A A A A A
Bible za jeden rok
Leden 10

1 Mojžíšova 19:1-38
1. A navečer přišli do Sodomy dva andělé a v bráně Sodomy seděl Lót; a Lót je uviděl, i vstal jim vstříc a poklonil se, obličej k zemi,
2. a řekl: Hle, prosím, moji pánové, uchylte se, prosím, do domu vašeho nevolníka a přenocujte a umyjte své nohy, a můžete časně vstát a jít svou cestou. I řekli: Ne, nýbrž budeme přenocovat na prostranství.
3. A le naléhal na ně velmi, i uchýlili se k němu a vešli do jeho domu, i uspořádal jim hostinu a napekl nekvašených chlebů, i pojedli.
4. Dříve než uléhali, tu se vůkol proti domu postavili muži toho města, muži Sodomy, od mladíka a ž po starce, všechen lid ze všech stran,
5. i volali na Lóta a říkali mu: Kde jsou ti muži, kteří k tobě vešli té to noci? Vyveď je k nám, a ť je můžeme poznat!
6. A Lót k nim vyšel ke vchodu a zavřel dveře za sebou
7. a řekl: Nesmíte přece, moji bratři, činit zlo!
8. Nuže, hle, mám dvě dcery, jež nepoznaly muže, nuže, mohu je k vám vyvést a učiňte jim, jak je dobré ve vašich očích, jen těmto mužům nic nesmíte činit, vždyť přece vešli v stín mého trámoví.
9. I řekli: Jdi pryč! A řekli: Ten to jeden sem přišel bydlet jako cizinec a bude dělat velikého soudce! Nyní ti budeme činit hůře než jim! A velmi dotírali na toho muže, na Lóta, a přiblížili se vylomit dveře.
10. A ti muži vztáhli svou ruku a uvedli Lóta k sobě do domu a dveře zavřeli,
11. a ty muže, kteří byli u vchod u domu, ranili slepotou, od malého a ž po velikého, takže až do únavy marně hledali vchod.
12. A k Lótovi ti muži řekli: Koho tu ještě máš? Zetě a nebo své syny a nebo své dcery a nebo každého, koho máš ve městě, z tohoto místa vyveď,
13. neboť se my chystáme toto místo zničit, protože jejich křik v tvář Hospodinovu je veliký a Hospodin nás vyslal zničit je.
14. A Lót vyšel a promluvil k ženichům svých dcer, chystajícím se jeho dcery pojmout, a řekl: Vstaňte, vyjděte z tohoto místa, neboť Hospodin se chystá to to město zničit. A le v očích ženichů jeho dcer se zdál jako by žertujícím.
15. A jakmile vzešel úsvit, tu se ti andělé na Lóta jali naléhat výrokem: Vstaň, vezmi svou ženu a své dvě dcery zde přítomné, abys nemusel být smeten s nepravostí toho to města.
16. A le on váhal, i zmocnili se ti muži jeho ruky a ruky jeho ženy a ruky jeho dvou dcer v Hospodinově slitování nad ním a vyvedli ho a nechali ho zvenčí vůči městu;
17. a za vyvádění jich ven se stalo, že řekl i: Ujdi pro své žití, nesmíš se ohlížet za sebou ani se zastavovat nikde na rovině, ujdi do hor, abys nemusel být smeten.
18. A Lót k nim řekl: Ne, prosím, Pane,
19. hle, prosím, tvůj nevolník našel v tvých očích přízeň a velikým jsi učinil své milosrdenství, jež jsi při mně uskutečnil k zachování mé duše naživu, a le já nemohu utéci do hor, aby se mne nedrželo zlo, takže bych umřel.
20. Hle, prosím, toto město je blízké k uprchnutí tam, a ono je nepatrné, nechť, prosím, smím ujít tam - zda ono ne ní nepatrné? - a má duše bude žít.
21. I řekl k němu: Hle, povolil jsem tvé tváři i co do této věci, nepodvracet město, jak jsi promluvil;
22. pospěš, ujdi tam, neboť až do tvého dojití tam nebudu moci nic učinit. Proto nazval i jméno toho města Cóar.
23. Když Lót došel do Cóaru, vyšlo nad zem slunce;
24. a Hospodin se na Sodomu a na Gomoru jal dštít z blízkosti Hospodina z nebes sírou a ohněm
25. a podvrátil tato města a všechnu tu rovinu a zahubil všechny obyvatele těch měst a rostlinstvo půdy.
26. A jeho žena se zpoza něho ohlédla, i stala se sloupem soli.
27. A Abráhám se za jitra časně odebral k místu, kde byl stál před tváří Hospodinovou,
28. a pohleděl dolů směrem k Sodomě a Gomoře a směrem k celé zemi té roviny, a uviděl, že hle, ze země stoupal dým jako dým tavicí pece.
29. A při Božím ničení měst té roviny se stalo, že si Bůh připomněl Abráháma a vypustil Lóta zprostřed podvrácení, při podvracení měst, v nichž Lót bydlel.
30. A Lót z Cóaru vystoupil a usídlil se v horách, a dvě jeho dcery s ním, neboť se bál bydlet v Cóaru; i usídlil se v jeskyni, on a dvě jeho dcery.
31. I řekla prvorozená k mladší: Náš otec je stár a v zemi není muže k vejití k nám podle způsobu celé země.
32. Pojď, můžeme našeho otce napojit vínem a ulehnout s ním a zachovat naživu símě od našeho otce.
33. I napojily v onu noc svého otce vínem a prvorozená vešla a ulehla se svým otcem, i nevěděl o jejím ulehnutí an i o jejím vstání.
34. A nazítří se stalo, že prvorozená k mladší řekla: Hle, včera jsem ulehla se svým otcem; můžeme ho napojit vínem i té to noci, a vejdi, ulehni s ním, a ť můžeme zachovat naživu símě od našeho otce.
35. I napojily svého otce vínem i v tuto noc, a mladší vstala a ulehla s ním, i nevěděl o jejím ulehnutí an i o jejím vstání.
36. A obě Lótovy dcery od svého otce otěhotněly
37. a prvorozená porodila syna a jeho jméno nazvala Móáv; on je podnes otcem Móáva.
38. A mladší, i ona porodila syna a jeho jméno nazvala Ben-ammí; on je podnes otcem dětí Ammóna.

