽE, jak nezměrné jsou jich souhrny!
18. Mám je spočítat? Jsou hojnější než písek! Procitl jsem a jsem stále při tobě.
19. Kdybys, +Bože, chtěl zabíjet zlovolné! Vy, muži krve, ode mne odstupte!
20. Kdo o tobě mluví v zlomyslnosti, pozvedají se ke klamu, jsou tvými odpůrci;
21. zda nemám nenávidět nenávidící tebe, Hospodine, a vůči povstalcům proti tobě odpor pociťovat?
22. Vrcholnou měrou nenávisti je nenávidím, jsou mi nepřáteli.
23. Probádej mě, BOŽE, a poznej mé srdce, podrob mě zkoušce a poznej mé starosti
24. a viz, je -li ve mně cesta utrpení, a veď mě cestou věčnosti!

Přísloví 29:22-22
22. Muž hněvivý rozněcuje svár, a náchylný k popuzení se dopouští mnoha přestoupení.

Judův 1:1-25
1. Júdas, nevolník Ježíše Krista, a bratr Jakubův, povolaným, kteří jsou milováni v Bohu Otci a uchováni v Ježíši Kristu:
2. Kéž vám je rozmnoženo smilování a pokoj a láska.
3. Když jsem, milovaní, vyvíjel veškerou snahu psát vám o naší společné záchraně, nastala mi nutnost napsat vám k povzbuzení, byste usilovně zápasili o víru, jednou svatým svěřenou.
4. Kradmo se totiž vloudili jacísi lidé, ti, kteří jsou dávno předem zaznamenáni k tomuto rozsudku, bezbožní, převracející milost našeho Boha v bezuzdnost a popírající našeho jediného Velitele a Pána Ježíše Krista.
5. Chci vás však upomenout, vás, kteří jste jednou všechny věci zvěděli, že když PÁN vysvobodil lid z egyptské země, za druhé ty, kteří neuvěřili, zahubil;
6. i anděly, kteří neuchovali svůj původní stav, nýbrž své vlastní bydlo opustili, chová v navždy trvajících poutech pod chmurami k soudu velikého dne -
7. jako Sodoma a Gomora a města okolo nich, jež se způsobem podobným jako oni nezřízeně oddala smilstvu a odešla za masem jiného druhu, před e všemi leží jako příklad, podléhajíce pokutě věčného ohně.
8. I tito blouznivci však přesto podobně poskvrňují maso, také však zavrhují panství a urážlivě mluví o důstojnostech -
9. ano, Michaél, archanděl, když se, maje rozepři s ďáblem, domlouval o tělo Mojžíšovo, se neodvážil vznést obvinění urážlivou řečí, nýbrž řekl: Nechť tě pokárá PÁN;
10. tito však o kterýchkoli věcech, o nichž nemají ponětí, urážlivě mluví, v kterýchkoli pak jsou jako nerozumná zvířata od přirozenosti zběhlí, v těch docházejí zkažení.
11. Běda jim, protože se dali cestou Kainovou a za odměnu se vrhli do poblouzení Balaamova a zahynuli v odbojnictví Koreho;
12. to jsou poskvrny na vašich hostinách lásky, bez bázně s vámi hodující, pasoucí sami sebe, bezvodá oblaka, unášená větry, podzimní stromy bez ovoce, dvakrát odumřelé, vykořeněné,
13. divé vlny moře, jako pěnu vyvrhující své hanebnosti, bludné hvězdy, jimž je navždy vyhrazena chmura tmy.
14. A Enóch, sedmý od Adama, prorokoval i o těchto, pravě: Hle, Pán přišel uprostřed svých svatých desetitisíců
15. vykonat nade všemi soud a usvědčit všechny jejich bezbožné ze všech jejich bezbožných činů, jichž se bezbožně dopustili, a ze všech tvrdostí, jež proti němu promluvili bezbožní hříšníci.
16. To jsou reptalové, nespokojenci, ubírající se podle svých choutek, a jejich ústa mluví nabubřelosti, i obdivují osoby pro svůj prospěch.
17. Vy si však, milovaní, vzpomeňte na slova prve řečená od apoštolů našeho Pána Ježíše Krista,
18. že vám říkali: Na konci času budou posměvači, ubírající se podle svých bezbožných choutek;
19. to jsou ti, kteří [se ] veskrze odlučují, přirození lidé, nemající Ducha.
20. Vy však, milovaní, budujíce se na své nadevše svaté víře, modlíce se v Svatém Duchu,
21. se uchovejte v Boží lásce, očekávajíce smilování našeho Pána Ježíše Krista k věčnému životu.
22. A nad některými se smilovávejte, činíce rozdíl,
23. některé však zase zachraňujte v bázni, vychvacujíce je z ohně, nenávidíce i tu tuniku od masa poskvrněnou.
24. Tomu však, jenž vás může bez klopýtnutí uchránit a bez úhony s jásotem postavit před svou slávou,
25. jedinému Bohu, našemu Zachránci, skrze Ježíše Krista, našeho Pána, sláva, veličenství, vláda a svrchovanost zpřed celého věku i nyní i do všech věků. AMÉN.