A A A A A
Bible za jeden rok
Leden 17

1 Mojžíšova 33:1-20
1. A Jákób pozvedl své oči a uviděl, že hle, přichází Ésáv a s ním čtyři sta mužů; i rozdělil dítky na Léu a na Ráchél a na obě služky
2. a postavil dopředu služky a jejich dítky a jako následující Léu a její dítky a jako poslední Ráchél a Josefa,
3. a on postoupil před ně a až do svého přiblížení až k svému bratru se sedmkrát poklonil k zemi.
4. A Ésáv se mu rozběhl vstříc a objal ho a padl na jeho krk a políbil ho, i rozplakali se.
5. A pozvedl své oči a uviděl ženy a dítky, i řekl: Kým ti jsou tito? A řekl: Dítkami, jimiž tvého nevolníka obdařil Bůh.
6. I přiblížily se služky, ony a jejich dítky, a poklonily se,
7. a přiblížila se i Léá a její dítky a poklonili se, a potom se přiblížil Josef a Ráchél a poklonili se.
8. A řekl: Nač ti je celý tento houf, jejž jsem potkal? I řekl: K nalezení přízně v očích mého pána.
9. A Ésáv řekl: Mám mnoho, můj bratře; co máš, nechť zůstává tobě.
10. A Jákób řekl: Ne, prosím; našel-li jsem, prosím, v tvých očích přízeň, pak kéž chceš vzít můj dar z mé ruky, vždyť přece jsem uviděl tvou tvář, jako bych byl viděl tvář Boží, a přijal jsi mě blahovolně.
11. Vezmi, prosím, mé požehnání, jež ti bylo přivedeno, neboť mi Bůh byl přízniv, a protože mám vše. A naléhal na něho, i vzal;
12. a řekl: Nechť se vydáváme na cestu a jdeme, i půjdu před tebou.
13. I řekl k němu: Můj pán ví, že dítky jsou útlé, a na mně je péče o březí ovce a kozy a krávy, a uženou-li je jeden den, uhyne všechen drobný dobytek.
14. Nechť, prosím, můj pán postupuje před svým nevolníkem a já si dále poženu podle své pohodlnosti, podle kroku dobytka, jenž je přede mnou, a podle kroku dítek, než budu moci dojít k svému pánu do Séíru.
15. A Ésáv řekl: Nuže nechť u tebe mohu ponechat některé z lidu, jenž je se mnou. I řekl: Nač toto? Nechť nacházím v očích svého pána přízeň!
16. A Ésáv se v onen den vrátil svou cestou do Séíru.
17. A Jákób se vydal na cestu do Sukkóth; a zbudoval si dům a svému dobytku zřídil ohrady; proto jméno toho místa nazval Sukkóth.
18. A Jákób při svém příchodu z Paddan-Arámu přišel pokojně směrem na město Šechem, jež je v zemi Kenáanu, a před městem se utábořil.
19. A kus pole, kde rozložil svůj stan, koupil z ruky synů Chamóra, otce Šechemova, za sto kesít.
20. I postavil tam oltář a dal mu název Él-Elóhé-Jisráél.

