Starý Zákon
Nový Zákon
Česká Bible Ekumenicky 1985
← 13

Jób 14

15 →
1

Člověk narozený z ženy má krátký věk, avšak nepokoje do sytosti.

2

Jako květ vzejde a zvadne, prchá jako stín a neobstojí.

3

Přesto na něj upíráš svůj zrak a přivádíš mě na soud s tebou.

4

Kdo dokáže, aby čisté vzešlo z nečistého? Vůbec nikdo.

5

Jestliže jsou stanoveny jeho dny, počet jeho měsíců je ve tvé moci, nepřekročí cíl, jejž jsi mu vytkl.

6

Odvrať od něho své oči, ať si pooddechne jako nádeník, který je rád, že má den za sebou.

7

Stromu zbývá aspoň naděje, že i když podťat, začne rašit znovu a že jeho výhonky růst nepřestanou,

8

byť odumřel jeho kořen v zemi a na prach ztrouchnivěl jeho pařez.

9

Jak ucítí vodu, pučí znovu, rozvětví se jako mladý stromek.

10

Zemře-li muž, rozpadne se. Zhyne-li člověk, kam se poděl?

11

Z moře se vytratí vody, řeka opadne a vyschne;

12

člověk ulehne a nepovstane a dokud nebesa budou, neprocitne, ze spánku se neprobudí.

13

Kéž bys mě skryl v podsvětí a schoval mě, než pomine tvůj hněv, stanovil mi lhůtu a pamatoval na mě.

14

Kdyby mohl ožít muž, jenž zemřel, čekal bych po všechny dny své služby, až budu vystřídán.

15

Zavolal bys a já bych se ozval, až se ti zasteskne po díle tvých rukou.

16

A kdybys pak počítal mé kroky, nedbal bys už mého hříchu,

17

zapečetěna by byla do uzlíku má nevěrnost, moji nepravost bys zastřel.

18

Také hora se rozpadne a zřítí, i skála se pohne z místa;

19

voda kameny omílá, svým proudem odplaví prach země; tak ničíš naději člověka.

20

Dotíráš na něho vytrvale, dokud neodejde, měníš jeho tvář a vyhostíš ho.

21

Neví, jsou-li jeho synové ve cti, není mu známo, jsou-li v nevážnosti.

22

Tělo bolestmi ho souží, sám nad sebou truchlí."

Czech Ekumenicky 1985 Bible
Ekumenicky © 2001 Česká Biblická Společnost