A A A A A
Bible za jeden rok
Listopad 8

Ezechiel 7:1-27
1. I do stalo se ke mně slovo Hospodinovo, výrok:
2. A ty, synu člověka, - takto řekl Pán, Hospodin, o půdě Isráélově: Konec - na čtyři úhly té to země přišel konec,
3. konec na tebe nyní, i budu proti tobě vypouštět svůj hněv a soudit tě podle tvých cest a nakládat na tebe všechny tvé ošklivosti,
4. aniž bude mé oko s tebou mít soucit, aniž budu šetřit, nýbrž budu na tebe nakládat tvé cesty a tvé ošklivosti, jež jsou vprostřed tebe, i budete poznávat, že já jsem Hospodin.
5. Takto řekl Pán, Hospodin: Zlo, jediné zlo, hle, přichází,
6. přišel konec, ten konec přišel, jenž proti tobě procitl, hle, přichází!
7. Přišla řada na tebe, obyvateli té to země, přišel čas, blízký je den zmatku a ne jásotu na horách;
8. nyní co nejdříve budu své popuzení vylévat na tebe a dovršovat svůj hněv proti tobě a soudit tě podle tvých cest a nakládat na tebe všechny tvé ošklivosti,
9. aniž bude mé oko mít soucit, aniž budu šetřit; budu na tebe nakládat podle tvých cest a tvých ošklivostí, jež jsou vprostřed tebe, i budete poznávat, že já jsem Hospodin, bijící.
10. Hle, ten den, hle, přichází, projevil se osud, hůl vykvetla, nadutost vypučela,
11. násilí vzrostlo v hůl zlovůle - nic ne zbude z nich ani z jejich davu ani z jejich hluku, aniž bude mezi nimi jaká velkolepost.
12. Přišel čas, dostavil se den; nechť se kupující neraduje a prodávající nechť se nermoutí, neboť na vší její spoustě je hněv,
13. takže prodávající se k tomu, co je prodáno, nebude vracet, byť ještě byl jejich život mezi živými, neboť se nebude vracet vidění stran vší její spousty, a každý - jeho život je v jeho nepravosti, nebudou se moci v síle udržet.
14. Jali se troubit na troubu k přípravě všeho, a le nebylo odcházejícího do boje, neboť na vší její spoustě je můj hněv;
15. meč venku a mor a hlad zevnitř; kdo bude v poli, bude mřít mečem, a kdo ve městě, budou ho sžírat hlad a mor,
16. a le jejich unikající uniknou a do stanou se na hory jako holubice průrv; - oni všichni, - kvílící, každý pro svou nepravost.
17. Všechny ruce budou ochabovat a všechna kolena se budou roztékat na vodu,
18. i opáší se pytlovinami a zaplaví je děs, a na každé tváři bude ostuda a po každé hlavě lysina,
19. své stříbro budou pohazovat po ulicích a jejich zlato se bude stávat odpadem; jejich stříbro a ni jejich zlato je nebude moci vyprostit v den výbuchu hněvu Hospodinova, nebudou moci nasytit své duše ani naplnit své útroby, neboť ono se stalo podnětem k jejich nepravosti.
20. A krásu jeho ozdoby - určil ji k velebnosti, a le nazhotovovali v ní zobrazení svých ošklivostí, svých hnusností; proto jim ji učiním odpadem
21. a budu ji vy dávat v ruku cizáků za kořist a zlovolným země za lup, a ť ji zneuctí,
22. a svou tvář od nich budu odvracet a oni zhanobí můj klenot, a no, dovnitř vstoupí lupiči a zneuctí to.
23. Zhotov řetěz! Vždyť ta to země je naplněna krvavými zločiny a město je naplněno násilím;
24. budu tedy přivádět zlosyny z národů, kteří se budou zmocňovat jejich domů, a budu odklízet zpupnost mocných, neboť jejich svatyně budou zneuctěny.
25. Přišel zánik, i budou hledat pokoj, a le nebude,
26. bude přicházet nehoda na nehodu a zvěsti ke zvěsti se bude do stávat, a od proroka budou hledat vidění, a od kněze bude mizet poučení a od starců rada,
27. král se bude rmoutit a šlechtic si bude oblékat hrůzu, a ruce lidu země budou bezradně svěšeny; podle jejich cest s nimi budu nakládat a jejich soudy je budu soudit, i poznají, že já jsem Hospodin.

