| 1 Mojžíšova 21:1-34 |
| 1. A Hospodin se podle toho, co byl řekl, o Sáru postaral; a no, Hospodin Sáře učinil podle toho, co byl promluvil; |
| 2. i otěhotněla a Abráhámovi syna, jeho stáří, porodila Sárá v určený čas, o němž s ním byl promluvil Bůh. |
| 3. A Abráhám jméno svého syna, jenž se mu narodil, jehož mu porodila Sárá, nazval Isák; |
| 4. a Abráhám Isáka, svého syna, ve věku osmi dní obřezal podle toho, co mu byl Bůh rozkázal. |
| 5. A Abráhám byl, když se mu narodil Isák, jeho syn, ve věku sta let. |
| 6. A Sárá řekla: Bůh mi způsobil smích; každý, kdo o tom bude slyšet, bude se smát se mnou. |
| 7. A řekla: Kdo by byl Abráhámovi pověděl: Sárá bude kojit děti! Ano, porodila jsem syna jeho stáří! |
| 8. A dítko rostlo a bylo odstaveno, a Abráhám v den odstavení Isáka uspořádal velikou hostinu. |
| 9. A Sárá uviděla syna Hágáry, Egypťanky, jehož porodila Abráhámovi, posmívajícího se; |
| 10. i řekla Abráhámovi: Vyžeň tuto služebnici i jejího syna, nebude přece syn této služebnice dědit se synem mým, s Isákem. |
| 11. A tato řeč byla v očích Abráhámových pro jeho syna velmi nemilá, |
| 12. a le Bůh k Abráhámovi řekl: Nechť to v tvých očích stran hocha an i stran tvé služebnice není nemilé; vše, co k tobě Sárá řekla - uposlechni na její hlas, neboť símě ti bude nazýváno v Isákovi. |
| 13. A le i syna služebnice - chci ho ustanovit národem, protože on je tvé símě. |
| 14. A Abráhám za jitra časně vstal a vzal chléb a měch vody a dal Hágáře, - položil na její rameno, - i dítko, a propustil ji, i odešla a jala se bloudit v pustině Beér-ševy. |
| 15. A když byla voda z měchu spotřebována, pohodila dítko pod jeden z keřů, |
| 16. a odešla a usedla sama naproti, ve vzdálenost i asi na dostřel luku, neboť si řekla: Nechť nehledím v smrt dítka. Usedla tedy naproti, i pozvedla svůj hlas a zaplakala. |
| 17. A hlas hocha uslyšel Bůh a z nebes na Hágár zavolal Boží Anděl a řekl jí: Co je ti, Hágár? Nemusíš se bát, neboť Bůh uslyšel hlas hocha tam, kde on je. |
| 18. Vstaň, zvedni hocha a uchop ho svou rukou, neboť ho chci ustanovit velikým národem. |
| 19. A Bůh otevřel její oči, i uviděla studnu vody, i odebrala se a naplnila vodou měch a napojila hocha. |
| 20. A s hochem byl Bůh, i vyrostl a usídlil se v pustině a stal se střelcem z luku. |
| 21. I usídlil se v pustině Páranu a jeho matka mu vzala ženu ze země Egypta. |
| 22. A v oné době se stalo, že k Abráhámovi pronesl Avímelech a Píchól, velitel jeho vojska, výrok: Ve všem, co ty činíš, je s tebou Bůh; |
| 23. i přísahej mi nyní zde při Bohu: Budeš-li se dopouštět klamu vůči mně a nebo vůči mému zplozenstvu a nebo vůči mému potomstvu! Podle laskavosti, v níž jsem naložil s tebou, budeš nakládat se mnou a se zemí, v níž ses jako cizinec usídlil. |
| 24. A Abráhám řekl: Já budu přísahat. |
| 25. A Abráhám se s Avímelechem přel o studnu vody, již nevolníci Avímelecha odňali. |
| 26. A Avímelech řekl: Nevím, kdo tuto věc učinil, a ani ty jsi mi neoznámil, aniž jsem já o tom uslyšel, leč teprve dnes. |
