A A A A A
Bible za jeden rok
Říjen 6

Izajáš 63:1-19
1. Kdo je tento, přicházející z Edómu, rudý svými rouchy, z Bocry, tento ctihodný ve svém oblečení, vykračující si ve velikosti své síly? Já, mluvící v spravedlnosti, mocný k vysvobození.
2. Proč je na tvém oblečení červeň a tvá roucha - jako šlapající ho v lisu?
3. Já jsem samoten šlapal prohlubeň a nebylo se mnou nikoho z lidí, i pošlapával jsem je ve svém hněvu, a no, deptal jsem je ve svém popuzení, takže jejich životní síla stříkala na má roucha a všechno své oblečení jsem poskvrnil,
4. neboť v mém srdci byl den pomsty a přišel rok mých vykoupených.
5. I hleděl jsem, a hle, nebylo pomocníka, a podivil jsem se, že hle, nebylo podpírajícího, i přispěla mi má paže, mé popuzení, to mě podepřelo,
6. i rozdupával jsem ve svém hněvu národnosti a ve svém popuzení jsem je opíjel, takže jsem jejich životní sílu sléval k zemi.
7. Budu připomínat laskavosti Hospodinovy, chvály Hospodinovy, přiměřeně všemu, čím nás Hospodin obdařil, a mnohou dobrotu vůči domu Isráélovu, jíž je obdařil podle svých slitování a podle množství svých laskavostí;
8. neboť řekl: Ano, oni jsou můj lid, synové, kteří nelžou; i stal se jim Vysvoboditelem.
9. Ve vší jejich úzkosti bylo úzko jemu a Anděl jeho přítomnosti je vysvobozoval; on je ve své lásce a ve své šetrnosti vykoupil a pozvedl je a nosil je po všechny dávné dni;
10. a le oni byli neposlušni a zarmucovali jeho svatého Ducha, i změnil se jim v nepřítele, on se jal proti nim bojovat.
11. Jeho lid si však připomněl dávné dni, Mojžíše: Kde je ten vyvedší je z moře s pastýřem svého stáda, kde je ten položivší v jejich střed svého svatého Ducha,
12. nechavší paži své velebnosti vládnout po pravici Mojžíšově, rozpoltivší vody před jejich tváří ke zřízení si věčného věhlasu,
13. vodivší je hlubokostmi, jako koně v pustině, aniž klopýtali?
14. Jako když dobytek sestupuje do údolí, dával mu Duch Hospodinův odpočívat; tak jsi svůj lid vodil ke zřízení si slavného jména.
15. Popatř z nebes a viz z bydliště své svatosti a své velebnosti: Kde je tvá horlivost a tvé hrdinství, zvučení tvých útrob a tvá slitování? Zadržují se vůči mně?
16. Vždyť jsi ty náš Otec, ano, Abráhám nás nezná a Isráél nás neuznává, náš Otec jsi ty, Hospodine, náš Výkupce - tvé jméno od věčnosti;
17. nač nás necháváš bloudit, Hospodine, od tvých cest, zatvrzuješ naše srdce vůči bázni z tebe? Vrať se pro své nevolníky, kmeny svého dědictví;
18. tvůj svatý lid, ti se na krátko stali vlastníky; tvou svatyni rozdupali naši protivníci.
19. Jsme odedávna, nad nimi jsi nevládl, není nad nimi vzýváno tvé jméno.

Izajáš 64:1-12
1. Kéž roztrhneš nebesa, sestoupíš, hory se před tvou tváří rozplynou
2. (jako zaněcování roští ohněm, jako oheň přivádí vodu do varu ), k uvádění tvého jména v známost tvým protivníkům, nechť se národy chvějí před tvou tváří!
3. Při svém činění hrozných věcí, jichž jsme neočekávali, jsi sestoupil, hory se rozplynuly před tvou tváří,
4. a no, od věčnosti neuslyšeli, ušima nepostřehli, oko neuvidělo kromě tebe Boha jednajícího pro čekající na něho.
5. Vycházíš vstříc jásajícímu, když vykonává spravedlnost; na tvých cestách si tě připomínají. Hle, ty se hněváš, když hřešíme; v tom je stálost - zda můžeme být zachráněni?
6. Vždyť jsme se my všichni stali jako by čímsi nečistým a všechny naše spravedlnosti jsou jako poskvrněné roucho, a no, my všichni jsme zvadli jako listí a naše nepravosti nás jako vítr od nášejí,
7. a není vzývajícího tvé jméno, vzchopujícího se k přidržení se tebe.
8. Nuže tedy, Hospodine, ty jsi náš Otec, my jsme hlína a ty jsi náš Ztvárnitel, a no, my všichni jsme dílo tvé ruky;
9. kéž se tak velmi nehněváš, aniž si do věčnosti připomínáš nepravost; hle, popatř, prosíme, my všichni jsme tvůj lid.
10. Tvá svatá města se stala pustinou, Cijjón se stal pustinou, a Jerúsalém - spoušť;
11. náš svatý a náš zdobný dům, kde tě naši otcové velebívali, se stal vypáleným od ohně a všechny naše žádoucí věci, to se stalo rumištěm.
12. Chceš se pro tyto věci zdržet, Hospodine? Budeš mlčet a převelmi nás pokořovat?

