Zjevení Janovo 14

1

A hle, spatřil jsem Beránka, stojícího na hoře Sion, a s ním sto čtyřiačtyřicet tisíc těch, kteří měli na čelech napsané jeho jméno a jméno jeho Otce.

2

Uslyšel jsem také hlas z nebe jako zvuk mnohých vod, jako zvuk velikého hromu. A ten zvuk, který jsem slyšel, byl jako když hudebníci hrají na loutny.

3

Zpívali jakoby novou píseň před trůnem a před těmi čtyřmi bytostmi i před těmi starci. Tu píseň se nikdo nemohl naučit, jen těch sto čtyřiačtyřicet tisíc vykoupených ze země.

4

To jsou ti, kteří se neposkvrnili se ženami, neboť jsou panicové. To jsou ti, kteří následují Beránka, kamkoli jde; ti byli vykoupeni z lidí jako prvotiny Bohu a Beránkovi.

5

V jejich ústech nemá místo lež; jsou bez vady.

6

Spatřil jsem také jiného anděla, letícího středem nebe, který měl věčné evangelium, aby je kázal obyvatelům země - každému národu, kmenu, jazyku i lidu -

7

jak říká mocným hlasem: "Bojte se Boha a vzdejte mu chválu, neboť přišla hodina jeho soudu. Klanějte se Tomu, který stvořil nebe, zemi, moře i prameny vod!"

8

Za ním letěl druhý anděl se slovy: "Padlo, padlo to veliké město Babylon, neboť napájelo všechny národy vínem svého vášnivého smilstva!"

9

Za nimi pak letěl ještě třetí anděl a volal mocným hlasem: "Klaní-li se někdo šelmě a jejímu obrazu a přijímá-li její znamení na čelo nebo na ruku,

10

i ten bude pít neředěné víno Božího hněvu, které je vlito do kalichu jeho rozhorlení; bude trýzněn ohněm a sírou před tváří svatých andělů a před tváří Beránka.

11

Dým jejich muk bude stoupat na věky věků! Ti, kdo se klanějí šelmě a jejímu obrazu, a kdokoli přijme znamení jejího jména, nebudou mít odpočinutí dnem ani nocí!"

12

Zde je zapotřebí vytrvalosti svatých, kteří se drží Božích přikázání a Ježíšovy víry.

13

Potom jsem uslyšel hlas z nebe: "Piš: ‚Blaze mrtvým, kteří od této chvíle umírají v Pánu.' Ano, praví Duch, ať si odpočinou od své námahy; vždyť jejich skutky je provázejí."

14

A hle, spatřil jsem bílý oblak a na tom oblaku seděl jakoby Syn člověka. Na hlavě měl zlatou korunu a v ruce ostrý srp.

15

Z chrámu vyšel další anděl a volal mocným hlasem na toho, který seděl na oblaku: "Napřáhni srp a žni, neboť nadešla hodina sklizně. Sklizeň země dozrála!"

16

Tehdy ten, který seděl na oblaku, mrštil svůj srp na zem a země byla sklizena.

17

Z chrámu, který je v nebi, pak vyšel další anděl a také on měl ostrý srp.

18

A od oltáře vyšel ještě další anděl, který měl moc nad ohněm, a zavolal mocným hlasem na toho, který měl ostrý srp: "Napřáhni svůj ostrý srp a skliď hrozny vinice země, neboť její hrozny dozrály!"

19

Tehdy ten anděl vrhl svůj srp na zem, sklidil víno země a vhodil je do velikého lisu Božího hněvu.

20

Ten lis byl šlapán venku za městem a z lisu tekla krev až po uzdy koní na šestnáct set honů daleko.