| Jeremjáš 1:1-19 |
| 1. Slova Jeremji, syna Chilkijjáhúa z kněží, kteří byli v Anáthóth v zemi Benjámínově, |
| 2. k němuž se do stalo slovo Hospodinovo v dnech Jóšijjáhúa, syna Ámónova, krále Júdova, v třináctém roce jeho kralování; |
| 3. do stávalo se i v dnech Jehójákíma, syna Jóšijjáhúova, krále Júdova, až do skončení jedenáctého roku Cidkijjáhúa, syna Jóšijjáhúova, krále Júdova, až do odvedení Jerúsaléma v pátém měsíci. |
| 4. I do stalo se ke mně slovo Hospodinovo, výrok: |
| 5. Dříve než jsem tě v lůně ztvárňoval, znal jsem tě, a dříve než jsi vycházel z dělohy, jsem tě posvětil, učinil jsem tě prorokem národů. |
| 6. I řekl jsem: Ach, Pane, Hospodine, hle, neumím mluvit, vždyť já jsem hoch. |
| 7. A Hospodin ke mně řekl: Nesmíš říkat: Já jsem hoch, neboť půjdeš všude, kam tě budu posílat, a vše, co ti budu rozkazovat, budeš mluvit. |
| 8. Nemusíš před jejich tváří bázeň pociťovat, vždyť s tebou budu já k vyprošťování tě - prohlášeno Hospodinem. |
| 9. A Hospodin vztáhl svou ruku a sáhl na má ústa; i řekl Hospodin ke mně: Hle, dal jsem v tvá ústa své slovo; |
| 10. viz, ustanovil jsem tě dnes nad národy a nad královstvími k odervávání a k boření a k hubení a k vyvracení, k budování a k vysazování. |
| 11. I do stalo se ke mně slovo Hospodinovo, výrok: Co ty vidíš, Jeremjo? A řekl jsem: Já vidím prut mandloně. |
| 12. A Hospodin ke mně řekl: Správně jsi uviděl, ano, já bdím nad svým slovem k jeho uskutečnění. |
| 13. A podruhé se ke mně do stalo slovo Hospodinovo, výrok: Co ty vidíš? A řekl jsem: Já vidím kypící kotel, a jeho předek je ze strany na sever. |
| 14. A Hospodin ke mně řekl: Ze severu se na všechny obyvatele země bude rozpoutávat pohroma, |
| 15. neboť hle, já, - budu povolávat všechny čeledi království, jež jsou na sever, - prohlášeno Hospodinem, - i přijdou a umístí každý svůj trůn ke vchod u do bran Jerúsaléma a proti všem jeho zdem vůkol a proti všem městům Júdovým, |
| 16. i budu s nimi mluvit o svých právech stran všeho jejich zla, že mě opustili a jali se zakuřovat jiným bohům a klanět se dílům svých rukou. |
| 17. Ty tedy musíš opásat své boky a povstat a promlouvat k nim vše, co ti já budu rozkazovat; nesmíš se před jejich tváří strachovat, jinak bych tě mohl jejich tváří vystrašit. |
| 18. A já, hle, jsem tě dnes učinil opevněným městem a sloupem ze železa a zdmi z mosazi proti vší zemi, vůči králům Júdovým, vůči jejím hodnostářům, vůči jejím kněžím a vůči lidu země; |
| 19. i budou proti tobě bojovat, a le nic vůči tobě nebudou zmáhat, vždyť s tebou budu já, - prohlášeno Hospodinem, - k vyprošťování tě. |
| Jeremjáš 2:1-37 |
| 1. I do stalo se ke mně slovo Hospodinovo, výrok: |
| 2. Jdi, a ť voláš v uši Jerúsaléma výrokem: Takto řekl Hospodin: Vzpomínám na tebe - laskavost tvého mládí, lásku tvých zásnub, tvé chození za mnou v pustině, v neosévané zemi. |
| 3. Isráél byl svatostí, pro Hospodina, prvotina jeho výnosu; všichni sžírající jej musejí nést vinu, musí na ně přijít pohroma - prohlášeno Hospodinem. |
| 4. Slyšte slovo Hospodinovo, dome Jákóbův, a no, všechny čeledi domu Isráélova; |
| 5. takto řekl Hospodin: Co při mně vaši otcové shledali za křivdu, že se zpřed mne vzdálili a odešli za nicotností a jali se nicotně si počínat, |
| 6. aniž řekli: Kde je Hospodin, jenž nás vynesl ze země Egypta, jenž nás vodil pustinou, zemí stepí a propadlišť, zemí sucha a stínu smrti, zemí, jí ž nikdo neprošel, aniž tam člověk bydlel? |
| 7. A uvedl jsem vás do země sadů k okoušení jejího ovoce a jejího blaha; a le když jste vstoupili, znečistili jste mou zem a mé dědictví jste učinili ošklivostí. |
