| Daniel 5:1-30 |
| 1. Bélšaccar, král, uspořádal velikou hostinu pro své velmože - tisíc! - a před tím tisícem pil víno; |
| 2. při pochutnávání si na tom víně Bélšaccar přikázal dopravit nádoby ze zlata a stříbra, jež vynesl Nevúchadneccar, jeho otec, z chrámu, jenž byl v Jerúsalémě, aby z nich mohli pít, král a jeho velmožové, jeho manželky a jeho souložnice. |
| 3. Nato dopravili nádoby ze zlata, jež byly vyneseny z chrámu Božího domu, jenž byl v Jerúsalémě, a pili z nich, král a jeho velmožové, jeho manželky a jeho souložnice; |
| 4. pili víno a vychvalovali bohy ze zlata, stříbra, mosazi, železa, dřeva a kamene. |
| 5. V oné hodině vyšly prsty ruky člověka a jaly se psát naproti svícnu na omítku stěny králova paláce, a král tu část ruky, jež psala, uviděl; |
| 6. tehdy král - jasné rysy jeho tváře se změnily a jeho myšlenky ho rozrušovaly a klouby jeho kyčle se uvolnily, takže jeho kolena o sebe klepala. |
| 7. Král se jal vší silou volat o uvedení zaříkávačů, Kasdejců a věštců; ujal se král slova a řekl mudrcům Bávelu: Kdo, kterýkoli člověk, jenž bude umět přečíst toto písmo a vyjevit mi jeho výklad, bude si oblékat červený purpur a na jeho šíji bude řetěz ze zlata a bude jako třetí vládnout v království. |
| 8. Tehdy všichni královi mudrcové vstoupili, a le to písmo přečíst a ni jeho výklad králi na vědomí dát ne byli schopni; |
| 9. tehdy byl král Bélšaccar velmi rozrušen a jasné rysy jeho tváře se na něm změnily, i jeho velmožové byli zmateni. |
| 10. Příčinou záležitostí krále a jeho velmožů vstoupila do domu hostiny královna; slova se ujala královna a řekla: Ó králi, žij na věky! Nechť tě tvé myšlenky nerozrušují a jasné rysy tvé tváře nechť se nemění! |
| 11. V tvém království je muž, v němž je duch svatých bohů, a ve dnech tvého otce se v něm shledávalo osvícení a pochopení a moudrost jako moudrost bohů; a král Nevúchadneccar, tvůj otec, ho povýšil za představeného písmařů, zaříkávačů, Kasdejců, věštců - tvůj otec, ó králi! - |
| 12. pro tu příčinu, že v něm, v Dánijjélovi, jemuž král určil jméno Béltešaccar, byl shledán skvělý duch a rozum a pochopení; vykládal sny, objasňování záhad, a řešil nesnáze. Nuže, Dánijjél se může dát zavolat, a ť vyjevuje výklad. |
| 13. Nato byl Dánijjél uveden před krále; král se ujal slova a řekl Dánijjélovi: Jsi ty onen Dánijjél, jenž jsi z vyhnanců Júdových, jež král, můj otec, z Júdy dopravil? |
| 14. Uslyšel jsem totiž o tobě, že v tobě je duch bohů a že v tobě bylo shledáno osvícení a pochopení a skvělá moudrost. |
| 15. Nuže tedy, byli před mne uvedeni mudrci, zaříkávači, aby mohli přečíst toto písmo a dát mi na vědomí jeho výklad, a le ne byli schopni výklad té věci vyjevit; |
| 16. a já jsem o tobě uslyšel, že umíš výklady podávat a nesnáze řešit. Nuže, jestliže umíš to písmo přečíst a jeho výklad mi dát na vědomí, budeš si oblékat červený purpur a na tvé šíji bude řetěz ze zlata a budeš jako třetí vládnout v království. |
| 17. Nato Dánijjél odpověděl a řekl před králem: Tvé dary nechť zůstávají tobě a své odměny dej jiným, ale to písmo chci přečíst a jeho výklad králi na vědomí dát. |
| 18. Ty, ó králi, - Bůh, Nejvyšší, dal Nevúchadneccarovi, tvému otci, království a velikost a čest a veličenství, |
| 19. a z příčiny velikosti, již mu dal, se před ním všechny národnosti, rody a jazyky rozechvěly a bály se; koho si přál, zabíjel, a koho si přál, nechával naživu, a koho si přál, vyzdvihoval, a koho si přál, ponižoval. |
| 20. A le když se jeho srdce pozdvihovalo a jeho duch mohutněl k nadutosti, byl z trůnu svého kralování sesazen a jeho čest od něho odňali, |
