Skutky Apoštolské 13

1

V antiochijské církvi byli proroci a učitelé: Barnabáš, Šimon zvaný Černý, Lucius Kyrénský, Menachem, vychovaný společně s tetrarchou Herodem, a Saul.

2

Jednou, když uctívali Pána a postili se, Duch svatý řekl: "Oddělte mi Saula a Barnabáše pro dílo, k němuž jsem je povolal."

3

Po půstu a modlitbě na ně tedy vložili ruce a propustili je.

4

Oni pak, vysláni Duchem svatým, přišli do Seleukie, odkud odpluli na Kypr.

5

Když dorazili do Salaminy, kázali Boží slovo v židovských synagogách; také Jan byl s nimi, aby jim pomáhal.

6

Procestovali ten ostrov až do Páfu, kde narazili na jednoho čaroděje, židovského falešného proroka jménem Bar-Jesus,

7

který se vetřel do přízně místního prokonzula Sergia Pavla. Tento rozumný muž si Barnabáše a Saula nechal zavolat, protože toužil slyšet Boží slovo.

8

Onen Elymas (neboli čaroděj, jak se jeho jméno překládá) jim však odporoval a snažil se prokonzulovi zabránit ve víře.

9

Saula, zvaného také Pavel, naplnil Duch svatý. Podíval se mu zpříma do očí

10

a řekl: "Ty ďáblův synu plný přetvářky a podlosti! Ty nepříteli vší spravedlnosti! Nepřestaneš podvracet Hospodinovy přímé cesty?

11

Hle, ruka Hospodinova tě teď raní slepotou! Bude to trvat, než zase uvidíš slunce!" Vtom na Elymase padla temná mlha, takže tápal kolem sebe a hledal, kdo by ho vedl za ruku.

12

Když prokonzul uviděl, co se stalo, uvěřil, ohromen Pánovým učením.

13

Pavel a jeho společníci pak odpluli z Páfu a dorazili do Perge v Pamfylii. Jan je však opustil a vrátil se do Jeruzaléma.

14

Pokračovali tedy z Perge sami, až dorazili do Antiochie Pisidské. V sobotu šli do synagogy a posadili se.

15

Když skončilo čtení Zákona a Proroků, představení synagogy je vyzvali: "Bratři, pokud máte pro lid nějaké slovo povzbuzení, mluvte."

16

Pavel vstal, pokynul rukou a řekl: "Izraelité a všichni Boží ctitelé, slyšte:

17

Bůh tohoto lidu, Izraele, vyvolil naše otce. Pozdvihl tento lid, když pobýval v Egyptě, a vyvedl jej odtud svou vztaženou paží.

18

Po čtyřicet let snášel jejich způsoby na poušti,

19

a když vyhladil sedm národů v zemi Kanaán, rozdělil jim jejich zem losem.

20

To vše trvalo asi čtyři sta padesát let. Až do proroka Samuele jim dával soudce.

21

Když pak žádali o krále, Bůh jim dal Saula, syna Kíšova, muže z pokolení Benjamínova. Po čtyřiceti letech

22

jej však zavrhl a pozdvihl jim za krále Davida, o němž vydal toto svědectví: ‚Našel jsem Davida, syna Jišajova, muže podle mého srdce; on mi vyplní všechna přání.'

23

Z jeho semene Bůh vzbudil Izraeli zaslíbeného Spasitele - Ježíše,

24

před jehož příchodem kázal Jan všemu lidu Izraele křest pokání.

25

Ke konci své cesty Jan říkal: ‚Já nejsem ten, za koho mě pokládáte - hle, on přichází po mně! Jemu nejsem hoden ani rozvázat obuv na nohou.'

26

Bratři, synové rodu Abrahamova, i vy, kdo ctíte Boha spolu s nimi, vám bylo posláno toto slovo spásy.

27

Obyvatelé Jeruzaléma ani jejich vůdcové ho však nepoznali. Odsoudili ho, a tak naplnili hlasy Proroků, kteří se čtou každou sobotu.

28

Ačkoli nenašli nic, za co by zasloužil smrt, vyžádali si na Pilátovi jeho popravu.

29

Když naplnili všechno, co o něm bylo psáno, sňali jej z kříže a položili do hrobu.

30

Bůh jej ale vzkřísil z mrtvých!

31

On se pak po mnoho dní ukazoval těm, kdo s ním přišli z Galileje do Jeruzaléma, a ti teď o něm vydávají svědectví lidem.

32

Přinášíme vám tedy radostnou zprávu: Zaslíbení daná našim otcům

33

Bůh splnil nám, jejich potomkům, když vzkřísil Ježíše. Tak je to popsáno ve druhém Žalmu: ‚Ty jsi můj Syn, já jsem ode dneška Otcem tvým!'

34

A že ho vzkřísil z mrtvých, aby nikdy nepodlehl zkáze, řekl takto: ‚Dám vám svatá zaslíbení učiněná Davidovi.'

35

Proto na jiném místě říká: ‚Svého svatého nevydáš rozkladu.'

36

David ve svém pokolení zajisté posloužil Boží vůli. Když však zesnul a byl připojen ke svým otcům, podlehl rozkladu.

37

Ten, kterého Bůh vzkřísil, však rozklad nepoznal.

38

Bratři, oznamuji vám, že skrze něj se vám zvěstuje odpuštění hříchů.

39

Skrze něj je každý věřící ospravedlněn od všeho, od čeho vás Mojžíšův zákon ospravedlnit nemohl.

40

Dejte si však pozor, aby se vám nestalo, co je psáno v Prorocích:

41

‚Pohleďte, pohrdavci, podivte se a zhyňte: Já konám dílo ve vaší době, dílo, jemuž neuvěříte, i kdyby vám o něm někdo vyprávěl!'"

42

Když pak odcházeli ze synagogy, místní pohané je prosili, aby jim o těch věcech vyprávěli příští sobotu.

43

Jakmile bylo shromáždění rozpuštěno, mnozí Židé i zbožní proselyté šli za Pavlem a Barnabášem. Ti je pak v rozhovoru nabádali, ať zůstávají v Boží milosti.

44

Příští sobotu se ke slyšení Božího slova sešlo skoro celé město.

45

Když Židé uviděli ty davy, naplnila je závist a začali rouhavě popírat, cokoli Pavel řekl.

46

Pavel a Barnabáš jim směle odpověděli: "Vy jste měli Boží slovo slyšet jako první. Protože ho však odmítáte, a považujete se tak za nehodné věčného života, hle, obracíme se k pohanům!

47

Tak nám to totiž přikázal Hospodin: ‚Učinil jsem tě světlem národů, abys dal spásu celému světu.'"

48

Když to pohané uslyšeli, začali se radovat a oslavovat Pánovo slovo a všichni, kdo byli předurčeni k věčnému životu, uvěřili.

49

Pánovo slovo se pak šířilo po celém kraji.

50

Židovští vůdci ale poštvali bohabojné a vážené ženy i přední muže města, aby proti Pavlovi a Barnabášovi rozpoutali pronásledování a vyhnali je ze svého kraje.

51

Ti však na ně setřásli prach z nohou a přišli do Ikonia.

52

Učedníci pak byli plní radosti a Ducha svatého.