Soudců 21

1

Izraelci v Micpě přísahali: "Nikdo z nás nedá svou dceru za ženu Benjamínci!"

2

Potom se odebrali do Bet-elu a seděli tam před Bohem až do večera. S velikým pláčem hlasitě naříkali:

3

"Hospodine, Bože izraelský, co se to v Izraeli stalo? Proč dnes má být z Izraele odečten celý kmen?"

4

Druhého dne časně zrána tam lid postavil oltář a přinášel zápalné a pokojné oběti.

5

Izraelci se ptali: "Kdo ze všech izraelských kmenů nepřišel do shromáždění k Hospodinu?" Zavázali se totiž přísahou, že každý, kdo nepřijde k Hospodinu do Micpy, musí zemřít.)

6

Izraelcům tehdy přišlo jejich bratra Benjamína líto. Říkali: "Dnes byl z Izraele vyhlazen celý kmen!

7

Co si počneme s těmi, kdo zbyli? Jak jim opatříme ženy? Vždyť jsme přísahali při Hospodinu, že jim nikdo nedáme svou dceru za ženu."

8

Potom se ptali: "Kdo z izraelských kmenů nepřišel k Hospodinu do Micpy?" Ukázalo se, že do tábora na shromáždění nepřišel nikdo z Jábeš-gileádu.

9

Spočítali totiž lid a hle - z obyvatel Jábeš-gileádu tam nebyl nikdo.

10

Obec tam proto vyslala 12 000 udatných mužů s příkazem: "Jděte a pobijte obyvatele Jábeš-gileádu ostřím meče, včetně žen a dětí.

11

Toto je úkol, který splníte: Každého muže i každou ženu, která poznala muže, pobijte."

12

Mezi obyvateli Jábeš-gileádu se našlo 400 dívek, netknutých panen, které ještě nepoznaly muže. Ty přivedli do tábora v Šílu v kanaánské zemi.

13

Obec pak poslala k oněm Benjamíncům na Rimonské skále vzkaz s vyhlášením míru.

14

Benjamín se tenkrát vrátil a Izraelci jim dali ženy, které nechali z Jábeš-gileádu naživu. Nebylo jich ale dost.

15

Lidu bylo Benjamína líto, protože Hospodin dopustil v izraelských kmenech trhlinu.

16

Stařešinové obce říkali: "Co si počneme s těmi, kdo zbyli? Jak jim opatříme ženy? Benjamínské ženy byly přece vyhlazeny."

17

Říkali také: "Ti, kdo se z Benjamína zachránili, potřebují dědice, aby z Izraele nevymizel celý kmen.

18

Naše dcery jim ale za ženy dát nemůžeme, protože Izraelci přísahali: Zlořečený, kdo by dal ženu Benjamínovi!"

19

Pak si ale řekli: "V Šílu je přece Hospodinova výroční slavnost!" (Je to severně od Bet-elu, východně od silnice vedoucí z Bet-elu do Šechemu a jižně od Lebony.)

20

A tak Benjamíncům poradili: "Jděte se schovat do vinic.

21

Jakmile uvidíte, že dívky ze Šíla jdou tančit na veselici, vyskočte z vinic, každý si z nich polapte manželku a vraťte se do benjamínského kraje.

22

Kdyby si k nám jejich otcové nebo bratři přišli stěžovat, řekneme jim: Mějte s nimi slitování, vždyť jsme v boji neukořistili dost žen pro všechny! Vy sami jste jim dcery nedali, takže jste nevinní."

23

A tak to Benjamínci udělali. Každý si z té veselice odvedl manželku, kterou si chytil. Pak šli a vrátili se do svého dědictví. Znovu vystavěli svá města a bydleli v nich.

24

Synové Izraele se tenkrát odtamtud rozešli každý ke svému kmeni a ke svému rodu, každý do svého dědictví.

25

Izrael byl tenkrát bez krále. Každý si dělal, co chtěl.