Jakubův 3

1

Nesnažte se mnozí stát učiteli, bratři moji - vězte, že budeme souzeni přísněji.

2

Všichni přece v mnohém chybujeme. Kdo nechybuje ve slově, dosáhl dokonalosti a je schopen se ovládat v každém ohledu.

3

Když dáme koním do huby udidlo, abychom je zkrotili, můžeme pak ovládat celé jejich tělo.

4

I mohutné lodě hnané prudkým větrem řídí malé kormidlo, kamkoli kormidelník chce.

5

Stejně tak i jazyk je malý sval, ale co všechno dokáže! Považte, jak dokáže maličký oheň zapálit veliký les.

6

I jazyk je oheň! Mezi všemi orgány našeho těla představuje jazyk svět zla. Poskvrňuje celé tělo a spaluje celý běh života, neboť je rozpalován peklem.

7

Lidstvo se pokouší zkrotit každý druh zvířat, ptáků, plazů i mořských tvorů a daří se mu to,

8

ale jazyk žádný člověk zkrotit neumí. Je to nezvládnutelné zlo, plné smrtelného jedu.

9

Jím dobrořečíme Pánu a Otci, jím také zlořečíme lidem stvořeným k Boží podobě.

10

Ze stejných úst vychází žehnání i proklínání. Bratři moji, tak to nemá být!

11

Chrlí snad pramen ze stejného ústí sladkou i hořkou vodu?

12

Může snad, bratři moji, fíkovník plodit olivy anebo vinná réva fíky? Stejně tak solný pramen nevydává sladkou vodu.

13

Kdo je mezi vámi moudrý a rozumný? Ať to prokáže svými skutky - ušlechtilým životem ve vlídné moudrosti.

14

Máte-li však v srdci hořkou závist a svárlivost, nechlubte se a nelžete proti pravdě.

15

To není moudrost přicházející shůry, ale ta pozemská, pudová a ďábelská.

16

Kde je totiž závist a svárlivost, tam vzniká nepokoj a kdejaká špatnost.

17

Moudrost, která je shůry, je ale především čistá, dále pokojná, vlídná, povolná, plná milosrdenství a dobrého ovoce, nestranná a nepokrytecká.

18

Ti, kdo rozsévají pokoj, sklidí ovoce spravedlnosti.