A A A A A
Bible za jeden rok
Listopad 23

Ezechiel 37:1-28
1. Nade mnou se octla ruka Hospodinova, i odnesl mě Hospodin v duchu a spustil mě v střed rozsedliny, a ona byla plna kostí;
2. i dal mi mimo ně kolem dokola přecházet, a hle, byly na povrchu rozsedliny velmi četné, a hle, velmi suché.
3. A řekl ke mně: Synu člověka, zda tyto kosti budou žít? I řekl jsem: Pane, Hospodine, ty víš.
4. A řekl ke mně: Prorokuj nad těmito kostmi a řekni k nim: Vy suché kosti, slyšte slovo Hospodinovo.
5. Takto Pán, Hospodin, řekl těmto kostem: Hle, já se chystám do vás uvést dech, takže budete žít,
6. a chci na vás dát šlachy a nechat na vás vzrůst maso a navléc na vás kůži a dát do vás dech, takže budete žít; a budete poznávat, že já jsem Hospodin.
7. Jal jsem se tedy prorokovat podle toho, co mi Hospodin rozkázal, a za mého prorokování nastal zvuk, a hle, otřásání, jak se kosti přibližovaly, kost k své kosti,
8. a pohleděl jsem, a hle, na nich šlachy, a maso vzrostlo a odshora se na ně navlékla kůže, a le dechu v nich nebylo.
9. A řekl ke mně: Prorokuj k dechu, prorokuj, synu člověka, a řekni k dechu: Takto řekl Pán, Hospodin: Přijď od čtyř větrů, ty dechu, a dmýchej v tyto zabité, a ť žijí.
10. Jal jsem se tedy prorokovat podle toho, co mi rozkázal, a vstoupil v ně dech, takže ožili a postavili se na své nohy, velmi, velmi veliké vojsko.
11. A řekl ke mně: Synu člověka, tyto kosti, ony, to je všechen dům Isráélův. Hle, ti říkají: Naše kosti jsou vysušeny, naše naděje zhynula, jsme vyřízeni, stran nás.
12. Proto prorokuj a řekni k nim: Takto řekl Pán, Hospodin: Hle, já se chystám otevřít vaše hroby a budu vás z vašich hrobů vyvádět, můj lide, a přivádět vás k půdě Isráélově,
13. i budete poznávat, že já jsem Hospodin, při mém otvírání vašich hrobů a při mém vyvádění vás z vašich hrobů, můj lide!
14. A chci do vás dát svého Ducha, takže budete žít, a uvést vás ve spočinutí na vaší půdě, i budete poznávat, že já, Hospodin, jsem promluvil a učinil tak, prohlášeno Hospodinem.
15. A do stalo se ke mně slovo Hospodinovo, výrok:
16. A ty, synu člověka, si vezmi jedno dřevo a napiš na ně: Pro Júdu a pro syny Isráélovy, jeho soukmenovce; a vezmi jedno dřevo a napiš na ně: Pro Josefa, dřevo Efrájimovo a všeho domu Isráélova, jeho soukmenovců;
17. a připoj si je jedno k jednomu v jedno dřevo, a ť se v tvé ruce stanou jedním.
18. A jak k tobě děti mého lidu budou pronášet výrok: Zda nám nechceš oznámit, čím ti jsou tyto věci? -
19. promluv k nim: Takto řekl Pán, Hospodin: Hle, já se chystám vzít dřevo Josefovo, jež je v ruce Efrájimově, a kmenů Isráélových, jeho soukmenovců, a chci je, na něm, spojit s dřevem Júdovým a učinit je jedním dřevem; a no, stanou se jedním v mé ruce.
20. A dřeva, na něž budeš psát, nechť jsou před jejich očima v tvé ruce,
21. a promluv k nim: Takto řekl Pán, Hospodin: Hle, já se chystám vzít děti Isráélovy zprostřed národů, kam odešly, a chci je shromáždit se všech stran a přivést je k jejich půdě
22. a učinit je v zemi, na horách Isráélových, jedním národem, a oni všichni budou za krále mít jednoho krále, aniž se ještě budou stávat dvěma národy, aniž se ještě kdy budou dělit na dvě království,
23. aniž se ještě budou znečišťovat svými neřádstvy a svými hnusnostmi ani žádnými svými přestoupeními, nýbrž je chci vysvobodit ze všech jejich bydlišť, v nichž hřešily, a očistit je, i stanou se mi lidem a já jim budu Bohem.
24. A králem nad nimi bude můj nevolník Dávid, i budou oni všichni mít jednoho pastýře, a budou chodit v mých předpisech a dbát mých ustanovení a vykonávat je,
25. a zabydlí se na zemi, již jsem dal svému nevolníku Jákóbovi, v níž bydleli jejich otcové, a no, zabydlí se na ní oni a jejich děti a děti jejich dětí navždy, a vládcem jim natrvalo bude Dávid, můj nevolník.
26. A chci vzhledem k nim uzavřít smlouvu pokoje, bude to smlouva věčná s nimi, i chci je umístit a rozmnožit je a svou svatyni natrvalo vprostřed nich umístit,
27. i vznikne nad nimi mé obydlí a stanu se jim Bohem a oni mi budou lidem.
28. A když má svatyně bude natrvalo vprostřed nich, poznají národy, že já jsem Hospodin, posvěcující Isráéle.

