A A A A A
Bible za jeden rok
Prosinec 1

Daniel 5:1-30
1. Bélšaccar, král, uspořádal velikou hostinu pro své velmože - tisíc! - a před tím tisícem pil víno;
2. při pochutnávání si na tom víně Bélšaccar přikázal dopravit nádoby ze zlata a stříbra, jež vynesl Nevúchadneccar, jeho otec, z chrámu, jenž byl v Jerúsalémě, aby z nich mohli pít, král a jeho velmožové, jeho manželky a jeho souložnice.
3. Nato dopravili nádoby ze zlata, jež byly vyneseny z chrámu Božího domu, jenž byl v Jerúsalémě, a pili z nich, král a jeho velmožové, jeho manželky a jeho souložnice;
4. pili víno a vychvalovali bohy ze zlata, stříbra, mosazi, železa, dřeva a kamene.
5. V oné hodině vyšly prsty ruky člověka a jaly se psát naproti svícnu na omítku stěny králova paláce, a král tu část ruky, jež psala, uviděl;
6. tehdy král - jasné rysy jeho tváře se změnily a jeho myšlenky ho rozrušovaly a klouby jeho kyčle se uvolnily, takže jeho kolena o sebe klepala.
7. Král se jal vší silou volat o uvedení zaříkávačů, Kasdejců a věštců; ujal se král slova a řekl mudrcům Bávelu: Kdo, kterýkoli člověk, jenž bude umět přečíst toto písmo a vyjevit mi jeho výklad, bude si oblékat červený purpur a na jeho šíji bude řetěz ze zlata a bude jako třetí vládnout v království.
8. Tehdy všichni královi mudrcové vstoupili, a le to písmo přečíst a ni jeho výklad králi na vědomí dát ne byli schopni;
9. tehdy byl král Bélšaccar velmi rozrušen a jasné rysy jeho tváře se na něm změnily, i jeho velmožové byli zmateni.
10. Příčinou záležitostí krále a jeho velmožů vstoupila do domu hostiny královna; slova se ujala královna a řekla: Ó králi, žij na věky! Nechť tě tvé myšlenky nerozrušují a jasné rysy tvé tváře nechť se nemění!
11. V tvém království je muž, v němž je duch svatých bohů, a ve dnech tvého otce se v něm shledávalo osvícení a pochopení a moudrost jako moudrost bohů; a král Nevúchadneccar, tvůj otec, ho povýšil za představeného písmařů, zaříkávačů, Kasdejců, věštců - tvůj otec, ó králi! -
12. pro tu příčinu, že v něm, v Dánijjélovi, jemuž král určil jméno Béltešaccar, byl shledán skvělý duch a rozum a pochopení; vykládal sny, objasňování záhad, a řešil nesnáze. Nuže, Dánijjél se může dát zavolat, a ť vyjevuje výklad.
13. Nato byl Dánijjél uveden před krále; král se ujal slova a řekl Dánijjélovi: Jsi ty onen Dánijjél, jenž jsi z vyhnanců Júdových, jež král, můj otec, z Júdy dopravil?
14. Uslyšel jsem totiž o tobě, že v tobě je duch bohů a že v tobě bylo shledáno osvícení a pochopení a skvělá moudrost.
15. Nuže tedy, byli před mne uvedeni mudrci, zaříkávači, aby mohli přečíst toto písmo a dát mi na vědomí jeho výklad, a le ne byli schopni výklad té věci vyjevit;
16. a já jsem o tobě uslyšel, že umíš výklady podávat a nesnáze řešit. Nuže, jestliže umíš to písmo přečíst a jeho výklad mi dát na vědomí, budeš si oblékat červený purpur a na tvé šíji bude řetěz ze zlata a budeš jako třetí vládnout v království.
17. Nato Dánijjél odpověděl a řekl před králem: Tvé dary nechť zůstávají tobě a své odměny dej jiným, ale to písmo chci přečíst a jeho výklad králi na vědomí dát.
18. Ty, ó králi, - Bůh, Nejvyšší, dal Nevúchadneccarovi, tvému otci, království a velikost a čest a veličenství,
19. a z příčiny velikosti, již mu dal, se před ním všechny národnosti, rody a jazyky rozechvěly a bály se; koho si přál, zabíjel, a koho si přál, nechával naživu, a koho si přál, vyzdvihoval, a koho si přál, ponižoval.
