Jan 10

1

"Amen, amen, říkám vám: Kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale vniká jinudy, je zloděj a lupič,

2

kdo ale vchází dveřmi, to je pastýř ovcí

3

a tomu vrátný otvírá. Ovce slyší jeho hlas a on své ovce volá jménem a vyvádí je.

4

Když je všechny vypustí, jde před nimi a ovce jdou za ním, neboť znají jeho hlas.

5

Za cizím nikdy nepůjdou, ale utečou od něj, neboť neznají hlas cizích."

6

Ježíš jim to řekl obrazně, ale oni nepochopili, co jim tím chtěl říci.

7

Ježíš k nim tedy znovu promluvil: "Amen, amen, říkám vám: Já jsem dveře ovcí.

8

Všichni, kolik jich přišlo přede mnou, jsou zloději a lupiči, ale ovce je neposlechly.

9

Já jsem dveře. Kdokoli vejde skrze mne, bude spasen a bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu.

10

Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a ničil; já jsem přišel, aby měly život - život v plnosti.

11

Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř za ovce pokládá svůj život.

12

Nádeník ale není pastýř a ovce mu nepatří; když vidí přicházet vlka, opouští ovce a utíká. Když se pak vlk vrhá na ovce a rozhání je,

13

nádeník utíká, protože je nádeník a na ovcích mu nezáleží.

14

Já jsem dobrý pastýř. Znám své ovce a mé ovce znají mě,

15

jako mě zná Otec a já znám Otce; a pokládám svůj život za ovce.

16

Mám však i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést. Uslyší můj hlas, a tehdy bude jedno stádo a jeden pastýř.

17

Otec mě miluje, protože pokládám svůj život, abych ho zase přijal.

18

Nikdo mi ho nebere, sám ho pokládám. Mám moc ho položit a mám moc ho zase přijmout. Takový příkaz jsem přijal od svého Otce."

19

Kvůli těm slovům se mezi Židy strhla hádka.

20

Mnozí z nich říkali: "Je posedlý démonem a blázní! Co ho posloucháte?"

21

Jiní říkali: "Posedlý člověk takhle nemluví. Může snad démon otvírat oči slepým?"

22

Přišla zima a v Jeruzalémě se konal svátek Zasvěcení chrámu.

23

Ježíš se procházel v chrámě, v Šalomounově sloupoví.

24

Tam ho obstoupili Židé se slovy: "Jak dlouho nás budeš napínat? Jestli jsi Mesiáš, řekni nám to jasně."

25

"Řekl jsem vám to, a nevěříte," odpověděl jim Ježíš. "Skutky, které dělám ve jménu svého Otce, o mně vydávají svědectví.

26

Vy ale nevěříte, protože nejste z mých ovcí.

27

Mé ovce slyší můj hlas a já je znám a následují mě.

28

Já jim dávám věčný život a nezahynou navěky a z mé ruky je nikdo nevyrve.

29

Můj Otec, který mi je dal, je větší nade všechny a nikdo je nemůže vyrvat z ruky mého Otce.

30

Já a Otec jsme jedno."

31

Židé tedy znovu vzali kamení, aby ho ukamenovali.

32

Ježíš jim řekl: "Ukázal jsem vám mnoho dobrých skutků od Otce. Za který z nich mě chcete kamenovat?"

33

"Nechceme tě kamenovat za dobrý skutek, ale za rouhání," odpověděli mu Židé. "Jsi člověk, a děláš ze sebe Boha!"

34

Ježíš odvětil: "Není ve vašem Zákoně psáno: ‚Řekl jsem: Jste bohové'?

35

Jestliže ty, kteří dostali Boží slovo, nazval bohy - a Písmo nemůže být zrušeno -

36

proč mě, kterého Otec posvětil a poslal na svět, obviňujete z rouhání, když jsem řekl: ‚Jsem Boží Syn'?

37

Nedělám-li skutky svého Otce, nevěřte mi.

38

Pokud je však dělám, i kdybyste nevěřili mně, věřte těm skutkům, abyste poznali a věděli, že Otec je ve mně a já v něm."

39

Chtěli ho tedy opět zatknout, ale unikl jim z rukou.

40

Vrátil se zpátky za Jordán, na místo, kde dříve křtil Jan, a zůstal tam.

41

Přicházelo tam za ním mnoho lidí. Říkali: "Jan sice neudělal žádný zázrak, ale všechno, co řekl o tomhle muži, byla pravda."

42

A mnozí tam v něho uvěřili.