1 Mojžíšova 34:1-31
1. A Díná, dcera Léy, již ona porodila Jákóbovi, se vyšla podívat na dcery té země;
2. i uviděl ji Šechem, syn Chamóra, Chivvího, náčelníka té země, i vzal ji a ulehl s ní a ponížil ji.
3. A na Díně, dceři Jákobově, ulpěla jeho duše, i zamiloval si tu dívku a mluvil k srdci té dívky.
4. I pronesl Šechem k Chamórovi, svému otci, výrok: Vezmi mi tuto holčičku za ženu.
5. A Jákób uslyšel, že Dínu, jeho dceru, poskvrnil; a le jeho synové byli s jeho dobytkem v poli a Jákób do jejich příchodu pomlčel.
6. A Chamór, otec Šechemův, vyšel k Jákóbovi promluvit s ním;
7. a Jákóbovi synové přišli z pole, jak o tom uslyšeli, i zarmoutili se ti muži a velmi se rozhněvali, protože v Isráélovi spáchal bezbožnost - ulehnout s dcerou Jákóbovou, a tak se nemá činit.
8. A Chamór s nimi promluvil výrokem: Šechem, můj syn - jeho duše se přivinula k vaší dceři; dejte mu ji, prosím, za ženu
9. a sešvagřete se s námi, můžete nám dávat své dcery a naše dcery si můžete brát,
10. a můžete bydlet s námi a země bude před vaší tváří - osídlete a obcházejte ji a nabuďte v ní držby.
11. A Šechem k jejímu otci a k jejím bratrům řekl: Nechť ve vašich očích nacházím přízeň, a co ke mně budete říkat, chci dát,
12. uložte mi velmi vysoké věno a nebo dar, a chci dát podle toho, co ke mně budete říkat, jen mi tu dívku dejte za ženu.
13. A synové Jákóbovi oslovili Šechema a Chamóra, jeho otce, se lstí; i promluvili - protože Dínu, jejich sestru, poskvrnil -
14. a řekli k nim: Tuto věc nemůžeme učinit - dát svou sestru muži, jenž má předkožku, neboť ona nám je hanbou.
15. Můžeme vám dát souhlas jen tehdy, budete-li jako my, aby každý mužského pohlaví u vás byl obřezán.
16. Pak vám budeme dávat své dcery a budeme si brát vaše dcery a budeme s vámi bydlet a staneme se jedním lidem.
17. A le nebudete-li chtít uposlechnout na nás, abyste byli obřezáni, pak naši dceru vezmeme a odejdeme.
18. I byla jejich slova Chamórovi i Šechemovi, synu Chamórovu, vhod
19. a ten mladík nezameškal tu věc učinit, protože měl v dceři Jákóbově potěšení, a on byl nejváženější z celého domu svého otce.
20. I vešel Chamór a Šechem, jeho syn, do brány jejich města a promluvili k mužům jejich města výrokem:
21. Tito muži, oni jsou vůči nám pokojní, nechť tedy v zemi bydlí a ji obcházejí, vždyť země je, hle, na obě strany rozsáhlá před jejich tváří. Můžeme si brát za ženy jejich dcery a naše dcery můžeme dávat jim;
22. jen tehdy nám ti muži chtějí dát souhlas bydlet s námi, stát se jedním lidem, bude-li každý mužského pohlaví u nás obřezán, jako jsou obřezáni oni.
23. Jejich stáda a jejich majetek a všechen jejich dobytek - zda ony věci ne budou naše? Jen jim máme dát souhlas a budou bydlet s námi.
24. I uposlechli na Chamóra a na Šechema, jeho syna, všichni vycházející branou jeho města, a dali se obřezat, každý mužského pohlaví, všichni vycházející branou jeho města.
25. A v třetí den, v jejich stavu trpících bolest, se stalo, že dva Jákóbovi synové, Šimeón a Léví, bratři Dínini, vzali každý svůj meč a směle napadli město a všechny mužského pohlaví zabili,
26. i Chamóra a Šechema, jeho syna, zabili ostřím meče, i vzali Dínu z Šechemova domu a vyšli.
27. Na smrtelně raněné přišli Jákóbovi synové a vyplenili město, protože poskvrnili jejich sestru,
28. pobrali jejich drobný dobytek a jejich skot a co bylo ve městě a co v poli
29. a všechno jejich bohatství, a všechnu jejich drobotinu a jejich ženy zajali, a vše, co bylo v domech, také ukořistili.
30. A Jákób k Šimeónovi a k Lévímu řekl: Zarmoutili jste mě zošklivením mne mezi obyvatel stv em země - mezi Kenaaním a mezi Perizzím; a já - mužů nemnoho, i mohou se na mne shrnout a pobít mě a mohu být zničen já i můj dům.
31. I řekli: Zda měl naši sestru mít za nevěstku?

