A A A A A
Bible za jeden rok
Říjen 25

Jeremjáš 35:1-19
1. Slovo, jež se do stalo k Jeremjovi z blízkosti Hospodinovy ve dnech Jehójákíma, syna Jóšijjáhúova, krále Júdova, výrokem:
2. Jdi do domu Rechávím a oslov je a uveď je v dům Hospodinův, do jednoho z pokojů, a napoj je vínem.
3. Přivedl jsem tedy Jaazanju, syna Jeremji, syna Chavaccinjova, a jeho bratry a všechny jeho syny a všechen dům Rechávím
4. a uvedl jsem je v dům Hospodinův, do pokoje synů Chánána, syna Jigdaljáhúova, Božího muže, jenž byl vedle pokoje hodnostářů, jenž byl shora vůči pokoji Maaséjáhúa, syna Šallumova, strážce prahu,
5. a před tvář synů domu Rechávím jsem dal poháry plné vína a řekl jsem k nim: Pijte víno.
6. I řekli: Nebudeme pít vína, neboť Jónádáv, syn Rechávův, náš otec, o nás dal příkaz výrokem: Nesmíte pít vína, vy an i vaše děti, nikdy,
7. aniž smíte budovat dům ani símě zasévat ani vinici vysazovat ani ji mít, nýbrž budete po všechny své dni bydlet ve stanech, abyste žili mnoho dní na tváři půdy, kde vy jste cizinci.
8. Posloucháme tedy na hlas Jehónádáva, syna Rechávova, našeho otce, stran všeho, co nám přikázal, nepít vína po všechny naše dni, my, naše ženy, naši synové a naše dcery,
9. ani budovat domy k našemu bydlení, aniž máme vinici, pole a neb símě,
10. takže bydlíme ve stanech a posloucháme a chováme se podle všeho, co přikázal Jónádáv, náš otec.
11. A le při vystoupení Nevúchadreccara, krále Bávelu, do té to země se stalo, že jsme si řekli: Pojďte a vejděme před tváří vojenské moci Kasdím a před tváří vojenské moci Arámovy v Jerúsalém, takže bydlíme v Jerúsalémě.
12. A k Jeremjovi se do stalo slovo Hospodinovo, výrok:
13. Takto řekl Hospodin zástupů, Bůh Isráélův: Jdi a řekni mužům Júdovým a obyvatelům Jerúsaléma: Zda si nechcete vzít ponaučení k obrácení sluchu k mým slovům - prohlášeno Hospodinem -?
14. Slova Jehónádáva, syna Rechávova, jimiž přikázal svým synům nepít vína, jsou uskutečňována, takže až po tento den vína nepijí, nýbrž poslouchají příkazu svého otce; a já jsem se k vám časným mluvením namluvil, aniž jste ke mně sluch obrátili,
15. a naposílal jsem se k vám časným posíláním všech svých nevolníků proroků s výrokem: Nuže, od vraťte se každý od své zlé cesty a polepšete své skutky, a ť nechodíte za jinými bohy sloužit jim, a budete smět bydlet na půdě, již jsem dal vám a vašim otcům, a le nenachýlili jste své ucho, aniž jste obrátili sluch ke mně.
16. Ano, synové Jehónádáva, syna Rechávova, uskutečňují příkaz svého otce, jímž jim přikázal, a le tento lid ke mně neobrátil sluch;
17. proto Hospodin zástupů, Bůh Isráélův, řekl takto: Hle, já, chystám se na Júdu a na všechny obyvatele Jerúsaléma přivést všechnu pohromu, o níž jsem proti nim promluvil, protože jsem se k nim namluvil, aniž uposlechli, a navolal jsem se na ně, aniž odpověděli.
18. A o domě Rechávím Jeremjá řekl: Takto řekl Hospodin zástupů, Bůh Isráélův: Protože jste poslušni stran příkazu Jehónádáva, svého otce, a všech jeho příkazů dbáte a chováte se podle všeho, co vám přikázal,
19. proto Hospodin zástupů, Bůh Isráélův, řekl takto: Jehónádávovi, synu Rechávovu, nebude vytínán nikdo stojící po všechny dni před mou tváří.

