| Ezechiel 15:1-8 |
| 1. A do stalo se ke mně slovo Hospodinovo, výrok: |
| 2. Synu člověka, čím je dřevo révy nade všechno dřevo, ratolesti, jež vznikly mezi dřevinami lesa? |
| 3. Zda se z něho bere dřevo ke zpracování na výrobek? Berou-li kolík z něho k zavěšení jakéhokoli náčiní? |
| 4. Hle, dává se za potravu ohni, oheň stráví oba jeho konce, i jeho střed shoří; zda se hodí k výrobě? |
| 5. Hle, když je neporušené, nemůže se na výrobek zpracovat; natož když je stráví oheň a shoří, zda se ještě potom zpracuje na výrobek? |
| 6. Proto Pán, Hospodin, řekl takto: Jako dřevo révy mezi dřívím lesa, jež jsem dal za potravu ohni, tak vy dám obyvatele Jerúsaléma |
| 7. a budu namiřovat svou tvář proti nim; z ohně vyjdou a oheň je bude stravovat, i budete poznávat, při mém obrácení mé tváře proti nim, že já jsem Hospodin. |
| 8. A tu to zem budu činit spouští, jelikož se dopustili vyslovené věrolomnosti, prohlášeno Pánem, Hospodinem. |
| Ezechiel 16:1-63 |
| 1. A do stalo se ke mně slovo Hospodinovo, výrok: |
| 2. Synu člověka, uvědom Jerúsalém o jeho ošklivostech, |
| 3. i řekni: Takto řekl Pán, Hospodin, Jerúsalému: Tvůj původ a tvůj rod je ze země Kenáaního, tvůj otec byl Emórí a tvá matka Chittíjka; |
| 4. a tvé narození v den, kdy jsi byla porozena, - tvá pupeční šňůra nebyla seříznuta, aniž jsi byla k očištění ve vodě umyta, solí potřena jsi vůbec nebyla, aniž jsi vůbec byla v plenky zavinuta; |
| 5. oko s tebou nepocítilo soucit k učinění ti jedné z těchto věcí, k slitování nad tebou, nýbrž jsi byla vy hozena na tvář pole v pohrdání tvou osobou v den, kdy jsi byla porozena. |
| 6. I přešel jsem mimo tebe a uviděl jsem tě, válející se ve své krvi, a řekl jsem ti, v tvé krvi: Žij! a no, řekl jsem ti, v tvé krvi: Žij! |
| 7. Učinil jsem tě desetitisíci jako bylinstvo pole, i vyvinula ses a vyrostla jsi a dospěla jsi v plnost krásy; prsy nabyly tvaru a tvůj vlas zbujněl, a le ty - nahá, a no, obnažená. |
| 8. I přešel jsem mimo tebe a uviděl jsem, že hle, tvůj čas - čas milování; i rozprostřel jsem nad tebou své křídlo a přikryl jsem tvou nahotu, a přisáhl jsem ti a vstoupil jsem v smlouvu s tebou, prohlášeno Pánem, Hospodinem, i stala ses mou. |
| 9. A umyl jsem tě ve vodě a spláchl jsem z tebe tvou krev a pomazal jsem tě olejem, |
| 10. a oblékl jsem tě pestrým vyšíváním a obul jsem tě v jezevčinu a opásal jsem tě kmentem a pokryl jsem tě hedvábím |
| 11. a ozdobil jsem tě ozdobami, a no, dal jsem náramky na tvé ruce a řetěz na tvůj krk |
| 12. a dal jsem kroužek na tvůj nos a náušnice na tvé uši a nádhernou korunu na tvou hlavu. |
| 13. Tak ses ozdobila zlatem a stříbrem a tvé oblečení - kment a hedvábí a pestré vyšívání; jídala jsi jemnou mouku a med a olej, i zkrásněla jsi ve velmi veliké míře a stala ses vhodnou ke kralování, |
| 14. i vyšel tvůj věhlas mezi národy pro tvou krásu, neb ona byla dokonalá mou skvělostí, již jsem na tebe vložil, prohlášeno Pánem, Hospodinem. |
| 15. A jala ses důvěřovat v svou krásu a smilnit na základě svého věhlasu a vylévat svá smilstva na každého mimojdoucího, jemu se jich do stávalo; |