1 Mojžíšova 20:1-18
1. A Abráhám odtamtud nastoupil cestu do země jihu a usídlil se mezi Kádéšem a mezi Šúrem, i bydlel jako cizinec v Geráru.
2. A o Sáře, své ženě, Abráhám říkal: Ona je má sestra; a Avímelech, král Geráru, poslal a dal Sáru přivést.
3. A le ve snu noci přišel k Avímelechovi Bůh a řekl mu: Hle tě, - jsi mrtev, pro ženu, již jsi přivedl, neboť ona je manželkou manžela.
4. A le Avímelech se k ní nebyl přiblížil, i řekl: Pane, zda chceš pozabíjet národ i spravedlivý?
5. Zda mi on neřekl: Ona je má sestra? A ona - i ona řekla: On je můj bratr. Toto jsem učinil v upřímnosti svého srdce a v čistotě svých dlaní.
6. A Bůh k němu ve snu řekl: Já také vím, že jsi to učinil v upřímnosti svého srdce, a já jsem tě také zdržel od zhřešení vůči mně; proto jsem ti na ni nedal sáhnout.
7. A nyní ženu toho muže vrať, neboť on je prorok a bude se za tebe modlit, i budeš žít. A le nejsi-li ochoten vrátit ji, věz, že jistotně musíš umřít ty i všichni, jež máš.
8. A za jitra Avímelech časně vstal a povolal všechny své nevolníky a všechna tato slova proslovil v jejich uši, a ti muži se velmi ulekli.
9. A Avímelech povolal Abráháma a řekl mu: Co jsi nám to provedl a čím jsem vůči tobě zhřešil, že jsi na mne a na mé království uvedl veliký hřích? Učinil jsi při mně činy, jaké se nemají činit.
10. A Avímelech k Abráhámovi řekl: Co jsi měl na zřeteli, že jsi učinil tuto věc?
11. A Abráhám řekl: Protože jsem si řekl: Na tomto místě jistě není Boží bázně, i zabijí mě pro mou ženu.
12. A také opravdu má sestra, dcera mého otce, ona je, jen ne dcera mé matky; i stala se mi ženou;
13. a když mě Bůh z domu mého otce vyvedl na toulky, stalo se, že jsem jí řekl: Toto bude tvá laskavost, již při mně budeš činit: Na každém místě, kam budeme přicházet, o mně říkej: On je můj bratr.
14. A Avímelech přivedl drobný dobytek a skot a nevolníky a služky a dal Abráhámovi, a Sáru, jeho ženu, mu vrátil;
15. a Avímelech řekl: Hle, má země je před tvou tváří, usídli se, kdekoli to bude v tvých očích dobré.
16. A Sáře řekl: Hle, dal jsem tvému bratru tisíc peněz; hle, to ti bude zastřením očí pro všechny, kdo jsou s tebou, a přede všemi. I bylo jí učiněno zadost.
17. A Abráhám se modlil k Bohu a Bůh Avímelecha a jeho ženu a jeho služebnice uzdravil, i rodily;
18. neboť Hospodin byl pro Sáru, ženu Abráhámovu, kolkolem každou dělohu domu Avímelechova pevně uzavřel.

