A A A A A
Bible za jeden rok
Leden 11

1 Mojžíšova 21:1-34
1. A Hospodin se podle toho, co byl řekl, o Sáru postaral; a no, Hospodin Sáře učinil podle toho, co byl promluvil;
2. i otěhotněla a Abráhámovi syna, jeho stáří, porodila Sárá v určený čas, o němž s ním byl promluvil Bůh.
3. A Abráhám jméno svého syna, jenž se mu narodil, jehož mu porodila Sárá, nazval Isák;
4. a Abráhám Isáka, svého syna, ve věku osmi dní obřezal podle toho, co mu byl Bůh rozkázal.
5. A Abráhám byl, když se mu narodil Isák, jeho syn, ve věku sta let.
6. A Sárá řekla: Bůh mi způsobil smích; každý, kdo o tom bude slyšet, bude se smát se mnou.
7. A řekla: Kdo by byl Abráhámovi pověděl: Sárá bude kojit děti! Ano, porodila jsem syna jeho stáří!
8. A dítko rostlo a bylo odstaveno, a Abráhám v den odstavení Isáka uspořádal velikou hostinu.
9. A Sárá uviděla syna Hágáry, Egypťanky, jehož porodila Abráhámovi, posmívajícího se;
10. i řekla Abráhámovi: Vyžeň tuto služebnici i jejího syna, nebude přece syn této služebnice dědit se synem mým, s Isákem.
11. A tato řeč byla v očích Abráhámových pro jeho syna velmi nemilá,
12. a le Bůh k Abráhámovi řekl: Nechť to v tvých očích stran hocha an i stran tvé služebnice není nemilé; vše, co k tobě Sárá řekla - uposlechni na její hlas, neboť símě ti bude nazýváno v Isákovi.
13. A le i syna služebnice - chci ho ustanovit národem, protože on je tvé símě.
14. A Abráhám za jitra časně vstal a vzal chléb a měch vody a dal Hágáře, - položil na její rameno, - i dítko, a propustil ji, i odešla a jala se bloudit v pustině Beér-ševy.
15. A když byla voda z měchu spotřebována, pohodila dítko pod jeden z keřů,
16. a odešla a usedla sama naproti, ve vzdálenost i asi na dostřel luku, neboť si řekla: Nechť nehledím v smrt dítka. Usedla tedy naproti, i pozvedla svůj hlas a zaplakala.
17. A hlas hocha uslyšel Bůh a z nebes na Hágár zavolal Boží Anděl a řekl jí: Co je ti, Hágár? Nemusíš se bát, neboť Bůh uslyšel hlas hocha tam, kde on je.
18. Vstaň, zvedni hocha a uchop ho svou rukou, neboť ho chci ustanovit velikým národem.
19. A Bůh otevřel její oči, i uviděla studnu vody, i odebrala se a naplnila vodou měch a napojila hocha.
20. A s hochem byl Bůh, i vyrostl a usídlil se v pustině a stal se střelcem z luku.
21. I usídlil se v pustině Páranu a jeho matka mu vzala ženu ze země Egypta.
22. A v oné době se stalo, že k Abráhámovi pronesl Avímelech a Píchól, velitel jeho vojska, výrok: Ve všem, co ty činíš, je s tebou Bůh;
23. i přísahej mi nyní zde při Bohu: Budeš-li se dopouštět klamu vůči mně a nebo vůči mému zplozenstvu a nebo vůči mému potomstvu! Podle laskavosti, v níž jsem naložil s tebou, budeš nakládat se mnou a se zemí, v níž ses jako cizinec usídlil.
24. A Abráhám řekl: Já budu přísahat.
25. A Abráhám se s Avímelechem přel o studnu vody, již nevolníci Avímelecha odňali.
26. A Avímelech řekl: Nevím, kdo tuto věc učinil, a ani ty jsi mi neoznámil, aniž jsem já o tom uslyšel, leč teprve dnes.
27. A Abráhám přihnal drobný dobytek a skot a dal Avímelechovi a oni dva uzavřeli smlouvu.
28. A obzvláště postavil Abráhám sedm mladých ovcí ze stáda;
29. a Avímelech k Abráhámovi řekl: Co oněch sedm mladých ovcí - tyto, jež jsi postavil obzvláště?
30. I řekl: Že můžeš přijmout sedm mladých ovcí z mé ruky, aby mi to bylo svědectvím, že jsem tuto studnu vykopal.
31. Proto onomu místu dal i název Beér-ševa, že tam oni dva přisáhli
32. a v Beér-ševě uzavřeli smlouvu. A Avímelech vstal, i Píchól, velitel jeho vojska, a vrátili se do země Pelištím.
33. A Abráhám v Beér-ševě zasadil tamaryšek a jal se tam vzývat jméno Hospodina, věčného BOHA,
34. a v zemi Pelištím bydlel jako cizinec mnoho dní.

