| Jeremjáš 9:1-26 |
| 1. Kéž by byla má hlava vodou a mé oči zřídlem slz, a by ch za dne i v noci mohl oplakávat zabité mého lidu! |
| 2. Kéž bych měl v pustině hostinec pro pocestné, a by ch mohl svůj lid opustit a z jejich blízkosti odejít! Vždyť oni všichni jsou cizoložníci, sebranka nevěrně jednajících, |
| 3. a ohýbají svůj jazyk, luk lži, a le pro pravdu se v zemi nezachovali jako hrdinové, neboť postupují od zla k zlu a mne neznají, prohlášeno Hospodinem. |
| 4. Mějte se na pozoru, každý před svým bližním, a nechť ne na každém bratru důvěrou spočíváte, neboť kterýkoli bratr může kdykoli obelstít a kterýkoli bližní může chodit jako utrhač; |
| 5. oni si každý ze svého bližního tropí blázny, aniž mluví pravdu, naučili svůj jazyk mluvit lež, unavili se pácháním nepravosti. |
| 6. Tvé bydlení je vprostřed podvodu, podvodem se zpěčují poznat mě, prohlášeno Hospodinem; |
| 7. proto Hospodin zástupů řekl takto: Hle, já, chystám se přetavovat je, a no, budu je podrobovat zkoušce - vždyť jak mám jednat z příčiny dcery mého lidu? |
| 8. Jejich jazyk je vražedný šíp, řeč v jejich ústech podvod; s bližním se mluví o pokoji, a le ve svém nitru klade svou zálohu. |
| 9. Zda pro tyto věci nemám navštěvovat - prohlášeno Hospodinem -? Nemá-li se má duše mstít na národu, jenž je jako tento? - |
| 10. Budu vznášet pláč a lkání nad horami a žalozpěv nad pastvišti pustiny, neboť jsou sežehnuta, takže jsou bez kohokoli přecházejícího, aniž tam uslyší hlas dobytka; od letounstva nebes a ž po zvěř, ti utekli, odešli. - |
| 11. A Jerúsalém učiním hromadami, doupětem šakalů, a města Júdova budu činit spouští, takže budou bez obyvatel. |
| 12. Kdo je tím moudrým mužem, jenž toto chápe a k němuž mluví ústa Hospodinova, a by to oznamoval? Proč země zhynula, je sežehnuta jako pustina, takže je bez přecházejícího? |
| 13. A Hospodin řekl: Pro jejich opuštění mého zákona, jejž jsem předložil jejich tváři, a že neposlouchali na můj hlas, aniž v něm chodili, |
| 14. nýbrž chodili za umíněností svého srdce a za Baalím, čemuž je naučili jejich otcové. |
| 15. Proto Hospodin zástupů, Bůh Isráélův, řekl takto: Hle, já, chystám se je, tento lid, nakrmit pelyňkem a budu je napájet vodou-žlučí, |
| 16. a budu je rozptylovat mezi národy, jichž nepoznali oni a ni jejich otcové, a vypouštět za nimi meč až do mého skoncování s nimi. |
| 17. Takto řekl Hospodin zástupů: Pouvažujte a povolejte naříkačky, a ť přicházejí, a pošlete k moudrým ženám, a ť přicházejí, |
| 18. a ť spěchají a vznášejí lkání nad námi, a ť se naše oči rozplývají slzami, a ť naše oční víčka roní vodu, |
| 19. neboť z Cijjóna je slyšet hlas lkání: Jak jsme zničeni! Velmi jsme zostuzeni, neboť jsme opustili zem, neboť pobořili naše obydlí! |
| 20. Slyšte tedy, ženy, slovo Hospodinovo, a nechť vaše ucho přijímá slovo jeho úst, a učte své dcery lkání a každá žena svou přítelkyni žalozpěvu, |
| 21. neboť v naše okna vystoupila, v naše paláce vešla smrt vytínat batole v ulici, jinochy na prostranstvích. |
| 22. Mluv: Takto je prohlášeno Hospodinem: A no, mrtvoly lidí budou padat jako hnůj na tváři pole a jako pokos zpoza žence, a sbírajícího nebude. |
| 23. Takto řekl Hospodin: Nechť se moudrý nehonosí svou moudrostí a silák nechť se nehonosí svou silou, bohatý nechť se nehonosí svým bohatstvím, |