Jeremjáš 36:1-32
1. A ve čtvrtém roce Jehójákíma, syna Jehóšijjáhúova, krále Júdova, se stalo: Z blízkosti Hospodinovy se k Jeremjovi do stalo toto slovo, výrok:
2. Vezmi si svitek knihy a zapiš do něho všechna slova, jež jsem k tobě proslovil proti Isráélovi a proti Júdovi a proti všem národům ode dne mého promluvení k tobě, ode dní Jóšijjáhúových a ž po tento den.
3. Snad budou, dům Júdův, chápat všechno zlo, jež já jim zamýšlím provést, aby se od vraceli každý od své zlé cesty, takže bych mohl odpustit stran jejich nepravosti a stran jejich hříchu.
4. A Jeremjá zavolal Bárúcha, syna Nérijjova, a Bárúch na svitek knihy zapsal z úst Jeremjových všechna slova Hospodinova, jež k němu proslovil,
5. a Jeremjá Bárúchovi přikázal výrokem: Já jsem zadržen, nemohu vstupovat v dům Hospodinův,
6. můžeš však vstoupit ty, i přečti z toho svitku, co jsi zapsal z mých úst, slova Hospodinova, v uši lidu v domě Hospodinově v den postu a také je budeš číst v uši všeho Júdy, těch, již přicházejí ze svých měst.
7. Snad bude před tvář Hospodinovu padat jejich úpění a budou se od vracet každý od své zlé cesty, neboť veliký je hněv a popuzení, o němž Hospodin mluvil k tomuto lidu.
8. A Bárúch, syn Nérijjův, se zachoval podle všeho, co mu přikázal Jeremjá, prorok, stran čtení slov Hospodinových z té knihy v domě Hospodinově.
9. A v pátém roce Jehójákíma, syna Jehóšijjáhúova, krále Júdova, v devátém měsíci, se stalo: Pro všechen lid v Jerúsalémě a pro všechen lid těch, již v Jerúsalém přicházeli z měst Júdových, provolali půst před tváří Hospodinovou;
10. a Bárúch se jal z té knihy v uši všeho lidu číst slova Jeremjova v domě Hospodinově, v podloubí Gemarjáhúa, syna Šáfánova, písmaře, v horním nádvoří u vchodu do nové brány domu Hospodinova.
11. A když všechna slova Hospodinova z té knihy uslyšel Míchajhú, syn Gemarjáhúa, syna Šáfánova,
12. sestoupil v dům králův k pokoji kancléře, a hle, tam seděli všichni hodnostáři, Elíšámá, kancléř, a Delájáhú, syn Šemaejáhúův, a Elnáthán, syn Achbórův, a Gemarjáhú, syn Šáfánův, a Cidkijjáhú, syn Chananjáhúův, a všichni hodnostáři,
13. a Míchajhú jim oznámil všechna slova, jež uslyšel při Bárúchově čtení z té knihy v uši lidu.
14. A všichni hodnostáři poslali k Bárúchovi Jehúdího, syna Nethanjáhúa, syna Šelemjáhúa, syna Kúšího, s výrokem: Ten svitek, z něhož jsi četl v uši lidu, vezmi v svou ruku a pojď. A Bárúch, syn Nérijjáhúův, ten svitek v svou ruku vzal a přišel k nim;
15. a řekli k němu: Nuže sedni a čti to v naše uši. Bárúch se tedy jal v jejich uši číst
16. a za jejich slyšení všech těch slov se stalo, že ustrašeně pohleděli jeden na druhého a řekli k Bárúchovi: Všechna tato slova musíme nutně oznámit králi.
17. A otázali se Bárúcha výrokem: Nuže, oznam nám, jak jsi napsal všechna tato slova z jeho úst?
18. A Bárúch jim řekl: Ze svých úst ke mně všechna tato slova pronášel a já jsem psal černidlem na knihu.
19. A hodnostáři k Bárúchovi řekli: Jdi, skryj se, ty i Jeremjá, nechť nikdo neví, kde vy jste.
20. A vstoupili ke králi do nádvoří, a le ten svitek uložili v pokoji Elíšámy, kancléře, a všechna ta slova oznámili v uši královy;
21. a král poslal Jehúdího vzít ten svitek, i vzal jej Jehúdí z pokoje Elíšámy, kancléře, a jal se číst v uši královy a v uši všech hodnostářů, již stáli před králem.
22. A král seděl v zimním domě, v devátém měsíci, a před jeho tváří bylo hořící ohniště;
23. a jak Jehúdí přečetl tři a neb čtyři sloupce, stalo se, že rozřezával knihu nožíkem a jal se házet do ohně, jenž byl na ohništi, až do strávení celého svitku na ohni, jenž byl na ohništi,
24. aniž se ulekli, aniž roztrhli svá roucha, král ani nikdo z jeho služebníků, již slyšeli všechna tato slova.
25. A ač Elnáthán a Delájáhú a Gemarjáhú na krále naléhali, aby ne bylo spálení svitku, on k nim neobrátil sluch;
26. a král rozkázal Jerachmeélovi, synu Hammelechovu, a Serájáhúovi, synu Azríélovu, a Šelemjáhúovi, synu Abdeélovu, přivést Bárúcha, písaře, a Jeremju, proroka, a le Hospodin je ukryl.
27. A po králově spálení svitku a slov, jež Bárúch zapsal z úst Jeremjových, se k Jeremjovi do stalo slovo Hospodinovo, výrok:
28. Ještě si vezmi jiný svitek a napiš na něj všechna první slova, jež byla na tom prvním svitku, jejž Jehójákím, král Júdův, spálil,
29. a proti Jehójákímovi, králi Júdovu, musíš říci: Takto řekl Hospodin: Ty jsi tento svitek spálil s výrokem: Proč jsi na něj napsal výrok: Jistotně musí přijít král Bávelu a zpustošit tuto zem a způsobit vymizení lidí i dobytka z ní?
30. Proto Hospodin proti Jehójákímovi, králi Júdovu, řekl takto: Nebude mít sedícího na trůně Dávidově a jeho mrtvola bude vy hozená horku ve dne a mrazu v noci
31. a budu na něm a na jeho semeni a na jeho služebnících navštěvovat jejich nepravost a přivádět na ně a na obyvatele Jerúsaléma a k mužům Júdovým pohromu, o níž jsem se k nim namluvil, aniž uposlechli.
32. A Jeremjá vzal jiný svitek a dal jej Bárúchovi, synu Nérijjáhúovu, písaři; ten na něj napsal všechna slova knihy, již Jehójákím, král Júdův, spálil v ohnil, a ještě k nim bylo přidáno mnoho slov podobných.