Ezechiel 38:1-23
1. A do stalo se ke mně slovo Hospodinovo, výrok:
2. Synu člověka, upři svou tvář proti Gógovi ze země Mágógovy, vládci Róše, Mešechu a Tuvalu, a prorokuj proti němu
3. a řekni: Takto řekl Pán, Hospodin: Hle, já, jsem proti tobě, Gógu, vládče Róše, Mešechu a Tuvalu,
4. a obrátím tě a v tvé čelisti chci dát háky a vyvést tebe a všechnu tvou vojenskou moc, koně a jezdce, kteří jsou, oni všichni, dokonale vystrojeni, četné sejití, velikými štíty a malými štíty, oni všichni zacházející s meči,
5. Peršany, Kúš a Pút s tebou, oni všichni - štíty a přílby,
6. Gómer a všechny jeho čety, dům Tógarmy z nejzazších končin severu a všechny jeho čety, mnohé národnosti s tebou.
7. Buď připraven a učiň si přípravy, ty i všechna tvá sejití, jež se u tebe sešla, a ť se jim staneš stráží;
8. po mnoha dnech budeš přicházet na mysl, v posledku let budeš napadat lid navrácený od meče, shromážděný z prostřed mnoha národností, na hory Isráélovy, jež se staly ustavičným rumištěm, on však bude z prostřed národností vyveden a oni všichni budou bydlet v bezpečí.
9. I budeš vystupovat, přicházet jako bouře, jako oblak k pokrytí země, ty a s tebou všechny tvé čety a mnohé národnosti.
10. Takto řekl Pán, Hospodin: A v onen den se stane, že budou na tvé srdce vystupovat věci a budeš zamýšlet zlý úmysl
11. a budeš si říkat: Budu vystupovat proti zemi neopevněných míst, napadat ty, kdo se těší klidu, bydlící v bezpečí (oni všichni bydlí beze zdí a závor a ni vrat nemají ),
12. k loupení lupu a k ukořisťování kořisti, k obracení tvé ruky proti rumištím, opět obydleným, a na lid, sesbíraný z prostřed národů, pořídivší si majetek a jmění, na ty, kteří bydlí na výsosti země.
13. Ševá a Dedán a obchodníci Taršíše a všichni jeho hřivnatci ti budou říkat: Zda ty přicházíš k loupení lupu? Zda jsi své svolání svolal k ukořisťování kořisti, k od nášení stříbra a zlata, ku braní majetku a jmění, k uloupení velikého lupu?
14. Proto prorokuj, synu člověka, a řekni Gógovi: Takto řekl Pán, Hospodin: Zda v onen den, za bydlení mého lidu, Isráéle, v bezpečí, o tom nebudeš vědět?
15. I přijdeš ze svého místa, z nejzazších končin severu, ty a s tebou mnohé národnosti, oni všichni jezdící na koních, veliké sejití, početná vojenská moc,
16. a budeš vystupovat proti mému lidu, Isráélovi, jako oblak k pokrytí země. To se bude dít v posledku dní, i budu tě přivádět proti své zemi, za účelem poznání mě národy v mém dokázání své svatosti před jejich očima v tobě, Gógu.
17. Takto řekl Pán, Hospodin: Zda ty jsi ten, o němž jsem v pravěkých dnech promlouval skrze své nevolníky, proroky Isráélovy, již v oněch dnech po léta prorokovali? O přivedení tě proti nim? -
18. I stane se v onen den, v den Gógova příchodu na půdu Isráélovu, prohlášeno Pánem, Hospodinem, že v mém obličeji bude vzcházet mé popuzení,
19. a promluvím ve své žárlivosti, v ohni výbuchu svého hněvu: Nebude-li v onen den na půdě Isráélově veliký otřes!
20. I budou se před mou tváří třást ryby moře a letounstvo nebes a zvěř pole a všechno plazivé tvorstvo, jež se plazí po půdě, a všichni lidé, kteří budou na tváři půdy, a hory se zřítí a skalní strminy padnou, a k zemi padat bude každá zeď.
21. A po všech svých horách na něho zavolám meč, prohlášeno Pánem, Hospodinem; meč každého bude proti jeho bratru,
22. i budu se s ním soudit morem a krví a budu na něho a na jeho čety a na mnohé národnosti, jež jsou s ním, dštít dravým lijavcem a kameny krupobití, ohněm a sírou.
23. Tak se budu dokazovat velikým a dávat se za svatého uznat a budu poznáván v očích mnohých národů, a no, budou poznávat, že já jsem Hospodin.

