Skutky Apoštolské 2

1

Když přišel den Letnic, byli všichni spolu.

2

Náhle se z nebe ozval hukot, jako by se řítil prudký vítr, a naplnil celý dům, kde seděli.

3

Ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, které se rozdělily a spočinuly na každém z nich.

4

Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat.

5

V Jeruzalémě tehdy pobývali zbožní Židé z každého národa na světě.

6

Když se ozval ten hukot, sešla se spousta lidí a byli ohromeni, protože je každý slyšel mluvit svou vlastní řečí.

7

Úžasem bez sebe říkali: "Hleďte, copak ti všichni, kdo tu mluví, nejsou Galilejci?

8

Jak to, že tedy každý slyšíme svou rodnou řeč?

9

Parthové, Médové, Elamité a obyvatelé Mezopotámie, Judeje i Kappadokie, Pontu a Asie,

10

Frygie i Pamfylie, Egypta i krajů Libye vedle Kyrény a příchozí z Říma, jak Židé, tak proselyté,

11

Kréťané i Arabové - slyšíme je mluvit našimi jazyky o velikých Božích věcech!"

12

Všichni žasli a nevěděli, co si o tom myslet. "Co má tohle znamenat?" ptali se jeden druhého.

13

Někteří se ale posmívali a říkali: "Opili se novým vínem!"

14

Tehdy vstal Petr s ostatními jedenácti a hlasitě k nim promluvil: "Židé a všichni, kdo pobýváte v Jeruzalémě, chci vám něco oznámit. Dobře mě poslouchejte:

15

Tito lidé vůbec nejsou opilí, jak si myslíte - vždyť je teprve devět hodin!

16

Děje se ale, co bylo předpověděno ústy proroka Joele:

17

‚V posledních dnech, praví Bůh, vyliji svého Ducha na všechny lidi. Vaši synové i vaše dcery budou prorokovat, vaši mladíci uvidí vidění, vaši starci budou mít sny.

18

Jistěže na své služebníky a služebnice v těch dnech vyliji svého Ducha a budou prorokovat.

19

Ukážu zázraky na nebi a znamení na zemi, krev a oheň a oblaka dýmu.

20

Slunce se obrátí v tmu a měsíc v krev, než přijde veliký a zjevný Hospodinův den.

21

Každý, kdo vzývá Hospodinovo jméno, však bude zachráněn.'

22

Slyšte má slova, Izraelité: Bůh vám dokázal, kdo je Ježíš Nazaretský, když skrze něj mezi vámi konal divy, zázraky a znamení, jak sami dobře víte.

23

Když vám ho Bůh podle své jisté vůle a prozřetelnosti vydal, ukřižovali jste ho rukama bezbožníků.

24

Bůh jej ale vzkřísil a zprostil utrpení smrti, protože nemohl zůstat v její moci.

25

David o něm říká: ‚Hospodina vidím před sebou napořád, je po mé pravici, nezakolísám.

26

Mé srdce je šťastné, můj jazyk zpívá, také mé tělo v naději odpočívá.

27

Nenecháš v záhrobí duši mou, svého svatého nevydáš rozkladu.

28

Cesty života jsi mi oznámil, ve své přítomnosti mě sytíš radostí!'

29

Bratři, o praotci Davidovi vám mohu směle říci, že zemřel a byl pochován - jeho hrob tu máme dodneška!

30

Jako prorok ale věděl, co mu Bůh zaslíbil: přísahal mu, že na jeho trůn posadí jednoho z jeho vlastních potomků.

31

Když říkal, že jeho duše nezůstane v záhrobí a jeho tělo nepodlehne rozkladu, předvídal tedy Mesiášovo vzkříšení.

32

A právě Ježíše Bůh vzkřísil - my všichni jsme toho svědkové!

33

Byl vyvýšen na Boží pravici, přijal od Otce zaslíbení Ducha svatého a to, co teď vidíte a slyšíte, je jeho vylití.

34

David přece nevystoupil do nebe, ale sám říká: ‚Hospodin řekl mému Pánu: Seď po mé pravici,

35

než ti tvé nepřátele k nohám položím.'

36

Ať si je všechen lid Izraele jist, že Bůh učinil Pánem a Mesiášem právě Ježíše, kterého jste ukřižovali!"

37

Ta slova je zasáhla do srdce. Začali se Petra a ostatních apoštolů ptát: "Co máme dělat, bratři?"

38

"Čiňte pokání," odpověděl Petr, "a každý se nechte pokřtít ve jménu Ježíše Krista, aby vám byly odpuštěny hříchy. I vy přijmete dar Ducha svatého,

39

neboť to zaslíbení platí pro vás a vaše potomky i pro všechny, kdo jsou daleko - kohokoli povolá Hospodin, náš Bůh."

40

Dosvědčoval to ještě mnoha jinými slovy a vyzýval je: "Zachraňte se z tohoto zvráceného pokolení!"

41

Ti, kdo ochotně přijali jeho slova, se pak dali pokřtít a toho dne se připojilo okolo tří tisíc lidí.

42

Zůstávali v apoštolském učení a ve společenství, v lámání chleba a v modlitbách.

43

Všechny naplnila posvátná úcta a skrze apoštoly se dělo mnoho zázračných znamení.

44

Všichni věřící byli pospolu a měli všechno společné.

45

Prodávali pozemky a majetky a rozdělovali všem, jak kdo potřeboval.

46

Denně zůstávali svorně v chrámu a ve svých domech lámali chléb a dělili se o jídlo s radostí a upřímným srdcem.

47

Chválili Boha a všem lidem byli příjemní. Pán k nim pak denně přidával další zachráněné.