Jan 20

1

Ráno prvního dne v týdnu šla Marie Magdaléna ještě za tmy k hrobu. Když uviděla kámen odvalený od hrobu,

2

běžela k Šimonu Petrovi a k dalšímu učedníkovi, kterého měl Ježíš rád, a řekla jim: "Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho dali!"

3

Petr se zvedl a spolu s tím druhým učedníkem vyrazili k hrobu.

4

Běželi společně, ale ten druhý učedník Petra předběhl a dorazil k hrobu první.

5

Naklonil se dovnitř, spatřil ležící plátna, ale dovnitř nešel.

6

Po něm dorazil Šimon Petr. Vešel do hrobu a spatřil ležící plátna.

7

Rouška, která mu přikrývala hlavu, však nebyla mezi plátny; ležela svinutá zvlášť.

8

Když potom vešel i ten druhý učedník, který dorazil k hrobu jako první, uviděl a uvěřil.

9

(Ještě totiž nerozuměli Písmu, svědčícímu, že musí vstát z mrtvých.)

10

A tak se ti učedníci vrátili zpět.

11

Marie ale zůstala venku u hrobu a plakala. V pláči se naklonila do hrobu

12

a na místě, kde předtím leželo Ježíšovo tělo, uviděla sedět dva anděly v bílém rouchu, jednoho u hlavy a druhého u nohou.

13

"Proč pláčeš, ženo?" zeptali se jí. "Vzali mého Pána a nevím, kam ho dali," odpověděla.

14

Po těch slovech se obrátila a uviděla tam stát Ježíše (nevěděla ale, že je to on).

15

"Proč pláčeš, ženo?" zeptal se jí Ježíš. "Koho hledáš?" V domnění, že je to zahradník, odpověděla: "Pane, jestli jsi ho odnesl ty, řekni mi, kam jsi ho dal, ať si ho mohu odnést."

16

"Marie!" řekl jí Ježíš. Obrátila se a zvolala hebrejsky: "Rabboni!" (což znamená "Učiteli").

17

"Nedrž mě," řekl jí Ježíš. "Ještě jsem nevystoupil ke svému Otci. Jdi ale k mým bratrům a vyřiď jim: ‚Vystupuji ke svému Otci a k vašemu Otci, ke svému Bohu a k vašemu Bohu.'"

18

Marie Magdaléna pak šla a zvěstovala učedníkům, že viděla Pána a co jí řekl.

19

Večer téhož dne, onoho prvního dne v týdnu, se učedníci kvůli strachu z židovských představených sešli za zavřenými dveřmi. Vtom přišel Ježíš, postavil se doprostřed a řekl jim: "Pokoj vám."

20

Po těch slovech jim ukázal své ruce i bok. Učedníci byli šťastní, že vidí Pána.

21

"Pokoj vám," opakoval Ježíš. "Jako mě poslal Otec, i já posílám vás."

22

Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: "Přijměte Ducha svatého.

23

Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny; komu je zadržíte, tomu jsou zadrženy."

24

Když tehdy mezi ně Ježíš přišel, jeden z Dvanácti, Tomáš zvaný Dvojče, tam nebyl.

25

Ostatní učedníci mu říkali: "Viděli jsme Pána!" "Dokud neuvidím stopu hřebů v jeho rukou," odpověděl jim, "dokud prstem nesáhnu tam, kde byly hřeby, dokud nevložím ruku do jeho boku, nikdy neuvěřím."

26

O týden později byli jeho učedníci znovu uvnitř a Tomáš s nimi. Dveře byly zavřené, ale Ježíš přišel a postavil se doprostřed se slovy: "Pokoj vám."

27

Potom řekl Tomášovi: "Polož sem prst. Podívej se na mé ruce. Natáhni ruku a vlož mi ji do boku. Přestaň být nevěřící a začni věřit."

28

"Můj Pán a můj Bůh!" zvolal Tomáš.

29

"Uvěřil jsi, protože jsi mě viděl," řekl mu Ježíš. "Blaze těm, kteří neviděli, a uvěřili."

30

Ježíš ovšem před svými učedníky udělal i mnoho jiných zázraků, které v této knize nejsou zapsány.

31

Tyto jsou ale zapsány, abyste uvěřili, že Ježíš je Mesiáš, Boží Syn, a abyste skrze víru měli život v jeho jménu.