Žalmy 6:1-5
1. Řediteli hudby; při strunových nástrojích, na šemíníth. Zpěv s hudebním doprovodem od Dávida.Hospodine, kéž mě ve svém hněvu netrestáš a ve svém popuzení mě nekáráš;
2. buď mi milostiv, Hospodine, neboť já jsem sláb, uzdrav mě, Hospodine, neboť mé kosti jsou otřeseny
3. i má duše je velmi otřesena; a ty, Hospodine, až dokdy?
4. Vrať se, Hospodine, vytrhni mou duši, zachraň mě vzhledem k svému soucitu,
5. vždyť v smrti není připomínky tebe; kdo tě bude chválit v šeólu?

Přísloví 3:1-4
1. Můj synu, nechť nezapomínáš mou nauku a nechť tvé srdce dodržuje mé rozkazy,
2. neboť ti budou přidávat délky dní a let života, i pokoje.
3. Nechť tě neopouští laskavost a věrnost; přivaž je k svému krku, napiš je na desku svého srdce;
4. tak nacházej přízeň a dobrou prozíravost v očích Boha i lidí.

Matouš 8:1-17
1. A když z té hory sestoupil, vydaly se za ním početné davy;
2. a hle, přistoupil jeden malomocný, klaněl se mu a pravil: Pane, chceš-li, můžeš mě očistit.
3. I vztáhl ruku, sáhl na něho a pravil: Chci, buď očištěn. A hned byl od svého malomocenství očištěn;
4. a Ježíš mu praví: Hleď, bys to nikomu neříkal, ale jdi, ukaž se knězi a přines dar, jejž nařídil Mojžíš - na svědectví jim.
5. A když vstoupil do Kafarnaúmu, přistoupil k němu jeden setník, jenž ho snažně prosil
6. a pravil: Pane, můj sluha leží v domě ochrnut v hrozném utrpení.
7. A Ježíš mu praví: Přijdu já a uzdravím ho.
8. A ten setník mu děl v odpověď: Pane, nejsem způsobilý, abys vstoupil pod můj krov, nýbrž pověz jen slovo a můj sluha bude vyléčen.
9. Vždyť i já jsem člověk pod pravomocí a mám pod sebou vojáky, i pravím tomuto: Odeber se, a ubírá se; a dalšímu: Pojď, a přichází; a svému nevolníku: Vykonej toto, a koná.
10. A Ježíš, uslyšev to, se podivil a řekl těm, kteří šli za ním: Věru, pravím vám: Ani v Israélovi jsem nenašel tak veliké víry.
11. Pravím vám však, že mnozí od východu a západu přijdou a ulehnou s Abrahamem a Isákem a Jakóbem v království nebes ke stolu,
12. ale synové království budou vyhnáni do zevnější tmy; tam bude pláč a zatínání zubů.
13. A tomu setníkovi Ježíš řekl: Jdi a nechť se ti stane, jak jsi uvěřil. A ten jeho sluha byl v oné hodině vyléčen.
14. A když Ježíš přišel do domu Petrova, uviděl jeho tchyni, jak leží a má horečku.
15. I sáhl na její ruku a horečka ji opustila, i vstala a obsluhovala ho.
16. A když nastal večer, přivedli mu mnoho ovládaných démony, i vyhnal ty duchy slovem a uzdravil všechny, kdo se měli zle,
17. aby tak bylo splněno to, co bylo řečeno skrze Isaiáše, proroka, jenž praví: On sám přijal naše slabosti a vzal na sebe choroby.