| 1 Mojžíšova 39:1-23 |
| 1. A Josef byl dopraven dolů do Egypta a z ruky Jišmáélím, kteří ho tam dolů dopravili, ho koupil Pótifar, dvořan faraonův, velitel osobní stráže, Egypťan. |
| 2. A s Josefem byl Hospodin, i stal se mužem působícím prospěch; a byl v domě svého pána, Egypťana. |
| 3. A jeho pán shledal, že s ním je Hospodin, a vše, co on konal, činil Hospodin prospěšným v jeho ruce. |
| 4. A Josef našel v jeho očích přízeň a obsluhoval ho, i ustanovil ho nad svým domem a vše, co měl, svěřil v jeho ruku. |
| 5. A od té doby, co ho ustanovil ve svém domě a nade vším, co měl, bylo tak, že Hospodin domu toho Egypťana pro Josefa požehnal, i bylo Hospodinovo požehnání ve všem, co měl, v domě i v poli. |
| 6. A ponechal vše, co mu patřilo, v ruce Josefově a o nic se při něm nestaral, leda o chléb, jejž on jídal. A Josef byl krásný zjevem a krásný vzhledem; |
| 7. a po těchto věcech se stalo, že k Josefovi se žena jeho pána jala pozvedat své oči a říkat: Ulehni se mnou. |
| 8. I odmítal a k ženě svého pána říkal: Hle, můj pán při mně neví, co je v jeho domě, a vše, co má, svěřil v mou ruku; |
| 9. v tomto domě není většího než já a z mé pravomoci nevyňal nic kromě tebe, protože ty jsi jeho žena; i jak bych mohl spáchat toto veliké zlo, takže bych zhřešil vůči Bohu! |
| 10. A za jejího mluvení k Josefovi den po dni bylo tak, že na ni neuposlechl stran ulehnutí vedle ní, stran setrvání s ní. |
| 11. A za jednoho takovéhoto dne se stalo, že vešel do domu vykonat svou povinnost, a nikoho z mužů domu tam, v domě, nebylo; |
| 12. i chytila ho za jeho roucho s výrokem: Ulehni se mnou. I nechal své roucho v její ruce a prchl a vyšel ven. |
| 13. A jak uviděla, že své roucho nechal v její ruce a prchl ven, stalo se, |
| 14. že povolala muže svého domu a pronesla k nim výrok: Vizte, přivedl nám jakéhosi Hebrea na posměch z nás - přišel ke mně ulehnout se mnou, i vzkřikla jsem silným hlasem, |
| 15. a jak uslyšel, že jsem zvýšila svůj hlas a vzkřikla, stalo se, že nechal své roucho vedle mne a prchl a vyšel ven. |
| 16. A uložila jeho roucho, do příchodu jeho pána do svého domu, vedle sebe |
| 17. a promluvila k němu podle těchto slov výrokem: Ten hebrejský nevolník, jehož jsi nám přivedl, ke mně přišel na posměch ze mne, |
| 18. a le za mého zvýšení mého hlasu, neboť jsem vzkřikla, se stalo, že nechal své roucho vedle mne a prchl ven. |
| 19. A jak uslyšel jeho pán slova své ženy, jež k němu promluvila výrokem: Podle těchto slov mi učinil tvůj nevolník, se stalo, že vzplanul jeho hněv; |
| 20. a Josefův pán ho vzal a vsadil ho do věže, místa, kde byli vězněni vězňové krále, i byl tam, ve věži. |
| 21. A le s Josefem byl Hospodin a obrátil k němu milosrdenství, i vložil svou přízeň v oči velitele věže |
| 22. a velitel věže v ruku Josefovu svěřil všechny vězně, kteří ve věži byli, a vykonavatelem všeho, co tam vykonávali, se stal on. |
| 23. A velitel věže nehleděl vůbec na nic v jeho ruce, neboť s ním byl Hospodin a vše, co on vykonával, činil Hospodin prospěšným. |
| 1 Mojžíšova 40:1-23 |
| 1. A po těchto věcech se stalo, že číšník krále Egypta a jeho pekař se provinili vůči svému pánu, vůči králi Egypta; |
| 2. a farao se na své dva dvořany, na představeného číšníků a na představeného pekařů, rozzlobil |
| 3. a dal je pod dozor domu velitele osobní stráže do věže, místa, kde byl vězněn Josef. |
| 4. A velitel osobní stráže k nim Josefa přidělil, a by je obsluhoval, i byli pod dozorem řadu dní. |
