| Ezechiel 31:1-18 |
| 1. A v jedenáctém roce, v třetím měsíci, v první den měsíce se stalo, že se ke mně do stalo slovo Hospodinovo, výrok: |
| 2. Synu člověka, řekni k faraonovi, králi Egypta, a k jeho zástupu: Ke komu ses připodobnil ve své velikosti? |
| 3. Hle, Aššúr - cedr v Levánónu, krásný ratolestmi a stínící korunou a vysoký vzrůstem, a jeho nejvyšší výhonek se octl mezi houštinami. |
| 4. Vody mu daly vyrůst, hlubina jej učinila vysokým; svými řekami proudila kolkolem jeho výsadby, a le na všechny stromy pole pouštěla své stružky. |
| 5. Proto se jeho vzrůst nad všechny stromy pole vyvýšil a jeho haluze se rozmnožily a jeho sněti se prodloužily mnohými vodami při jeho pučení; |
| 6. všemožné ptactvo nebes, ti hnízdili v jeho haluzích, a všemožná zvěř pole, ty rodily pod jeho snětmi, a všemožné početné národy bydlely v jeho stínu. |
| 7. I byl krásný ve své velikosti, v délce svých větví, neboť jeho kořen se do stal ku mnohým vodám. |
| 8. Cedry v Boží zahradě jej nepředčily, cypřiše nebyly podobny jeho haluzím, aniž byly platany jako jeho sněti, žádný strom v Boží zahradě nebyl svou krásou podoben jemu. |
| 9. Učinil jsem jej krásným v množství jeho větví, takže všechny stromy Édenu, jež byly v Boží zahradě, k němu pojaly závist. |
| 10. Proto Pán, Hospodin, řekl takto: Protože ses vzrůstem vyvýšil… a on svůj nejvyšší výhonek vypjal mezi houštiny a v jeho vyvýšení se pozvedlo jeho srdce, |
| 11. i vy dal jsem jej v ruku mocného z národů, že s ním zajisté bude nakládat podle jeho zlovůle; vyvrhl jsem jej |
| 12. a cizáci, ukrutníci z národů, jej vyťali a pohodili jej, jeho větve napadaly na hory a ve všechny průrvy a jeho sněti se nalámaly ve všechna řečiště země. A všechny národnosti země sestoupily z jeho stínu a zanechali jej; |
| 13. všemožné ptactvo nebes, ti budou sedat na jeho padlém kmeni, a všemožná zvěř pole, ti se do stanou do jeho snětí, |
| 14. aby se žádné stromy při vodách nevyvyšovaly svým vzrůstem a nevypínaly svůj nejvyšší výhonek mezi houštiny, a pro svou výšku nestály samy na sobě, žádné pijící vodu, neboť ony všechny budou vy- dány smrti, do spodní země, v střed dětí lidí, k sestupujícím do jámy. |
| 15. Takto řekl Pán, Hospodin: V den jeho sestoupení do šeólu jsem zavedl zármutek, hlubinu jsem nad ním zakryl a její řeky jsem zadržel, takže mnohé vody byly zastaveny, Levánón jsem uvedl v truchlení nad ním a všechny stromy pole - mdloba nad ním. |
| 16. Zvukem jeho pádu jsem otřásl národy, při svém spouštění ho do šeólu se sestupujícími do jámy, a ve spodní zemi se potěšily všechny stromy Édenu, výkvět a nejlepší z Levánónu, všechny pijící vodu; |
| 17. i ony s ním sestoupily do šeólu k zabitým mečem, i jeho paže, ti, již sedávali v jeho stínu vprostřed národů. |
| 18. Ke komu ses tedy připodobnil v slávě a ve velikosti mezi stromy Édenu? A no, budeš se stromy Édenu spuštěn do spodní země, budeš ležet vprostřed neobřezaných se zabitými mečem. To je farao a všechen jeho zástup, prohlášeno Pánem, Hospodinem. |
| Ezechiel 32:1-32 |
| 1. A v dvanáctém roce, v dvanáctém měsíci, v první den měsíce se stalo, že se ke mně do stalo slovo Hospodinovo, výrok: |
| 2. Synu člověka, vznes žalozpěv nad faraonem, králem Egypta, a řekni k němu: Hřivnatče národů, zhynul jsi! A ty jsi byl jako netvor v mořích a pronikal jsi svými řekami a svýma nohama jsi kalil vody a prošlapával jejich řeky. |
| 3. Takto řekl Pán, Hospodin: Chci tedy na tebe prostřít svou síť v sejití mnohých národností, jež tě v mé síti vytáhnou, |
| 4. a zanechat tě na zemi a odmrštit tě na tvář pole a nechat všemožné ptactvo nebes usadit se na tobě a zvěř celé země chci tebou sytit; |
