A A A A A
Bible za jeden rok
Duben 19

Soudců 3:1-31
1. A toto jsou národy, jež Hospodin ponechal ke zkoušení jimi Isráéle, všech, kteří žádných bojů v Kenáanu nepoznali
2. (jen za tím účelem, aby je pokolení Isráélových dětí poznala, k jich poučení o válce, hlavně protože to dříve nepoznali):
3. pět pohlavárů Pelištím a všechen Kenáaní a Cídóní a Chivví obývající pohoří Levánón, od hory Baal-Chermónu až po vstup do Chamáthu.
4. Ti byli ke zkoušení Isráéle jimi, ke zvědění, zda budou poslouchat rozkazů Hospodinových, jež jejich otcům rozkázal skrze Mojžíše.
5. A Isráélovy děti bydlely vprostřed Kenáaního, Chittího a Emórího a Perizzího a Chivvího a Jevúsího
6. a brali si jejich dcery za ženy a své dcery dávali jejich synům a sloužili jejich bohům;
7. činily tedy Isráélovy děti, co bylo v očích Hospodinových zlé, i zapomněli na Hospodina, svého Boha, a jali se sloužit Baalím a Ašéróth,
8. takže proti Isráélovi vzplál Hospodinův hněv, i vydal je napospas ruce Kúšana Rišeáthajim, krále Aram-naharajim, a Isráélovy děti obsluhovaly Kúšana Rišeáthajim po osm let.
9. I jaly se Isráélovy děti křičet k Hospodinu a Hospodin Isráélovým dětem vzbudil vysvoboditele, jenž je vysvobodil, Othníéle, syna Kenaze, bratra Kálévova, mladšího než on;
10. i ocitl se na něm Duch Hospodinův, takže se jal Isráéle obhajovat, i vytáhl do boje a Hospodin vy dal Kúšana Rišeáthajim, krále Aramu, v jeho ruku, takže jeho ruka nad Kúšanem Rišeáthajim převládla.
11. A země nabyla na čtyřicet let pokoje; pak Othníél, syn Kenazův, umřel.
12. A Isráélovy děti se jaly dále činit, co bylo v očích Hospodinových zlé, a Hospodin proti Isráéli posilnil Eglóna, krále Móáva, protože činili, co bylo v očích Hospodinových zlé.
13. Ten k sobě shromáždil syny Ammónovy a Amálékovy, i při táhl a Isráéle porazil; a zmocnili se města palem;
14. a Isráélovy děti obsluhovaly Eglóna, krále Móáva, po osmnáct let. -
15. I jaly se Isráélovy děti křičet k Hospodinu a Hospodin jim vzbudil vysvoboditele, Éhúda, syna Géry, syna Jemíního, muže nepoužívajícího své pravé ruky. I poslali Isráélovi synové Eglónovi, králi Móáva, skrze něho dar;
16. a Éhúd si zhotovil meč, jenž měl dvoje ostří, jeho délka loket, a připásal si jej odspodu vůči svému šatstvu na své pravé stehno.
17. I podal Eglónovi, králi Móáva, ten dar; a Eglón byl muž velmi tlustý.
18. A jak dokončil podávání daru, stalo se, že vyprovodil lid přinesší ten dar,
19. a on se od soch, jež byly u Gilgálu, vrátil a řekl: Mám pro tebe tajné slovo, ó králi. I řekl: Pst! A všichni, již před ním stáli, zpřed něho vyšli
20. a Éhúd k němu vstoupil; a on seděl v chladném horním pokoji, jejž měl sám pro sebe. A Éhúd řekl: Mám pro tebe Boží řeč. I povstal ze sedadla
21. a Éhúd vztáhl svou levou ruku a vzal meč ze svého pravého stehna a vrazil jej v jeho břicho,
22. takže za čepelí vnikl i jílec a tuk se okolo čepele uzavřel, neboť meč z jeho břicha nevytáhl, a vyšla rozkrokem.
23. A Éhúd vyšel sloupovou síní a dveře horního pokoje za sebou zavřel a zatarasil.
24. A když on vyšel, přišli jeho nevolníci a uviděli, že hle, dveře horního pokoje zatarasené; i řekli si: On jistě v chladné komnatě přikrývá své nohy.
25. Čekali tedy až do rozpačitosti, a hle, on neotvíral dveře; vzali tedy klíč a otevřeli, a hle, jejich pán ležící mrtev na zemi.
26. A Éhúd za jejich váhání unikl; a minuv sochy, unikl do Seíry.
27. A když přišel, stalo se, že v pohoří Efrájimově zatroubil na troubu a Isráélovi synové s ním z pohoří sestoupili, a on před jejich tváří;
28. a řekl k nim: Žeňte se za mnou, neboť Hospodin vaše nepřátele, Móáva, vy dal ve vaši ruku. Sestoupili tedy za ním a obsadili brody Jordánu naproti Móávu a nedali nikomu přejít.
29. A v onen čas Móáva pobili, asi deset tisíc mužů, všechny svalnaté a všechny zdatné muže, a nikdo neunikl.
30. I byl Móáv v onen den pod rukou Isráéle pokořen a země nabyla na osmdesát let pokoje.
31. A po něm se vyskytl Šamgar, syn Anáthův, jenž pobil Pelištím, šest set mužů, bodcem na skot, a i on Isráéle vysvobodil.