Žalmy 132:1-9
1. (Píseň stupňů.) Vzpomeň, Hospodine, pro Dávida všeho jeho trápení,
2. jak přisáhl Hospodinu, slíbil Mocnému Jákóbovu:
3. Budu-li vcházet v stan své domácnosti, budu-li vystupovat na pohovku svého ležiště,
4. budu-li dávat spánek svým očím, svým očním víčkům zdřímnutí,
5. než budu moci najít místo Hospodinu, obydlí Mocnému Jákóbovu!
6. Hle, uslyšeli jsme o ní v Efráthá, našli jsme ji v polích lesa.
7. Vstupujme do jeho obydlí, klanějme se u podnože jeho nohou!
8. Povstaň, Hospodine, k svému odpočívání, ty i skříňka tvé moci,
9. nechť si tvoji kněží oblékají spravedlnost a tvoji zbožní nechť plesají;

Přísloví 29:4-4
4. Král soudem upevňuje zem, a le beroucí dary ji boří.

Jakubův 4:1-17
1. Odkud se mezi vámi berou boje a odkud hašteření? Ne -li odtud: z vašich rozkoší, jež válčí ve vašich údech?
2. Toužíte a nemáte; vraždíte a řevníte a nemůžete se domoci; hašteříte se a bojujete; nemáte, protože si nevyprošujete;
3. prosíte a nedostáváte, protože si vyprošujete zlovolně, abyste to utratili v svých rozkoších.
4. Cizoložnice! Nevíte, že přátelství se světem je nepřátelství s Bohem? Kdokoli si tedy umíní být přítelem světa, uvádí se v postavení nepřítele Božího.
5. Zdali myslíte, že Písmo mluví naprázdno? Směřuje prahnutí Ducha, jenž se v nás usídlil, k závisti?
6. Přesto dává větší milost - proto praví: Pyšným klade Bůh odpor, pokorným však dává milost.
7. Podřiďte se tedy Bohu, vzepřete se ďáblu, i prchne od vás;
8. přibližte se k Bohu a přiblíží se k vám. Umyjte ruce, hříšníci, a očisťte srdce, vy, kteří jste dvojité mysli;
9. pociťte svou bídu a dejte se do hořekování a pláče; váš smích nechť se převrátí v hoře a radost v skleslost;
10. pokořte se před PÁNEM a povýší vás.
11. Nemluvte proti sobě navzájem, bratři; kdo mluví proti bratru nebo svého bratra soudí, mluví proti zákonu a soudí zákon; soudíš-li však zákon, nejsi vykonavatel zákona, nýbrž soudce.
12. Zákonodárce a soudce je jeden, jenž může zachránit i zahubit; kdo však jsi ty, že toho, jenž je blízko, soudíš?
13. Nuže nyní, vy, kteří říkáte: Dnes nebo zítra se odebereme do toho a toho města a strávíme tam rok a budeme obchodovat a nabudeme zisku -
14. vy, jimž není známo, co bude zítra, (jaký[pak] je váš život? Vždyť je to pára, jež se nakrátko objevuje a potom mizí,)
15. místo a byste říkali: Jestliže se Pánu zalíbí a dožijeme se, vykonáme i toto nebo ono.
16. Nyní se však chlubíte ve svém velikášství; veškerá taková chlouba je zlá.
17. Kdo tedy umí konat, co je správné, a nekoná, tomu je to hříchem.