| 5. a tvé maso dát na hory a průrvy tvou výškou vyplnit. |
| 6. A zem budu napájet tvým výtokem - tvou krví - až k horám, takže budou z tebe naplňována řečiště, |
| 7. a při uhašování tebe budu zakrývat nebesa a zatemňovat jejich hvězdy, slunce budu zakrývat oblakem a měsíc nebude svým světlem svítit, |
| 8. všechna svítidla světla v nebesích - budu je nad tebou zatemňovat a nad tvou zem uvedu tmu, prohlášeno Pánem, Hospodinem. |
| 9. A svým vynášením tvé zkázy mezi národy do zemí, jichž neznáš, budu znepokojovat srdce mnohých národností, |
| 10. a no, budu mnohé národnosti udivovat nad tebou a jejich králové budou nad tebou při mém mávání mým mečem před jejich tváří náramně trnout a v den tvého pádu se uleknou každého okamžiku, každý o své žití. |
| 11. Ano, Pán, Hospodin, řekl takto: Bude na tebe přicházet meč krále Bávelu, |
| 12. tvůj zástup budu nechávat padat meči siláků; oni všichni jsou ukrutníci z národů a zničí nádheru Egypta, i bude všechen jeho dav popleněn, |
| 13. i všechen jeho dobytek budu hubit z blízkosti mnohých vod, aniž je ještě bude kalit noha člověka, a kopyta dobytka - ani to jich kalit nebude. |
| 14. Tehdy budu působit pokles jejich vod a jejich řeky nechávat téci jako olej, prohlášeno Pánem, Hospodinem; |
| 15. až učiním zem Egypta spouští a země bude zpustošením zbavena své náplně, až pobiji všechny bydlící v ní, pak poznají, že já jsem Hospodin. |
| 16. Je to žalozpěv a budou jej žalostně pěti, dcery národů jej budou žalostně pět, nad Egyptem a nad vším jeho davem jej budou žalostně pět, prohlášeno Pánem, Hospodinem. |
| 17. A v dvanáctém roce, v patnáctý den měsíce se stalo, že se ke mně do stalo slovo Hospodinovo, výrok: |
| 18. Synu člověka, lkej nad davem Egypta a spusť jej - jej - a dcery věhlasných národů do země spodních míst se sestupujícími do jámy. |
| 19. Nad koho jsi byl půvabnější? Sestup a dej se položit s neobřezanými, |
| 20. nechť padají v střed zabitých mečem! Meč byl vy dán, vlečte jej i všechny jeho davy! |
| 21. Mocní ze siláků k němu budou mluvit zprostřed šeólu s jeho pomocníky; sestoupili, ulehli, neobřezaní, zabití mečem. |
| 22. Tam je Aššúr a všechno jeho sejití, kolkolem něho jeho hroby, oni všichni zabití, již padli mečem, |
| 23. jehož hroby jsou umístěny v nejnižších hlubinách propasti, a jeho sejití zů stalo kolkolem jeho hrobu, oni všichni zabití, padlí mečem, již v zemi živých naháněli hrůzu. |
| 24. Tam je Élám a všechen jeho dav kolkolem jeho hrobu, oni všichni zabití, již padli mečem, již sestoupili neobřezaní do země spodních míst, již v zemi živých naháněli svou hrůzu, a le svou hanbu si od nesli se sestupujícími do jámy. |
| 25. Dali mu se vším jeho davem lůžko vprostřed zabitých, kolkolem něho jsou jeho hroby, oni všichni jsou neobřezaní, zabití mečem, ač v zemi živých byla naháněna hrůza z nich, a le svou hanbu si od nesli se sestupujícími do jámy; je umístěno vprostřed zabitých. |
| 26. Tam je Mešech, Túval a všechen jeho dav, kolkolem něho jeho hroby, oni všichni neobřezaní, zabití mečem, ač v zemi živých naháněli svou hrůzu, |
| 27. aniž leží s padlými siláky z neobřezaných, již v šeól sestoupili se svými válečnými zbraněmi a dali své meče pod své hlavy, nýbrž se stalo, že na jejich kostech jsou jejich nepravosti, ač v zemi živých byli siláci hrůzou. |
| 28. I ty budeš muset být zlomen vprostřed neobřezaných a ležet se zabitými mečem. |
| 29. Tam je Edóm, jeho králové a všichni jeho šlechticové, kteří se vším svým hrdinstvím byli umístěni se zabitými mečem; oni leží s neobřezanými a se sestupujícími do jámy. |