Žalmy 119:65-72
65. ( Téth ) Dobře jsi naložil, Hospodine, se svým nevolníkem podle svého slova.
66. Vyuč mě dobré soudnosti a poznání, vždyť jsem uvěřil v tvé rozkazy.
67. Dříve než jsem byl ponižován, bloudil jsem já, nyní však dbám tvé řeči.
68. Ty jsi dobrý a dobře činíš; vyuč mě svým ustanovením.
69. Opovážliví na mne nalepili lež; já celým srdcem chci zachovávat tvá nařízení.
70. Jejich srdce je otylé jako tuk; já se kochám tvým zákonem.
71. Dobře mi, že jsem byl ponížen, abych se učil tvým ustanovením.
72. Zákon tvých úst je pro mne lepší než tisíce zlata a stříbra.

Přísloví 27:22-22
22. Byť jsi pošetilce v moždíři vprostřed krup tloukem rozmačkával, nebude od něho jeho pošetilost odstupovat.

1 Timoteovi 4:1-16
1. Duch však výslovně praví, že v pozdějších dobách někteří od víry odpadnou, věnujíce pozornost podvodným duchům a učením démonů,
2. v pokrytectví mluvících lež, na svém vlastním svědomí jakoby žhavým železem znecitlivěných,
3. bránících vstupovat v manželství, nařizujících zdržovat se pokrmů, jež Bůh stvořil k užívání s děkováním pro ty, kdo jsou věrni a znají pravdu.
4. Vždyť každé Boží stvoření je dobré a nic není k odhození, přijímá-li se s děkováním,
5. neboť se Božím slovem a oslovováním Boha posvěcuje.
6. Budeš-li bratrům předkládat tyto věci, budeš dobrý služebník Krista Ježíše, vyživovaný slovy víry a dobrého učení, jež jsi plně následoval.
7. Světským a babským bájím se však vyhýbej, nýbrž se cvič k pobožnosti,
8. neboť tělesné cvičení je užitečné k málu, pobožnost však je užitečná ke všemu, majíc příslib života nynějšího i budoucího.
9. To slovo je spolehlivé a hodné veškerého uvítání;
10. vždyť k tomu cíli se lopotíme a snášíme hanobení, protože doufáme v živého Boha, jenž je Zachovatelem všech lidí, zejména věřících.
11. Tyto věci přikazuj a vyučuj jim.
12. Nechť nikdo nepohrdá tvým mládím, nýbrž buď vzorem věřících ve slovu, v chování, v lásce, ve víře, v čistotě.
13. Než přijdu, věnuj se čtení, povzbuzování, vyučování.
14. Nezanedbávej dar, jenž je v tobě, jenž ti byl dán skrze proroctví s pokládáním rukou staršovstva.
15. Těmito věcmi se zaměstnávej, v těchto věcech žij, aby tvůj pokrok byl zřejmý všem:
16. Buď bedliv sám sebe i učení, zůstávej v nich stále, neboť budeš-li konat toto, uchráníš sám sebe i ty, kdo ti naslouchají.