Zjevení Janovo 10

1

Uviděl jsem také jiného silného anděla, jak sestupuje z nebe, oblečen oblakem. Na hlavě měl duhu, jeho tvář byla jako slunce a jeho nohy jako ohnivé sloupy.

2

V ruce měl otevřenou knížku a postavil se pravou nohou na moře a levou na zem.

3

Vykřikl mocným hlasem, jako když řve lev, a poté, co vykřikl, promluvilo svými hlasy sedm hromů.

4

Když zaznělo těch sedem hromů, chtěl jsem psát. Uslyšel jsem ale hlas z nebe: "Zapečeť, co řeklo těch sedm hromů, a nepiš to."

5

Tehdy ten anděl, kterého jsem viděl stát na moři a na zemi, pozvedl pravou ruku k nebi

6

a přísahal při Živém na věky věků, který stvořil nebe i to, co je v něm, zemi i to, co je na ní, a moře i to, co je v něm, že už nebude více času,

7

ale že ve dnech hlasu sedmého anděla, až bude troubit, bude dokonáno Boží tajemství, jak to oznámil svým služebníkům prorokům.

8

Ten hlas, který jsem předtím slyšel z nebe, pak ke mně znovu promluvil: "Jdi, vezmi z ruky anděla stojícího na moři a na zemi tu otevřenou knížku."

9

Šel jsem tedy k tomu andělu a řekl mu: "Dej mi tu knížku." Odpověděl: "Vezmi ji a sněz. V břiše ti způsobí hořkost, ale v ústech ti bude sladká jako med."

10

Vzal jsem tedy tu knížku z ruky anděla a snědl jsem ji. V ústech mi byla sladká jako med, ale když jsem ji snědl, měl jsem v břiše hořko.

11

Poté mi bylo řečeno: "Musíš znovu prorokovat mnoha lidem, národům, jazykům i králům."