Výběr Bible
|
|
Starý Zákon
|
|
Nový Zákon
|
|
|
|
Česká Bible Kralichka 1613
|
|
|
|
1 |
Amen, amen pravím vám: Kdož nevchází dveřmi do ovčince ovcí, ale vchází jinudy, ten zloděj jest a lotr. |
2 |
Ale kdož vchází dveřmi, pastýř jest ovcí. |
3 |
Tomuť vrátný otvírá, a ovce hlas jeho slyší, a on svých vlastních ovec ze jména povolává, a vyvodí je. |
4 |
A jakž ovce své vlastní ven vypustí, před nimi jde, a ovce jdou za ním; nebo znají hlas jeho. |
5 |
Ale cizího nikoli následovati nebudou, ale utekou od něho; nebo neznají hlasů cizích. |
6 |
To přísloví pověděl jim Ježíš, ale oni nevěděli, co by to bylo, což jim mluvil. |
7 |
Tedy opět řekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Že já jsem dveře ovcí. |
8 |
Všickni, kolikož jich koli přede mnou přišlo, zloději jsou a lotři, ale neslyšely jich ovce. |
9 |
Já jsem dveře. Skrze mne všel-li by kdo, spasen bude, a vejde i vyjde, a pastvu nalezne. |
10 |
Zloděj nepřichází, jediné aby kradl a mordoval a hubil; já jsem přišel, aby život měly, a hojně aby měly. |
11 |
Já jsem ten pastýř dobrý. Dobrý pastýř duši svou pokládá za ovce. |
12 |
Ale nájemník a ten, kterýž není pastýř, jehož nejsou ovce vlastní, vida vlka, an jde, i opouští ovce i utíká, a vlk lapá a rozhání ovce. |
13 |
Nájemník pak utíká; nebo nájemník jest, a nemá péče o ovce. |
14 |
Já jsem ten dobrý pastýř, a známť ovce své, a znajíť mne mé. |
15 |
Jakož mne zná Otec, tak i já znám Otce, a duši svou pokládám za ovce. |
16 |
A mámť i jiné ovce, kteréž nejsou z tohoto ovčince. I tyť musím přivésti, a hlas můj slyšeti budou. A budeť jeden ovčinec a jeden pastýř. |
17 |
Protož mne Otec miluje, že já pokládám duši svou, abych ji zase vzal. |
18 |
Nižádnýť jí nebéře ode mne, ale já pokládám ji sám od sebe. Mám moc položiti ji, a mám moc zase vzíti ji. To přikázání vzal jsem od Otce svého. |
19 |
Tedy stala se opět různice mezi Židy pro ty řeči. |
20 |
A pravili mnozí z nich: Ďábelství má a blázní. Co ho posloucháte? |
21 |
Jiní pravili: Tato slova nejsou ďábelství majícího. Zdaliž ďábelství může slepých oči otvírati? |
22 |
I bylo posvícení v Jeruzalémě, a zima byla. |
23 |
I procházel se Ježíš v chrámě po síňci Šalomounově. |
24 |
Tedy obstoupili jej Židé, a řekli jemu: Dokudž duši naši držíš? Jestliže jsi ty Kristus, pověz nám zjevně. |
25 |
Odpověděl jim Ježíš: Pověděl jsem vám, a nevěříte. Skutkové, kteréž já činím ve jménu Otce svého, tiť svědectví vydávají o mně. |
26 |
Ale vy nevěříte, nebo nejste z ovcí mých, jakož jsem vám pověděl. |
27 |
Nebo ovce mé hlas můj slyší, a já je znám, a následujíť mne. |
28 |
A jáť život věčný dávám jim, a nezahynouť na věky, aniž jich kdo vytrhne z ruky mé. |
29 |
Otec můj, kterýž mi je dal, většíť jest nade všecky, a žádnýť jich nemůže vytrhnouti z ruky Otce mého. |
30 |
Já a Otec jedno jsme. |
31 |
Tedy zchápali opět kamení Židé, aby jej kamenovali. |
32 |
Odpověděl jim Ježíš: Mnohé dobré skutky ukázal jsem vám od Otce svého. Pro který z těch skutků kamenujete mne? |
33 |
Odpověděli jemu Židé, řkouce: Pro dobrý skutek tebe nekamenujeme, ale pro rouhání, totiž že ty, člověk jsa, děláš se Bohem. |
34 |
Odpověděl jim Ježíš: Však psáno jest v Zákoně vašem: Já jsem řekl: Bohové jste. |
35 |
Poněvadž ty nazval bohy, k nimžto řeč Boží stala se, a nemůžeť zrušeno býti Písmo, |
36 |
Kterakž tedy o mně, kteréhož posvětil Otec a poslal na svět, vy pravíte, že se rouhám, že jsem řekl: Syn Boží jsem? |
37 |
Nečiním-liť skutků Otce svého, nevěřte mi. |
38 |
Pakliť činím, tedy byste pak mně nevěřili, aspoň skutkům věřte, abyste poznali a věřili, že Otec ve mně jest, a já v něm. |
39 |
Tedy opět hledali ho jíti, ale on vyšel z rukou jejich. |
40 |
I odšel opět za Jordán na to místo, kdež nejprv Jan křtil, a pozůstal tam. |
41 |
I přišli k němu mnozí, a pravili: Jan zajisté žádného divu neučinil, ale všecko, cožkoli mluvil Jan o tomto, pravé bylo. |
42 |
A mnozí tam uvěřili v něho. |
Czech Kralichka Bible 1613 |
Public Domain: Kralichka 1613 |