Jakubův 4

1

Odkud pocházejí boje a sváry mezi vámi? Nepůsobí je snad vaše choutky, které se ve vás perou?

2

Dychtíte, ale nemáte, vraždíte a závidíte, ale nemůžete dosáhnout, bojujete a válčíte, ale nemáte, protože neprosíte.

3

Prosíte, ale nedostáváte, protože prosíte zle, abyste uspokojili své vlastní choutky.

4

Vy nevěrníci! Nevíte, že přátelství se světem znamená nepřátelství s Bohem? Kdokoli se rozhodne být přítelem světa, stává se Božím nepřítelem.

5

Anebo si myslíte, že Písmo mluví naprázdno? Copak Duch, který v nás přebývá, vede k nevraživosti?

6

Naopak, nabízí úžasnou milost! Říká přece: "Bůh se staví proti pyšným, pokorné ale zahrne milostí."

7

Poddejte se tedy Bohu. Vzepřete se ďáblu a uteče od vás,

8

přibližte se Bohu a přiblíží se vám. Umyjte své ruce, hříšníci, a očistěte svá srdce, vy, kdo máte dvojakou mysl.

9

Dejte se do bědování, truchlete a plačte! Váš smích ať se obrátí v nářek a vaše radost v sklíčenost.

10

Pokořte se před Pánovou tváří a on vás povýší.

11

Bratři, nepomlouvejte jedni druhé. Kdo pomlouvá nebo soudí svého bratra, pomlouvá a soudí Zákon. Pokud soudíš Zákon, přestal jsi být plnitelem Zákona a stal ses jeho soudcem.

12

Zákonodárce a soudce je ale jen jeden! On může zachránit i zničit. Kdo vůbec jsi, že soudíš svého bližního?

13

A teď vy, kdo říkáte: "Dnes nebo zítra se vypravíme do tamtoho města. Strávíme tam rok a vyděláme si obchodem" -

14

vy přece ani nevíte, co bude zítra! Co je váš život? Nic než pára. Na chvilku se ukáže a pak mizí.

15

Raději máte říci: "Dá-li Pán a budeme živí, uděláme to či ono."

16

Vy se ale chlubíte ve své namyšlenosti. Všechno takové chlubení je zlé.

17

Umět jednat správně, ale nejednat je hřích.