A A A A A
Bible za jeden rok
Listopad 12

Ezechiel 15:1-8
1. A do stalo se ke mně slovo Hospodinovo, výrok:
2. Synu člověka, čím je dřevo révy nade všechno dřevo, ratolesti, jež vznikly mezi dřevinami lesa?
3. Zda se z něho bere dřevo ke zpracování na výrobek? Berou-li kolík z něho k zavěšení jakéhokoli náčiní?
4. Hle, dává se za potravu ohni, oheň stráví oba jeho konce, i jeho střed shoří; zda se hodí k výrobě?
5. Hle, když je neporušené, nemůže se na výrobek zpracovat; natož když je stráví oheň a shoří, zda se ještě potom zpracuje na výrobek?
6. Proto Pán, Hospodin, řekl takto: Jako dřevo révy mezi dřívím lesa, jež jsem dal za potravu ohni, tak vy dám obyvatele Jerúsaléma
7. a budu namiřovat svou tvář proti nim; z ohně vyjdou a oheň je bude stravovat, i budete poznávat, při mém obrácení mé tváře proti nim, že já jsem Hospodin.
8. A tu to zem budu činit spouští, jelikož se dopustili vyslovené věrolomnosti, prohlášeno Pánem, Hospodinem.

Ezechiel 16:1-63
1. A do stalo se ke mně slovo Hospodinovo, výrok:
2. Synu člověka, uvědom Jerúsalém o jeho ošklivostech,
3. i řekni: Takto řekl Pán, Hospodin, Jerúsalému: Tvůj původ a tvůj rod je ze země Kenáaního, tvůj otec byl Emórí a tvá matka Chittíjka;
4. a tvé narození v den, kdy jsi byla porozena, - tvá pupeční šňůra nebyla seříznuta, aniž jsi byla k očištění ve vodě umyta, solí potřena jsi vůbec nebyla, aniž jsi vůbec byla v plenky zavinuta;
5. oko s tebou nepocítilo soucit k učinění ti jedné z těchto věcí, k slitování nad tebou, nýbrž jsi byla vy hozena na tvář pole v pohrdání tvou osobou v den, kdy jsi byla porozena.
6. I přešel jsem mimo tebe a uviděl jsem tě, válející se ve své krvi, a řekl jsem ti, v tvé krvi: Žij! a no, řekl jsem ti, v tvé krvi: Žij!
7. Učinil jsem tě desetitisíci jako bylinstvo pole, i vyvinula ses a vyrostla jsi a dospěla jsi v plnost krásy; prsy nabyly tvaru a tvůj vlas zbujněl, a le ty - nahá, a no, obnažená.
8. I přešel jsem mimo tebe a uviděl jsem, že hle, tvůj čas - čas milování; i rozprostřel jsem nad tebou své křídlo a přikryl jsem tvou nahotu, a přisáhl jsem ti a vstoupil jsem v smlouvu s tebou, prohlášeno Pánem, Hospodinem, i stala ses mou.
9. A umyl jsem tě ve vodě a spláchl jsem z tebe tvou krev a pomazal jsem tě olejem,
10. a oblékl jsem tě pestrým vyšíváním a obul jsem tě v jezevčinu a opásal jsem tě kmentem a pokryl jsem tě hedvábím
11. a ozdobil jsem tě ozdobami, a no, dal jsem náramky na tvé ruce a řetěz na tvůj krk
12. a dal jsem kroužek na tvůj nos a náušnice na tvé uši a nádhernou korunu na tvou hlavu.
13. Tak ses ozdobila zlatem a stříbrem a tvé oblečení - kment a hedvábí a pestré vyšívání; jídala jsi jemnou mouku a med a olej, i zkrásněla jsi ve velmi veliké míře a stala ses vhodnou ke kralování,
14. i vyšel tvůj věhlas mezi národy pro tvou krásu, neb ona byla dokonalá mou skvělostí, již jsem na tebe vložil, prohlášeno Pánem, Hospodinem.
