| Ezechiel 7:1-27 |
| 1. I do stalo se ke mně slovo Hospodinovo, výrok: |
| 2. A ty, synu člověka, - takto řekl Pán, Hospodin, o půdě Isráélově: Konec - na čtyři úhly té to země přišel konec, |
| 3. konec na tebe nyní, i budu proti tobě vypouštět svůj hněv a soudit tě podle tvých cest a nakládat na tebe všechny tvé ošklivosti, |
| 4. aniž bude mé oko s tebou mít soucit, aniž budu šetřit, nýbrž budu na tebe nakládat tvé cesty a tvé ošklivosti, jež jsou vprostřed tebe, i budete poznávat, že já jsem Hospodin. |
| 5. Takto řekl Pán, Hospodin: Zlo, jediné zlo, hle, přichází, |
| 6. přišel konec, ten konec přišel, jenž proti tobě procitl, hle, přichází! |
| 7. Přišla řada na tebe, obyvateli té to země, přišel čas, blízký je den zmatku a ne jásotu na horách; |
| 8. nyní co nejdříve budu své popuzení vylévat na tebe a dovršovat svůj hněv proti tobě a soudit tě podle tvých cest a nakládat na tebe všechny tvé ošklivosti, |
| 9. aniž bude mé oko mít soucit, aniž budu šetřit; budu na tebe nakládat podle tvých cest a tvých ošklivostí, jež jsou vprostřed tebe, i budete poznávat, že já jsem Hospodin, bijící. |
| 10. Hle, ten den, hle, přichází, projevil se osud, hůl vykvetla, nadutost vypučela, |
| 11. násilí vzrostlo v hůl zlovůle - nic ne zbude z nich ani z jejich davu ani z jejich hluku, aniž bude mezi nimi jaká velkolepost. |
| 12. Přišel čas, dostavil se den; nechť se kupující neraduje a prodávající nechť se nermoutí, neboť na vší její spoustě je hněv, |
| 13. takže prodávající se k tomu, co je prodáno, nebude vracet, byť ještě byl jejich život mezi živými, neboť se nebude vracet vidění stran vší její spousty, a každý - jeho život je v jeho nepravosti, nebudou se moci v síle udržet. |
| 14. Jali se troubit na troubu k přípravě všeho, a le nebylo odcházejícího do boje, neboť na vší její spoustě je můj hněv; |
| 15. meč venku a mor a hlad zevnitř; kdo bude v poli, bude mřít mečem, a kdo ve městě, budou ho sžírat hlad a mor, |
| 16. a le jejich unikající uniknou a do stanou se na hory jako holubice průrv; - oni všichni, - kvílící, každý pro svou nepravost. |
| 17. Všechny ruce budou ochabovat a všechna kolena se budou roztékat na vodu, |
| 18. i opáší se pytlovinami a zaplaví je děs, a na každé tváři bude ostuda a po každé hlavě lysina, |
| 19. své stříbro budou pohazovat po ulicích a jejich zlato se bude stávat odpadem; jejich stříbro a ni jejich zlato je nebude moci vyprostit v den výbuchu hněvu Hospodinova, nebudou moci nasytit své duše ani naplnit své útroby, neboť ono se stalo podnětem k jejich nepravosti. |
| 20. A krásu jeho ozdoby - určil ji k velebnosti, a le nazhotovovali v ní zobrazení svých ošklivostí, svých hnusností; proto jim ji učiním odpadem |
| 21. a budu ji vy dávat v ruku cizáků za kořist a zlovolným země za lup, a ť ji zneuctí, |
| 22. a svou tvář od nich budu odvracet a oni zhanobí můj klenot, a no, dovnitř vstoupí lupiči a zneuctí to. |
| 23. Zhotov řetěz! Vždyť ta to země je naplněna krvavými zločiny a město je naplněno násilím; |