Soudců 4:1-24
1. A Isráélovy děti se jaly dále činit, co bylo v očích Hospodinových zlé; a když Éhúd umřel,
2. vydal je Hospodin napospas ruce Jávína, krále Kenáanu, jenž kraloval v Chácóru, a velitelem jeho vojska byl Síserá, jenž bydlel v Charóšeth-Gójím.
3. I jaly se Isráélovy děti křičet k Hospodinu, neboť on měl devět set železných vozů; a on po dvacet let Isráélovy děti násilím tísnil.
4. A v oné době soudila Isráéle Devórá, žena-prorokyně, žena Lappídóthova, ona;
5. a ona sedávala pod palmou Devóřinou mezi Rámou a mezi Béth-Élem v pohoří Efrájimově a Isráélovi synové k ní vystupovali k soudu.
6. Ta poslala a povolala Báráka, syna Avínóamova z Kedeš-Naftálí, a řekla k němu: Zda nerozkázal Hospodin, Isráélův Bůh: Jdi a vytáhni na horu Távór a vezmi s sebou deset tisíc mužů ze synů Naftálího a ze synů Zevulúnových?
7. I chci k tobě přitáhnout k potoku Kíšónu Síseru, velitele vojska Jávínova, a jeho vozy a jeho dav, a vy dat ho v tvou ruku.
8. A Bárák k ní řekl: Půjdeš-li se mnou, pak vy jdu, a nepůjdeš-li se mnou, nepůjdu.
9. I řekla: Ovšemže s tebou půjdu, jenže na cestě, jíž se chystáš jít, nebude pro tebe slávy, neboť Hospodin bude Síseru vydávat napospas ruce ženy. A Devórá vstala a odešla s Bárákem do Kedeše.
10. A Bárák do Kedeše svolal Zevulúna a Naftálího, i vystoupilo v patách za ním deset tisíc mužů; i Devórá s ním vystoupila.
11. (A Chever, Kéní, se odloučil od Kajina, od dětí Chóváva, švagra Mojžíšova, a rozložil své stany až po strom v Caanním, jenž je u Kedeše.)
12. A Síserovi oznámili, že Bárák, syn Avínóamův, vystoupil na horu Távór;
13. Síserá tedy svolal všechny své vozy, devět set železných vozů, a všechen lid, jenž byl s ním, z Charóšeth-Gójím k potoku Kíšónu.
14. A Devórá řekla k Bárákovi: Vstaň, neboť toto je den, kdy Hospodin vy dá Síseru v tvou ruku! Zda nevyšel Hospodin před tvou tváří? A Bárák z hory Távóru sestoupil a deset tisíc mužů za ním;
15. a Hospodin Síseru a všechny jeho vozy a všechno jeho vojsko před tváří Bárákovou rozprášil ostřím meče; a Síserá sestoupil z vozidla a jal se prchat pěšky.
16. A Bárák se rozehnal za vozy a za vojskem až po Charóšeth-Gójím a všechno vojsko Síserovo padlo ostřím meče, nezbyl ani jeden.
17. A Síserá pěšky prchl ke stanu Jáél, ženy Chevera, Kéního, neboť mezi Jávínem, králem Chácóru, a mezi domem Chevera, Kéního, byl mír.
18. A Jáél vyšla Síserovi vstříc a řekla k němu: Odboč, můj pane, odboč ke mně, nechť se nebojíš. Odbočil tedy k ní do stanu a přikryla ho houní;
19. a řekl k ní: Napoj mě, prosím, trochou vody, neboť mám žízeň. Otevřela tedy měch mléka a napojila ho a přikryla ho;
20. i řekl k ní: Stůj u vchod u stanu, a jestliže někdo bude přicházet a otáže se tě a řekne: Zda je tu někdo? nechť se stane, že řekneš: Není.
21. A Jáél, žena Cheverova, vzala stanový kolík a svou rukou uchopila kladivo a v tichosti k němu přistoupila a vbila kolík v jeho spánky, takže pronikl v zem; a on byl tvrdě usnul, neboť byl vysílen, i umřel.
22. A hle - Bárák Síseru pronásledující; i vyšla mu Jáél vstříc a řekla mu: Pojď, neboť ti chci ukázat muže, jehož ty hledáš. Vstoupil tedy k ní, a hle, Síserá ležící mrtev a v jeho spáncích kolík.
23. Tak Bůh v onen den Jávína, krále Kenáanu, před tváří Isráélových synů pokořil
24. a ruka Isráélových synů na Jávína, krále Kenáanu, stále tvrději doléhala, až Jávína, krále Kenáanu, zničili.