15. A jala ses důvěřovat v svou krásu a smilnit na základě svého věhlasu a vylévat svá smilstva na každého mimojdoucího, jemu se jich do stávalo;
16. a vzala jsi ze svých rouch a nadělala sis strakatých výšin a smilnila jsi na nich - věci, jež se nestávají, čehož nesmí být!
17. A vzala jsi nádherné předměty ze zlata a ze stříbra, jež jsem ti dal, a nadělala sis zobrazení mužského pohlaví a s nimi ses jala smilnit;
18. a vzala jsi svá pestře vyšívaná roucha a pokryla jsi je, a můj olej a mé kouřidlo jsi dala před jejich tvář,
19. a můj chléb, jejž jsem ti dal, jemnou mouku a olej a med, jímž jsem tě krmil, i to jsi dávala před jejich tvář k líbezné vůni; tak se dělo, prohlášeno Pánem, Hospodinem.
20. A vzala jsi své syny a své dcery, jež jsi mi porodila, a obětovala jsi je jim k strávení. Zda je to z tvého smilstva málo,
21. že jsi pohubila mé děti a vz dala se s jich převedením jich k nim?
22. A při všech svých ošklivostech a svých smilstvech si s nepřipomněla dni svého mládí, kdy jsi byla nahá, a no, obnažená, válela ses ve své krvi.
23. A po všem tomto tvém zlu se stalo (běda, běda ti, prohlášeno Pánem, Hospodinem),
24. že sis zbudovala vyvýšeninu a zřídila sis návrší na každém prostranství,
25. na každém nároží ulice sis zbudovala návrší a zohavila jsi svou krásu, neboť ses jala roztahovat své nohy každému mimojdoucímu; tak jsi množila svá smilstva.
26. Zašla jsi smilnit i k synům Egypta, svým sousedům, tělnatým, a množila jsi svá smilstva k dráždění mě.
27. A hle, napřáhl jsem proti tobě svou ruku a ukrátil tvůj příděl a vy dal tě ve svévoli nenávidících tě, dcer Pelištím, jež se stydí před tvou cestou necudnosti.
28. Zašla jsi smilnit i k synům Aššúru, neboť jsi byla nenasytná, a jala ses smilnit s nimi a přece ses nenasytila,
29. a rozmnožila jsi svá smilstva k zemi kupectví, do Kasdím, a ani tímto ses nenasytila.
30. Jak uvadlé je tvé srdce, prohlášeno Pánem, Hospodinem, podle tvého páchání všech těchto věcí, činnosti panovačné smilné ženy,
31. podle tvého budování své vyvýšeniny na nároží každé ulice, že jsi zřídila na každém prostranství své návrší! A le v pohrdání odměňováním ses neprojevila jako nevěstka;
32. jsi cizoložící žena, jež si místo svého muže bere nepatřičné.
33. Všem nevěstkám dávají dar, a le ty své dary dáváš všem svým milovníkům, a no, obdarováváš je (aby k tobě přicházeli ze všech stran ), pro své smilné tužby;
34. a no, projevil se při tobě v tvých smilstvech opak jiných žen, neboť za tebou nikdo nechodí smilnit, a svým dáváním odměňování, a že se odměňování nedává tobě, tím ses projevila jako opak.
35. Proto, nevěstko, slyš slovo Hospodinovo:
36. Takto řekl Pán, Hospodin: Pro vylévání tvé mosazi a že tvá nahota je odhalována při tvých smilstvech před tvými milovníky a přede všemi neřádstvy tvých ošklivostí, a za krev tvých dětí, již jsi jim dávala,
37. proto, hle, chystám se shromáždit všechny tvé milovníky, k nimž jsi byla přívětivá, a no, všechny, jež jsi milovala, ke všem, jež jsi nenáviděla, a no, chci je shromáždit před tebe ze všech stran a odhalit vůči nim tvou nahotu, tu nechť uvidí, veškerou tvou nahotu,
38. a budu tě soudit soudy žen cizoložících a žen prolévajících krev; a činit tě krví popuzení a žárlivosti,
39. a vy dávat tě v jejich ruku, a ť strhnou tvou vyvýšeninu, ať povalí tvá návrší a svlečou tě z tvých rouch a poberou tvé nádherné předměty a nechají tě ležet nahou, a no, obnaženou.