| 27. A Abráhám přihnal drobný dobytek a skot a dal Avímelechovi a oni dva uzavřeli smlouvu. |
| 28. A obzvláště postavil Abráhám sedm mladých ovcí ze stáda; |
| 29. a Avímelech k Abráhámovi řekl: Co oněch sedm mladých ovcí - tyto, jež jsi postavil obzvláště? |
| 30. I řekl: Že můžeš přijmout sedm mladých ovcí z mé ruky, aby mi to bylo svědectvím, že jsem tuto studnu vykopal. |
| 31. Proto onomu místu dal i název Beér-ševa, že tam oni dva přisáhli |
| 32. a v Beér-ševě uzavřeli smlouvu. A Avímelech vstal, i Píchól, velitel jeho vojska, a vrátili se do země Pelištím. |
| 33. A Abráhám v Beér-ševě zasadil tamaryšek a jal se tam vzývat jméno Hospodina, věčného BOHA, |
| 34. a v zemi Pelištím bydlel jako cizinec mnoho dní. |
| 1 Mojžíšova 22:1-24 |
| 1. A po těchto věcech se stalo, že Bůh Abráháma vyzkoušel; i řekl k němu: Abráháme! A řekl: Hle, já. |
| 2. I řekl: Nuže, vezmi svého syna, svého jediného, jehož miluješ, Isáka, a odeber se ty do země Mórijjáh a tam ho na jedné z hor, o níž k tobě chci říci, vznes za vzestupnou oběť. |
| 3. A Abráhám za jitra časně vstal a osedlal svého osla, i vzal s sebou dva své sluhy a Isáka, svého syna, a naštípal dříví k vzestupné oběti a vstal a odebral se k místu, o němž mu Bůh řekl. |
| 4. V třetí den - tu pozvedl Abráhám své oči a uviděl z daleka to místo |
| 5. a k svým sluhům Abráhám řekl: Vy zůstaňte zde s oslem a já a hoch půjdeme tamto, kde se chceme poklonit a vrátit se k vám. |
| 6. A Abráhám vzal dříví k vzestupné oběti a naložil na Isáka, svého syna, a ve svou ruku vzal oheň a nůž; a šli oni dva spolu. |
| 7. A Isák k Abráhámovi, svému otci, promluvil a řekl: Můj otče! I řekl: Hle, já, můj synu. A řekl: Hle, oheň a dříví, a kde dobytče k vzestupné oběti? |
| 8. A Abráhám řekl: Bůh si dobytče k vzestupné oběti bude umět opatřit, můj synu. A šli oni dva spolu. |
| 9. A když přišli na to místo, o němž mu byl Bůh řekl, zbudoval tam Abráhám oltář a narovnal dříví, i svázal Isáka, svého syna, a položil ho na oltář shora na dříví; |
| 10. a Abráhám vztáhl svou ruku a vzal nůž k utracení svého syna. |
| 11. Tu na něho z nebes zavolal Anděl Hospodinův a řekl: Abráháme, Abráháme! I řekl: Hle, já. |
| 12. A řekl: Nemusíš vztahovat svou ruku na hocha a nemusíš mu učinit nic, neboť nyní vím, že jsi ty ctitelem Boha, když jsi mi neodepřel svého syna, svého jediného. |
| 13. A Abráhám pozvedl své oči a pohleděl, a hle, vzadu v houští za své rohy uváznuvší beran; a Abráhám tam zašel a toho berana vzal a vznesl za vzestupnou oběť místo svého syna. |
| 14. A Abráhám nazval jméno toho místa Hospodin umí opatřit; jakož se dnes říká: Na hoře Hospodinově se bude opatřovat. |
| 15. A Anděl Hospodinův na Abráháma zavolal z nebes po druhé |
| 16. a řekl: Sám při sobě jsem přisáhl, - prohlášeno Hospodinem, - že, protože jsi učinil tuto věc a neušetřil jsi svého syna, svého jediného, |
| 17. že ti budu bohatě žehnat a tvé símě velmi množit, jako hvězdy nebes a jako písek, jenž je na břehu moře, a tvé símě se bude zmocňovat brány svých nepřátel; |
| 18. i budou ve tvém semeni žehnány všechny národy země, protože jsi uposlechl na můj hlas. |