| 30. Tam jsou vladaři severu, oni všichni a každý Cidóní, kteří sestoupili se zabitými, zostuzeni svou hrůzou před svou mocí, a ulehli se zabitými mečem a svou hanbu si od nesli se sestupujícími do jámy. |
| 31. Farao je bude vidět a potěší se nade vším svým davem, farao a jeho vojenská moc, zabití mečem, prohlášeno Pánem, Hospodinem; |
| 32. ano, dopustil jsem v zemi živých jeho hrůzu, a le bude položen vprostřed neobřezaných se zabitými mečem, prohlášeno Pánem, Hospodinem. |
| Žalmy 130:1-4 |
| 1. (Píseň stupňů.) Volám tě z hlubokosti, Hospodine; |
| 2. Pane, vyslyš můj hlas, kéž jsou tvé uši pozorné k hlasu mých úpění! |
| 3. Budeš-li, Jáhu, Pane, dbát nepravostí, kdo bude moci ob stát? |
| 4. Avšak u tebe je odpouštění, abys byl předmětem úcty. |
| Přísloví 28:28-28 |
| 28. Při povstávání zlovolných se lidé skrývají, a le při jejich záhubě se rozmnožují spravedliví. |
| Jakubův 1:1-27 |
| 1. Jakub, nevolník Boží a Pána Ježíše Krista, dvanácti kmenům, jež jsou v rozptýlení, pozdrav. |
| 2. Za samou radost uznejte, moji bratři, když upadnete do různých pokušení, |
| 3. vědouce, že osvědčení vaší víry způsobuje vytrvalost, |
| 4. vytrvalost však nechť má dokonalé uplatnění, abyste byli dokonalí a celiství a aby vám nic nechybělo. |
| 5. Chybí-li však komu z vás moudrost, nechť ji vyprošuje od Boha, jenž všem ochotně dává a nevyčítá, a bude mu dána. |
| 6. Nechť však prosí ve víře, o ničem nepochybuje, neboť kdo pochybuje, podobá se příboji moře, hnanému větrem a sem-tam zmítanému; |
| 7. onen člověk nechť věru nemá za to, že od Pána něco dostane; |
| 8. je to muž dvojí mysli, na všech svých cestách neustálený. |
| 9. Bratr nízkého postavení nechť se však chlubí ve svém povýšení |
| 10. a boháč ve svém ponížení, protože pomine jako květ trávy; |
| 11. vzešloť slunce se svým žárem a trávu vysušilo, i odpadl její květ a za své vzal půvab jejího vzhledu - tak uvadne i boháč v svých podnikáních. |
| 12. Blažený muž, jenž snáší pokušení, protože, ukáže-li se osvědčeným, dostane věnec života, jejž On přislíbil těm, kdo ho milují. |
| 13. Nechť nikdo, jsa pokoušen, neříká: Jsem pokoušen od Boha; Bůh přece nemůže být pokoušen zlými věcmi a sám nikoho nepokouší. |
| 14. Každý však je pokoušen, jsa odvlékán a váben svou vlastní chtivostí; |
| 15. chtivost potom, když počne, rodí hřích, hřích však, byv plně dokonán, plodí smrt. |
| 16. Nemylte se, moji milovaní bratři. |
| 17. Každé dobré dání a každý dokonalý dar sestupuje shora od Otce světel, u něhož není úchylky ani zastínění z obratu. |
| 18. Podle své vůle nás zplodil slovem pravdy, takže jsme jakýmisi prvotinami jeho tvorů. |
| 19. Nechť je tudíž, moji milovaní bratři, každý člověk hbitý k vyslechnutí, pomalý k promluvení, pomalý k hněvu; |
| 20. hněv muže přece nezpůsobuje Boží spravedlnosti. |
| 21. Proto od sebe odložte všechnu špínu a přemíru zloby a v tichosti přijměte vštípené slovo, jež může zachránit vaše duše. |
| 22. Stávejte se však vykonavateli slova a nejen posluchači, šálícími sami sebe, |
| 23. protože je-li někdo posluchačem slova a ne vykonavatelem, ten se podobá muži prohlížejícímu svou přirozenou tvář v zrcadle; |
| 24. prohlédl totiž sám sebe a odešel a hned zapomněl, jaký je. |
| 25. Kdo se však zadívá v dokonalý zákon, jenž je zákon svobody, a při něm setrvá a stane se ne zapomnětlivým posluchačem, nýbrž vykonavatelem činu, ten bude v tom svém vykonávání blažen. |
| 26. Jestliže někdo myslí, že je náboženský, a svůj jazyk nedrží na uzdě, nýbrž klame své srdce, takového náboženství je nicotné. |
| 27. Náboženství před tím, jenž je Bůh a Otec, čisté a neposkvrněné je toto: navštěvovat sirotky a vdovy v jejich strasti, sám sebe uchovávat bez potřísnění od světa. |