| 24. nýbrž nechť se ten, kdo se honosí, honosí tímto: Pochopením a poznáním mne, že já jsem Hospodin, uskutečňující laskavost, právo a spravedlnost v zemi, neboť v těchto věcech si libuji, prohlášeno Hospodinem. |
| 25. Hle, přicházejí dni, prohlášeno Hospodinem, kdy budu zakročovat proti každému obřezanému s předkožkou, |
| 26. proti Egyptu a proti Júdovi a proti Edómu a proti synům Ammónovým a proti Móávu a proti všem ostříhaným na spáncích, již bydlí v pustině, neboť všechny tyto národy jsou neobřezány, i všechen dům Isráélův, neobřezány srdcem. |
| Jeremjáš 10:1-25 |
| 1. Slyšte slovo Hospodinovo, jež Hospodin vyslovuje proti vám, dome Isráélův; |
| 2. takto řekl Hospodin: Nesmíte se učit cestě národů ani se strachovat před znameními nebes, třebaže se národy před nimi strachují. |
| 3. Vždyť ustanovení národností, to je nicotnost; ano, vytne se to, strom z lesa - práce rukou drvoštěpa, sekerou; |
| 4. ozdobuje se to stříbrem a zlatem, upevňují je hřebíky a kladivy, a ť to nekolísá. |
| 5. Ona jsou jako vysoustruhovaná palma a nemluví, nutně se musejí nosit, neboť neumějí vykročit. Nemusíte před nimi pociťovat bázeň, neboť nemohou páchat zlo ani při nich není konání dobra, |
| 6. protože není podobného tobě, Hospodine, ty jsi veliký a veliké je tvé jméno v moci! |
| 7. Kdo by se nebál tebe, Králi národů, vždyť tobě to přísluší, ano, protože mezi všemi mudrci národů a ve všech jejich královstvích není podobného tobě, |
| 8. nýbrž jsou do jednoho hloupí a blázniví. Poučení o těch nicotnostech: Je to dřevo, |
| 9. přiváží se roztepané stříbro z Taršíše a zlato z Úfázu, dílo kovodělníka a rukou zlatníka, jejich oblečení - modrý purpur a červený purpur, ony všechny jsou dílo zručných. |
| 10. A le pravý Bůh je Hospodin, on, Bůh živý a věčný Král; před jeho rozhněváním se země třese a jeho rozhorlení nemohou národy vydržet. |
| 11. Takto jim musíte říci: Bohové, kteří nezhotovili nebe a zem, budou muset ze země a zpod tohoto nebe zahynout. |
| 12. Zhotovivší zem ve své moci, zřídivší svět ve své moudrosti, on ve své obezřelosti roztáhl nebesa; |
| 13. na hlas, jejž vy dá, - spousta vod v nebesích, i způsobí vystupování výparů od okraje země, k dešti při činí blesky a ze svých skladišť vyvede vítr. |
| 14. Každý člověk je hloupý, dalek poznání, každý zlatník bude svými sochami zostuzen, neboť jeho slitiny jsou klam a ne ní v nich ducha; |
| 15. ony jsou nicotnost, dílo výsměchu; v čas jejich navštívení budou muset zhynout. |
| 16. Podíl Jákóbův ne ní jako ony, neboť on je Ztvárnitel všeho a Isráél je kmenem jeho dědictví, jeho jméno je Hospodin zástupů. |
| 17. Posbírej ze země své věci, ty, jež sedíš v obležení, |
| 18. neboť Hospodin řekl takto: Hle, já, tentokrát se chystám z praku vystřelit obyvatele té to země a uvedu na ně tíseň, aby je mohli najít. |
| 19. Běda mi pro mou ránu, mé zbití je bolestné; a le já jsem si řekl: Ano, toto je utrpení, a le musím je snášet, |
| 20. můj stan je zničen a všechny mé provazy jsou zpřetrhány, mé děti mi odešly a není jich, není již roztahujícího můj stan a ni vyzdvihujícího mé koberce, |
| 21. neboť pastýři zhloupli a nevyhledávají Hospodina; proto si nepočínají rozvážně a všechna jejich stáda jsou rozehnána. |
| 22. Hlas zvěsti! Hle, přichází, a veliký hřmot ze země severu, k učinění měst Júdových spouští, doupětem šakalů. |