| 16. a vzala jsi ze svých rouch a nadělala sis strakatých výšin a smilnila jsi na nich - věci, jež se nestávají, čehož nesmí být! |
| 17. A vzala jsi nádherné předměty ze zlata a ze stříbra, jež jsem ti dal, a nadělala sis zobrazení mužského pohlaví a s nimi ses jala smilnit; |
| 18. a vzala jsi svá pestře vyšívaná roucha a pokryla jsi je, a můj olej a mé kouřidlo jsi dala před jejich tvář, |
| 19. a můj chléb, jejž jsem ti dal, jemnou mouku a olej a med, jímž jsem tě krmil, i to jsi dávala před jejich tvář k líbezné vůni; tak se dělo, prohlášeno Pánem, Hospodinem. |
| 20. A vzala jsi své syny a své dcery, jež jsi mi porodila, a obětovala jsi je jim k strávení. Zda je to z tvého smilstva málo, |
| 21. že jsi pohubila mé děti a vz dala se s jich převedením jich k nim? |
| 22. A při všech svých ošklivostech a svých smilstvech si s nepřipomněla dni svého mládí, kdy jsi byla nahá, a no, obnažená, válela ses ve své krvi. |
| 23. A po všem tomto tvém zlu se stalo (běda, běda ti, prohlášeno Pánem, Hospodinem), |
| 24. že sis zbudovala vyvýšeninu a zřídila sis návrší na každém prostranství, |
| 25. na každém nároží ulice sis zbudovala návrší a zohavila jsi svou krásu, neboť ses jala roztahovat své nohy každému mimojdoucímu; tak jsi množila svá smilstva. |
| 26. Zašla jsi smilnit i k synům Egypta, svým sousedům, tělnatým, a množila jsi svá smilstva k dráždění mě. |
| 27. A hle, napřáhl jsem proti tobě svou ruku a ukrátil tvůj příděl a vy dal tě ve svévoli nenávidících tě, dcer Pelištím, jež se stydí před tvou cestou necudnosti. |
| 28. Zašla jsi smilnit i k synům Aššúru, neboť jsi byla nenasytná, a jala ses smilnit s nimi a přece ses nenasytila, |
| 29. a rozmnožila jsi svá smilstva k zemi kupectví, do Kasdím, a ani tímto ses nenasytila. |
| 30. Jak uvadlé je tvé srdce, prohlášeno Pánem, Hospodinem, podle tvého páchání všech těchto věcí, činnosti panovačné smilné ženy, |
| 31. podle tvého budování své vyvýšeniny na nároží každé ulice, že jsi zřídila na každém prostranství své návrší! A le v pohrdání odměňováním ses neprojevila jako nevěstka; |
| 32. jsi cizoložící žena, jež si místo svého muže bere nepatřičné. |
| 33. Všem nevěstkám dávají dar, a le ty své dary dáváš všem svým milovníkům, a no, obdarováváš je (aby k tobě přicházeli ze všech stran ), pro své smilné tužby; |
| 34. a no, projevil se při tobě v tvých smilstvech opak jiných žen, neboť za tebou nikdo nechodí smilnit, a svým dáváním odměňování, a že se odměňování nedává tobě, tím ses projevila jako opak. |
| 35. Proto, nevěstko, slyš slovo Hospodinovo: |
| 36. Takto řekl Pán, Hospodin: Pro vylévání tvé mosazi a že tvá nahota je odhalována při tvých smilstvech před tvými milovníky a přede všemi neřádstvy tvých ošklivostí, a za krev tvých dětí, již jsi jim dávala, |
| 37. proto, hle, chystám se shromáždit všechny tvé milovníky, k nimž jsi byla přívětivá, a no, všechny, jež jsi milovala, ke všem, jež jsi nenáviděla, a no, chci je shromáždit před tebe ze všech stran a odhalit vůči nim tvou nahotu, tu nechť uvidí, veškerou tvou nahotu, |
| 38. a budu tě soudit soudy žen cizoložících a žen prolévajících krev; a činit tě krví popuzení a žárlivosti, |
