5 Mojžíšova 1

1

Toto jsou slova, která Mojžíš promluvil k celému Izraeli na poušti v Zajordání, totiž na pláni Arava naproti Sufu mezi Paranem, Tofelem, Labanem, Chacerotem a Di-zahabem.

2

Přes pohoří Seír trvá cesta od hory Oréb do Kádeš-barné jedenáct dní.

3

Prvního dne jedenáctého měsíce čtyřicátého roku oznámil Mojžíš synům Izraele všechno, co mu Hospodin pro ně přikázal.

4

Poté, co porazil emorejského krále Sichona sídlícího v Chešbonu a bášanského krále Oga sídlícího v Aštarotu a v Edrei,

5

začal Mojžíš v moábské zemi v Zajordání vysvětlovat tento Zákon. Řekl:

6

Hospodin, náš Bůh, k nám promluvil na Orébu takto: "Už jste na této hoře byli dost dlouho.

7

Obraťte se a jděte dál. Vejděte do pohoří Emorejců a ke všem jejich sousedům v Aravě, na horách, v podhůří, v Negevu i na mořském pobřeží. Vejděte do celé kanaánské země i do Libanonu až po tu velikou řeku, řeku Eufrat.

8

Pohleď, tu zemi jsem vám dal. Jděte a obsaďte zem, o níž Hospodin přísahal vašim otcům Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, že ji dá jim a po nich jejich semeni."

9

Tenkrát jsem vám řekl: "Nemohu vás dále nést sám.

10

Hospodin, váš Bůh, vás rozmnožil. Pohleďte, dnes je vás jako hvězd na nebi!

11

Kéž vás Hospodin, Bůh vašich otců, rozhojní ještě tisíckrát více a kéž vám žehná, jak vám pověděl!

12

Jak bych však mohl sám nést vaše nesnáze, vaše břemena a rozepře?

13

Vyberte ve svých kmenech moudré, rozvážné a zkušené muže, abych je učinil vašimi vůdci."

14

Odpověděli jste mi: "Co navrhuješ, je dobré."

15

Vzal jsem tedy představitele vašich kmenů, moudré a zkušené muže, a ustanovil jsem je za vaše vůdce, za správce nad tisíci, nad sty, nad padesáti a deseti a za představené vašich kmenů.

16

Vašim soudcům jsem tenkrát přikázal: "Vyslechnete své bratry a budete soudit spravedlivě, ať půjde o při mezi člověkem a jeho druhem nebo mezi ním a přistěhovalcem.

17

Při soudu buďte nestranní. Vyslechněte malého stejně jako velkého; nikoho se nelekejte, neboť soud náleží Bohu. Záležitost, která by pro vás byla příliš nesnadná, vznesete na mě a já ji vyslechnu."

18

Tenkrát jsem vám přikázal všechno, co máte dělat.

19

Potom jsme vytáhli od Orébu a podle příkazu Hospodina, našeho Boha, jsme šli celou touto velikou, hroznou pouští, kterou jste viděli, směrem k emorejskému pohoří, až jsme dorazili do Kádeš-barné.

20

Tehdy jsem vám řekl: "Přišli jste až k pohoří Emorejců - Hospodin, náš Bůh, nám je dává.

21

Pohleď, Hospodin, tvůj Bůh, ti dal celou tu zem; vytáhni a obsaď ji, jak ti Hospodin, Bůh tvých otců, řekl. Neboj se a nestrachuj."

22

Vy všichni jste však ke mně přišli se slovy: "Pošleme napřed muže, kteří nám tu zem prohlédnou a podají nám zprávu o cestě, kterou se máme vydat, i o městech, do nichž máme vejít."

23

Ten návrh se mi líbil, a tak jsem z vás vybral dvanáct mužů, po jednom z každého kmene.

24

Vypravili se vzhůru do hor a přišli až do údolí Eškol. Když prozkoumali zem,

25

vzali s sebou něco z jejího ovoce a přinesli je nám. Poté nám podali zprávu: "Země, kterou nám Hospodin, náš Bůh, dává, je dobrá."

26

Vy jste však nebyli ochotni vydat se vzhůru a vzepřeli jste se příkazu Hospodina, svého Boha.

27

Začali jste ve svých stanech reptat: "Hospodin nás vyvedl z Egypta, protože nás nenáviděl! Vydal nás do rukou Emorejců, aby nás vyhladil!

28

Kam to jdeme? Naši bratři nás připravili o odvahu, když řekli: ‚Ten lid je silnější a vyšší než my, města jsou veliká a opevněná až k nebi, a navíc jsme tam viděli Anakovce!'"

29

Odpověděl jsem vám: "Nebojte se, nemějte strach!

30

Hospodin, váš Bůh, který jde před vámi, bude před vašima očima bojovat za vás. Učiní totéž, co s vámi učinil v Egyptě

31

a na poušti. Tehdy jsi viděl, jak tě Hospodin, tvůj Bůh, nesl, jako nosí člověk svého syna, a to celou cestu, kterou jste šli, než jste dorazili sem."

32

Ani tenkrát jste však nevěřili Hospodinu, svému Bohu,

33

ačkoli vás předcházel na cestě, hledal vám místo k odpočinku a ukazoval vám cestu, kterou máte jít - za noci ohněm a za dne oblakem.

34

Když Hospodin uslyšel vaše slova, rozhněval se a přísahal:

35

"Žádný z těchto lidí - nikdo z tohoto zlého pokolení - nespatří tu krásnou zem, o níž jsem přísahal, že ji dám vašim otcům.

36

Jedině Káleb, syn Jefunův, ten ji spatří; jemu a jeho synům dám zem, kterou prochodil, neboť se cele vydal Hospodinu."

37

Kvůli vám se Hospodin rozzlobil i na mne. Řekl: "Ani ty tam nevejdeš!

38

Jozue, syn Nunův, který ti pomáhá, ten tam vejde. Povzbuď ho, neboť on tu zemi dá za dědictví Izraeli.

39

A vaše děti, o nichž jste říkali, že se stanou kořistí - vaši synové, kteří dnes ještě nerozeznají dobré a zlé - ti do ní vejdou. Jim ji dám a oni ji obsadí.

40

Vy se však obraťte a táhněte pouští zpět k Rudému moři."

41

Tehdy jste mi odpověděli: "Zhřešili jsme proti Hospodinu! Chceme vytáhnout a bojovat, přesně jak nám přikázal Hospodin, náš Bůh." Všichni jste si oblékli válečnou zbroj a lehkomyslně jste se chystali vystoupit do hor.

42

Hospodin ale ke mně promluvil: "Řekni jim - Nevydávejte se vzhůru a nepouštějte se do boje, neboť nejsem ve vašem středu. Jinak vás vaši nepřátelé porazí."

43

Řekl jsem vám to, ale neposlechli jste. Vzepřeli jste se Hospodinovu příkazu a opovážlivě jste se vydali do hor.

44

Emorejci, kteří v těch horách bydleli, vytáhli proti vám, hnali se za vámi jako vosy a rozprášili vás po Seíru až k Chormě.

45

Když jste se pak vrátili, naříkali jste před Hospodinem, ale Hospodin vás nevyslyšel, nepopřál vám sluchu.

46

Proto jste museli tak dlouho zůstat v Kádeši.