| Daniel 1:1-21 |
| 1. V třetím roce kralování Jehójákíma, krále Júdova, přibyl k Jerúsalém u Nevúchadneccar, král Bávelu, a zahájil proti němu obléhání |
| 2. a Pán vy dal v jeho ruku Jehójákíma, krále Júdova, a z části zařízení Božího domu, jež dopravil v zem Šineáru, v dům svých bohů, a no, dopravil ta zařízení v dům pokladu svých bohů. |
| 3. A král přikázal Ašpenazovi, představenému svých komorníků, přivést ze synů Isráélových a ze semene království a z velmožů |
| 4. mladíky, na nichž by nebylo žádné chyby a sličné vzezřením a zběhlé ve všemožné moudrosti a bohaté věděním a chápající vědomosti, a při nichž by byla způsobilost stát v paláci krále, a naučit je písmu a jazyku Kasdím. |
| 5. A král pro ně určil z králova pokrmu a z vína, jež on pil, dávku dne v její den k jejich výživě po tři léta, aby po uplynutí jich mohli stanout před tváří krále. |
| 6. I do stal i se mezi ně ze synů Júdových Dánijjél, Chananjá, Míšáél a Azarjá, |
| 7. a vedoucí komorníků jim přisoudil jména: Dánijjélovi přisoudil jméno Béltešaccar a Chananjovi Šadrach a Míšáélovi Méšach a Azarjovi Avéd-negó. |
| 8. A le Dánijjél si položil na srdce, že se nebude poskvrňovat pokrmem královým a vínem, jež on pil, a jal se vyprošovat si od vedoucího komorníků, aby se nemusel poskvrňovat. |
| 9. Bůh pak byl uvedl Dánijjéla před tváří vedoucího komorníků k laskavosti a k slitování; |
| 10. vedoucí komorníků tedy Dánijjélovi řekl: Já se bojím svého pána, krále, jenž určil vaše jídlo a váš nápoj, vždyť nač by měl vidět vaše tváře přepadlejší než tváře mladíků, kteří jsou jako vy? I uvalili byste na mou hlavu vinu vůči králi. |
| 11. Dánijjél tedy řekl k Melcarovi, jehož vedoucí komorníků určil nad Dánijjélem, Chananjou, Míšáélem a Azarjou: |
| 12. Podrob, prosím, své nevolníky zkoušce na deset dní, takže nechť nám dávají trochu luštěnin, a ť jíme, a vodu, a ť pijeme; |
| 13. pak se naše vzezření budou moci ukázat před tvou tváří, i vzezření mladíků, kteří budou jíst pokrm krále, i nalož se svými nevolníky podle toho, co budeš vidět. |
| 14. I vyhověl jim stran této věci a na deset dní je zkoušce podrobil |
| 15. a po uplynutí deseti dní se ukázalo, že jejich vzezření byla lepší a masem plnější než všech mladíků, již jedli pokrm krále; |
| 16. Melcar se tedy jal od nášet jejich pokrm a víno, jejich nápoj, a dávat jim luštěniny. |
| 17. A tito čtyři mladíci - Bůh jim dal vědomosti a rozhled stran všemožného písma a moudrosti, a Dánijjél byl znalcem stran všemožného vidění a snů; |
| 18. a v čas po uplynutí dní, když král přikázal přivést je, tu je vedoucí komorníků před tvář Nevúchadneccarovu přivedl, |
| 19. a když je král oslovil, nebyl mezi nimi všemi shledán nikdo jako Dánijjél, Chananjá, Míšáél a Azarjá, i stanuli před tváří krále, |
| 20. a v kterékoli věci moudrosti a chápavosti, již král od nich vyžadoval, je shledal o deset pídí nade všemi písmaři a zaříkávači, kteří byli ve všem jeho království. |
| 21. A Dánijjél zůstal až po první rok krále Kóreše. |
| Daniel 2:1-49 |
| 1. A v druhém roce kralování Nevúchadneccarova dostal Nevúchadneccar sny, takže se jeho duch rozrušil a jeho spánek na něho padl; |