40. A vyvedou proti tobě sejití a zaházejí tě kamením a rozsekají tě svými meči
41. a tvůj dům ohněm vypálí a před očima mnoha žen proti tobě vykonají soudy, i přiměji tě ustat od smilnění a ani odměňování již nebudeš dávat.
42. Tak budu utišovat své popuzení proti tobě a má žárlivost od tebe odstoupí, i budu se moci uklidnit, aniž se ještě budu mrzet,
43. že si s nepřipomněla dni svého mládí a všemi těmito věcmi jsi mi působila rozčilení, takže já zase, hle, tvé cesty ti uvalím na hlavu, prohlášeno Pánem, Hospodinem, a by ses již nedopustila této necudnosti, jež je nade všechny tvé ošklivosti.
44. Hle, každý, kdo užívá průpovědí, bude o tobě užívat průpovědi výrokem: Podle své matky je její dcera.
45. Ty jsi dcera své matky, pohrdnuvší svým mužem a svými dětmi, a ty jsi sestra svých sester, jež pohrdly svými muži a svými dětmi; vaše matka byla Chittíjka a váš otec Emórí,
46. a tvá starší sestra je Šómrón, ona a její dcery, jež bydlí na tvé levici, a tvá sestra, mladší než ty, jež bydlí tobě zprava, je Sodoma a její dcery,
47. ne však, že by s byla chodila jejich cestami a chovala se podle jejich ošklivostí, jako by to bylo pouhou maličkostí, nýbrž ses na všech svých cestách nad ně zkazila.
48. Jako že já jsem živ, prohlášeno Pánem, Hospodinem, chovala-li se Sodoma, tvá sestra, ona a její dcery, tak jako ses chovala ty a tvé dcery!
49. Hle, toto byla nepravost Sodomy, tvé sestry: Zpupnost a přesycenost chlebem, a při ní a při jejích dcerách byla bezstarostnost klidu, aniž posílila ruku ubohého a nemajetného,
50. a vyvyšovaly se a páchaly ošklivosti před mou tváří, takže jsem je odstranil, jak mile jsem to shledal.
51. A Šómrón nezhřešila ani tolik jako polovinou tvých hříchů, nýbrž ty jsi své ošklivosti nad ně rozmnožila, takže jsi své sestry ospravedlnila všemi svými ošklivostmi, jež jsi napáchala;
52. nes svou hanbu právě ty, jež jsi nastoupila za své sestry svými hříchy, jimiž jsi nad ně napáchala ošklivostí; jsou spravedlivější než ty, a no, právě ty buď zostuzena a nes svou hanbu ve svém ospravedlnění svých sester.
53. A le chci od vrátit jejich zajetí, zajetí Sodomy a jejích dcer a zajetí Šómrón a jejích dcer a vprostřed nich zajetí tvého zajatectva,
54. abys nesla svou hanbu a zastyděla se stran všeho, co jsi napáchala, při svém potěšování jich.
55. A tvé sestry, Sodoma a její dcery, se budou vracet ke svému dřívějšku, a Šómrón a její dcery se budou vracet ke svému dřívějšku, a ty a tvé dcery se budete vracet k svému dřívějšku,
56. a č v den tvé zpupnosti tvá sestra Sodoma nebyla hodna zmínky v tvých ústech,
57. dříve než bylo odhalováno tvé zlo, tak jako v čas potupy od dcer Arámu a všech kolkolem toho, dcer Pelištím, jež tebou pohrdají ze všech stran.