| 39. a vy dávat tě v jejich ruku, a ť strhnou tvou vyvýšeninu, ať povalí tvá návrší a svlečou tě z tvých rouch a poberou tvé nádherné předměty a nechají tě ležet nahou, a no, obnaženou. |
| 40. A vyvedou proti tobě sejití a zaházejí tě kamením a rozsekají tě svými meči |
| 41. a tvůj dům ohněm vypálí a před očima mnoha žen proti tobě vykonají soudy, i přiměji tě ustat od smilnění a ani odměňování již nebudeš dávat. |
| 42. Tak budu utišovat své popuzení proti tobě a má žárlivost od tebe odstoupí, i budu se moci uklidnit, aniž se ještě budu mrzet, |
| 43. že si s nepřipomněla dni svého mládí a všemi těmito věcmi jsi mi působila rozčilení, takže já zase, hle, tvé cesty ti uvalím na hlavu, prohlášeno Pánem, Hospodinem, a by ses již nedopustila této necudnosti, jež je nade všechny tvé ošklivosti. |
| 44. Hle, každý, kdo užívá průpovědí, bude o tobě užívat průpovědi výrokem: Podle své matky je její dcera. |
| 45. Ty jsi dcera své matky, pohrdnuvší svým mužem a svými dětmi, a ty jsi sestra svých sester, jež pohrdly svými muži a svými dětmi; vaše matka byla Chittíjka a váš otec Emórí, |
| 46. a tvá starší sestra je Šómrón, ona a její dcery, jež bydlí na tvé levici, a tvá sestra, mladší než ty, jež bydlí tobě zprava, je Sodoma a její dcery, |
| 47. ne však, že by s byla chodila jejich cestami a chovala se podle jejich ošklivostí, jako by to bylo pouhou maličkostí, nýbrž ses na všech svých cestách nad ně zkazila. |
| 48. Jako že já jsem živ, prohlášeno Pánem, Hospodinem, chovala-li se Sodoma, tvá sestra, ona a její dcery, tak jako ses chovala ty a tvé dcery! |
| 49. Hle, toto byla nepravost Sodomy, tvé sestry: Zpupnost a přesycenost chlebem, a při ní a při jejích dcerách byla bezstarostnost klidu, aniž posílila ruku ubohého a nemajetného, |
| 50. a vyvyšovaly se a páchaly ošklivosti před mou tváří, takže jsem je odstranil, jak mile jsem to shledal. |
| 51. A Šómrón nezhřešila ani tolik jako polovinou tvých hříchů, nýbrž ty jsi své ošklivosti nad ně rozmnožila, takže jsi své sestry ospravedlnila všemi svými ošklivostmi, jež jsi napáchala; |
| 52. nes svou hanbu právě ty, jež jsi nastoupila za své sestry svými hříchy, jimiž jsi nad ně napáchala ošklivostí; jsou spravedlivější než ty, a no, právě ty buď zostuzena a nes svou hanbu ve svém ospravedlnění svých sester. |
| 53. A le chci od vrátit jejich zajetí, zajetí Sodomy a jejích dcer a zajetí Šómrón a jejích dcer a vprostřed nich zajetí tvého zajatectva, |
| 54. abys nesla svou hanbu a zastyděla se stran všeho, co jsi napáchala, při svém potěšování jich. |
| 55. A tvé sestry, Sodoma a její dcery, se budou vracet ke svému dřívějšku, a Šómrón a její dcery se budou vracet ke svému dřívějšku, a ty a tvé dcery se budete vracet k svému dřívějšku, |
| 56. a č v den tvé zpupnosti tvá sestra Sodoma nebyla hodna zmínky v tvých ústech, |
| 57. dříve než bylo odhalováno tvé zlo, tak jako v čas potupy od dcer Arámu a všech kolkolem toho, dcer Pelištím, jež tebou pohrdají ze všech stran. |
| 58. Svou necudnost a své ošklivosti - od neseš si je ty, prohlášeno Hospodinem, |
