A A A A A
Bible za jeden rok
Listopad 20

Ezechiel 31:1-18
1. A v jedenáctém roce, v třetím měsíci, v první den měsíce se stalo, že se ke mně do stalo slovo Hospodinovo, výrok:
2. Synu člověka, řekni k faraonovi, králi Egypta, a k jeho zástupu: Ke komu ses připodobnil ve své velikosti?
3. Hle, Aššúr - cedr v Levánónu, krásný ratolestmi a stínící korunou a vysoký vzrůstem, a jeho nejvyšší výhonek se octl mezi houštinami.
4. Vody mu daly vyrůst, hlubina jej učinila vysokým; svými řekami proudila kolkolem jeho výsadby, a le na všechny stromy pole pouštěla své stružky.
5. Proto se jeho vzrůst nad všechny stromy pole vyvýšil a jeho haluze se rozmnožily a jeho sněti se prodloužily mnohými vodami při jeho pučení;
6. všemožné ptactvo nebes, ti hnízdili v jeho haluzích, a všemožná zvěř pole, ty rodily pod jeho snětmi, a všemožné početné národy bydlely v jeho stínu.
7. I byl krásný ve své velikosti, v délce svých větví, neboť jeho kořen se do stal ku mnohým vodám.
8. Cedry v Boží zahradě jej nepředčily, cypřiše nebyly podobny jeho haluzím, aniž byly platany jako jeho sněti, žádný strom v Boží zahradě nebyl svou krásou podoben jemu.
9. Učinil jsem jej krásným v množství jeho větví, takže všechny stromy Édenu, jež byly v Boží zahradě, k němu pojaly závist.
10. Proto Pán, Hospodin, řekl takto: Protože ses vzrůstem vyvýšil… a on svůj nejvyšší výhonek vypjal mezi houštiny a v jeho vyvýšení se pozvedlo jeho srdce,
11. i vy dal jsem jej v ruku mocného z národů, že s ním zajisté bude nakládat podle jeho zlovůle; vyvrhl jsem jej
12. a cizáci, ukrutníci z národů, jej vyťali a pohodili jej, jeho větve napadaly na hory a ve všechny průrvy a jeho sněti se nalámaly ve všechna řečiště země. A všechny národnosti země sestoupily z jeho stínu a zanechali jej;
13. všemožné ptactvo nebes, ti budou sedat na jeho padlém kmeni, a všemožná zvěř pole, ti se do stanou do jeho snětí,
14. aby se žádné stromy při vodách nevyvyšovaly svým vzrůstem a nevypínaly svůj nejvyšší výhonek mezi houštiny, a pro svou výšku nestály samy na sobě, žádné pijící vodu, neboť ony všechny budou vy- dány smrti, do spodní země, v střed dětí lidí, k sestupujícím do jámy.
15. Takto řekl Pán, Hospodin: V den jeho sestoupení do šeólu jsem zavedl zármutek, hlubinu jsem nad ním zakryl a její řeky jsem zadržel, takže mnohé vody byly zastaveny, Levánón jsem uvedl v truchlení nad ním a všechny stromy pole - mdloba nad ním.
16. Zvukem jeho pádu jsem otřásl národy, při svém spouštění ho do šeólu se sestupujícími do jámy, a ve spodní zemi se potěšily všechny stromy Édenu, výkvět a nejlepší z Levánónu, všechny pijící vodu;
17. i ony s ním sestoupily do šeólu k zabitým mečem, i jeho paže, ti, již sedávali v jeho stínu vprostřed národů.
18. Ke komu ses tedy připodobnil v slávě a ve velikosti mezi stromy Édenu? A no, budeš se stromy Édenu spuštěn do spodní země, budeš ležet vprostřed neobřezaných se zabitými mečem. To je farao a všechen jeho zástup, prohlášeno Pánem, Hospodinem.

