5 Mojžíšova 33

1

Toto je požehnání, které Boží muž Mojžíš před svou smrtí udělil synům Izraele.

2

Řekl: "Hospodin přišel ze Sinaje, ze Seíru, jako když slunce vychází, tak jim z pohoří Paran zazářil. S nesčíslnými tisíci kráčel od Kádeše, oheň Zákona vzešel z jeho pravice.

3

Ó, jak miluješ lidi! Všechny své svaté v ruce máš. Oni se k tvým nohám přivinuli, aby přijímali slova tvá -

4

Zákon, jenž Mojžíš vydal nám, dědictví shromáždění Jákobova.

5

Ješurunovi stal se králem, vůdcové lidu když sešli se společně s kmeny Izraele.

6

Ruben ať žije, ať nikdy nevymře, ač jeho mužů jen hrstka je!"

7

O Judovi řekl: "Vyslýchej, Hospodine, hlas Judův, k jeho lidu jej zpět přiváděj. Když bojuje svou vlastní rukou, proti nepřátelům mu pomáhej."

8

O Levim řekl: "Kéž tvé urim a tumim, Hospodine, připadne muži tobě věrnému! Zkusils jej onou zkouškou v Masse, přel ses s ním u vod sváru v Meribě.

9

O otci i matce řekl: ‚Nehledím na ně!' Na vlastní bratry nebral zřetel a ke svým dětem neznal se. Ano, tvé slovo zachovali, tvou smlouvu budou střežit levité.

10

Jákoba budou tvým pravidlům učit a Zákonu tvému Izrael. Kadidlo před tebe budou klást, zápaly přinášet ti na oltář.

11

Požehnej, Hospodine, jeho síle, v díle jeho rukou zalíbení měj. Jeho protivníky udeř do slabin, aby jeho nepřátelé už nikdy nevstali!"

12

O Benjamínovi řekl: "Hospodinův miláček to je - kéž zůstává u něj v bezpečí! On jej ochraňuje každý den, vždyť odpočívá v jeho náručí."

13

O Josefovi řekl: "Jeho zemi ať žehná Hospodin nejlepší rosou z nebe nahoře, prameny sahajícími dolů do hloubky,

14

nejlepšími dary slunce, nejlepší úrodou všech měsíců,

15

největší chloubou hor odvěkých, nejlepšími dary věčných pahorků,

16

nejlepším ze země a její plnosti! Přízeň Toho, jenž přebývá v keři, na hlavě Josefově nechť spočine, na temeni vyvoleného z bratří!

17

Jak prvorozenému býku čest mu náleží, jeho rohy jsou rohy buvolí; národy ze všech zemských končinon těmi rohy porazí. Takové ať jsou desetitisíce Efraimovy, takové tisíce Manasesovy!"

18

O Zabulonovi řekl: "Raduj se, Zabulone, kdykoli vycházíš, a ty, Isachare, v stanech svých!

19

Na horu svolají různé národy, tam budou přinášet pravé oběti. Budou sytit z mořského bohatství, z pokladů v písku ukrytých."

20

O Gádovi řekl: "Požehnán buď Ten, jenž Gáda rozšiřuje! Gád se uložil jako lvice, s ramenem i hlavu utrhne!

21

To nejlepší si nechal pro sebe, díl, jenž je velitelům vyhrazen. V čele lidu totiž směle šel a Hospodinovu spravedlnost prováděl, jeho rozhodnutí pro celý Izrael."

22

O Danovi řekl: "Dan je mladý lev, z Bášanu vyskakuje!"

23

O Neftalímovi řekl: "Přízní jsi nasycen, Neftalíme, požehnání Hospodinova jsi pln, jezero i s jižní stranou opanuj!"

24

O Ašerovi řekl: "Nad jiné syny požehnán je Ašer, mezi bratry ať je oblíben, své nohy ať smáčí olejem!

25

Z železa a bronzu ať jsou tvé závory, po všechny své dny žij v bezpečí.

26

Nikdo není jako Bůh, Ješurune! Na pomoc tobě spěchá nebem, brázdí oblaka ve slávě své!

27

Odvěký Bůh je tvým útočištěm, věčné náručí tě podepře. Tvé nepřátele před tebou žene a říká: ‚Vyhlaď je!'

28

Izrael proto bydlí v bezpečí, Jákobův příbytek nikdo neruší v zemi obilí a vína, kde z nebe padá rosa.

29

Jak jsi, Izraeli, blažený! Kdo je ti podobný, lide, jejž Hospodin zachránil! On je štítem tvé ochrany a mečem tvého vítězství. Ať se tví nepřátelé před tebou krčí a ty ať jim šlapeš po šíji!"