| 24. budu tedy přivádět zlosyny z národů, kteří se budou zmocňovat jejich domů, a budu odklízet zpupnost mocných, neboť jejich svatyně budou zneuctěny. |
| 25. Přišel zánik, i budou hledat pokoj, a le nebude, |
| 26. bude přicházet nehoda na nehodu a zvěsti ke zvěsti se bude do stávat, a od proroka budou hledat vidění, a od kněze bude mizet poučení a od starců rada, |
| 27. král se bude rmoutit a šlechtic si bude oblékat hrůzu, a ruce lidu země budou bezradně svěšeny; podle jejich cest s nimi budu nakládat a jejich soudy je budu soudit, i poznají, že já jsem Hospodin. |
| Ezechiel 8:1-18 |
| 1. A v šestém roce, v šestém měsíci, v pátý den měsíce, když jsem já seděl ve svém domě a starší Júdovi seděli před mou tváří, se stalo, že tam na mne padla ruka Pána, Hospodina, |
| 2. i pohleděl jsem, a hle, podoba vzezřením jako oheň; od vzezření jeho boků a dolů - oheň, a od jeho boků vzhůru vzezřením svit, jako by vzhled leštěného kovu. |
| 3. I vztáhl jako by ruku a vzal mě za kštici mé hlavy a Duch mě vyzvedl mezi zem a mezi nebesa a donesl mě v Božích viděních do Jerúsaléma, ke vchodu do vnitřní brány, jež byla obrácena k severu, kde bylo sídlo sochy žárlivosti, jež k žárlení dohání. |
| 4. A hle, byla tam sláva Boha Isráélova, vzezřením jako to, co jsem uviděl v té rovině. |
| 5. I řekl ke mně: Synu člověka, nuže, pozvedni své oči směrem k severu. Pozvedl jsem tedy své oči směrem k severu, a hle, na sever vůči bráně k oltáři byla ve vstupu tato socha žárlivosti; |
| 6. i řekl ke mně: Synu člověka, zda ty vidíš, co oni páchají, veliké ošklivosti, jež zde oni, dům Isráélův, páchají, aby ch se vzdálil od své svatyně? A zase ještě budeš vidět veliké ošklivosti. |
| 7. A uvedl mě ke vchodu do nádvoří, i pohleděl jsem, a hle, ve zdi jedna díra; |
| 8. a řekl ke mně: Synu člověka, nuže, kopej v té zdi; i jal jsem se v té zdi kopat, a hle, jedny dveře, |
| 9. i řekl ke mně: Vejdi a viz ty veliké ošklivosti, jež oni zde páchají. |
| 10. Vešel jsem tedy a pohleděl jsem, a hle, na stěnách vůkol a vůkol vyryto všemožné zobrazení plazivého tvorstva a hnusného zvířectva a všemožných neřádstev domu Isráélova |
| 11. a sedm mužů ze starších domu Isráélova, stojících před nimi, a vprostřed nich stál Jaazanjáhú, syn Šáfánův, a každý svou kadidelnici ve své ruce, a vystupující vůně oblaku kouřidla. |
| 12. A řekl ke mně: Zda jsi viděl, synu člověka, co starší domu Isráélova páchají ve tmě, každý v pokojích své obrazárny? Vždyť říkají: Hospodin nás nevidí, Hospodin tu to zem opustil. |
| 13. A řekl ke mně: Zase ještě budeš vidět veliké ošklivosti, jež oni páchají. |
| 14. A přivedl mě ke vchodu do brány domu Hospodinova, jež byla na severní stranu, a hle, seděly tam ženy oplakávající Tammúza; |
| 15. a řekl ke mně: Zda jsi viděl, synu člověka? Zase ještě budeš vidět ošklivosti, větší než tyto. |
| 16. A přivedl mě do vnitřního nádvoří domu Hospodinova, a hle, u vchod u do chrámu Hospodinova, mezi předsíní a mezi oltářem, asi dvacet a pět mužů, jejich záda k chrámu Hospodinovu a jejich tváře k východu, a ti se k východu klaněli slunci. |