| 21. i byl zahnán od synů lidí a jeho srdce se stalo rovným zvířecímu a jeho bydliště bylo s divokými osly, krmili ho býlím jako skot a jeho tělo bylo smáčeno rosou nebes, až než poznal, že v království lidí vládne Bůh, Nejvyšší, a nastoluje nad ním kohokoli, koho si přeje. |
| 22. A le ty, jeho syn, Bélšaccare, jsi neponížil své srdce, třebaže jsi toto vše věděl, |
| 23. nýbrž ses proti Pánu nebes pozdvihl, a když před tebe dopravili nádoby z jeho domu, pili jste, ty a tvoji velmožové, tvé manželky a tvé souložnice, z nich víno, a vychvaloval jsi bohy ze stříbra a zlata, mosazi, železa, dřeva a kamene, kteří nevidí, aniž slyší, aniž co vědí, a Boha, v jehož ruce je tvůj dech a jehož jsou všechny tvé cesty, jsi nevyvýšil. |
| 24. Vtom byla z jeho strany poslána ta část ruky a bylo zaznamenáno toto písmo, |
| 25. a to písmo, jež bylo zaznamenáno, je toto: Mené, mené, tekél úfarsín; |
| 26. a výklad té věci je tento: Mené - Bůh tvé kralování spočetl a ukončil je; |
| 27. tekél - byl jsi zvážen na vahách a shledán nevyhovujícím; |
| 28. perés - tvé království bylo rozlámáno a vy dáno Mádajovi a Persii. |
| 29. Nato Bélšaccar přikázal, a ť Dánijjélovi oblečou červený purpur, a na jeho šíji řetěz ze zlata, a prohlásili o něm, že bude jako třetí vládnout v království. |
| 30. V onu noc byl Bélšaccar, král Kasdejců, zabit |
| Daniel 6:1-28 |
| 1. Dárjávešovi se ukázalo žádoucím, a by nad královstvím nastolil sto a dvacet vladařů, kteří měli být po všem království, |
| 2. a nad ně výše tři vrchní, z nichž jeden byl Dánijjél, aby se dělo tak, že by jim tito vladaři vy dávali počet, a by král netrpěl škodu. |
| 3. Tehdy se tento Dánijjél projevil vynikajícím nad ty vrchní a ty vladaře pro tu příčinu, že v něm byl skvělý duch, takže král pojal úmysl nastolit ho nade vším královstvím. |
| 4. Tehdy se ti vrchní a ti vladaři jali usilovat o nalezení záminky vůči Dánijjélovi po stránce království, a le žádnou záminku, a ni že by se byl zvrhl, nalézt nemohli, jelikož on byl věrný, aniž se na něm dal nalézt jakýkoli přečin, a ni že by se byl zvrhl. |
| 5. Tehdy si tito muži řekli: Nenajdeme proti tomuto Dánijjélovi žádnou záminku, leč bychom ji proti němu mohli najít stran zákona jeho Boha. |
| 6. Tehdy se tito vrchní a vladaři sběhli před krále a takto mu řekli: Dárjáveši, ó králi, žij na věky! |
| 7. Všichni vrchní v království, místodržící a vladaři, ministři a zmocněnci se uradili stran králova stanovení ustanovení a pevného zavedení zákazu, že každý, kdo až do třiceti dní bude cokoli vyprošovat od kteréhokoli boha nebo člověka leč od tebe, ó králi, bude muset být uvržen do jámy lvů. |
| 8. Nuže, ó králi, kéž ráčíš ustanovit ten zákaz a podepsat jeho zápis, aby se ne dal změnit, podle zákona Mádaje a Persie, že se nebude moci odvolat. |
| 9. Král Dárjáveš tudíž ten zápis a ten zákaz podepsal. |
| 10. A Dánijjél, jakmile se dověděl, že ten zápis byl podepsán, vstoupil do svého domu - a okna ve svém pokoji měl otevřená naproti Jerúsalému - a třikrát za den klekal na svá kolena a modlil se a děkoval před svým Bohem právě tak, jak se jal činit od doby před touto. |
| 11. Tehdy se tito muži sběhli a shledali Dánijjéla před svým Bohem se modlícího a úpěnlivě prosícího; |
| 12. nato přistoupili a pravili před králem stran králova zákazu: Zda jsi nepodepsal zákaz, že každý člověk, jenž až do třiceti dní bude něco vyprošovat od kteréhokoli boha a neb člověka, leč od tebe, ó králi, musí být uvržen do jámy lvů? Král odpověděl a řekl: Ta věc je jistá, podle zákona Mádaje a Persie, že se nemůže odvolat. |