| 59. neboť Pán, Hospodin, řekl takto: A no, naložím s tebou podle toho, co jsi učinila, když jsi přísahou opovrhla k porušení smlouvy. |
| 60. A le já si budu připomínat svou smlouvu s tebou v dnech tvého mládí a ustanovovat vzhledem k tobě smlouvu věčnou, |
| 61. i připomeneš si své cesty a budeš se stydět při svém přijímání svých sester, starších než ty s mladšími než ty, i chci ti je dát za dcery, ne však pro tvou smlouvu. |
| 62. A když svou smlouvu s tebou budu ustanovovat, poznáš, že já jsem Hospodin, |
| 63. aby si s pamatovala a byla zostuzena a neměla již proč otvírat ústa z příčiny své hanby, při mém zadostučinění stran tebe, stran všeho, co jsi napáchala, prohlášeno Pánem, Hospodinem. |
| Žalmy 123:1-4 |
| 1. (Píseň stupňů.) Pozvedl jsem své oči k tobě, jenž bydlíš v nebesích. |
| 2. Hle, jako oči nevolníků k ruce jejich pánů, jako oči služky k ruce její velitelky, tak naše oči k Hospodinu, až než nám bude milostiv. |
| 3. Buď nám milostiv, Hospodine, buď nám milostiv, neboť jsme hojně nasyceni pohrdáním, |
| 4. hojně si naše duše k nasycení užila výsměchu bezpečně se cítících, pohrdání pyšných. |
| Přísloví 28:20-20 |
| 20. Muž věrný je bohat požehnáními, a le chvátající zbohatnout není nevinen. |
| Židům 8:1-13 |
| 1. Nuže, na těch věcech, o nichž je řeč, je hlavní toto: Máme za velekněze takového, jenž usedl na pravici trůnu veličenství v nebesích |
| 2. jako vykonavatel služby svatých míst a pravého stanu, jejž zřídil PÁN [a] ne člověk. |
| 3. Každý velekněz se přece ustanovuje k přinášení i darů i obětí; nutno tudíž, by i on něco měl, co by přinášel. |
| 4. Ovšem pak by, kdyby byl na zemi, nebyl ani knězem, když zde jsou ti, kteří přinášejí dary podle zákona, |
| 5. (tací, že slouží obraznému znázornění a stínu nebeských věcí podle toho, jak byl vnuknutím poučen Mojžíš, maje hotovit stan - hleď, dí přece, bys všechny věci provedl podle vzoru, jenž ti byl ukázán na hoře;) |
| 6. nyní však došel výtečnější služby, jelikož je i prostředníkem lepší úmluvy, jež je uzákoněna na základě lepších příslibů. |
| 7. Kdyby přece ona první byla bez závady, nehledalo by se místo pro druhou; |
| 8. shledáváť závadu, když jim praví: Hle, přicházejí dni, praví PÁN, a sjednám vzhledem na dům Israélův a vzhledem na dům Júdův novou úmluvu, |
| 9. ne podle té úmluvy, již jsem uzavřel s jejich otci v den, kdy jsem se chopil jejich ruky, bych je vyvedl z egyptské země, protože oni v té mé úmluvě nesetrvali a mně na nich přestalo záležet, praví PÁN; |
| 10. protože úmluva, již si po oněch dnech s domem Israélovým umluvím, bude tato, praví PÁN: Klada své zákony do jejich myslí, napíši je i na jejich srdce, i budu jim za Boha a oni mi budou za lid. |
| 11. A nikterak nebudou každý svého spolu občana a každý svého bratra vyučovat, říkajíce: Poznej PÁNA, protože mě všichni budou znát sami od sebe, od malého [mezi nimi ] po velikého mezi nimi; |
| 12. protože budu milostiv jejich nepravostem a nikdy již nevzpomenu na jejich hříchy a na jejich bezzákonnosti. |
| 13. Tím, že praví: novou, uznal první za starou; co však stárne a věkem schází, je blízké zániku. |