| Ezechiel 29:1-21 |
| 1. V desátém roce, v desátém měsíci, v dvanáctém dni měsíce se ke mně do stalo slovo Hospodinovo, výrok: |
| 2. Synu člověka, upři svou tvář proti faraonovi, králi Egypta, a prorokuj proti němu a proti Egyptu, jemu celému, |
| 3. promluv a řekni: Takto řekl Pán, Hospodin: Hle, já, jsem proti tobě, faraone, králi Egypta, ty veliký netvore, jenž uléháš vprostřed jeho řek, jenž řekl: Má řeka patří mně, a no, já jsem si ji zřídil; |
| 4. a chci v tvé čelisti dát háky a přichytit ryby tvých řek na tvé šupiny a zprostřed tvých řek tě vytáhnout, přičemž se všechny ryby tvých řek budou na tvé šupiny přichytávat; |
| 5. a chci tě vrhnout do pustiny, tebe a všechny ryby tvých řek, na tvář pole budeš padat, nebudeš sbírán ani shromažďován, vy dám tě za pokrm zvířatům pole a ptactvu nebes. |
| 6. I poznají všichni obyvatelé Egypta, že já jsem Hospodin, protože se domu Isráélovu stali oporou z třtiny; |
| 7. při jejich chytání se za tebe, za tvou dlaň, ses pohmožďoval a roztrhával jim celé rameno, a při jejich opírání o tebe ses lámal a ochromoval jim všechna bedra. |
| 8. Proto Pán, Hospodin, řekl takto: Hle, já, chystám se na tebe přivést meč a budu z tebe vytínat lidi i dobytek, |
| 9. takže se země Egypta bude stávat spouští a rumištěm, i poznají, že já jsem Hospodin; protože řekl: Řeka patří mně, a no, já jsem ji zřídil. |
| 10. Proto hle, já, jsem proti tobě a proti tvým řekám a budu zem Egypta činit naprostými rumišti a spouští, od Migdólu po Sevénéh, a ž po pomezí Kúše. |
| 11. Nebude jí procházet noha člověka, aniž jí bude procházet noha dobytka, aniž bude obývána po čtyřicet let; |
| 12. a no, budu zem Egypta činit spouští vprostřed zpustošených zemí, a její města budou, vprostřed v rumiště obrácených měst, po čtyřicet let spouští, a Egypťany budu rozptylovat mezi národy a rozhánět je po zemích. |
| 13. Avšak Pán, Hospodin, řekl takto: Po uplynutí čtyřiceti let budu Egypťany z prostřed národností, kam byli rozptýleni, shromažďovat |
| 14. a utrpení Egypťanů od vracet a v zem Pathrós je zpět přivádět, na zem jejich původu, i stanou se tam nízkým královstvím, |
| 15. jež bude nejnižším z království, aniž se ještě bude moci povznést nad národy, neboť chci snížit počet jich, aby ne bylo panování mezi národy, |
| 16. aniž ještě bude domu Isráélovu předmětem důvěry, připomínajícím nepravost v jejich ohlížení za nimi, nýbrž poznají, že Pánem jsem já, Hospodin. |
| 17. A v roce dvacátém a sedmém, v prvním měsíci, v první den měsíce se stalo, že se ke mně do stalo slovo Hospodinovo, výrok: |
| 18. Synu člověka, Nevúchadreccar, král Bávelu, přiměl svou vojenskou moc sloužit velikou službou proti Córu, každá hlava byla olysalá a každé rameno odřeno, aniž se jemu a jeho vojenské moci do stalo z Córu mzdy za službu, již proti němu odsloužil. |
| 19. Proto Pán, Hospodin, řekl takto: Hle, já, chystám se dát Nevúchadreccarovi, králi Bávelu, zem Egypta, a ť si od nese všechnu její spoustu, a ť si naloupí lupu a naukořisťuje kořisti; to se stane mzdou jeho vojenské moci. |
| 20. Dám mu odměnu, za niž posloužil, zem Egypta, že pro mne pracovali, prohlášeno Pánem, Hospodinem. |
