Rút 2

1

Noemi měla příbuzného z manželovy strany, znamenitého muže z Elimelechova rodu; jmenoval se Boáz.

2

Moábka Rút se jednou Noemi zeptala: "Mohla bych jít na pole sbírat klasy za někým, kdo mi to dovolí?" "Jdi, má dcero," odpověděla Noemi.

3

Šla tedy, a když přišla na pole, paběrkovala za ženci. (A ten díl pole náhodou patřil tomu Boázovi z Elimelechova rodu.)

4

Vtom z Betléma přišel Boáz. "Hospodin s vámi!" pozdravil žence. "Hospodin ti žehnej!" odpověděli mu.

5

"Čí je ta dívka?" zeptal se Boáz svého služebníka, který měl na starosti žence.

6

Služebník mu řekl: "To je ta mladá Moábka, která přišla s Noemi z moábského kraje.

7

Ptala se: ‚Mohla bych jít za ženci a paběrkovat mezi snopy?' Co přišla, je na nohou, od rána až doteď, jen na chvilku si odpočala."

8

Boáz tedy Rút oslovil: "Poslyš, dcero, nechoď paběrkovat na jiné pole. Neodcházej odsud, ale drž se u mých děveček.

9

Sleduj, kde budou na poli sklízet, a choď za nimi. Služebníkům přikážu, ať se tě ani nedotknou. Když budeš mít žízeň, jdi k nádobám a napij se vody, kterou služebníci načerpali."

10

Rút padla na tvář a poklonila se až k zemi se slovy: "Čemu vděčím za tu laskavost, že se ke mně znáš? Vždyť jsem cizinka."

11

Boáz jí odpověděl: "Slyšel jsem, co všechno jsi po smrti svého muže udělala pro svou tchyni a že jsi opustila svého otce, matku i rodnou zem a odešla k lidu, který jsi předtím neznala.

12

Kéž ti Hospodin za tvůj skutek odplatí! Kéž tě hojně odmění Hospodin, Bůh Izraele, pod jehož křídla ses přišla skrýt."

13

"Jsi ke mně tak laskavý, pane," odvětila. "Potěšil jsi mě a mluvil jsi ke své služebnici přívětivě, přestože ani nepatřím k tvým služebným."

14

Když pak přišel čas k jídlu, řekl jí Boáz: "Pojď sem, vezmi si chleba a namáčej si sousta ve víně." Přisedla si tedy k žencům, a když jí podal pražené zrní, jedla do sytosti a ještě jí zbylo.

15

Potom šla znovu paběrkovat a Boáz svým služebníkům přikázal: "Nechte ji sbírat mezi snopy, nebraňte jí.

16

Naopak, vytahujte klasy ze snopů a nechávejte je pro ni. Jen ať sbírá, neokřikujte ji!"

17

A tak na tom poli paběrkovala až do večera. Co nasbírala, potom vymlátila a byla toho celá efa ječmene.

18

Rút si jej odnesla do města a ukázala své tchyni, kolik toho nasbírala. Vzala také, co jí zbylo po jídle, a nabídla jí.

19

"Kde jsi dnes sbírala?" zeptala se jí tchyně, "kde jsi to pracovala? Ať je požehnán, kdo se tě ujal!" "Pracovala jsem dnes u muže jménem Boáz." odpověděla Rút své tchyni.

20

Na to Noemi řekla: "Hospodin mu žehnej! Neodmítl prokázat laskavost živým ani mrtvým!" A dodala: "Ten muž je jeden z našich blízkých příbuzných."

21

Moábka Rút vyprávěla dál: "Řekl mi dokonce: ‚Drž se mých služebníků, dokud nesklidí celou moji úrodu.'"

22

Noemi své snaše Rút odpověděla: "Dobře, že budeš chodit s jeho děvečkami, dcero. Na jiném poli by ti někdo mohl ublížit."

23

Rút se tedy držela Boázových děveček a paběrkovala, dokud neskončila sklizeň ječmene a pšenice. A zůstávala dál se svou tchyní.