| 2. i přikázal král povolat písmaře a zaříkávače a čarodějníky a Kasdím k oznámení králi jeho snů. I přišli a stanuli před tváří krále |
| 3. a král jim řekl: Dostal jsem sen a můj duch je rozrušen stran poznání toho snu. |
| 4. I promluvili ke králi jeho služebníci, Kasdím, arámsky: Ó králi, žij na věky! Řekni ten sen svým nevolníkům a budeme moci vyjevit jeho výklad. |
| 5. Král odpověděl a řekl ke Kasdejcům: Vyšel ode mne ten to příkaz: Jestliže mi nedáte na vědomí ten sen a jeho výklad, budete na kusy rozsekáni a vaše domy budou učiněny hnojištěm; |
| 6. jestliže však ten sen a jeho výklad vyjevíte, obdržíte z mé strany dary a odměnu a velikou čest. Proto mi ten sen a jeho výklad vyjevte. |
| 7. Opětovně odpověděli a řekli: Nechť král řekne ten sen a vyjevíme jeho výklad. |
| 8. Král odpověděl a řekl: Já s jistotou vím, že vy chcete získat čas pro tu příčinu, že víte, že ten příkaz ode mne vyšel, |
| 9. že jestliže mi ten sen nedáte na vědomí, je pro vás ta jedna vyhláška, neboť jste si připravili řeč lživou a zkaženou ku pronášení přede mnou, než by se čas změnil. Proto mi ten sen řekněte, a ť vím, že mi můžete vyjevit jeho výklad. |
| 10. Kasdejci před králem odpověděli a řekli: Není na zemi člověka, jenž by mohl královu věc vyjevit, takže žádný král, mocnář a ni vladař nežádal takovouto věc u žádného písmaře a ni zaříkávače a ni Kasdího, |
| 11. neboť věc, již král žádá, je vzácná a není jiného, kdo by ji mohl před králem vyjevit, leč bohové, jejichž bydliště není s masem. |
| 12. Pro tuto příčinu se král rozzuřil, a no, velmi se rozzlobil a přikázal všechny mudrce Bávelu vyhubit, |
| 13. takže vyšla vyhláška, a by mudrci byli pozabíjeni; i hledali k zabíjení Dánijjéla a jeho druhy. |
| 14. Vtom Dánijjél s rozumností a obezřelostí odvětil Arjóchovi, veliteli královy osobní stráže, jenž vyšel zabíjet mudrce Bávelu; |
| 15. ujal se slova a řekl Arjóchovi, královu zmocněnci: Nač ta přísná vyhláška ze strany krále? Tehdy Arjóch dal tu věc Dánijjélovi na vědomí |
| 16. a Dánijjél vstoupil a vyprosil od krále, že mu dal čas, a by mohl výklad králi vyjevit. |
| 17. Pak Dánijjél šel do svého domu a dal tu věc na vědomí Chananjovi, Míšáélovi a Azarjovi, svým druhům, |
| 18. aby se jali ze strany Boha nebes vyprošovat slitování stran tohoto tajemství, aby Dánijjél a jeho druhové nemuseli s ostatkem mudrců Bávelu zahynout. |
| 19. Tehdy bylo to tajemství ve vidění noci Dánijjélovi zjeveno, tehdy se Dánijjél jal Boha nebes velebit; |
| 20. ujal se Dánijjél slova a řekl: Nechť je Boží jméno velebeno od věčnosti a ž po věčnost, neboť moudrost a moc - ano, jsou jeho, |
| 21. a on mění doby a časy, odstraňuje krále a nastoluje krále, dává moudrost moudrým a poznání znajícím chápavost; |
| 22. on zjevuje věci nevyzpytatelné a skryté, ví, co je ve tmě, neboť s ním sídlí světlo. |
| 23. Já tobě, Bože mých otců, děkuji a vychvaluji tě, jenž jsi mi dal moudrost a moc a nyní jsi mi dal poznat, co jsme si od tebe vyprošovali, neboť jsi nám dal poznat královu věc. |