| 17. A řekl ke mně: Zda jsi viděl, synu člověka? Zda je domu Júdovu bezvýznamné páchat ty to ošklivosti, jež zde páchají? Vždyť tu to zem naplnili násilím a stále mě dráždí, a hle je, přistrkují si k nosu ratolest. |
| 18. Já tedy zase budu jednat v popuzení, mé oko nebude mít soucitu, aniž budu šetřit, a ač budou v mé uši volat silným hlasem, nebudu jich slyšet. |
| Žalmy 120:1-7 |
| 1. (Píseň stupňů.) Ve své úzkosti volávám k Hospodinu a odpovídá mi. |
| 2. Hospodine, vyprosť mou duši od lživých rtů, od klamného jazyka! |
| 3. Co ti má dát a co ti má přidat, klamný jazyku? |
| 4. Naostřené šípy siláka se žhavými uhlíky z kručinek. |
| 5. Běda mi, že jako cizinec obývám Mešech, zdržuji se u stanů Kédárových. |
| 6. Dlouho si pobyla má duše s nenávidícím pokoj; |
| 7. já - pokoj, promlouvám-li však, oni - k boji. |
| Přísloví 28:15-15 |
| 15. Řvoucí lev a dychtivý medvěd - toť zlovolný vládce nad nuzným lidem; |
| Židům 4:1-16 |
| 1. bojme se tedy, aby se snad, pokud se v platnosti ponechává příslib týkající se vstupu do jeho odpočinku, o někom z vás nezdálo, že jej promeškal. |
| 2. Vždyť jsme přece obdařeni blahou zvěstí právě tak jako i onino, ale oněm slovo té zprávy neprospělo, ne jsouc v těch, kteří zaslechli, smíšeno s věrou; |
| 3. do toho odpočinku přece vstupujeme my, kteří jsme uvěřili, podle toho, jak řekl: Jakož jsem ve svém hněvu přisáhl: Vstoupí-li do mého odpočinku! - přestože od založení světa byly práce ukončeny, |
| 4. neboť o sedmém dni kdesi promluvil takto: A v sedmý den Bůh odpočinul od všech svých prací; |
| 5. a v tomto zase: Vstoupí-li do mého odpočinku! |
| 6. Jelikož tedy zůstává při tom, že do něho někteří vstoupí, a ti, jimž se blahé zvěsti dostalo dříve, nevstoupili, protože si nedali říci, |
| 7. určuje opět jakýsi den, pravě v Davidovi: Dnes, po tak dlouhém čase (podle toho, jak bylo řečeno předtím): Dnes, zaslechnete-li jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce; |
| 8. kdyby je totiž byl do odpočinku uvedl Josue, nebyl by po těchto věcech mluvil o dalším dni. |
| 9. Božímu lidu tedy jakýsi sobotní klid zbývá, |
| 10. neboť kdo do jeho odpočinku vstoupil, sám také odpočinul od svých prací právě tak jako Bůh od svých vlastních. |
| 11. Vynasnažme se tedy do onoho odpočinku vstoupit, aby někdo nepadl podle téhož příkladu nepovolnosti; |
| 12. jeť Boží slovo živé a účinné a ostřejší nad každý dvojsečný meč, a pronikající až k rozdělení duše a ducha a kloubů i morku a je rozlišovatelem úvah a úmyslů srdce, |
| 13. a není stvoření, jež by před ním ne bylo patrné, nýbrž všechny věci jsou očím toho, s nímž máme co činit, nahé a odhalené. |
| 14. Majíce tedy velikého velekněze, prošedšího nebesy, Ježíše, Božího syna, držme se svého vyznání; |
| 15. nemámeť velekněze neschopného pocítit soustrast s našimi slabostmi, nýbrž vytrpěvšího pokoušení po všech stránkách podobně, mimo hřích. |
| 16. Se smělostí tedy přistupujme k trůnu milosti, aby se nám dostalo soucitu a a bychom došli milosti ke včasné pomoci. |