Žalmy 9:1-5
1. (Řediteli hudby; na Múth-labbén. Zpěv s hudebním doprovodem od Dávida.) Budu chválit Hospodina celým svým srdcem, chci vyrozprávět všechny tvé divy,
2. radovat se a jásat v tobě, při hudbě opěvat tvé jméno, Nejvyšší!
3. Moji nepřátelé při svém obratu zpět klopýtali a od tvé přítomnosti hynuli,
4. neboť ses při činil o mé právo a o mou soudní věc a na trůn jsi zasedl - spravedlivý soudce,
5. vyplísnil jsi národy, zahubil jsi zlovolného, jejich jméno jsi vyhladil navždy a věčně.

Přísloví 3:21-26
21. Můj synu, nechť neuhýbají od tvých očí, zachovávej rozumnost a rozvahu
22. a budou životem tvé duši a ozdobou tvému krku.
23. Tehdy budeš v bezpečí chodit svou cestou a nebudeš svou nohou narážet;
24. budeš-li uléhat, nemusíš se děsit, nýbrž když ulehneš, bude tvůj spánek sladký,
25. nechť nepociťuješ bázeň před náhlým postrachem a ni před záhubou zlovolnými, kdyby přicházela.
26. Vždyť po tvém boku je Hospodin a chrání tvou nohu před polapením.

Matouš 12:1-21
1. V oné době se Ježíš v sobotu vydal na cestu osetými poli a jeho učedníci vyhladověli, i počali trhat klasy a jíst.
2. Farizeové však, vidouce to, mu řekli: Hle, tvoji učedníci činí, co není dovoleno činit v sobotu.
3. On však jim řekl: Nečetli jste, co učinil David, když vyhladověl, i ti s ním?
4. Jak vstoupil do Božího domu a pojedl chlebů k předkládání, jichž mu nebylo dovoleno pojídat, ani těm s ním, nýbrž jen kněžím?
5. Anebo jste v zákoně nečetli, že v sobotu kněží v CHRÁMĚ sobotu zevšedňují a jsou nevinni?
6. Pravím vám však, že zde je něco větší ho než CHRÁM;
7. a kdybyste byli poznali, co je toto: Soucit chci a ne oběť, nebyli byste nevinné odsoudili.
8. Syn člověka je přece Pánem soboty.
9. I přešel odtamtud jinam a přišel do jejich synagogy;
10. a hle, byl tam jeden člověk, mající ruku odumřelou. I otázali se ho, pravíce: Je dovoleno v sobotu uzdravovat? - aby ho mohli obžalovat.
11. On jim však řekl: Který člověk z vás bude takový, že bude mít jednu ovci, a jestliže ta v sobotu zapadne do jámy, se jí nezmocní a ji ne vyzvedne?
12. Nuže, jak mnohem výtečnější je člověk než ovce! Je tudíž dovoleno v sobotu správně jednat.
13. Tu praví tomu člověku: Vztáhni tu svou ruku. I vztáhl a byla mu v pořádku navrácena zdravá jako ta druhá.
14. Farizeové však vyšli a uspořádali proti němu poradu, jak by ho zahubili.
15. Ježíš však, poznav to, odtamtud ustoupil a vydaly se za ním početné davy, i uzdravil je všechny
16. a napomenul je, aby ho nečinili veřejně známým,
17. aby bylo splněno to, co bylo řečeno skrze Isaiáše, proroka, jenž praví:
18. Hle, můj sluha, jehož jsem si vybral, můj milovaný, v němž má duše našla svou slast; položím na něho svého Ducha, i ohlásí soud národům.
19. Nebude se svářit ani pokřikovat, aniž kdo uslyší jeho hlas v ulicích;
20. zmáčknutou třtinu nepřerazí a doutnající len neuhasí, než vynese soud k vítězství;
21. a v jeho jméno budou doufat národy.