| 23. Vím, Hospodine, že člověku ne patří jeho cesta, nikomu chodícímu ne lze i řídit svůj krok; |
| 24. napravuj mě, Hospodine, ale podle práva, ne ve svém hněvu, abys mě nepokořoval. |
| 25. Vylij své popuzení na národy, jež tě neznají, a na čeledi, jež nevzývají tvé jméno, neboť sežraly Jákóba, a no, sežraly ho, a no, zahubily ho a jeho příbytek zpustošily. |
| Žalmy 118:5-9 |
| 5. Volal jsem Jáha z tísně, Jáh mi odpověděl prostranností. |
| 6. Hospodin je při mně, nemusím se bát; co mi může učinit člověk? |
| 7. Hospodin je při mně mezi mými pomocníky a já budu moci pohledět na nenávidící mě. |
| 8. Lépe je spoléhat na Hospodina než důvěřovat v člověka, |
| 9. lépe je spoléhat na Hospodina než důvěřovat ve velmože. |
| Přísloví 27:7-7 |
| 7. Duše sytá pohrdlivě odmítá strdí, a le duše hladová - vše hořké je jí sladké. |
| Koloským 3:1-25 |
| 1. Jestliže jste tedy byli spolu s KRISTEM vzkříšeni, usilujte o věci, jež jsou nahoře, kde KRISTUS sedí na Boží pravici; |
| 2. mějte na mysli věci, jež jsou nahoře, ne věci, jež jsou na zemi. |
| 3. Vždyť jste umřeli a váš život je s KRISTEM skryt v Bohu; |
| 4. až se KRISTUS, náš život, objeví, potom se s ním v slávě objevíte i vy. |
| 5. Umrtvujte tedy své údy, jež jsou na zemi, smilstvo, nečistotu, vášeň, zlou žádostivost a tu bezuzdnou chtivost, jež je modlářství; |
| 6. pro tyto věci na syny neposlušnosti přichází Boží hněv. |
| 7. Kdysi jste v nich chodili i vy, když jste v těchto věcech žili, |
| 8. nyní však to vše i vy od sebe odložte - hněv, vztek, zlovůli, rouhání, hanebnou řeč z vašich úst. |
| 9. Nelžete si navzájem, když jste se vysvlékli ze starého člověka s jeho skutky |
| 10. a oděli jste se novým, jenž se obnovuje k plnému poznání podle obrazu toho, jenž ho stvořil, |
| 11. v němž není Řek a Žid, obřízka a neobřízka, barbar, Skytha, nevolník, svobodný, nýbrž vším a ve všech Kristus. |
| 12. Odějte se tedy jako Boží vyvolení, svatí a milovaní, niternými city slitování, vlídností, pokorou, tichostí, shovívavostí, |
| 13. navzájem se snášejíce a mezi sebou si promíjejíce, má-li kdo proti komu stížnost - podle toho, jak KRISTUS prominul vám, tak i vy - |
| 14. a na tyto všechny věci láskou, jež je svazek dokonalosti. |
| 15. A rozhodčím ve vašich srdcích nechť je KRISTŮV pokoj, k němuž jste i byli v jednom těle povoláni, a stávejte se vděčnými. |
| 16. Nechť uvnitř ve vás bohatě sídlí KRISTOVO slovo, ve vší moudrosti se mezi sebou vyučujte a napomínejte, žalmy a chvalozpěvy a duchovními písněmi, v duchu milosti v svých srdcích zpívajíce Bohu. |
| 17. A vše, cokoli konáte ve slovu nebo v činu, všechny věci konejte ve jménu Pána Ježíše, děkujíce Bohu Otci skrze něho. |
| 18. Vy ženy se podřizujte svým mužům, jak náleží v Pánu. |
| 19. Vy muži své ženy milujte a nebuďte vůči nim ostří. |
| 20. Vy děti buďte ve všem poslušny svých rodičů, neboť toto je v Pánu libé. |
| 21. Vy otcové své děti nedrážděte, aby nemalomyslněly. |
| 22. Vy nevolníci buďte ve všem poslušni svých pánů co do masa, ne v službách naoko jako lidem se zalibující, nýbrž v prostotě srdce, bojíce se Pána; |
| 23. cokoli konáte, pracujte z duše jakoby Pánu a ne lidem, |
| 24. vědouce, že od Pána obdržíte odplatu dědictví - jste nevolníky Pánu-Kristu! |
| 25. Vždyť kdo křivdí, odnese si, v čem ukřivdil a přijímání osoby není. |