Soudců 11

1

Byl jeden udatný hrdina, Jiftach Gileádský. Byl to syn jedné nevěstky a jeho otcem byl Gileád.

2

Ten měl ovšem syny také se svou manželkou. Když její synové vyrostli, Jiftacha vyhnali: "V domě našeho otce nemáš co dědit!" řekli mu. "Jsi přece syn cizí ženy!"

3

Jiftach tedy od svých bratrů utekl a bydlel v kraji Tov. Tam se k němu přidali různí ničemové a podnikali s ním výpady.

4

Po nějaké době, když se Amonci dali do války s Izraelem,

5

vypravili se gileádští stařešinové pro Jiftacha do kraje Tov.

6

"Pojď," řekli mu, "staň se naším vůdcem v boji proti Amoncům."

7

Jiftach ale gileádským stařešinům odpověděl: "Copak jste mě z nenávisti nevyhnali z domu mého otce? Proč teď jdete za mnou?! Protože jste v úzkých?"

8

Gileádští stařešinové mu na to řekli: "Ano, ale teď jsme se pro tebe vrátili. Pojď s námi bojovat proti Amoncům. Staň se vůdcem nás všech, kdo bydlíme v Gileádu."

9

Jiftach jim odpověděl: "Když se s vámi vrátím, abych bojoval s Amonci, a Hospodin mi je vydá, budu pak opravdu vaším vůdcem?"

10

"Hospodin je náš svědek!" řekli mu gileádští stařešinové, "Uděláme přesně, co říkáš."

11

Jiftach tedy šel s nimi a lid si ho ustanovil za vůdce a velitele. Všechny své podmínky pak zopakoval před Hospodinem v Micpě.

12

Potom Jiftach vyslal k amonskému králi posly se zprávou: "Co proti mně máš, že jsi přitáhl napadnout mou zem?"

13

Amonský král jim odpověděl: "To, že Izrael na cestě z Egypta zabral mou zem od Arnonu k Jaboku až po Jordán. Teď ji vrať po dobrém!"

14

Jiftach tedy k amonskému králi znovu vyslal posly

15

se zprávou: "Toto praví Jiftach: Izrael nezabral zem Moábců ani zem Amonců.

16

Na cestě z Egypta Izrael procházel pouští až k Rudému moři. Když přišli do Kádeše,

17

vyslali posly k edomskému králi se slovy: ‚Nech nás prosím projít tvou zemí.' Edomský král o tom ale nechtěl ani slyšet. Poslali proto k moábskému králi, ale i on je odmítl. Izrael tedy zůstal v Kádeši.

18

Potom se vydali na cestu pouští. Vyhnuli se edomské i moábské zemi, obešli moábskou zem z východu a utábořili se na druhé straně potoka Arnon, aby nevstoupili na moábské území - Arnon totiž tvořil moábskou hranici.

19

Tehdy Izrael vyslal posly k emorejskému králi Sichonovi sídlícímu v Chešbonu. Izrael mu řekl: ‚Nech nás prosím projít tvou zemí až k nám domů.'

20

Sichon ale Izraeli nevěřil, že jeho územím jen projde, a tak shromáždil celé své vojsko, utábořil se v Jahce a napadl Izrael.

21

Hospodin, Bůh Izraele, však vydal Sichona i celé jeho vojsko do rukou Izraeli, takže je porazili. Tak Izrael obsadil celou zem Emorejců, kteří tehdy v té zemi bydleli.

22

Obsadil celé emorejské území od Arnonu k Jaboku a od pouště až po Jordán.

23

Hospodin, Bůh Izraele, vyhnal Emorejce před svým lidem Izraelem, a ty chceš vyhnat nás?

24

Nedržíš se snad toho, co ti dal tvůj bůh Kemoš? Stejně tak my se držíme toho, co nám dal Hospodin, náš Bůh.

25

To jsi o tolik lepší než moábský král Balák, syn Ciporův? Copak se odvážil vzdorovat Izraeli? Copak s ním bojoval?

26

Už tři sta let bydlí Izrael v Chešbonu a jeho vesnicích, v Aroeru a jeho vesnicích i ve všech městech podél Arnonu. Proč jste je za tu dobu nedobyli zpět?

27

Já jsem ti tedy nijak neublížil, ale ty mi křivdíš, když proti mně válčíš. Soudce Hospodin ať dnes rozsoudí mezi syny Izraele a syny Amonovými!"

28

Amonský král ale na tato Jiftachova slova vůbec nedbal.

29

Na Jiftachovi tehdy spočinul Duch Hospodinův. Táhl Gileádem a Manasesem, prošel gileádskou Micpou a odtud vytáhl proti Amoncům.

30

Jiftach dal Hospodinu slib: "Jestli mi vydáš Amonce do rukou

31

a vrátím se domů jako vítěz, první, co mi vyjde ze vrat naproti, připadne Hospodinu jako má zápalná oběť."

32

Jiftach vytáhl do boje proti Amoncům a Hospodin mu je vydal do rukou.

33

Zpustošil dvacet měst od Aroeru směrem k Minítu až po Abel-keramim. Kvůli té hrozné porážce se tenkrát Amonci museli před syny Izraele pokořit.

34

Jiftach se vracel domů do Micpy a hle, kdo mu vychází naproti - jeho dcera tančící za zvuku tamburín! Byla to jeho jediná. Neměl syna ani dceru kromě ní.

35

Jakmile ji spatřil, roztrhl svá roucha: "Ach, má dcero!" vykřikl. "Taková pohroma! Přivedla jsi mě do neštěstí! Já jsem dal slovo Hospodinu a nemohu je vzít zpět!"

36

"Otče můj," řekla mu ona, "ty jsi dal slovo Hospodinu? Udělej se mnou, co jsi slíbil - Hospodin ti přece dopřál pomstu nad tvými nepřáteli Amonci."

37

Potom svého otce požádala: "Prosím jen o jedno: Pusť mě na dva měsíce, ať smím chodit po horách a se svými družkami plakat nad mým panenstvím."

38

"Jdi," řekl jí a propustil ji na dva měsíce. Šla tedy se svými družkami do hor a oplakávala své panenství.

39

Po dvou měsících se vrátila ke svému otci a ten s ní udělal, co slíbil. Nikdy nepoznala muže. Tak vznikl v Izraeli ten zvyk,

40

že izraelské dívky chodí rok co rok na čtyři dny oplakávat dceru Jiftacha Gileádského.