Žalmy 115:14-18
14. Hospodin k vám bude přidávat, k vám i k vašim dětem,
15. vy jste požehnaní Hospodina, zřídivšího nebesa i zem.
16. Nebesa jsou nebesa Hospodinova a dětem lidí dal zem.
17. Ne mrtví velebí Jáha, ani kdo ze sestupujících v mlčení,
18. nýbrž my chceme Jáha oslavovat, od nynějška a navždy! Velebte Jáha!

Přísloví 26:27-27
27. Kopající jámu padá v ni, a svalující kámen - na toho se on vrací.

Filipským 1:1-30
1. Pavel a Timotheos, nevolníci Ježíše Krista, všem svatým v Kristu Ježíši, kteří jsou ve Filippech, s dohlížiteli a pečovateli:
2. Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a Pána Ježíše Krista.
3. Děkuji svému Bohu za vše, co si o vás pamatuji,
4. vždy při každé své prosbě, s radostí za všechny vás prosbu konaje
5. vzhledem k vaší účasti v blahé zvěsti od prvního dne až do nynějška,
6. v důvěře právě v to, že ten, jenž ve vás dobré dílo započal, je do dne Ježíše Krista dokončí;
7. ano, pro mne je spravedlivé o všech vás takto smýšlet, protože mě máte v srdci a i v mých poutech i v obhajobě a potvrzování blahé zvěsti jste všichni vy spoluúčastníky mé milosti.
8. Věru, Bůh je můj svědek, jak po všech vás vroucně toužím v niterných citech Krista Ježíše.
9. A modlím se za toto: Aby se vaše láska ještě více a více rozmáhala v plném poznání a vší vnímavosti,
10. takže byste uměli posuzovat, které věci jsou důležitější, abyste ke dni Kristovu byli ryzí a bez klopýtnutí,
11. jsouce naplněni ovocem spravedlnosti, jež je skrze Ježíše Krista, k Boží slávě a chvále.
12. Chci však, byste věděli bratři, že poměry, v nichž jsem, se vyvinuly spíše na podporu blahé zvěsti,
13. takže o mých poutech se v celém prétoriu a pro všechny ostatní stalo zřejmým, že jsou v Kristu;
14. a že se bratři většinou, nabyvše v Pánu důvěry v má pouta, mnohem více odvažují bez bázně mluvit Boží slovo.
15. Někteří sice KRISTA káží i ze závisti a sváru, někteří však i z dobrého úmyslu;
16. tito z lásky, vědouce, že jsem postaven k obhajobě blahé zvěsti,
17. a onino zase ze svárlivosti zvěstují KRISTA, ne čistě, majíce za to, že mým poutům působí strast.
18. Nu což, aspoň se každým způsobem, ať jako záminka, ať v pravdě, zvěstuje Kristus, a v tom se raduji, ba i radovat budu,
19. neboť vím, že se mi to obrátí k záchraně skrze vaši prosbu a přívod Ducha Ježíše Krista
20. podle mého dychtivého vyhlížení a naděje, že se v ničem nebudu muset stydět, nýbrž ve vší smělosti, jako vždy, tak i nyní, bude Kristus v mém těle vyvýšen, ať skrze život, ať skrze smrt.
21. Pro mne totiž je žít Kristus a umřít zisk;
22. mám -li však žít v mase, to mi stojí za to, a co si mám vyvolit, nemohu říci.
23. Jsem však nutkán obojím, maje touhu po uvolnění a abych byl s Kristem, [neboť ] to je velmi mnohem lepší,
24. vzhledem k vám však je nutnější v mase dále zůstávat;
25. a na to spoléhaje, vím, že zůstanu a ještě se všemi vámi pobudu k vašemu pokroku a radosti víry,
26. aby se vaše chlouba rozmáhala v Kristu Ježíši skrze mne mou přítomností zase u vás.
27. Jen se chovejte důstojně blahé zvěsti o KRISTU, abych, buď až přijdu a vás uvidím, nebo v nepřítomnosti o vás uslyšel, že se držíte v jednom duchu, jednou duší zápolíce společně s věrou v blahou zvěst
28. a od odpůrců si v ničem nedávajíce nahánět strachu; to je pro ně důkaz záhuby, avšak vaší záchrany, a to od Boha,
29. protože vám bylo uštědřeno, pokud jde o Krista, nejen v něho věřit, nýbrž i pro něho trpět
30. v podstupování téhož zápasu, jaký jste uviděli při mně a o jakém nyní při mně slyšíte.