Ezechiel 32:1-32
1. A v dvanáctém roce, v dvanáctém měsíci, v první den měsíce se stalo, že se ke mně do stalo slovo Hospodinovo, výrok:
2. Synu člověka, vznes žalozpěv nad faraonem, králem Egypta, a řekni k němu: Hřivnatče národů, zhynul jsi! A ty jsi byl jako netvor v mořích a pronikal jsi svými řekami a svýma nohama jsi kalil vody a prošlapával jejich řeky.
3. Takto řekl Pán, Hospodin: Chci tedy na tebe prostřít svou síť v sejití mnohých národností, jež tě v mé síti vytáhnou,
4. a zanechat tě na zemi a odmrštit tě na tvář pole a nechat všemožné ptactvo nebes usadit se na tobě a zvěř celé země chci tebou sytit;
5. a tvé maso dát na hory a průrvy tvou výškou vyplnit.
6. A zem budu napájet tvým výtokem - tvou krví - až k horám, takže budou z tebe naplňována řečiště,
7. a při uhašování tebe budu zakrývat nebesa a zatemňovat jejich hvězdy, slunce budu zakrývat oblakem a měsíc nebude svým světlem svítit,
8. všechna svítidla světla v nebesích - budu je nad tebou zatemňovat a nad tvou zem uvedu tmu, prohlášeno Pánem, Hospodinem.
9. A svým vynášením tvé zkázy mezi národy do zemí, jichž neznáš, budu znepokojovat srdce mnohých národností,
10. a no, budu mnohé národnosti udivovat nad tebou a jejich králové budou nad tebou při mém mávání mým mečem před jejich tváří náramně trnout a v den tvého pádu se uleknou každého okamžiku, každý o své žití.
11. Ano, Pán, Hospodin, řekl takto: Bude na tebe přicházet meč krále Bávelu,
12. tvůj zástup budu nechávat padat meči siláků; oni všichni jsou ukrutníci z národů a zničí nádheru Egypta, i bude všechen jeho dav popleněn,
13. i všechen jeho dobytek budu hubit z blízkosti mnohých vod, aniž je ještě bude kalit noha člověka, a kopyta dobytka - ani to jich kalit nebude.
14. Tehdy budu působit pokles jejich vod a jejich řeky nechávat téci jako olej, prohlášeno Pánem, Hospodinem;
15. až učiním zem Egypta spouští a země bude zpustošením zbavena své náplně, až pobiji všechny bydlící v ní, pak poznají, že já jsem Hospodin.
16. Je to žalozpěv a budou jej žalostně pěti, dcery národů jej budou žalostně pět, nad Egyptem a nad vším jeho davem jej budou žalostně pět, prohlášeno Pánem, Hospodinem.
17. A v dvanáctém roce, v patnáctý den měsíce se stalo, že se ke mně do stalo slovo Hospodinovo, výrok:
18. Synu člověka, lkej nad davem Egypta a spusť jej - jej - a dcery věhlasných národů do země spodních míst se sestupujícími do jámy.
19. Nad koho jsi byl půvabnější? Sestup a dej se položit s neobřezanými,
20. nechť padají v střed zabitých mečem! Meč byl vy dán, vlečte jej i všechny jeho davy!
21. Mocní ze siláků k němu budou mluvit zprostřed šeólu s jeho pomocníky; sestoupili, ulehli, neobřezaní, zabití mečem.
22. Tam je Aššúr a všechno jeho sejití, kolkolem něho jeho hroby, oni všichni zabití, již padli mečem,
23. jehož hroby jsou umístěny v nejnižších hlubinách propasti, a jeho sejití zů stalo kolkolem jeho hrobu, oni všichni zabití, padlí mečem, již v zemi živých naháněli hrůzu.
24. Tam je Élám a všechen jeho dav kolkolem jeho hrobu, oni všichni zabití, již padli mečem, již sestoupili neobřezaní do země spodních míst, již v zemi živých naháněli svou hrůzu, a le svou hanbu si od nesli se sestupujícími do jámy.
25. Dali mu se vším jeho davem lůžko vprostřed zabitých, kolkolem něho jsou jeho hroby, oni všichni jsou neobřezaní, zabití mečem, ač v zemi živých byla naháněna hrůza z nich, a le svou hanbu si od nesli se sestupujícími do jámy; je umístěno vprostřed zabitých.
26. Tam je Mešech, Túval a všechen jeho dav, kolkolem něho jeho hroby, oni všichni neobřezaní, zabití mečem, ač v zemi živých naháněli svou hrůzu,
27. aniž leží s padlými siláky z neobřezaných, již v šeól sestoupili se svými válečnými zbraněmi a dali své meče pod své hlavy, nýbrž se stalo, že na jejich kostech jsou jejich nepravosti, ač v zemi živých byli siláci hrůzou.
28. I ty budeš muset být zlomen vprostřed neobřezaných a ležet se zabitými mečem.
29. Tam je Edóm, jeho králové a všichni jeho šlechticové, kteří se vším svým hrdinstvím byli umístěni se zabitými mečem; oni leží s neobřezanými a se sestupujícími do jámy.
30. Tam jsou vladaři severu, oni všichni a každý Cidóní, kteří sestoupili se zabitými, zostuzeni svou hrůzou před svou mocí, a ulehli se zabitými mečem a svou hanbu si od nesli se sestupujícími do jámy.
31. Farao je bude vidět a potěší se nade vším svým davem, farao a jeho vojenská moc, zabití mečem, prohlášeno Pánem, Hospodinem;
32. ano, dopustil jsem v zemi živých jeho hrůzu, a le bude položen vprostřed neobřezaných se zabitými mečem, prohlášeno Pánem, Hospodinem.