58. Svou necudnost a své ošklivosti - od neseš si je ty, prohlášeno Hospodinem,
59. neboť Pán, Hospodin, řekl takto: A no, naložím s tebou podle toho, co jsi učinila, když jsi přísahou opovrhla k porušení smlouvy.
60. A le já si budu připomínat svou smlouvu s tebou v dnech tvého mládí a ustanovovat vzhledem k tobě smlouvu věčnou,
61. i připomeneš si své cesty a budeš se stydět při svém přijímání svých sester, starších než ty s mladšími než ty, i chci ti je dát za dcery, ne však pro tvou smlouvu.
62. A když svou smlouvu s tebou budu ustanovovat, poznáš, že já jsem Hospodin,
63. aby si s pamatovala a byla zostuzena a neměla již proč otvírat ústa z příčiny své hanby, při mém zadostučinění stran tebe, stran všeho, co jsi napáchala, prohlášeno Pánem, Hospodinem.

Žalmy 123:1-4
1. (Píseň stupňů.) Pozvedl jsem své oči k tobě, jenž bydlíš v nebesích.
2. Hle, jako oči nevolníků k ruce jejich pánů, jako oči služky k ruce její velitelky, tak naše oči k Hospodinu, až než nám bude milostiv.
3. Buď nám milostiv, Hospodine, buď nám milostiv, neboť jsme hojně nasyceni pohrdáním,
4. hojně si naše duše k nasycení užila výsměchu bezpečně se cítících, pohrdání pyšných.

Přísloví 28:20-20
20. Muž věrný je bohat požehnáními, a le chvátající zbohatnout není nevinen.

Židům 8:1-13
1. Nuže, na těch věcech, o nichž je řeč, je hlavní toto: Máme za velekněze takového, jenž usedl na pravici trůnu veličenství v nebesích
2. jako vykonavatel služby svatých míst a pravého stanu, jejž zřídil PÁN [a] ne člověk.
3. Každý velekněz se přece ustanovuje k přinášení i darů i obětí; nutno tudíž, by i on něco měl, co by přinášel.
4. Ovšem pak by, kdyby byl na zemi, nebyl ani knězem, když zde jsou ti, kteří přinášejí dary podle zákona,
5. (tací, že slouží obraznému znázornění a stínu nebeských věcí podle toho, jak byl vnuknutím poučen Mojžíš, maje hotovit stan - hleď, dí přece, bys všechny věci provedl podle vzoru, jenž ti byl ukázán na hoře;)
6. nyní však došel výtečnější služby, jelikož je i prostředníkem lepší úmluvy, jež je uzákoněna na základě lepších příslibů.
7. Kdyby přece ona první byla bez závady, nehledalo by se místo pro druhou;
8. shledáváť závadu, když jim praví: Hle, přicházejí dni, praví PÁN, a sjednám vzhledem na dům Israélův a vzhledem na dům Júdův novou úmluvu,
9. ne podle té úmluvy, již jsem uzavřel s jejich otci v den, kdy jsem se chopil jejich ruky, bych je vyvedl z egyptské země, protože oni v té mé úmluvě nesetrvali a mně na nich přestalo záležet, praví PÁN;
10. protože úmluva, již si po oněch dnech s domem Israélovým umluvím, bude tato, praví PÁN: Klada své zákony do jejich myslí, napíši je i na jejich srdce, i budu jim za Boha a oni mi budou za lid.
11. A nikterak nebudou každý svého spolu občana a každý svého bratra vyučovat, říkajíce: Poznej PÁNA, protože mě všichni budou znát sami od sebe, od malého [mezi nimi ] po velikého mezi nimi;
12. protože budu milostiv jejich nepravostem a nikdy již nevzpomenu na jejich hříchy a na jejich bezzákonnosti.
13. Tím, že praví: novou, uznal první za starou; co však stárne a věkem schází, je blízké zániku.