| 5. A oni oba dostali sen, každý svůj sen, v jedné noci, každý podle výkladu svého snu, číšník i pekař, kteří patřili králi Egypta, kteří byli vězněni ve věži. |
| 6. A Josef k nim za jitra přišel a uviděl je, a hle je - mračili se. |
| 7. I otázal se faraonových dvořanů, kteří s ním byli pod dozorem domu jeho pána, výrokem: Proč jsou dnes vaše tváře mrzuté? |
| 8. A řekli k němu: Dostali jsme sen a není schopného vyložit jej. A Josef k nim řekl: Zda ne přísluší výklady Bohu? Nuže, vyrozprávějte mi. |
| 9. I vyrozprávěl Josefovi svůj sen představený číšníků a řekl mu: V mém snu bylo, že hle, před mou tváří vinná réva |
| 10. a na té vinné révě tři výhonky, a ona jako by pučela, její květ vzešel, její trsy vytvořily zralé hrozny. |
| 11. A v mé ruce byla faraonova číše, i vzal jsem ty hrozny a vytlačil jsem je do faraonovy číše a tu číši jsem dal na faraonovu dlaň. |
| 12. A Josef mu řekl: Toto je jeho výklad: Ty tři výhonky - ony jsou tři dni; |
| 13. ještě tři dni a farao bude pozvedat tvou hlavu a uvede tě zpět na tvé místo a budeš po dávat faraonovu číši v jeho ruku podle dřívějšího pořádku, když jsi byl jeho číšníkem. |
| 14. Jen kdybys mě podržel ve své paměti, až se ti dobře povede, a uskutečnil, prosím, při mně laskavost a chtěl mě připomenout faraonovi a pomoci mi ven z tohoto domu, |
| 15. neboť jsem ze země Hebreů byl doslova ukraden a ani zde jsem nic neprovedl, proč by mě byli měli strčit v díru. |
| 16. A když představený pekařů shledal, že dobře vyložil, řekl k Josefovi: I já ve svém snu - nuže, hle, na mé hlavě tři koše bílého chleba |
| 17. a ve vrchním koši - ode všeho pokrmu faraonova, výrobky pekaře, a z toho koše z mé hlavy je žralo ptactvo. |
| 18. A Josef odpověděl a řekl: Toto je jeho výklad: Ty tři koše - ony jsou tři dni; |
| 19. ještě tři dni a farao bude pozvedat tvou hlavu z tebe a pověsí tě na dřevo, i bude ptactvo z tebe žrát tvé maso. |
| 20. A v třetí den, den faraonova narození, se stalo, že uspořádal všem svým služebníkům hostinu a vprostřed svých služebníků pozvedl hlavu představeného číšníků a hlavu představeného pekařů; |
| 21. i uvedl představeného číšníků zpět k jeho číšnictví, a by dával číši na faraonovu dlaň, |
| 22. a představeného pekařů pověsil, podle toho, jak jim Josef podal výklad. |
| 23. A le představený číšníků si Josefa nepřipamatoval, nýbrž na něho zapomněl. |
| Žalmy 10:1-11 |
| 1. Nač, Hospodine, stojíš v dáli, skrýváš se v dobách soužení? |
| 2. Zlovolný sužovaného ve své pýše žhavě pronásleduje; měli by být polapeni v úkladech těch, jež vymyslili. |
| 3. Ano, zlovolný se vychloubá nad tužbou své duše, žehná hrabivému, Hospodinem pohrdá; |
| 4. zlovolný za pozvednutí svého obličeje nebude vyhledávat! Není Boha - toť všechny jeho myšlenky. |
| 5. Jeho cesty se každého času daří, tvá práva jsou před ním vysoko, všichni jeho protivníci - fouká na ně; |
| 6. ve svém srdci říká: Nemohu se zviklat do pokolení a pokolení, neboť budu bez pohromy. |
| 7. Klení jsou plna jeho ústa, podvodů a násilí, pod jeho jazykem je strast a špatnost; |
| 8. sedá v zastrčených koutech dvorců, v úkrytech vraždí nevinného, jeho oči slídí po nešťastném, |
| 9. číhá v úkrytu jako lev ve své skrýši, číhá, aby uchvátil sužovaného; uchvacuje sužovaného vtažením ho v svou síť, |
| 10. choulí se, krčí se, a ť nešťastní padnou v jeho moc. |
| 11. Ve svém srdci říká: BŮH zapomněl, zakryl svou tvář, nikdy nebude vidět. |
| Přísloví 4:1-6 |
| 1. Slyšte, děti, poučování otcovo, věnujte pozornost k poznání soudnosti, |
