1 Samuelova 20

1

David ale z chýší v Rámě uprchl. Přišel k Jonatanovi a ptal se: "Co jsem provedl? Čím jsem se provinil? Jak jsem tvému otci ublížil, že mi chce vzít život?"

2

"Nic takového!" odpověděl Jonatan. "Nemáš zemřít. Můj otec přece nedělá nic velkého ani malého, aniž by se mi svěřil. Proč by právě tohle přede mnou skrýval? Tak to není."

3

David mu to ale odpřisáhl. Řekl mu: "Tvůj otec určitě ví, že sis mě oblíbil. Proto si říká: ‚Raději ať o tom Jonatan neví, aby se netrápil.' Ale jakože je živ Hospodin a živ jsi ty, od smrti mě dělí už jen krok!"

4

Jonatan odpověděl: "Udělám pro tebe, cokoli budeš chtít."

5

David tedy Jonatanovi řekl: "Jak víš, zítra je slavnost novoluní a já bych měl sedět s králem u jídla. Nech mě ale odejít a skrýt se venku na poli až do pozítří večer.

6

Pokud si tvůj otec všimne mé nepřítomnosti, řekneš: ‚David mě prosil o svolení, aby mohl rychle domů do Betléma, protože tam jejich rod koná výroční oběť.'

7

Pokud na to řekne: ‚Dobrá,' pak jsem v bezpečí. Pokud se ale rozzuří, pak věz, že se mě rozhodl zabít.

8

Tehdy mě, svému služebníku, prokaž laskavost - vždyť jsi se mnou před Hospodinem vstoupil do smlouvy. Jsem-li vinen, zabij mě sám. Proč bys mě vodil ke svému otci?"

9

"To nikdy!" zvolal Jonatan. "Pokud zjistím, že se tě můj otec rozhodl zabít, určitě ti to dám vědět!"

10

"A kdo mi poví, jestli ti tvůj otec odpověděl hrubě?" zeptal se David Jonatana.

11

"Pojď," vyzval Jonatan Davida, "půjdeme ven." Když pak spolu vyšli ven,

12

Jonatan Davidovi řekl: "Při Hospodinu, Bohu Izraele, zjistím, co můj otec zamýšlí! Pozítří v určenou dobou ti vzkážu, zda je to s Davidem dobré, nebo ne. Přece bych ti to nezatajil.

13

Pokud ti ale můj otec bude chtít ublížit, pak ať mě Hospodin potrestá a ještě mi přidá, kdybych ti to zatajil a nepropustil tě v pokoji. Ať je Hospodin s tebou, jako býval s mým otcem.

14

Pokud budu živ, i ty mi prokazuj Hospodinovu laskavost. A pokud zemřu,

15

neodvracej nikdy svou laskavost od mého domu. Hospodin ať vyhladí všechny Davidovy nepřátele ze země!"

16

Tak Jonatan uzavřel smlouvu s domem Davidovým: "Hospodin ať zúčtuje s Davidovými nepřáteli!"

17

Jonatan z lásky k Davidovi zopakoval svou přísahu, neboť ho miloval jako sám sebe.

18

Pak mu Jonatan pověděl: "Zítra je novoluní. Všimnou si tvé nepřítomnosti, protože vědí, kde sedáváš.

19

Pozítří rychle přijď k tomu místu, kde ses ukryl prve, a zůstaň tam u kamene Ezel.

20

Já poblíž vystřelím tři šípy, jako bych střílel na terč.

21

Hned nato pošlu mládence: ‚Běž najít ty šípy.' Jestliže tomu chlapci řeknu: ‚Podívej se, šípy jsou za tebou, přines je' - pak můžeš přijít, neboť jsi v bezpečí a nic ti nehrozí, jakože je živ Hospodin.

22

Pokud ale tomu chlapci řeknu: ‚Podívej se, šípy jsou daleko před tebou' - pak musíš odejít, neboť tě Hospodin posílá pryč.

23

Hospodin ať je svědkem naší úmluvy až navěky."

24

David se tedy ukryl venku. Bylo novoluní a král zasedl k hostině.

25

Král zaujal své obvyklé místo u zdi naproti Jonatanovi a po Saulově boku zasedl Abner. Davidovo místo zůstalo prázdné.

26

Toho dne Saul neříkal nic, myslel si: Něco se mu asi přihodilo, že se poskvrnil, a tak je nečistý.

27

Nazítří, druhého dne po novoluní, bylo Davidovo místo stále prázdné. Saul se tedy zeptal svého syna Jonatana: "Proč Jišajův syn včera ani dnes nepřišel k jídlu?"

28

"David mě prosil o svolení, aby směl do Betléma," odpověděl mu Jonatan.

29

"Říkal: ‚Propusť mě prosím. Naše rodina koná ve městě oběť a můj bratr mi přikázal, ať přijdu. Buď tedy prosím tak laskav a uvolni mě, ať smím navštívit své bratry.' To proto nepřišel ke královskému stolu."

30

"Ty mizerný parchante!" rozlítil se Saul na Jonatana. "Copak nevím, že ses s tím Jišajovým synem spřáhnul?! Že ti není hanba! Jsi hanba a ostuda své matky!

31

Dokud bude Jišajův syn na světě, nebudeš si jist sebou ani svým královstvím! Hned ho nech zajmout, protože musí zemřít!"

32

"A proč má zemřít?" zeptal se Jonatan svého otce Saula. "Co provedl?"

33

Vtom po něm Saul mrštil kopím, aby ho probodl. Tak Jonatan poznal, že jeho otec je odhodlán Davida zabít.

34

Jonatan vstal od stolu, rozpálen hněvem, a toho druhého dne novoluní už nejedl. Trápil se totiž kvůli Davidovi i kvůli tomu, že ho otec tak zostudil.

35

Když přišlo ráno, Jonatan vyšel ven, jak se dohodli s Davidem. Měl s sebou malého chlapce

36

a tomu řekl: "Běž a hledej šípy, které budu střílet." Chlapec se rozběhl a on vystřelil šíp přes něj.

37

Když chlapec dorazil blízko Jonatanova šípu, Jonatan na chlapce zavolal: "Ten šíp je přece ještě dál!"

38

Potom na chlapce volal: "Rychle, pospěš si, nestůj!" Jonatanův chlapec pak ten šíp našel a vrátil se ke svému pánovi.

39

Ten chlapec nic netušil. Jen Jonatan a David věděli, o co jde.

40

Jonatan pak dal chlapci, který ho provázel, svou zbraň a řekl mu: "Jdi, odnes to do města."

41

Jakmile chlapec odešel, od jihu se vynořil David. Padl tváří k zemi a třikrát se poklonil. Políbili se navzájem a společně plakali, hlavně David.

42

"Jdi v pokoji," řekl mu Jonatan. "Co jsme si v Hospodinově jménu přísahali, toho ať je Hospodin svědkem mezi námi dvěma i mezi naším potomstvem až navěky."