| 8. Kněží neřekli: Kde je Hospodin, aniž mě znali zaměstnávající se zákonem a pastýři se proti mně vzpírali a proroci prorokovali skrze Baala a chodili za věcmi, jež neprospívají. |
| 9. Proto se s vámi ještě budu přít, - prohlášeno Hospodinem, - i s dětmi vašich dětí se budu přít; |
| 10. ano, přejděte ostrovy Kittím a vizte, pošlete do Kédára a velmi pozorně uvažte a vizte, zda nastalo něco jako toto, |
| 11. zda národ zaměnil bohy (a č oni ne jsou bohové)? A můj lid zaměnil svou slávu za to, co neprospívá! |
| 12. Zhrozte se nad tímto, nebesa, a zděste se, ztrňte velmi, - prohlášeno Hospodinem, - |
| 13. neboť můj lid spáchal dvojí zlo: Mne opustili, zřídlo živých vod, aby si vykopali cisterny, popraskané cisterny, jež nemohou vodu podržet. |
| 14. Zda je Isráél nevolníkem? Je- li on zrozencem domu? Proč se stal kořistí? |
| 15. Řvali na něho hřivnatci, vy dávali svůj hlas a jeho zem učinili zpustlinou, jeho města jsou sežehnuta, takže jsou bez obyvatel, |
| 16. dokonce ti synové Nófu a Tachpanchésu spásají témě hlavy. |
| 17. Zda ti tak nečiní toto: Tvé opouštění Hospodina, tvého Boha, v době, kdy tě cestou vodí? |
| 18. Nuže tedy, co je s tebou stran cesty do Egypta k pití vod ze Šichóru? A co je s tebou stran cesty do Aššúru k pití vod z Řeky? |
| 19. Nechť tě napravuje tvé zlo a tvá odpadlictví nechť ti domlouvají; věz pak a viz, že zlé a hořké je tvé opouštění Hospodina, a že ne ní při tobě strach ze mne - prohlášeno Pánem, Hospodinem zástupů. |
| 20. Vždyť jsem odedávna zlomil tvé jho a strhal tvá pouta, i řekla jsi: Nebudu přestupovat; a přece ses ty na každém vysokém pahrbku a pod každým zeleným stromem rozvalovala, nevěstko! |
| 21. A já jsem tě vysadil jako ušlechtilou révu, veskrze pravé símě; jak to tedy, že ses mi zvrhla v zrůdné výhonky cizokrajného vinného keře? |
| 22. Ano, byť ses myla louhem a brala si mnoho žíraviny, je tvá nepravost patrna před mou tváří - prohlášeno Pánem, Hospodinem; |
| 23. jak můžeš říkat: Nejsem znečištěna, nechodila jsem za Baalím? Viz svou cestu průrvou, uvědom si, cos učinila, rychlá velbloudice, své cesty střídající, |
| 24. divoká oslice, zvyklá pustině, jež v žádostivosti své duše lapá vítr; její říje - kdo ji může od vrátit? Nikdo z hledající ch ji se nemusí unavovat; budou ji moci v jejím měsíci najít. |
| 25. Uchovávej svou nohu, aby nebyla bosa, a své hrdlo před žízní! A le řekla jsi: Beznadějné - nikoli, neboť jsem si zamilovala cizáky a za nimi půjdu. |
| 26. Jako ostudou zloděje, když je dopadán, tak budou zostuzeni, dům Isráélův, oni, jejich králové, jejich hodnostáři a jejich kněží a jejich proroci, |
| 27. říkající dřevu: Ty jsi můj otec, a kameni: Tys mě porodil, neboť ke mně otočili šíji a ne tvář, a le v čas svého neštěstí říkají: Vstaň a vysvoboď nás! |
| 28. A le kde jsou tvoji bohové, jichž sis nazhotovoval? Nechť vstávají, mohou-li tě vysvobodit, vždyť tvoji bohové jsou počtem jako tvá města, Júdo! |
| 29. K čemu si chcete na mne stěžovat? Vy všichni jste se proti mně vzepřeli - prohlášeno Hospodinem; |
| 30. nadarmo jsem zbil vaše syny, nevzali si ponaučení, vaše proroky sežral váš meč jako dravý lev. |
| 31. Vy, to to pokolení, si všímejte slova Hospodinova: Zda jsem se Isráélovi stal pustinou? Zemí-li temnoty? Proč říkají, můj lid: Dali jsme se na potulky, již k tobě nebudeme přicházet? |
| 32. Zda panna zapomíná svých ozdob, nevěsta svých šerp? A le můj lid, ti mne zapomněli - dni, jimž není počtu. |
| 33. Co přikrášluješ svou cestu k hledání lásky? Proto jsi také svým cestám vyučila zlé ženy; |
| 34. i na tvých cípech byla nalezena krev nevinných ubohých duší; ne vloupáním jsem ji našel, nýbrž na nich všech. |