Žalmy 48:9-14
9. Myslíme, Bože, na tvou laskavost uvnitř tvého chrámu;
10. jak tvé jméno, Bože, tak tvá chvála až na okraje země, tvou pravici plní spravedlnost.
11. Nechť se hora Cijjón raduje, nechť jásají dcery Júdovy příčinou tvých soudů!
12. Obcházejte Cijjón, a no, kružte kolem něho, spočítejte jeho věže,
13. přiložte své srdce k jeho předhradbí, procházejte jeho paláci, abyste pozdějšímu pokolení mohli vyprávět,
14. že tento Bůh je naším Bohem vždy a věčně; on nás povede přes smrt.

Přísloví 14:18-19
18. Prostoduší dědí pošetilost, ale bystří umějí obsáhnout poznání.
19. Zlí se pokloní před tváří dobrých a zlovolní před branami spravedlivých.

Lukáš 14:25-35
25. I ubíraly se s ním početné davy; a obrátiv se, řekl k nim:
26. Jestliže kdo přichází ke mně a nemá v nenávisti svého otce a matku a ženu a děti a bratry a sestry a ještě i své žití, nemůže být mým učedníkem;
27. a kdokoli nenese svůj kříž a ne přichází za mnou, nemůže být mým učedníkem.
28. Kdopak z vás, přeje-li si zbudovat věž, nejprve neusedne a ne propočítává náklad, zdali má, co potřebuje k dohotovení,
29. aby se mu snad, až položí její základ a nebude schopen ji dokončit, nezačali všichni, kteří se dívají, posmívat
30. a říkat: Tento člověk začal budovat a dokončit nedokázal?
31. Anebo který král, ubírající se, by se pustil do války s jiným králem, nejprve neusedne a ne radí se, zdali je mocen střetnout se v síle deseti tisíc s tím, jenž na něho přichází s dvaceti tisíci?
32. Jinak vyšle, ještě když on je daleko, poselstvo a žádá podmínky míru.
33. Tak tedy nemůže být mým učedníkem nikdo z vás, kdo se nevzdává všech věcí, jež jsou jeho.
34. [Nuže,] sůl je dobrá, bude-li však i sůl zbavena své chuti, čím bude napravena?
35. Nehodí se ani do země ani do hnoje; vyhazují ji ven. Kdo má uši k slyšení, slyš.