20. A le když se jeho srdce pozdvihovalo a jeho duch mohutněl k nadutosti, byl z trůnu svého kralování sesazen a jeho čest od něho odňali,
21. i byl zahnán od synů lidí a jeho srdce se stalo rovným zvířecímu a jeho bydliště bylo s divokými osly, krmili ho býlím jako skot a jeho tělo bylo smáčeno rosou nebes, až než poznal, že v království lidí vládne Bůh, Nejvyšší, a nastoluje nad ním kohokoli, koho si přeje.
22. A le ty, jeho syn, Bélšaccare, jsi neponížil své srdce, třebaže jsi toto vše věděl,
23. nýbrž ses proti Pánu nebes pozdvihl, a když před tebe dopravili nádoby z jeho domu, pili jste, ty a tvoji velmožové, tvé manželky a tvé souložnice, z nich víno, a vychvaloval jsi bohy ze stříbra a zlata, mosazi, železa, dřeva a kamene, kteří nevidí, aniž slyší, aniž co vědí, a Boha, v jehož ruce je tvůj dech a jehož jsou všechny tvé cesty, jsi nevyvýšil.
24. Vtom byla z jeho strany poslána ta část ruky a bylo zaznamenáno toto písmo,
25. a to písmo, jež bylo zaznamenáno, je toto: Mené, mené, tekél úfarsín;
26. a výklad té věci je tento: Mené - Bůh tvé kralování spočetl a ukončil je;
27. tekél - byl jsi zvážen na vahách a shledán nevyhovujícím;
28. perés - tvé království bylo rozlámáno a vy dáno Mádajovi a Persii.
29. Nato Bélšaccar přikázal, a ť Dánijjélovi oblečou červený purpur, a na jeho šíji řetěz ze zlata, a prohlásili o něm, že bude jako třetí vládnout v království.
30. V onu noc byl Bélšaccar, král Kasdejců, zabit

Daniel 6:1-28
1. Dárjávešovi se ukázalo žádoucím, a by nad královstvím nastolil sto a dvacet vladařů, kteří měli být po všem království,
2. a nad ně výše tři vrchní, z nichž jeden byl Dánijjél, aby se dělo tak, že by jim tito vladaři vy dávali počet, a by král netrpěl škodu.
3. Tehdy se tento Dánijjél projevil vynikajícím nad ty vrchní a ty vladaře pro tu příčinu, že v něm byl skvělý duch, takže král pojal úmysl nastolit ho nade vším královstvím.
4. Tehdy se ti vrchní a ti vladaři jali usilovat o nalezení záminky vůči Dánijjélovi po stránce království, a le žádnou záminku, a ni že by se byl zvrhl, nalézt nemohli, jelikož on byl věrný, aniž se na něm dal nalézt jakýkoli přečin, a ni že by se byl zvrhl.
5. Tehdy si tito muži řekli: Nenajdeme proti tomuto Dánijjélovi žádnou záminku, leč bychom ji proti němu mohli najít stran zákona jeho Boha.
6. Tehdy se tito vrchní a vladaři sběhli před krále a takto mu řekli: Dárjáveši, ó králi, žij na věky!
7. Všichni vrchní v království, místodržící a vladaři, ministři a zmocněnci se uradili stran králova stanovení ustanovení a pevného zavedení zákazu, že každý, kdo až do třiceti dní bude cokoli vyprošovat od kteréhokoli boha nebo člověka leč od tebe, ó králi, bude muset být uvržen do jámy lvů.
8. Nuže, ó králi, kéž ráčíš ustanovit ten zákaz a podepsat jeho zápis, aby se ne dal změnit, podle zákona Mádaje a Persie, že se nebude moci odvolat.
9. Král Dárjáveš tudíž ten zápis a ten zákaz podepsal.
10. A Dánijjél, jakmile se dověděl, že ten zápis byl podepsán, vstoupil do svého domu - a okna ve svém pokoji měl otevřená naproti Jerúsalému - a třikrát za den klekal na svá kolena a modlil se a děkoval před svým Bohem právě tak, jak se jal činit od doby před touto.
11. Tehdy se tito muži sběhli a shledali Dánijjéla před svým Bohem se modlícího a úpěnlivě prosícího;
12. nato přistoupili a pravili před králem stran králova zákazu: Zda jsi nepodepsal zákaz, že každý člověk, jenž až do třiceti dní bude něco vyprošovat od kteréhokoli boha a neb člověka, leč od tebe, ó králi, musí být uvržen do jámy lvů? Král odpověděl a řekl: Ta věc je jistá, podle zákona Mádaje a Persie, že se nemůže odvolat.
