A A A A A
Bible za jeden rok
Listopad 9

Ezechiel 9:1-11
1. I zvolal silným hlasem v mé uši výrokem: Přiblížila se navštívení města, takže každý - nástroj záhuby ve svou ruku!
2. A hle, cestou horní brány, jež byla obrácena k severu, přicházelo šest mužů a každý ve své ruce svůj nástroj zkázy, a vprostřed nich jeden muž, oblečený plátěnými rouchy, a na jeho bocích kalamář písaře. I přišli a stanuli vedle oltáře z mosazi.
3. A sláva Boha Isráélova se odnesla z kerúbů, na nichž byla, ku prahu domu a zavolala na toho muže, jenž byl oblečen těmi plátěnými rouchy, na jehož bocích byl ten kalamář písaře,
4. a řekl k němu Hospodin: Projdi středem města, středem Jerúsaléma, a vyznač značku na čelech těch lidí, již vzdychají a již kvílí nade všemi ošklivostmi, jež se páchají vprostřed nich.
5. A k ostatním řekl v mé uši: Projděte městem za ním a pobíjejte, nechť vaše oko nemá soucitu a nechť nešetříte,
6. starce, jinocha a pannu a drobotinu, a ženy budete zabíjet, do vyhubení, a le k žádnému člověku, na němž bude ta značka, nechť nepřistupujete; a začínat budete od mé svatyně. Začali tedy starými lidmi, kteří byli v průčelí domu;
7. a řekl k nim: Znečistěte dům a nádvoří naplňte zabitými; vyjděte. Vyšli tedy a jali se ve městě pobíjet;
8. a za jejich pobíjení, když jsem já zbýval, se stalo, že jsem padl na svou tvář a vzkřikl jsem a řekl jsem: Ach, Pane, Hospodine, zda se ty chystáš svým vyléváním svého popuzení na Jerúsalém vyhubit všechen zbytek Isráéle?
9. A řekl ke mně: Nepravost domu Isráélova a Júdova je ve velmi veliké míře veliká a ta to země je naplněna krví a to to město je plné převracení práva; vždyť říkají: Hospodin opustil tu to zem, a: Hospodin nevidí.
10. Já tedy zase - mé oko nebude mít soucitu, aniž budu šetřit, jejich cestu uvalím na jejich hlavu.
11. A hle, ten muž, oblečený těmi plátěnými rouchy, na jehož bocích byl ten kalamář, přinášel zpět zprávu výrokem: Učinil jsem podle toho, co jsi mi rozkázal.

Ezechiel 10:1-22
1. I pohleděl jsem, a hle, na obloze, jež byla nad hlavou kerúbů, se nad nimi ukázal jako by kámen safír, vzezřením jako podoba trůnu,
2. i řekl k tomu muži oblečenému těmi plátěnými rouchy, a no, řekl: Vejdi do mezi prostor ů soukolí dospodu vůči kerúbům a naplň své hrsti ohnivými uhlíky z prostor ů mezi kerúby; ty rozsypej na město. I vešel před mýma očima;
3. a při jeho, toho muže, vcházení stáli kerúbové zprava vůči domu, a vnitřní nádvoří naplňoval oblak
4. (neboť když se sláva Hospodinova byla pozvedla z kerúbů na práh domu, naplnil se dům oblakem a nádvoří bylo vyplněné jasem slávy Hospodinovy
5. a zvuk křídel kerúbů bylo slyšet až do vnějšího nádvoří, jako hlas BOHA, Všemocného, při jeho promlouvání),
6. a když on tomu muži, oblečenému těmi plátěnými rouchy, rozkázal výrokem: Vezmi oheň z mezi prostor ů soukolí, z prostor ů mezi kerúby, stalo se, že on vešel a stanul vedle kola,
7. a jeden kerúb vztáhl svou ruku z prostorů mezi kerúby k ohni, jenž byl v prostor ech mezi kerúby, a vynesl a dal do hrstí oblečeného těmi plátěnými rouchy; ten vzal a vyšel.
8. A na kerúbech se pod jejich křídly ukázala jako by ruka člověka,
9. i pohleděl jsem, a hle, vedle kerúbů čtyři kola, jedno kolo vedle jednoho kerúba a jedno kolo vedle jednoho kerúba, a vzezření těch kol jako vzhled kamene chrysolitu -
10. a jejich vzezření, jedna podoba jich čtyř: Jako by bylo kolo vprostřed kola.
11. Při svém chození chodila po jejich čtyřech stranách, nezatáčela při jejich chození, nýbrž k místu, ke kterému byla obrácena hlava, šla za ní, nezatáčela při jejich chození.
12. A všechno jejich tělo a jejich záda, jejich ruce, jejich křídla i kola byla plná očí, kola jich čtyř.
13. Stran těch kol - v mé uši se jim dal název Smršť.
14. A každý měl čtvero tváří: Tvář jedna - tvář kerúba, a tvář druhá - tvář člověka, a třetí - tvář lva, a čtvrtá - tvář orla.
15. A ti kerúbové se pozvedli - ony, ty bytosti, jež jsem uviděl u řeky Keváru, -
16. a při chůzi kerúbů šla kola vedle nich, a při povznášení křídel kerúbů k pozvednutí od povrchu země ona také nezatáčela od nich;
17. při jejich stání stála a při jejich pozvedání se pozvedala, neboť v nich byl duch těch bytostí.
18. A sláva Hospodinova odešla z prahu domu a stanula nad kerúby,
19. a kerúbové před mýma očima povznesli svá křídla a pozvedli se od země; při jejich odchodu - kola zároveň s nimi, i stanulo to nad vchod em do východní brány domu Hospodinova, a sláva Boha Isráélova odshora nad nimi.
20. Ony, ty bytosti, jež jsem uviděl u řeky Keváru pod Bohem Isráélovým - tu jsem poznal, že to byli kerúbové -
21. čtyři, každý měl čtvero tváří a každý měl čtyři křídla, a pod svými křídly podobu rukou člověka.
22. A podoba jejich tváří - to byly tváře, jež jsem uviděl u řeky Keváru, jejich vzezření a je samy; chodili každý ke směru své tváře.