1 Mojžíšova 22:1-24
1. A po těchto věcech se stalo, že Bůh Abráháma vyzkoušel; i řekl k němu: Abráháme! A řekl: Hle, já.
2. I řekl: Nuže, vezmi svého syna, svého jediného, jehož miluješ, Isáka, a odeber se ty do země Mórijjáh a tam ho na jedné z hor, o níž k tobě chci říci, vznes za vzestupnou oběť.
3. A Abráhám za jitra časně vstal a osedlal svého osla, i vzal s sebou dva své sluhy a Isáka, svého syna, a naštípal dříví k vzestupné oběti a vstal a odebral se k místu, o němž mu Bůh řekl.
4. V třetí den - tu pozvedl Abráhám své oči a uviděl z daleka to místo
5. a k svým sluhům Abráhám řekl: Vy zůstaňte zde s oslem a já a hoch půjdeme tamto, kde se chceme poklonit a vrátit se k vám.
6. A Abráhám vzal dříví k vzestupné oběti a naložil na Isáka, svého syna, a ve svou ruku vzal oheň a nůž; a šli oni dva spolu.
7. A Isák k Abráhámovi, svému otci, promluvil a řekl: Můj otče! I řekl: Hle, já, můj synu. A řekl: Hle, oheň a dříví, a kde dobytče k vzestupné oběti?
8. A Abráhám řekl: Bůh si dobytče k vzestupné oběti bude umět opatřit, můj synu. A šli oni dva spolu.
9. A když přišli na to místo, o němž mu byl Bůh řekl, zbudoval tam Abráhám oltář a narovnal dříví, i svázal Isáka, svého syna, a položil ho na oltář shora na dříví;
10. a Abráhám vztáhl svou ruku a vzal nůž k utracení svého syna.
11. Tu na něho z nebes zavolal Anděl Hospodinův a řekl: Abráháme, Abráháme! I řekl: Hle, já.
12. A řekl: Nemusíš vztahovat svou ruku na hocha a nemusíš mu učinit nic, neboť nyní vím, že jsi ty ctitelem Boha, když jsi mi neodepřel svého syna, svého jediného.
13. A Abráhám pozvedl své oči a pohleděl, a hle, vzadu v houští za své rohy uváznuvší beran; a Abráhám tam zašel a toho berana vzal a vznesl za vzestupnou oběť místo svého syna.
14. A Abráhám nazval jméno toho místa Hospodin umí opatřit; jakož se dnes říká: Na hoře Hospodinově se bude opatřovat.
15. A Anděl Hospodinův na Abráháma zavolal z nebes po druhé
16. a řekl: Sám při sobě jsem přisáhl, - prohlášeno Hospodinem, - že, protože jsi učinil tuto věc a neušetřil jsi svého syna, svého jediného,
17. že ti budu bohatě žehnat a tvé símě velmi množit, jako hvězdy nebes a jako písek, jenž je na břehu moře, a tvé símě se bude zmocňovat brány svých nepřátel;
18. i budou ve tvém semeni žehnány všechny národy země, protože jsi uposlechl na můj hlas.
19. A Abráhám se vrátil k svým sluhům, i vstali a odešli spolu do Beér-ševy. A Abráhám v Beér-ševě bydlel.
20. A po těchto věcech se stalo, že byla Abráhámovi podána zpráva výrokem: Hle, Milká, i ona porodila Náchórovi, tvému bratru, syny:
21. Úce, jeho prvorozeného, a Búze, jeho bratra, a Kemúéla, otce Aráma,
22. a Keseda a Chazóa a Pildáše a Jidláfa a Bethúéla;
23. a Bethúél zplodil Rebeku. Těchto osm porodila Náchórovi, bratru Abráhámovu, Milká;
24. a jeho souložnice, jejíž jméno bylo Reúmá, také porodila, i ona, Tevacha a Gachama a Tachaše a Maachu.