13. Nato odpověděli a řekli před králem, že: Dánijjél, jenž je z vyhnanců Júdy, neobrátil zřetel na tebe, ó králi, a ni na zákaz, jejž jsi podepsal, nýbrž si třikrát za den svou prosbou cosi vyprošuje.
14. Tehdy král, jakmile uslyšel tuto řeč, se sám nad sebou velmi rozmrzel a upřel srdce na Dánijjéla stran jeho vysvobození, a jal se až do zacházení slunce o jeho vyproštění se namáhat.
15. Nato se ke králi sběhli tito muži a řekli králi: Věz, ó králi, že je zákon Mádaje a Persie, že žádný zákaz a ni ustanovení, jež král stanoví, se ne dá změnit.
16. Nato král přikázal, a ť předvedou Dánijjéla a uvrhnou ho do jámy lvů; král se ujal slova a řekl Dánijjélovi: Tvůj Bůh, jemuž ty s horlivostí sloužíš, on tě bude umět vysvobodit.
17. A byl dopraven jeden kámen a položen na ústí té jámy, a král jej zapečetil svým prstenem a prstenem svých velmožů, aby se uložení stran Dánijjéla nemohlo změnit.
18. Tehdy král přišel do svého paláce a přenocoval s postem, aniž před něho bylo uvedeno jaké rozptýlení, a jeho spánek nad ním uletěl.
19. Nato král vstával za ranních červánků, za úsvitu, a s chvátáním přišel k jámě lvů,
20. a za svého přistupování k té jámě, k Dánijjélovi, se jal křičet zarmouceným hlasem. Král se ujal slova a řekl Dánijjélovi: Dánijjéli, služebníče živého Boha, dokázal tě Bůh, jehož ty uctíváš, před lvy vysvobodit?
21. Tehdy Dánijjél s králem promluvil: Ó králi, žij na věky!
22. Můj Bůh poslal svého anděla, jenž zavřel ústa lvů, takže mi neuškodili, pro tu příčinu, že před ním byla na mně shledána nevinnost, a ani před tebou, ó králi, jsem nespáchal nic zlého.
23. Nato se král nad ním velmi zaradoval a přikázal Dánijjéla z jámy vytáhnout; i byl Dánijjél z jámy vytažen, aniž při něm byl shledán jakýkoli úraz, neboť věřil ve svého Boha.
24. A král přikázal, a ť předvedou ony muže, kteří Dánijjéla obžalovali, a do jámy lvů uvrhnou je, jejich děti a jejich ženy; a ještě nedopadli na dno jámy, když se jich lvi zmocnili a všechny jejich kosti rozdrtili.
25. Nato Dárjáveš, král, napsal všem národnostem, rodům a jazykům, jež bydlely na vší zemi: Nechť se rozhojňuje vaše blaho!
26. Ze své strany vydávám nařízení, aby se ve všem panství mého království rozechvívali a v bázeň upadali před Bohem Dánijjélovým, neboť on je Bůh živý a na věky trvající a jeho království, to nemůže být zničeno, a jeho vláda - až do konce;
27. vysvobozující a vyprošťující a působící znamení a divy v nebesích a na zemi, jenž Dánijjéla vysvobodil z moci lvů.
28. A tento Dánijjél se měl dobře za kralování Dárjávešova i za kralování Kóreše, Peršana.

Žalmy 136:10-26
10. pobivšímu Egypt v jejich prvorozených, neboť jeho laskavost trvá navždy,
11. jenž vyvedl Isráéle zprostřed nich, neboť jeho laskavost trvá navždy,
12. silnou rukou a napřaženou paží, neboť jeho laskavost trvá navždy,
13. rozsekšímu moře Rákosí na úseky, neboť jeho laskavost trvá navždy,
14. takže provedl Isráéle jeho středem, neboť jeho laskavost trvá navždy,
15. a setřásl faraona a jeho vojenskou moc v moře Rákosí, neboť jeho laskavost trvá navždy;
16. vodivšímu svůj lid pustinou, neboť jeho laskavost trvá navždy,
17. pobivšímu veliké krále, neboť jeho laskavost trvá navždy,
18. jenž pozabíjel vznešené krále, neboť jeho laskavost trvá navždy,
19. jako Síchóna, krále Emórího, neboť jeho laskavost trvá navždy,
20. a jako Óga, krále Bášánu, neboť jeho laskavost trvá navždy,
21. a dal jejich zem za dědictví, neboť jeho laskavost trvá navždy,
22. dědictví Isráélovi, svému nevolníku, neboť jeho laskavost trvá navždy;
23. jenž na nás vzpomněl v naší nízkosti, neboť jeho laskavost trvá navždy,
24. a odtrhl nás od našich protivníků, neboť jeho laskavost trvá navždy.
