Lukáš 20

1

Jednoho dne, když učil lid v chrámě a zvěstoval evangelium, přišli vrchní kněží, znalci Písma a starší

2

se slovy: "Řekni nám, jakým právem to děláš? Kdo tě k tomu zmocnil?!"

3

Odpověděl jim: "Já se vás také na něco zeptám. Povězte mi,

4

byl Janův křest z nebe, nebo z lidí?"

5

Začali se spolu dohadovat: "Když řekneme, že z nebe, řekne nám: ‚Tak proč jste mu nevěřili?'

6

Když řekneme, že z lidí, všechen lid nás ukamenuje, protože jsou přesvědčeni, že Jan je prorok."

7

Nakonec mu řekli: "Nevíme, odkud."

8

"Ani já vám tedy neřeknu, jakým právem to dělám," odpověděl jim Ježíš.

9

Tehdy se obrátil k lidem a vyprávěl jim toto podobenství: "Jeden člověk vysadil vinici, pronajal ji vinařům a na dlouho odcestoval.

10

V příslušný čas pak poslal k těm vinařům služebníka, aby mu dali díl z úrody vinice. Vinaři ho však zbili a poslali pryč s prázdnou.

11

Poslal tedy dalšího služebníka. I toho však zbili, zohavili a poslali pryč s prázdnou.

12

Poslal tedy třetího, ale i toho zranili a vyhnali.

13

Nakonec si pán vinice řekl: ‚Co mám dělat? Pošlu svého milovaného syna. Snad se před ním zastydí.'

14

Když ho ale vinaři uviděli, domluvili se spolu: ‚Tohle je dědic. Zabijme ho, a dědictví bude naše!'

15

Pak ho vyvlekli z vinice ven a zabili. Co tedy s nimi udělá pán vinice?

16

Přijde, ty vinaře zahubí a vinici dá jiným." "To snad ne!" zvolali, jakmile to uslyšeli.

17

Podíval se na ně a řekl: "Co tedy znamená to, co je psáno: ‚Kámen staviteli zavržený stal se kamenem úhelným'?

18

Kdokoli na ten kámen padne, ten se roztříští. Na koho ten kámen padne, toho rozdrtí."

19

Znalci Písma a vrchní kněží se ho v tu chvíli chtěli chopit, ale báli se lidu. Poznali totiž, že to podobenství vyprávěl o nich.

20

Dali ho tedy sledovat. Poslali špehy, kteří se měli tvářit jako spravedliví a snažit se ho chytit za slovo, aby ho mohli vydat vládě a pravomoci římského prokurátora.

21

Zeptali se ho: "Mistře, víme, že mluvíš i učíš správně a že nikomu nestraníš, ale pravdivě vyučuješ Boží cestě.

22

Je správné dávat císaři daň, nebo ne?"

23

Ježíš poznal jejich záludnost. Řekl jim:

24

"Ukažte mi denár. Čí nese obraz a nápis?" "Císařův," odpověděli.

25

"Dejte tedy císaři, co je císařovo, a Bohu, co je Boží," řekl jim.

26

A tak ho nedokázali veřejně chytit za slovo a v úžasu nad jeho odpovědí zmlkli.

27

Tehdy k němu přišli někteří ze saduceů (kteří popírají vzkříšení) a zeptali se ho:

28

"Mistře, Mojžíš nám napsal, že když ženatý muž zemře bezdětný, má si jeho ženu vzít jeho bratr, aby svému bratru zplodil potomka.

29

Bylo sedm bratrů. První se oženil a zemřel bezdětný.

30

Potom si ji vzal druhý,

31

třetí a tak dále. Všech sedm jich zemřelo, aniž by zanechali děti.

32

Nakonec pak zemřela i ta žena.

33

Kdo z nich ji tedy bude mít za manželku, až přijde vzkříšení? Vždyť ji mělo všech sedm!"

34

Ježíš jim odpověděl: "Synové tohoto věku se žení a vdávají.

35

Ti, kdo budou hodni dosáhnout příštího věku a vzkříšení z mrtvých, se už ale ženit a vdávat nebudou.

36

Také už nebudou moci zemřít - budou totiž jako andělé. Jsou to synové Boží, poněvadž jsou synové vzkříšení.

37

A to, že mrtví vstávají, ukázal už Mojžíš u onoho keře, když Hospodina nazývá Bohem Abrahama, Bohem Izáka a Bohem Jákoba.

38

On přece není Bohem mrtvých, ale živých - pro něj jsou živí všichni!"

39

"Mistře, to jsi řekl dobře," poznamenali někteří znalci Písma.

40

Tamti už se ho totiž neodvažovali na nic ptát.

41

Ježíš se jich zeptal: "Jak mohou říkat, že Mesiáš je Davidův syn?

42

Sám David říká v knize Žalmů: ‚Hospodin řekl mému Pánu: Seď po mé pravici,

43

než ti tvé nepřátele k nohám položím.'

44

Když ho tedy David nazývá Pánem, jak to může být jeho syn?"

45

Přede všemi lidmi pak řekl svým učedníkům:

46

"Dejte si pozor na znalce Písma, kteří rádi chodí ve slavnostních pláštích, milují zdravení na tržištích, přední sedadla ve shromážděních a čestná místa na večeřích

47

a kteří vyjídají vdovské domy pod záminkou dlouhých modliteb. Takové čeká nejtěžší trest!"