| 21. V onen den chci domu Isráélovu způsobit vzrůst rohu a tobě dát otevření úst vprostřed nich, i poznají, že já jsem Hospodin. |
| Ezechiel 30:1-26 |
| 1. A do stalo se ke mně slovo Hospodinovo, výrok: |
| 2. Synu člověka, prorokuj a řekni: Takto řekl Pán, Hospodin: Skučte: Oh! - o tom to dni, |
| 3. neboť je blízký den, a no, blízký je den Hospodinův, den oblačnosti, to bude čas národů, |
| 4. a v Egypt přijde meč a v Kúši nastane svíjení v bolesti při padání zabitých v Egyptě, i poberou jeho spoustu a jeho základy budou pobořeny, |
| 5. Kúš a Pút a Lúd a všechna ta směs a Kúv a děti země smlouvy budou s nimi mečem padat. |
| 6. Takto řekl Hospodin: A no, podporující Egypt padnou a zpupnost jeho síly klesne, od Migdólu po Sevénéh v něm budou mečem padat, prohlášeno Pánem, Hospodinem, |
| 7. a zpustnou vprostřed zpustlých zemí a jejich města se budou ocitat vprostřed měst obrácených v rumiště, |
| 8. a v mém uvedení ohně v Egypt poznají, že já jsem Hospodin, a ž všichni pomáhající mu budou rozdrceni. |
| 9. V onen den budou z přítomnosti mé tváře vycházet poslové na lodích k polekání bezstarostného Kúše, i nastane mezi nimi svíjení v bolesti jako v den Egypta, neboť hle, přichází! |
| 10. Takto řekl Pán, Hospodin: Budu působit i vymizení spousty Egypta rukou Nevúchadreccara, krále Bávelu; |
| 11. on a s ním jeho lid, ukrutníci z národů, budou přivedeni k hubení země a vytasí své meče proti Egyptu a naplní zem zabitými; |
| 12. i budu řeky činit suchem a zem prodávat v ruku zlých, a zem a její náplň budu pustošit rukou cizáků; promluvil jsem já, Hospodin. |
| 13. Takto řekl Pán, Hospodin: Budu i ničit neřádstva a působit vymizení model z Nófu, aniž ještě bude vládce ze země Egypta, i budu v zem Egypta vnášet hrůzu |
| 14. a pustošit Pathrós, a v Cóan vnesu oheň a v Nó vykonám soudy, |
| 15. a na Sín, pevnost Egypta, budu vylévat své popuzení a spoustu Nó budu vytínat, |
| 16. i vnesu v Egypt oheň, Sín se bude zoufale svíjet a Nó se bude do stávat k roztržení, a Nóf - denně protivníci. |
| 17. Jinoši z Ávenu a Pí-vesethu budou padat mečem a ona půjdou v zajetí, |
| 18. a v Techafnechésu se den zatmí při mém lámání tam jařem Egypta, a přestane v něm zpupnost jeho síly, a ono - bude je pokrývat oblak a jeho dcery půjdou v zajetí. |
| 19. Tak v Egyptě vykonám soudy, i poznají, že já jsem Hospodin. |
| 20. A v jedenáctém roce, v prvním měsíci, v sedmý den měsíce se stalo, že se ke mně do stalo slovo Hospodinovo, výrok: |
| 21. Synu člověka, zlomil jsem paži faraona, krále Egypta, a hle, nebude obvázána k umožnění zhojení, přiložením obinadla k obvázání jí k jejímu zesílení k chycení za meč. |
| 22. Proto Pán, Hospodin, řekl takto: Hle, já, jsem proti faraonovi, králi Egypta, a chci zlámat jeho paže, tu, jež je silná, i tu, jež je zlomena, a způsobit vy padnutí meče z jeho ruky |
| 23. a rozptýlit Egypťany mezi národy a rozehnat je po zemích, |
| 24. a posílit paže krále Bávelu a dát v jeho ruku svůj meč, a le paže faraonovy chci zlámat, takže bude před jeho tváří sténat sténáním smrtelně raněného, |
| 25. a když budu posilovat paže krále Bávelu a paže faraonovy budou klesat, poznají, že já jsem Hospodin, při mém dávání svého meče v ruku krále Bávelu, i napřáhne jej proti zemi Egypta, |