| 13. Nato odpověděli a řekli před králem, že: Dánijjél, jenž je z vyhnanců Júdy, neobrátil zřetel na tebe, ó králi, a ni na zákaz, jejž jsi podepsal, nýbrž si třikrát za den svou prosbou cosi vyprošuje. |
| 14. Tehdy král, jakmile uslyšel tuto řeč, se sám nad sebou velmi rozmrzel a upřel srdce na Dánijjéla stran jeho vysvobození, a jal se až do zacházení slunce o jeho vyproštění se namáhat. |
| 15. Nato se ke králi sběhli tito muži a řekli králi: Věz, ó králi, že je zákon Mádaje a Persie, že žádný zákaz a ni ustanovení, jež král stanoví, se ne dá změnit. |
| 16. Nato král přikázal, a ť předvedou Dánijjéla a uvrhnou ho do jámy lvů; král se ujal slova a řekl Dánijjélovi: Tvůj Bůh, jemuž ty s horlivostí sloužíš, on tě bude umět vysvobodit. |
| 17. A byl dopraven jeden kámen a položen na ústí té jámy, a král jej zapečetil svým prstenem a prstenem svých velmožů, aby se uložení stran Dánijjéla nemohlo změnit. |
| 18. Tehdy král přišel do svého paláce a přenocoval s postem, aniž před něho bylo uvedeno jaké rozptýlení, a jeho spánek nad ním uletěl. |
| 19. Nato král vstával za ranních červánků, za úsvitu, a s chvátáním přišel k jámě lvů, |
| 20. a za svého přistupování k té jámě, k Dánijjélovi, se jal křičet zarmouceným hlasem. Král se ujal slova a řekl Dánijjélovi: Dánijjéli, služebníče živého Boha, dokázal tě Bůh, jehož ty uctíváš, před lvy vysvobodit? |
| 21. Tehdy Dánijjél s králem promluvil: Ó králi, žij na věky! |
| 22. Můj Bůh poslal svého anděla, jenž zavřel ústa lvů, takže mi neuškodili, pro tu příčinu, že před ním byla na mně shledána nevinnost, a ani před tebou, ó králi, jsem nespáchal nic zlého. |
| 23. Nato se král nad ním velmi zaradoval a přikázal Dánijjéla z jámy vytáhnout; i byl Dánijjél z jámy vytažen, aniž při něm byl shledán jakýkoli úraz, neboť věřil ve svého Boha. |
| 24. A král přikázal, a ť předvedou ony muže, kteří Dánijjéla obžalovali, a do jámy lvů uvrhnou je, jejich děti a jejich ženy; a ještě nedopadli na dno jámy, když se jich lvi zmocnili a všechny jejich kosti rozdrtili. |
| 25. Nato Dárjáveš, král, napsal všem národnostem, rodům a jazykům, jež bydlely na vší zemi: Nechť se rozhojňuje vaše blaho! |
| 26. Ze své strany vydávám nařízení, aby se ve všem panství mého království rozechvívali a v bázeň upadali před Bohem Dánijjélovým, neboť on je Bůh živý a na věky trvající a jeho království, to nemůže být zničeno, a jeho vláda - až do konce; |
| 27. vysvobozující a vyprošťující a působící znamení a divy v nebesích a na zemi, jenž Dánijjéla vysvobodil z moci lvů. |
| 28. A tento Dánijjél se měl dobře za kralování Dárjávešova i za kralování Kóreše, Peršana. |
| Žalmy 136:10-26 |
| 10. pobivšímu Egypt v jejich prvorozených, neboť jeho laskavost trvá navždy, |
| 11. jenž vyvedl Isráéle zprostřed nich, neboť jeho laskavost trvá navždy, |
| 12. silnou rukou a napřaženou paží, neboť jeho laskavost trvá navždy, |
| 13. rozsekšímu moře Rákosí na úseky, neboť jeho laskavost trvá navždy, |
| 14. takže provedl Isráéle jeho středem, neboť jeho laskavost trvá navždy, |
| 15. a setřásl faraona a jeho vojenskou moc v moře Rákosí, neboť jeho laskavost trvá navždy; |
| 16. vodivšímu svůj lid pustinou, neboť jeho laskavost trvá navždy, |
| 17. pobivšímu veliké krále, neboť jeho laskavost trvá navždy, |
| 18. jenž pozabíjel vznešené krále, neboť jeho laskavost trvá navždy, |
| 19. jako Síchóna, krále Emórího, neboť jeho laskavost trvá navždy, |
| 20. a jako Óga, krále Bášánu, neboť jeho laskavost trvá navždy, |
| 21. a dal jejich zem za dědictví, neboť jeho laskavost trvá navždy, |