| 19. A Abráhám se vrátil k svým sluhům, i vstali a odešli spolu do Beér-ševy. A Abráhám v Beér-ševě bydlel. |
| 20. A po těchto věcech se stalo, že byla Abráhámovi podána zpráva výrokem: Hle, Milká, i ona porodila Náchórovi, tvému bratru, syny: |
| 21. Úce, jeho prvorozeného, a Búze, jeho bratra, a Kemúéla, otce Aráma, |
| 22. a Keseda a Chazóa a Pildáše a Jidláfa a Bethúéla; |
| 23. a Bethúél zplodil Rebeku. Těchto osm porodila Náchórovi, bratru Abráhámovu, Milká; |
| 24. a jeho souložnice, jejíž jméno bylo Reúmá, také porodila, i ona, Tevacha a Gachama a Tachaše a Maachu. |
| Žalmy 6:6-10 |
| 6. Zemdlel jsem ve svém vzdychání, po celou noc splavuji své lože, smáčím svou pohovku svými slzami, |
| 7. mé oko žalem zchřadlo, zestárlo mezi všemi utiskujícími mě. |
| 8. Odstupte ode mne, všichni působcové špatnosti, neboť Hospodin uslyšel hlas mého pláče, |
| 9. Hospodin uslyšel mé úpění, Hospodin přijímá mou modlitbu! |
| 10. Všichni moji nepřátelé se musejí zastydět a být velmi otřeseni, od vrátit se, okamžitě se zastydět. |
| Přísloví 3:5-6 |
| 5. Celým svým srdcem důvěřuj Hospodinu, aniž se budeš opírat o svou soudnost; |
| 6. poznávej ho na všech svých cestách a on bude upravovat tvé stezky. |
| Matouš 8:18-34 |
| 18. A Ježíš, vida okolo sebe početné davy, poručil odplout na druhý břeh. |
| 19. I přistoupil jeden písmař a řekl mu: Učiteli, půjdu za tebou, kamkoli odcházíš. |
| 20. A Ježíš mu praví: Lišky mají doupata a ptáci nebe hřadoviště, Syn člověka však nemá, kde by pokládal hlavu. |
| 21. Jiný z jeho učedníků mu však řekl: Pane, povol mi nejprve odejít a pohřbít svého otce. |
| 22. Ježíš mu však řekl: Pojď za mnou a pohřbívat své mrtvé nechej mrtvým. |
| 23. I nastoupil do lodi a jeho učedníci se dali za ním. |
| 24. A hle, na moři nastalo veliké rozbouření, takže loď byla zaplavována vlnami; on však spal. |
| 25. A učedníci přistoupili a vzbudili ho, říkajíce: Pane, pomoz, hyneme! |
| 26. I praví jim: Co jste ustrašeni, malověrní? Tu vstal a okřikl větry a moře, i nastalo veliké uklidnění, |
| 27. ti lidé však byli jati údivem a říkali: Co je toto za člověka, že jsou ho poslušny i větry i moře? |
| 28. A když připlul na druhý břeh, do kraje Gergesanů, potkali se s ním dva ovládaní démony, vycházející z hrobek, náramně nebezpeční, takže onou cestou nebyl nikdo schopen přecházet. |
| 29. A hle, dali se do křiku a říkali: Co je ti do nás, Boží Synu? Přišel jsi sem předčasně nás mučit? |
| 30. I bylo daleko od nich stádo mnoha vepřů, jež se páslo, |
| 31. a ti démonové ho snažně prosili, říkajíce: Vyháníš-li nás, odešli nás do toho stáda vepřů. |
| 32. I řekl jim: Jděte. A oni vyšli a odešli do toho stáda vepřů, a hle, celé stádo [vepřů] se zřítilo po srázném svahu do moře, i uhynuli ve vodách. |
| 33. Ti však, kdo je pásli, prchli, a odešedše do města, vše ohlásili, i ty věci o těch, kteří bývali ovládáni démony. |
| 34. A hle, celé město vyšlo Ježíšovi v ústrety, a když ho uviděli, jali se ho snažně prosit, tak, aby od jejich hranic přešel jinam. |