Židům 4

1

Zaslíbení o vstupu do jeho odpočinku stále platí, a tak si dejme pozor, aby se neukázalo, že je někdo z vás minul.

2

I nám přece byla zvěstována dobrá zpráva, stejně jako jim. Slyšené slovo jim ale nepomohlo, neboť se u posluchačů nesetkalo s vírou.

3

Do odpočinku tedy vcházíme jen my, kteří jsme uvěřili. On přece řekl: "Rozhněván jsem tenkrát odpřisáhl: Do mého odpočinku nikdy nevkročí!" Jeho dílo je ovšem hotové už od stvoření světa.

4

Písmo přece na jednom místě mluví o sedmém dni takto: "Sedmého dne Bůh odpočinul ode všech svých skutků,"

5

a jinde zase: "Do mého odpočinku nikdy nevkročí!"

6

Možnost vejít do odpočinutí tedy stále trvá, ale ti, jimž byla tehdy zvěstována dobrá zpráva, do něj kvůli své neposlušnosti nevešli.

7

Proto Bůh znovu označuje nějaký den jako "Dnes", když o mnoho později říká Davidovými ústy (jak už bylo řečeno): "Dnes, když ho uslyšíte mluvit, nebuďte zatvrzelí."

8

Kdyby je totiž Jozue uvedl do odpočinku, Bůh by pak už nemluvil o jiném dni.

9

Proto tedy Božímu lidu nadále zůstává svátek.

10

Vždyť ten, kdo vstoupil do jeho odpočinku, odpočinul od svých skutků, tak jako Bůh odpočinul od svých.

11

Usilujme tedy vejít do toho odpočinku, aby snad někdo po jejich příkladu nepadl kvůli neposlušnosti.

12

Boží slovo je živé, mocné a ostřejší než každý dvojsečný meč. Proniká až k rozhraní duše a ducha, až do morku a kloubů, až do srdce, kde zkoumá jeho myšlenky a úmysly.

13

Nic v celém stvoření před ním není skryté; všechno je nahé a obnažené před očima Toho, jemuž musíme složit účet.

14

Když máme tak úžasného velekněze - Božího Syna Ježíše, který vešel až do nebe - držme se pevně svého vyznání.

15

Nemáme ovšem velekněze neschopného cítit s našimi slabostmi, ale takového, který byl v každém ohledu zkoušen jako my, avšak zůstal bez hříchu.

16

Proto přistupme k trůnu milosti se smělou důvěrou, abychom došli milosrdenství a našli milost, když potřebujeme pomoci.