| 26. a Egypťany budu rozptylovat mezi národy a rozhánět je po zemích, i poznají, že já jsem Hospodin. |
| Žalmy 129:5-8 |
| 5. Nechť jsou zostuzováni a nechť ustupují zpět všichni nenávidící Cijjón, |
| 6. nechť jsou jako tráva na střech ách, jež je suchá dříve než se vytrhá, |
| 7. jíž svou dlaň nenaplní žnec a svou náruč vazač |
| 8. aniž řeknou ti, již budou přecházet: Požehnání Hospodinovo na vás, žehnáme vám ve jménu Hospodinově. |
| Přísloví 28:27-27 |
| 27. Dávající chudému - tam není nedostatku, a le zastírající své oči je bohat prokletími. |
| Židům 13:1-25 |
| 1. Nechť stále trvá bratrská náklonnost; |
| 2. nezapomínejte na pohostinnost - skrze tu přece někteří bezděky pohostili anděly. |
| 3. Vzpomínejte na vězně, jakoby spolu uvěznění, na ty, s nimiž se špatně zachází, jako tací, kteří jste sami také v těle. |
| 4. Manželství budiž všemožně chováno ve cti a lože budiž neposkvrněné, smilníky však a cizoložníky bude Bůh soudit. |
| 5. Obcování budiž bez záliby v penězích, spokojujte se se svými přítomnými poměry; on přece pověděl: Nikterak se tě nevzdám ani tě nikterak neopustím, |
| 6. takže můžeme směle říkat: Mně je pomocníkem PÁN, i nebudu se bát; co mi učiní člověk? |
| 7. Pamatujte na své vůdce, kteří k vám promlouvali Boží slovo; výsledku jejich způsobu života si důkladně všímejte a jejich víru napodobujte. |
| 8. Ježíš Kristus je týž včera i dnes i do budoucích věků. |
| 9. Nedávejte se stranou unášet všelijakými a cizími naukami; je přece dobré, by srdce bylo ujišťováno milostí, ne pokrmy; těm, kteří v těchto věcech chodili, se nedostalo užitku. |
| 10. Máme oltář, z něhož ti, kteří slouží stanu, nemají práva pojídat, |
| 11. neboť kterých zvířat krev [za hřích] se skrze velekněze vnáší do svatých míst, těch těla se vně tábora spalují; |
| 12. proto i Ježíš, aby posvětil lid svou vlastní krví, trpěl vně brány. |
| 13. Vycházejme tudíž ven z tábora k němu, nesouce jeho pohanu; |
| 14. vždyť zde nemáme trvalé město, nýbrž se pídíme po městě budoucím. |
| 15. Skrze něho tedy ustavičně k Bohu vznášejme oběť chvály, to jest ovoce rtů, vyznávajících jeho jméno. |
| 16. Nezapomínejte však na dobročinnost a sdílení, neboť v takových obětech si Bůh velmi libuje. |
| 17. Své vůdce poslouchejte a podrobujte se, vždyť oni nad vašimi dušemi bdí jako tací, kteří budou vydávat účet; aby to konali s radostí a ne za vzdechů, neboť to by se vám nevyplácelo. |
| 18. Modlete se za nás; přesvědčujemeť sami se be, že máme dobré svědomí, toužíce se ve všech věcech řádně chovat. |
| 19. Prosím pak ještě snažněji, byste toto konali, abych vám byl rychleji navrácen. |
| 20. Kéž však Bůh pokoje, jenž zprostřed mrtvých opět vyvedl našeho Pána Ježíše, velikého pastýře ovcí, v moci krve věčné úmluvy, |
| 21. vás zdokonalí v každém dobrém činu k uskutečnění jeho vůle, uskutečňuje ve vás to, co je před ním příjemné, skrze Ježíše Krista; jemu sláva na věky věků. Amén. |
| 22. Snažně vás však prosím, bratři, snášejte to slovo napomenutí, vždyť jsem vám napsal jen krátce. |
| 23. Vězte, že náš bratr Timotheos je propuštěn; bude-li moci přijít brzy, navštívím vás s ním. |
| 24. Pozdravte všechny své vůdce a všechny svaté. Pozdravují vás z Itálie. |
| 25. Milost se všemi vámi. Amén. |