| 2. neboť vám po dávám dobré ponaučení, neměli byste opouštět mou nauku. |
| 3. Vždyť když jsem býval jako syn při svém otci, útlý a jediný před tváří své matky, |
| 4. vyučoval mě a říkával mi: Nechť tvé srdce uchovává má slova, dbej mých příkazů a žij, |
| 5. nabuď moudrosti, nabuď soudnosti, nechť nezapomínáš, neodchyluj se od výroků mých úst. |
| 6. Nebudeš-li ji opouštět, bude tě ochraňovat; miluj ji a bude tě opatrovat. |
| Matouš 13:31-58 |
| 31. Předložil jim další přirovnání, pravě: Království nebes je podobno zrnu hořčice, jež jeden člověk vzal a zasel na svém poli; |
| 32. ono je sice menší než všechna semena, když však vyroste, je větší než zeliny a stává se stromem, takže přiletí ptáci nebe a hřadují v jeho větvích. |
| 33. Pověděl jim další přirovnání: Království nebes je podobno kvasu, jejž jedna žena vzala a skryla dovnitř tří sat mouky, až byla všechna zkvašena. |
| 34. Tyto všechny věci promlouval Ježíš k davům v přirovnáních a bez přirovnání k nim nemluvil, |
| 35. aby tak bylo splněno to, co bylo řečeno skrze proroka, jenž praví: Otevřu svá ústa v přirovnáních, vyslovím věci od založení světa skryté. |
| 36. Nato davy propustil a šel do domu, i přistoupili k němu jeho učedníci a pravili: Objasni nám to přirovnání o tom jílku na tom poli. |
| 37. A on v odpověď řekl: Ten, jenž rozsévá to dobré símě, je Syn člověka, |
| 38. pole pak je svět; a to dobré símě, to jsou synové království, jílek pak jsou synové toho zlosyna, |
| 39. a nepřítel, jenž jej rozsel, je ďábel, a žeň je skončení věku a ženci jsou andělé. |
| 40. Jako se tedy jílek sbírá a ohněm spaluje, právě tak bude při skončení věku: |
| 41. Syn člověka vyšle své anděly, i sesbírají z jeho království vše, co vede k pádu, i ty, kdo provozují bezzákonnost, |
| 42. a naházejí je do ohnivé pece; tam bude pláč a zatínání zubů. |
| 43. Tehdy se spravedliví v království svého Otce rozzáří jako slunce. Kdo má uši, slyš. |
| 44. Království nebes je podobno pokladu skrytému v poli, jejž jeden člověk našel a zatajil a pro radost z něho odchází a prodává vše, cokoli má, a kupuje ono pole. |
| 45. Dále je království nebes podobno obchodníku hledajícímu krásné perly; |
| 46. i našed jednu velmi cennou perlu, odešel a rozprodal vše, cokoli měl, a koupil ji. |
| 47. Dále je království nebes podobno nevodu vrženému do moře a z každého druhu shrnuvšímu, |
| 48. jejž, když byl naplněn, vytáhli na pobřeží a usedše sesbírali dobré kusy do věder a bezcenné vyházeli ven. |
| 49. Tak bude při skončení věku: Andělé vyjdou a odloučí zlé zprostřed spravedlivých a naházejí je do ohnivé pece; |
| 50. tam bude pláč a zatínání zubů. |
| 51. Ježíš jim praví: Pochopili jste všechny tyto věci? Praví mu: Ano [, Pane]. |
| 52. A on jim řekl: Pro tuto příčinu je každý písmař, vyučený [pro ] království nebes, podoben hospodáři domu, jenž ze svého pokladu vynáší nové i staré věci. |
| 53. A když Ježíš dokončil tato přirovnání, stalo se, že odtamtud ustoupil, |
| 54. a přišed do své otčiny, vyučoval je v jejich synagoze, takže upadali v ohromení a říkali: Odkud tento má tuto moudrost a tyto mocné činy? |
| 55. Není toto ten tesařův syn? Neříká se jeho matce Marie a jeho bratrům Jakub a Josef a Šimon a Júdas? |
| 56. A jeho sestry - nejsou všechny u nás? Odkud tedy tento má tyto všechny věci? |
| 57. I uráželi se pro něho a Ježíš jim řekl: Prorok není beze cti, leč ve své otčině a ve svém domě. |
| 58. A pro jejich nevěru tam mnoho mocných činů nevykonal. |