| 35. A le řekla jsi: Že jsem nevinna, jistě se jeho hněv ode mne od vrátí - hle, já, budu se s tebou soudit pro tvůj výrok: Nezhřešila jsem. |
| 36. Co tak spěšně odcházíš měnit svou cestu? I Egyptem se musíš zklamat, jako ses zklamala Aššúrem; |
| 37. i z jeho blízkosti budeš vycházet, majíc své ruce na své hlavě, neboť Hospodin se postavil zamítavě proti předmětům tvé důvěry, takže jim nemůžeš dodat zdaru. |
| Žalmy 116:5-14 |
| 5. Hospodin je milostivý a spravedlivý, a no, náš Bůh se smilovává. |
| 6. Hospodin ochraňuje prosté, zeslábnu-li, bude mi pomáhat. |
| 7. Vrať se, má duše, k svému klidu, neboť Hospodin na tobě projevil dobrotu; |
| 8. vždyť jsi mou duši vytrhl ze smrti, mé oči ze slz, mou nohu od úrazu. |
| 9. Budu se před tváří Hospodinovou procházet v zemích života. |
| 10. Věřím, když mluvím: Já jsem velmi ztrápen. |
| 11. Já jsem ve svém rozechvění řekl: Každý člověk lže. |
| 12. Jak mám Hospodinu odplatit všechna jeho dobrodiní vůči mně? |
| 13. Chci povznést číši vysvobození a vzývat jméno Hospodinovo, |
| 14. své sliby Hospodinu budu plnit naproti, ano, všemu jeho lidu. |
| Přísloví 27:1-1 |
| 1. Nechť se nevychloubáš dnem zítřejším, neboť nevíš, co dnešek může přinést. |
| Filipským 3:1-21 |
| 1. Ostatně se, moji bratři, radujte v Pánu; mně ne ní obtížno psát vám tytéž věci a vám je to zase ujištěním. |
| 2. Varujte se psů, varujte se zlovolných pracovníků, varujte se rozřízky; |
| 3. obřízka jsme přece my, kteří svatou službu konáme Božím Duchem a chlubíme se v Kristu Ježíši a na maso nespoléháme, |
| 4. jakkoli já i v mase mám nač spoléhat; myslí-li si někdo druhý, že může spoléhat na maso, tím spíše já: |
| 5. obřezaný osmého dne, z rodu Israélova, kmene Benjamínova, Hebrej z Hebreů, co do zákona farizej, |
| 6. co do horlivosti pronásledovatel shromáždění, co do spravedlnosti, jež je v zákoně, shledán bez závady. |
| 7. Ale věci, jež mi byly ziskem, ty jsem pro KRISTA uznal za ztrátu; |
| 8. ba vlastně i uznávám, že všechny věci jsou ztrátou vzhledem k tomu, jak je převyšuje poznání Krista Ježíše, mého Pána, pro něhož jsem ztratil vše a uznávám, že jsou to odpadky, abych získal Krista |
| 9. a abych byl nalezen v něm, nemaje spravedlnosti své, jež by byla na základě zákona, nýbrž tu, jež je skrze víru v Krista, tu spravedlnost, jež je z Boha prostřednictvím víry, |
| 10. bych poznal jeho a moc jeho opětovného vstání a společenství jeho utrpení, nabývaje souhlasné tvářnosti s jeho smrtí, |
| 11. jen kdybych nějak dospěl k opětovnému vstání ven, vstání zprostřed mrtvých. |
| 12. Ne že jsem již cenu obdržel nebo již došel dokonalosti, ženu se však, jen kdybych ji přece uchvátil, neboť jsem od Krista [Ježíše] také byl uchvácen. |
| 13. Bratři, já o sobě nemám za to, že ji mám uchvácenu, jedno však - zapomínaje na věci, jež jsou za mnou, zato však se vypínaje po věcech, jež jsou přede mnou, |
| 14. ženu se k cíli za cenou Božího povolání shora v Kristu Ježíši. |
| 15. Kolik nás tedy je dokonalých, smýšlejme takto, a smýšlíte-li nějak jinak, odhalí vám Bůh i to, |
| 16. jen se tím, čeho jsme dosáhli, také řiďme; |
| 17. stávejte se společně mými napodobiteli a všímejte si těch, kdo tak chodí, jak máte za vzor nás. |
| 18. (Chodí totiž mnozí, o nichž jsem vám často pravil a nyní pravím i s pláčem, že jsou nepřátelé KRISTOVA kříže, |
| 19. jejichž konec je záhuba, jejichž bůh je břicho a sláva v jejich hanbě, kteří mají na mysli pozemské věci.) |
| 20. Vždyť náš stát má své bytí v nebesích a z něho i vyčkáváme Pána Ježíše Krista jako Zachránce, |
| 21. jenž našemu tělu ponížení dodá nového vzezření, aby bylo stejnotvárné s jeho tělem slávy, podle působení moci, již má, by si i všechny věci podřídil. |