Žalmy 130:1-4
1. (Píseň stupňů.) Volám tě z hlubokosti, Hospodine;
2. Pane, vyslyš můj hlas, kéž jsou tvé uši pozorné k hlasu mých úpění!
3. Budeš-li, Jáhu, Pane, dbát nepravostí, kdo bude moci ob stát?
4. Avšak u tebe je odpouštění, abys byl předmětem úcty.

Přísloví 28:28-28
28. Při povstávání zlovolných se lidé skrývají, a le při jejich záhubě se rozmnožují spravedliví.

Jakubův 1:1-27
1. Jakub, nevolník Boží a Pána Ježíše Krista, dvanácti kmenům, jež jsou v rozptýlení, pozdrav.
2. Za samou radost uznejte, moji bratři, když upadnete do různých pokušení,
3. vědouce, že osvědčení vaší víry způsobuje vytrvalost,
4. vytrvalost však nechť má dokonalé uplatnění, abyste byli dokonalí a celiství a aby vám nic nechybělo.
5. Chybí-li však komu z vás moudrost, nechť ji vyprošuje od Boha, jenž všem ochotně dává a nevyčítá, a bude mu dána.
6. Nechť však prosí ve víře, o ničem nepochybuje, neboť kdo pochybuje, podobá se příboji moře, hnanému větrem a sem-tam zmítanému;
7. onen člověk nechť věru nemá za to, že od Pána něco dostane;
8. je to muž dvojí mysli, na všech svých cestách neustálený.
9. Bratr nízkého postavení nechť se však chlubí ve svém povýšení
10. a boháč ve svém ponížení, protože pomine jako květ trávy;
11. vzešloť slunce se svým žárem a trávu vysušilo, i odpadl její květ a za své vzal půvab jejího vzhledu - tak uvadne i boháč v svých podnikáních.
12. Blažený muž, jenž snáší pokušení, protože, ukáže-li se osvědčeným, dostane věnec života, jejž On přislíbil těm, kdo ho milují.
13. Nechť nikdo, jsa pokoušen, neříká: Jsem pokoušen od Boha; Bůh přece nemůže být pokoušen zlými věcmi a sám nikoho nepokouší.
14. Každý však je pokoušen, jsa odvlékán a váben svou vlastní chtivostí;
15. chtivost potom, když počne, rodí hřích, hřích však, byv plně dokonán, plodí smrt.
16. Nemylte se, moji milovaní bratři.
17. Každé dobré dání a každý dokonalý dar sestupuje shora od Otce světel, u něhož není úchylky ani zastínění z obratu.
18. Podle své vůle nás zplodil slovem pravdy, takže jsme jakýmisi prvotinami jeho tvorů.
19. Nechť je tudíž, moji milovaní bratři, každý člověk hbitý k vyslechnutí, pomalý k promluvení, pomalý k hněvu;
20. hněv muže přece nezpůsobuje Boží spravedlnosti.
21. Proto od sebe odložte všechnu špínu a přemíru zloby a v tichosti přijměte vštípené slovo, jež může zachránit vaše duše.
22. Stávejte se však vykonavateli slova a nejen posluchači, šálícími sami sebe,
23. protože je-li někdo posluchačem slova a ne vykonavatelem, ten se podobá muži prohlížejícímu svou přirozenou tvář v zrcadle;
24. prohlédl totiž sám sebe a odešel a hned zapomněl, jaký je.
25. Kdo se však zadívá v dokonalý zákon, jenž je zákon svobody, a při něm setrvá a stane se ne zapomnětlivým posluchačem, nýbrž vykonavatelem činu, ten bude v tom svém vykonávání blažen.
26. Jestliže někdo myslí, že je náboženský, a svůj jazyk nedrží na uzdě, nýbrž klame své srdce, takového náboženství je nicotné.
27. Náboženství před tím, jenž je Bůh a Otec, čisté a neposkvrněné je toto: navštěvovat sirotky a vdovy v jejich strasti, sám sebe uchovávat bez potřísnění od světa.