| 22. dědictví Isráélovi, svému nevolníku, neboť jeho laskavost trvá navždy; |
| 23. jenž na nás vzpomněl v naší nízkosti, neboť jeho laskavost trvá navždy, |
| 24. a odtrhl nás od našich protivníků, neboť jeho laskavost trvá navždy. |
| 25. Dává pokrm všemu masu, neboť jeho laskavost trvá navždy; |
| 26. přinášejte chválu BOHU nebes, neboť jeho laskavost trvá navždy. |
| Přísloví 29:12-13 |
| 12. Věnuje- li vládce pozornost slovům lživým, jsou všichni jeho obsluhující zlovolní. |
| 13. Chudý a utiskovatel se setkávají; oči jich dvou osvěcuje Hospodin. |
| 2 Petrův 2:1-22 |
| 1. Mezi lidem však povstávali i lživí proroci, jakož i mezi vámi budou lživí učitelé, kteří podloudně zavedou zhoubné názory a budou popírat Velitele, jenž je koupil, přivozujíce sami sobě brzkou zhoubu; |
| 2. a jejich bezuzdnými způsoby se budou řídit mnozí a cestě pravdy se pro ně bude dít rouhání. |
| 3. I budou s vámi z hrabivosti kupčit vytříbenými slovy; jim určený soud však odedávna nelení a jejich zhouba nedříme. |
| 4. Ano, jestliže Bůh neušetřil zhřešivších andělů, nýbrž je uvrhl do nejhlubší propasti temna a odevzdal řetězům chmur, by byli střeženi k soudu, |
| 5. a neušetřil starého světa, nýbrž zachoval Nóeho, osmého, hlasatele spravedlnosti, a na svět bezbožných uvedl potopu, |
| 6. a vykonal vyvrácením soud nad městy Sodomou a Gomorou, jež zpopelnil a tak vystavil za příklad těm, kdo hodlají vést bezbožný život, |
| 7. a spravedlivého Lóta, zdrcovaného bezuzdným chováním těch zvrhlíků, vyprostil, |
| 8. (ten to spravedlivý totiž, jsa usídlen v jejich středu, den ze dne hleděním a posloucháním mučil svou spravedlivou duši jejich bezzákonnými činy,) |
| 9. umí *Pán pobožné vyprošťovat ze zkoušky a nespravedlivé střežit ke dni soudu, by byli trestáni, |
| 10. zejména pak ty, kteří se v chtivosti poskvrnění ubírají za masem a pohrdají panstvím; jsou smělí, svéhlaví, nehrozí se urážlivě mluvit o důstojnostech, |
| 11. zatímco andělé, jsouce silou a mocí větší, proti nim před PÁNEM urážlivého obvinění nepronášejí, |
| 12. tito však, jako přirozená nerozumná zvířata, zplozená k polapení a zkáze, mluví urážlivě do věcí, jichž neznají, a budou ve své zkaženosti také zkaženi |
| 13. a odnesou si odplatu nespravedlivosti; za rozkoš považují pomíjivé hýření, jsou to skvrny špíny a mrzkosti, hýřící v svých klamech, hodujíce s vámi; |
| 14. oči mají vrchovatě plné cizoložství a neschopné ustat od hříchu; vábí neupevněné duše, majíce srdce vycvičená v žádostivosti, děti zlořečení; |
| 15. opustili přímou cestu a pobloudili, řídivše se cestou Balaama Bosorova, jenž si zamiloval odměnu nespravedlivosti, |
| 16. dostalo se mu však pokárání jeho vlastní ničemnosti: němý tahoun, ozvav se hlasem člověka, zabránil prorokovu bláznovství. |
| 17. Tito jsou bezvodé prameny a mlhy hnané smrští, jimž je [navždy ] vyhrazena chmura tmy, |
| 18. neboť, ozývajíce se nabubřelými slovy nicotnosti, vábí choutkami masa, bezuzdností, ty, kteří sotva unikli těm, kdo se pohybují v bludu; |
| 19. slibují jim svobodu, sami jsouce otroky zkaženosti, neboť komu kdo podlehl, tím je i zotročen. |
| 20. Ano, jestliže poznáním Pána a Zachránce Ježíše Krista poskvrnám světa unikli a opět se zapletli a jim podléhají, staly se jim poslední věci horšími než první; |
| 21. byloť by jim bývalo lépe poznání cesty spravedlnosti nemít než ji poznat a od jim vydaného svatého příkazu se obrátit zpět. |
| 22. Tu se jim přihodilo to, co praví slovo pravdivého přísloví: Pes se navrátil k svým vlastním zvratkům; a: Svině, vykoupavši se k válení v bahně. |