Žalmy 6:6-10
6. Zemdlel jsem ve svém vzdychání, po celou noc splavuji své lože, smáčím svou pohovku svými slzami,
7. mé oko žalem zchřadlo, zestárlo mezi všemi utiskujícími mě.
8. Odstupte ode mne, všichni působcové špatnosti, neboť Hospodin uslyšel hlas mého pláče,
9. Hospodin uslyšel mé úpění, Hospodin přijímá mou modlitbu!
10. Všichni moji nepřátelé se musejí zastydět a být velmi otřeseni, od vrátit se, okamžitě se zastydět.

Přísloví 3:5-6
5. Celým svým srdcem důvěřuj Hospodinu, aniž se budeš opírat o svou soudnost;
6. poznávej ho na všech svých cestách a on bude upravovat tvé stezky.

Matouš 8:18-34
18. A Ježíš, vida okolo sebe početné davy, poručil odplout na druhý břeh.
19. I přistoupil jeden písmař a řekl mu: Učiteli, půjdu za tebou, kamkoli odcházíš.
20. A Ježíš mu praví: Lišky mají doupata a ptáci nebe hřadoviště, Syn člověka však nemá, kde by pokládal hlavu.
21. Jiný z jeho učedníků mu však řekl: Pane, povol mi nejprve odejít a pohřbít svého otce.
22. Ježíš mu však řekl: Pojď za mnou a pohřbívat své mrtvé nechej mrtvým.
23. I nastoupil do lodi a jeho učedníci se dali za ním.
24. A hle, na moři nastalo veliké rozbouření, takže loď byla zaplavována vlnami; on však spal.
25. A učedníci přistoupili a vzbudili ho, říkajíce: Pane, pomoz, hyneme!
26. I praví jim: Co jste ustrašeni, malověrní? Tu vstal a okřikl větry a moře, i nastalo veliké uklidnění,
27. ti lidé však byli jati údivem a říkali: Co je toto za člověka, že jsou ho poslušny i větry i moře?
28. A když připlul na druhý břeh, do kraje Gergesanů, potkali se s ním dva ovládaní démony, vycházející z hrobek, náramně nebezpeční, takže onou cestou nebyl nikdo schopen přecházet.
29. A hle, dali se do křiku a říkali: Co je ti do nás, Boží Synu? Přišel jsi sem předčasně nás mučit?
30. I bylo daleko od nich stádo mnoha vepřů, jež se páslo,
31. a ti démonové ho snažně prosili, říkajíce: Vyháníš-li nás, odešli nás do toho stáda vepřů.
32. I řekl jim: Jděte. A oni vyšli a odešli do toho stáda vepřů, a hle, celé stádo [vepřů] se zřítilo po srázném svahu do moře, i uhynuli ve vodách.
33. Ti však, kdo je pásli, prchli, a odešedše do města, vše ohlásili, i ty věci o těch, kteří bývali ovládáni démony.
34. A hle, celé město vyšlo Ježíšovi v ústrety, a když ho uviděli, jali se ho snažně prosit, tak, aby od jejich hranic přešel jinam.