| 24. Pro tuto příčinu vstoupil Dánijjél k Arjóchovi, jehož král určil k vyhubení mudrců Bávelu; přišel a oslovil ho takto: Nemusíš mudrců Bávelu hubit; uveď mě před krále, a ť mohu ten výklad králi vyjevit. |
| 25. Tehdy Arjóch Dánijjéla spěšně uvedl před krále a to ho takto oslovil, že: Objevil jsem muže z vyhnanců Júdových, jenž bude umět dát králi na vědomí ten výklad. |
| 26. Král odpověděl a řekl Dánijjélovi, jehož jméno bylo Béltešaccar: Zda jsi schopen dát mi na vědomí ten sen, jejž jsem uviděl, a jeho výklad? |
| 27. Dánijjél před králem odpověděl a řekl: Tajemství, jež král požaduje, nemohou mudrci, zaříkávači, písmaři, věštci králi vyjevit; |
| 28. ale v nebesích je Bůh, zjevující tajemství, jenž králi Nevúchadneccarovi dal na vědomí, co že se bude dít v posledku dní. Tvůj sen a vidění tvé hlavy na tvém lůžku, on o bylo toto: |
| 29. Ty, ó králi, - na tvém lůžku vzcházely tvé myšlenky, co že se bude dít po tomto, a Zjevovatel tajemství ti dal na vědomí, co že se bude dít; |
| 30. a já, - ne v moudrosti, jež by byla ve mně nad kohokoli živého, mi toto tajemství bylo zjeveno, nýbrž proto, aby mohli ten výklad dát králi na vědomí a aby si s uvědomil myšlenky svého srdce. |
| 31. Ty, ó králi, jsi uviděl, že hle, jakási veliká socha; tato mohutná socha, jejíž lesk byl skvělý, se tyčila naproti tobě a její vzhled byl děsivý. |
| 32. Ona, ta socha - její hlava byla z dobrého zlata, její hruď a její paže ze stříbra, její břicho a její bedra z mosazi, |
| 33. její dolní končetiny ze železa, její nohy zčásti ze železa a zčásti z hlíny. |
| 34. Hleděl jsi, až než se odtrhl kámen, jenž ne byl v rukou, a udeřil do té sochy na jejích nohou ze železa a hlíny a rozdrtil je, |
| 35. vtom bylo stejně rozdrceno vše: železo, hlína, mosaz, stříbro a zlato, a stalo se jako by plevami od mlatů v létě, i od nesl je vítr, takže se pro ně nenašlo žádného místa. A ten kámen, jenž udeřil do té sochy, se stal mohutnou horou a naplnil všechnu zem. |
| 36. Toto byl ten sen; nyní před králem musíme říci jeho výklad. |
| 37. Ty, ó králi, jsi králem králů, jemuž Bůh nebes dal kralování, moc a sílu a čest, |
| 38. a kdekoli bydlí děti člověka, dal v tvou ruku zvířata pole a letounstvo nebes a dal ti vládu nad nimi všemi. Ona, ta hlava ze zlata, jsi ty. |
| 39. A po tobě bude povstávat jiné království, nižší než ty, a třetí, další, z mosazi, jež bude vládnout nade vší zemí; |
| 40. a čtvrté království bude tvrdé jako železo; bude, právě tak, jako železo vše drtí a hmoždí, tříštit a drtit, a no, jako železo, jež tříští tyto všechny věci. |
| 41. A že jsi viděl její nohy a jejich prsty zčásti z hlíny hrnčíře a zčásti ze železa, bude to království rozděleno, a le bude v něm něco z pevnosti železa, takže jsi viděl v hlíně, v jílu, vmíšené železo; |
| 42. a že prsty jejích nohou byly zčásti ze železa a zčásti z hlíny, bude to království z jedné stránky silné a zčásti zranitelné. |
| 43. Jako jsi viděl železo vmíšené v hlíně, v jílu, budou se vměšovat v símě lidí, a le nebudou spjati jeden s druhým, tak jako se železo nemísí s hlínou. |
| 44. A Bůh nebes v dnech oněch králů vzbudí království, jež na věky nebude moci být vyvráceno, aniž to království bude přenecháno jinému lidu; rozdrtí a k zániku přivede všechna tato království a samo bude na věčné věky stát. |