Ezechiel 8:1-18
1. A v šestém roce, v šestém měsíci, v pátý den měsíce, když jsem já seděl ve svém domě a starší Júdovi seděli před mou tváří, se stalo, že tam na mne padla ruka Pána, Hospodina,
2. i pohleděl jsem, a hle, podoba vzezřením jako oheň; od vzezření jeho boků a dolů - oheň, a od jeho boků vzhůru vzezřením svit, jako by vzhled leštěného kovu.
3. I vztáhl jako by ruku a vzal mě za kštici mé hlavy a Duch mě vyzvedl mezi zem a mezi nebesa a donesl mě v Božích viděních do Jerúsaléma, ke vchodu do vnitřní brány, jež byla obrácena k severu, kde bylo sídlo sochy žárlivosti, jež k žárlení dohání.
4. A hle, byla tam sláva Boha Isráélova, vzezřením jako to, co jsem uviděl v té rovině.
5. I řekl ke mně: Synu člověka, nuže, pozvedni své oči směrem k severu. Pozvedl jsem tedy své oči směrem k severu, a hle, na sever vůči bráně k oltáři byla ve vstupu tato socha žárlivosti;
6. i řekl ke mně: Synu člověka, zda ty vidíš, co oni páchají, veliké ošklivosti, jež zde oni, dům Isráélův, páchají, aby ch se vzdálil od své svatyně? A zase ještě budeš vidět veliké ošklivosti.
7. A uvedl mě ke vchodu do nádvoří, i pohleděl jsem, a hle, ve zdi jedna díra;
8. a řekl ke mně: Synu člověka, nuže, kopej v té zdi; i jal jsem se v té zdi kopat, a hle, jedny dveře,
9. i řekl ke mně: Vejdi a viz ty veliké ošklivosti, jež oni zde páchají.
10. Vešel jsem tedy a pohleděl jsem, a hle, na stěnách vůkol a vůkol vyryto všemožné zobrazení plazivého tvorstva a hnusného zvířectva a všemožných neřádstev domu Isráélova
11. a sedm mužů ze starších domu Isráélova, stojících před nimi, a vprostřed nich stál Jaazanjáhú, syn Šáfánův, a každý svou kadidelnici ve své ruce, a vystupující vůně oblaku kouřidla.
12. A řekl ke mně: Zda jsi viděl, synu člověka, co starší domu Isráélova páchají ve tmě, každý v pokojích své obrazárny? Vždyť říkají: Hospodin nás nevidí, Hospodin tu to zem opustil.
13. A řekl ke mně: Zase ještě budeš vidět veliké ošklivosti, jež oni páchají.
14. A přivedl mě ke vchodu do brány domu Hospodinova, jež byla na severní stranu, a hle, seděly tam ženy oplakávající Tammúza;
15. a řekl ke mně: Zda jsi viděl, synu člověka? Zase ještě budeš vidět ošklivosti, větší než tyto.
16. A přivedl mě do vnitřního nádvoří domu Hospodinova, a hle, u vchod u do chrámu Hospodinova, mezi předsíní a mezi oltářem, asi dvacet a pět mužů, jejich záda k chrámu Hospodinovu a jejich tváře k východu, a ti se k východu klaněli slunci.
17. A řekl ke mně: Zda jsi viděl, synu člověka? Zda je domu Júdovu bezvýznamné páchat ty to ošklivosti, jež zde páchají? Vždyť tu to zem naplnili násilím a stále mě dráždí, a hle je, přistrkují si k nosu ratolest.
18. Já tedy zase budu jednat v popuzení, mé oko nebude mít soucitu, aniž budu šetřit, a ač budou v mé uši volat silným hlasem, nebudu jich slyšet.

Žalmy 120:1-7
1. (Píseň stupňů.) Ve své úzkosti volávám k Hospodinu a odpovídá mi.
2. Hospodine, vyprosť mou duši od lživých rtů, od klamného jazyka!
3. Co ti má dát a co ti má přidat, klamný jazyku?
4. Naostřené šípy siláka se žhavými uhlíky z kručinek.
5. Běda mi, že jako cizinec obývám Mešech, zdržuji se u stanů Kédárových.
6. Dlouho si pobyla má duše s nenávidícím pokoj;
7. já - pokoj, promlouvám-li však, oni - k boji.

Přísloví 28:15-15
15. Řvoucí lev a dychtivý medvěd - toť zlovolný vládce nad nuzným lidem;

Židům 4:1-16
1. bojme se tedy, aby se snad, pokud se v platnosti ponechává příslib týkající se vstupu do jeho odpočinku, o někom z vás nezdálo, že jej promeškal.
2. Vždyť jsme přece obdařeni blahou zvěstí právě tak jako i onino, ale oněm slovo té zprávy neprospělo, ne jsouc v těch, kteří zaslechli, smíšeno s věrou;
3. do toho odpočinku přece vstupujeme my, kteří jsme uvěřili, podle toho, jak řekl: Jakož jsem ve svém hněvu přisáhl: Vstoupí-li do mého odpočinku! - přestože od založení světa byly práce ukončeny,
4. neboť o sedmém dni kdesi promluvil takto: A v sedmý den Bůh odpočinul od všech svých prací;
5. a v tomto zase: Vstoupí-li do mého odpočinku!
6. Jelikož tedy zůstává při tom, že do něho někteří vstoupí, a ti, jimž se blahé zvěsti dostalo dříve, nevstoupili, protože si nedali říci,
7. určuje opět jakýsi den, pravě v Davidovi: Dnes, po tak dlouhém čase (podle toho, jak bylo řečeno předtím): Dnes, zaslechnete-li jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce;
8. kdyby je totiž byl do odpočinku uvedl Josue, nebyl by po těchto věcech mluvil o dalším dni.
9. Božímu lidu tedy jakýsi sobotní klid zbývá,
10. neboť kdo do jeho odpočinku vstoupil, sám také odpočinul od svých prací právě tak jako Bůh od svých vlastních.
11. Vynasnažme se tedy do onoho odpočinku vstoupit, aby někdo nepadl podle téhož příkladu nepovolnosti;
12. jeť Boží slovo živé a účinné a ostřejší nad každý dvojsečný meč, a pronikající až k rozdělení duše a ducha a kloubů i morku a je rozlišovatelem úvah a úmyslů srdce,
13. a není stvoření, jež by před ním ne bylo patrné, nýbrž všechny věci jsou očím toho, s nímž máme co činit, nahé a odhalené.
14. Majíce tedy velikého velekněze, prošedšího nebesy, Ježíše, Božího syna, držme se svého vyznání;
15. nemámeť velekněze neschopného pocítit soustrast s našimi slabostmi, nýbrž vytrpěvšího pokoušení po všech stránkách podobně, mimo hřích.
16. Se smělostí tedy přistupujme k trůnu milosti, aby se nám dostalo soucitu a a bychom došli milosti ke včasné pomoci.