25. Dává pokrm všemu masu, neboť jeho laskavost trvá navždy;
26. přinášejte chválu BOHU nebes, neboť jeho laskavost trvá navždy.

Přísloví 29:12-13
12. Věnuje- li vládce pozornost slovům lživým, jsou všichni jeho obsluhující zlovolní.
13. Chudý a utiskovatel se setkávají; oči jich dvou osvěcuje Hospodin.

2 Petrův 2:1-22
1. Mezi lidem však povstávali i lživí proroci, jakož i mezi vámi budou lživí učitelé, kteří podloudně zavedou zhoubné názory a budou popírat Velitele, jenž je koupil, přivozujíce sami sobě brzkou zhoubu;
2. a jejich bezuzdnými způsoby se budou řídit mnozí a cestě pravdy se pro ně bude dít rouhání.
3. I budou s vámi z hrabivosti kupčit vytříbenými slovy; jim určený soud však odedávna nelení a jejich zhouba nedříme.
4. Ano, jestliže Bůh neušetřil zhřešivších andělů, nýbrž je uvrhl do nejhlubší propasti temna a odevzdal řetězům chmur, by byli střeženi k soudu,
5. a neušetřil starého světa, nýbrž zachoval Nóeho, osmého, hlasatele spravedlnosti, a na svět bezbožných uvedl potopu,
6. a vykonal vyvrácením soud nad městy Sodomou a Gomorou, jež zpopelnil a tak vystavil za příklad těm, kdo hodlají vést bezbožný život,
7. a spravedlivého Lóta, zdrcovaného bezuzdným chováním těch zvrhlíků, vyprostil,
8. (ten to spravedlivý totiž, jsa usídlen v jejich středu, den ze dne hleděním a posloucháním mučil svou spravedlivou duši jejich bezzákonnými činy,)
9. umí *Pán pobožné vyprošťovat ze zkoušky a nespravedlivé střežit ke dni soudu, by byli trestáni,
10. zejména pak ty, kteří se v chtivosti poskvrnění ubírají za masem a pohrdají panstvím; jsou smělí, svéhlaví, nehrozí se urážlivě mluvit o důstojnostech,
11. zatímco andělé, jsouce silou a mocí větší, proti nim před PÁNEM urážlivého obvinění nepronášejí,
12. tito však, jako přirozená nerozumná zvířata, zplozená k polapení a zkáze, mluví urážlivě do věcí, jichž neznají, a budou ve své zkaženosti také zkaženi
13. a odnesou si odplatu nespravedlivosti; za rozkoš považují pomíjivé hýření, jsou to skvrny špíny a mrzkosti, hýřící v svých klamech, hodujíce s vámi;
14. oči mají vrchovatě plné cizoložství a neschopné ustat od hříchu; vábí neupevněné duše, majíce srdce vycvičená v žádostivosti, děti zlořečení;
15. opustili přímou cestu a pobloudili, řídivše se cestou Balaama Bosorova, jenž si zamiloval odměnu nespravedlivosti,
16. dostalo se mu však pokárání jeho vlastní ničemnosti: němý tahoun, ozvav se hlasem člověka, zabránil prorokovu bláznovství.
17. Tito jsou bezvodé prameny a mlhy hnané smrští, jimž je [navždy ] vyhrazena chmura tmy,
18. neboť, ozývajíce se nabubřelými slovy nicotnosti, vábí choutkami masa, bezuzdností, ty, kteří sotva unikli těm, kdo se pohybují v bludu;
19. slibují jim svobodu, sami jsouce otroky zkaženosti, neboť komu kdo podlehl, tím je i zotročen.
20. Ano, jestliže poznáním Pána a Zachránce Ježíše Krista poskvrnám světa unikli a opět se zapletli a jim podléhají, staly se jim poslední věci horšími než první;
21. byloť by jim bývalo lépe poznání cesty spravedlnosti nemít než ji poznat a od jim vydaného svatého příkazu se obrátit zpět.
22. Tu se jim přihodilo to, co praví slovo pravdivého přísloví: Pes se navrátil k svým vlastním zvratkům; a: Svině, vykoupavši se k válení v bahně.