Skutky Apoštolské 28

1

Když jsme se zachránili, zjistili jsme, že se ten ostrov jmenuje Malta.

2

Domorodci se k nám zachovali neobyčejně laskavě. Zapálili oheň a všechny nás k němu pozvali, protože pršelo a bylo chladno.

3

Pavel nasbíral hromadu roští. Když přikládal na oheň, zakousla se mu do ruky zmije unikající před žárem.

4

Když domorodci uviděli, jak mu od ruky visí had, říkali si: "Ten člověk je určitě vrah! Zachránil se z moře, ale Spravedlnost ho nenechala naživu."

5

Pavel však hada setřásl do ohně a nic zlého se mu nestalo.

6

Domorodci očekávali, že oteče anebo náhle padne mrtev. Když ale dlouho čekali a viděli, že se mu nic zlého neděje, změnili názor a začali říkat, že je to bůh.

7

V těch místech měl pozemky přední muž toho ostrova jménem Publius. Ten nás přijal a po tři dny nás přátelsky hostil.

8

Publiův otec byl právě na lůžku sužován horečkou a úplavicí. Pavel ho navštívil, po modlitbě na něj vložil ruce a uzdravil ho.

9

Po té události začali přicházet i ostatní nemocní z toho ostrova a byli uzdravováni.

10

Zahrnuli nás mnoha poctami, a když jsme měli vyplout, naložili nám, co jsme potřebovali.

11

Po třech měsících jsme odtud vypluli na alexandrijské lodi se znakem Blíženců, která na tom ostrově zůstala přes zimu.

12

Na tři dny jsme zastavili v Syrakusách,

13

odkud jsme pokračovali do Regia. Po jednom dni se zvedl jižní vítr, a tak jsme dalšího dne přistáli v Puteolech.

14

Tam jsme nalezli bratry a na jejich pozvání jsme u nich týden zůstali. A tak jsme dorazili do Říma.

15

Když o nás uslyšeli tamější bratři, vyšli nám naproti až k Appiově tržišti a další ke Třem krčmám. Jakmile je Pavel uviděl, vzdal díky Bohu a nabyl odvahy.

16

V Římě Pavel dostal povolení bydlet v soukromí s vojákem, který ho hlídal.

17

Po třech dnech Pavel svolal místní židovské představené. Když se sešli, řekl jim: "Bratři, ačkoli jsem se nijak neprovinil proti našemu lidu ani proti otcovským zvykům, byl jsem v Jeruzalémě zatčen a vydán Římanům.

18

Ti mě po výslechu chtěli propustit s tím, že jsem nespáchal nic, za co bych zasloužil smrt.

19

Židé však byli proti, a tak jsem byl nucen odvolat se k císaři - ovšem ne proto, abych žaloval na svůj národ.

20

Pozval jsem vás tedy, abychom se poznali a promluvili spolu, neboť jsem tímto řetězem spoután kvůli naději Izraele."

21

Odpověděli mu: "Nedostali jsme o tobě žádný dopis z Judska a nikdo z bratrů k nám nepřišel se zprávou nebo žalobou na tebe.

22

Chceme si však poslechnout tvé názory; o té sektě totiž víme, že je všeobecně odmítána."

23

V den, který mu určili, se jich u něj doma sešlo ještě více. Vykládal jim a svědčil o Božím království a od rána až do večera je z Mojžíšova zákona a Proroků přesvědčoval o Ježíši.

24

Někteří se jeho slovy dali přesvědčit, ale jiní nevěřili.

25

Když se nemohli shodnout a začali se rozcházet, Pavel jim pověděl ještě toto: "Duch svatý správně řekl našim otcům skrze proroka Izaiáše:

26

‚Jdi k tomuto lidu a řekni: Sluchem uslyšíte, ale nepochopíte, zrakem uvidíte, ale neprohlédnete.

27

Neboť srdce tohoto lidu ztvrdlo; ušima ztěžka slyšeli a oči pevně zavřeli, jen aby očima neuviděli, ušima neuslyšeli, srdcem nepochopili a neobrátili se, abych je nemohl uzdravit.'

28

Proto vězte, že Boží spása byla poslána pohanům. Oni uslyší!

29

Pavel pak zůstal celé dva roky ve vlastním pronájmu a přijímal všechny, kdo za ním přicházeli.

30

Kázal o Božím království a učil o Pánu Ježíši Kristu se vší smělostí a bez překážek.