A A A A A
Bible za jeden rok
Březen 2

Marek 7:14-37
14. A svolav k sobě opět zástup, pravil jim: „Poslyšte mě všichni a rozumějte.
15. Nic nevchází zvenčí do člověka, co by jej mohlo poskvrniti, ale to, co vychází z člověka, to jest, co poskvrňuje člověka.
16. Má-li kdo uši k slyšení, slyš.“
17. A když vešel do domu od zástupu, tázali se ho učeníci jeho o té průpovědi.
18. I řekl jim: „Tak jste i vy nechápaví? Nenahlížíte, že žádná věc, která zvenčí vchází do člověka, nemůže ho poskvrniti
19. poněvadž nevchází do jeho srdce, nýbrž do břicha jde a vychází do stoky, vyčisťujíc všeliké pokrmy?“
20. Pravil pak: „Co z člověka vychází, to poskvrňuje člověka.
21. Neboť z nitra, ze srdce lidského, vycházejí zlé myšlenky, cizoložství, smilství, vraždy,
22. krádeže, lakomství, nešlechetnosti, lesť, nestydatosti, oko zlé, rouhání, pýcha, pošetilost.
23. Všecky tyto věci zlé vycházejí z nitra a poskvrňuji člověka.“
24. A vstav, odtud odešel do končin tyrských a sidonských; a vešed do domu, nechtěl, aby se kdo o tom dověděl. Ale nemohl se utajiti;
25. neboť hned jak o něm uslyšela jedna žena, jejíž dcera měla ducha nečistého, vešla a padla k nohám jeho.
26. Byla to žena pohanka, rodem Syrofeničanka; i prosila ho, aby vyvrhl ducha zlého z dcery její.
27. A on jí řekl: „Nechej, ať prve nasytí se dítky; neboť není dobře bráti chléb dítkám a házeti jej psíkům.“
28. Ale ona odpověděla: „Ovšem, Pane, neboť i psíci pod stolem jedí z drobtů dítek.“
29. Tu řekl jí:,Pro tuto řeč jdi; duch zlý vyšel z dcery tvé.“
30. I odešla do svého domu a nalezla, že dívka leží na loži, a že duch zlý vyšel.
31. A vyšed zase z končin tyrských, přišel skrze Sidon k moři Galilejskému končinami desítiměstskými.
32. I přivedli mu hluchoněmého a prosili ho, aby vložil na něj ruku.
33. A on pojav jej od zástupu v soukromí, vložil prsty své v uši jeho a nasliniv si prst, dotkl se jazyka jeho,
34. a pohlédnuv k nebi, vzdechl a řekl jemu: „Efeta,“ to jest: „Otevři se.“
35. A hned otevřely se uši jeho a rozvázal se svazek jazyka jeho, i mluvil správně.
36. A přikázal jim, aby nikomu o tom neříkali. Ale čím více jim přikazoval, tím více to rozhlašovali.
37. I divili se nadmíru řkouce: „Dobře učinil všecky věci; i hluchým dává slyšeti a němým mluviti.“