| 45. Tím, že jsi viděl, že z té hory se odtrhl kámen, jenž ne byl v rukou, a rozdrtil železo, mosaz, hlínu, stříbro i zlato, dal veliký Bůh králi na vědomí, co že se bude dít po tomto, a ten sen je jistý a jeho výklad spolehlivý. |
| 46. Vtom král Nevúchadneccar padl na svůj obličej a jal se Dánijjélovi klanět a přikázal obětovat mu oběť dar u a líbezné vůně; |
| 47. Dánijjélovi král odpověděl a řekl: Podle pravdy, že váš Bůh - on je Bůh bohů a Pán králů a Zjevovatel tajemství, neboť ty jsi toto tajemství mohl vyjevit. |
| 48. Tehdy král Dánijjéla učinil velikým a dal mu přemnohé významné dary, a učinil ho vládcem nade vším krajem Bávelu a představeným místodržících nade všemi mudrci Bávelu. |
| 49. A le Dánijjél od krále vyprosil, a by nad záležitostmi kraje Bávelu ustanovil Šadracha, Méšacha a Avéd-nega; a Dánijjél byl v bráně králově. |
| Žalmy 135:15-21 |
| 15. Modly národů jsou stříbro a zlato, dílo rukou člověka, |
| 16. ústa mají a nemluví, oči mají a nevidí, |
| 17. uši mají a nemohou uši nastavit, ba ani není toho, že by byl dech v jejich ústech. |
| 18. Jim podobni budou jejich zhotovitelé, každý, kdo v ně důvěřuje. |
| 19. Dome Isráélův, velebte Hospodina! Dome Árónův, velebte Hospodina! |
| 20. Dome Lévího, velebte Hospodina! Ctitelé Hospodina, velebte Hospodina! |
| 21. Budiž z Cijjóna veleben Hospodin, usadivší se v Jerúsalémě! Velebte Jáha! |
| Přísloví 29:10-10 |
| 10. Muži krve nenávidí bezúhonného, a le upřímní pečují o jeho duši. |
| 1 Petrův 5:1-14 |
| 1. Starší, kteří jsou mezi vámi, vybízím já, jenž jsem spolustarší a svědek KRISTOVÝCH utrpení, jenž jsem i účastník slávy, jež se bude brzy zjevovat: |
| 2. buďte pastýři Božího stádečka, jež je mezi vámi, dohlížejíce ne z povinnosti, nýbrž z vlastního popudu, ani pro mrzký zisk, nýbrž z oddanosti, |
| 3. ani jako byste panovali nad svými državami, nýbrž se stádečku stávejte vzory; |
| 4. a až se ukáže nejvyšší pastýř, odnesete si nevadnoucí věnec slávy. |
| 5. Podobně se vy mladší podřizujte starším, a všichni se pevně obvažte pokorou vůči sobě navzájem, protože pyšným Bůh klade odpor, pokorným však dává milost. |
| 6. Pokořte se tedy pod mocnou Boží ruku, aby vás v pravý čas povýšil, |
| 7. a všechnu svou starost uvrhněte na něho, neboť jemu na vás záleží. |
| 8. Nabuďte bdělosti, procitněte; váš protivník, ďábel, obchází jako ryčící lev, hledaje, koho by pohltil - |
| 9. vzepřete se mu, jsouce pevní ve víře, neboť víte, že táž utrpení se uskutečňují při vašem bratrstvu, jež je ve světě. |
| 10. Avšak Bůh vší milosti, jenž vás povolal k své věčné slávě v Kristu Ježíši, vás, až krátce potrpíte, sám zdokonalí, upevní, posilní, základem opatří; |
| 11. jemu sláva a vláda na věky věků. AMÉN. |
| 12. Skrze Silvana, věrného bratra, jak mám za to, jsem vám v krátkosti napsal, povzbuzuje a dosvědčuje, že pravá Boží milost je tato, v níž stojíte. |
| 13. Pozdravuje vás spoluvyvolená, jež je v Babylóně, a Marek, můj syn. |
| 14. Pozdravte se navzájem polibkem lásky. Pokoj vám všem, kteří jste v Kristu. |