Žalmy 121:1-8
1. (Píseň k stupňům.) Pozvedám své oči k horám; odkud může přijít má pomoc?
2. Má pomoc je z blízkosti Hospodina, zřídivšího nebesa i zem.
3. Nebude přivolovat k zviklání tvé nohy; tvůj strážce nespí;
4. hle, nespí, aniž usíná strážce Isráélův.
5. Tvým strážcem je Hospodin, Hospodin, tvůj stín při tvé pravé ruce;
6. za dne tě nebude pálit slunce an i v noci měsíc.
7. Hospodin tě bude střežit přede vším zlem, bude střežit tvou duši,
8. Hospodin bude střežit tvé vycházení i tvé vstupování, od nynějška a navždy.

Přísloví 28:16-16
16. panovníče mající nedostatek obezřetnosti a bohatý vydíráním, dni si prodlužuje nenávidící nespravedlivý zisk!

Židům 5:1-14
1. Každý velekněz, vybíraný zprostřed lidí, se přece pro lidi ustanovuje stran věcí týkajících se Boha, aby přinášel i dary i oběti za hříchy,
2. jsa schopen mít strpení s neznalými a bloudícími, jelikož i sám je obklopen slabostí,
3. a příčinou této slabosti má jak za lid, tak i sám za sebe obětovat za hříchy.
4. A tu čest si nikdo nebere sám, nýbrž jí nabývá, jsa povoláván od Boha, právě jako i Árón;
5. tak se an i KRISTUS neoslavil sám, by se stal veleknězem, nýbrž ten, jenž k němu promluvil: Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil;
6. jakož i na jiném místě praví: Ty jsi navždy knězem podle řádu Melchisedekova.
7. A on za dní svého masa, předloživ prosby i úpěnlivé žádosti k tomu, jenž ho ze smrti mohl vysvobodit, se silným voláním a slzami, (a pro svou nábožnost byv vyslyšen,)
8. získal zkušenost poslušnosti, jakkoli byl Syn, z těch věcí, jež vytrpěl,
9. a byv učiněn dokonalým, stal se všem, kdo ho jsou poslušni, působcem věčné záchrany,
10. i byl od Boha osloven jako velekněz podle řádu Melchisedekova.
11. Máme o něm mnoho co říci a je to nesnadno vyložitelné řečí, jelikož vy jste se stali co do sluchu lenivými -
12. vždyť byste přece za ten čas měli být učiteli a zatím máte zapotřebí, by vás někdo vyučoval, které jsou počáteční prvky Božích sdělení, a stali jste se potřebnými mléka [a] ne hutné stravy;
13. každý ovšem, kdo požívá mléka, je nezkušený co do slova spravedlnosti, neboť je nedorostlý,
14. dospělým však, kteří mají smysly návykem vycvičené k rozlišování i dobra i zla, patří hutná strava.