Lukáš 16

1

Ježíš řekl učedníkům: "Byl jeden bohatý člověk, který zaměstnával správce. Ten byl před ním obviněn, že mrhá jeho majetkem.

2

Zavolal ho tedy a řekl mu: ‚Co to o tobě slyším? Slož účty ze svého počínání, neboť budeš propuštěn.'

3

Správce si řekl: ‚Co budu dělat, až mě můj pán propustí? Kopat nemohu, žebrat se stydím...

4

Už vím, co udělám, aby mě lidé přijali do svých domů, až budu propuštěn!'

5

Jednoho po druhém si pak zavolal všechny dlužníky svého pána. Prvního se zeptal: ‚Kolik dlužíš mému pánu?'

6

‚Sto sudů oleje,' odpověděl dlužník. Řekl mu: ‚Zde je tvůj úpis - rychle si sedni a napiš padesát.'

7

Dalšího se zeptal: ‚A kolik dlužíš ty?' ‚Sto měr pšenice,' odpověděl. Řekl mu: ‚Zde je tvůj úpis - napiš osmdesát.'

8

A jeho pán ocenil, že si ten nepoctivý správce počínal chytře! Synové světa totiž bývají ve svých věcech chytřejší než synové světla.

9

Říkám vám tedy: I špinavými penězi, které pominou, si můžete dělat přátele, abyste byli přijati do věčných příbytků.

10

Kdo je věrný v nejmenším, je věrný i ve velkém. A kdo je nepoctivý v nejmenším, je nepoctivý i ve velkém.

11

Když jste nebyli věrní v zacházení se špinavými penězi, kdo vám svěří opravdové bohatství?

12

A když jste nebyli věrní v cizím, kdo vám dá to, co je vaše?

13

Žádný sluha nemůže sloužit dvěma pánům. Buď bude jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se bude jednoho držet a tím druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i penězům."

14

Ale to všechno slyšeli i farizeové. Měli rádi peníze, a tak se mu vysmívali.

15

Ježíš jim ale řekl: "Vy chcete před lidmi vypadat spravedlivě, ale Bůh zná vaše srdce. Co je u lidí vznešené, je v Božích očích ohavnost!

16

Až do Jana tu byl Zákon a Proroci; od té doby se káže Boží království a každý se do něj násilně tlačí.

17

Spíše však pomine nebe a země, než aby přestala platit jediná čárka Zákona!

18

Každý, kdo zapudí svou manželku a vezme si jinou, cizoloží; také ten, kdo si bere zapuzenou, cizoloží."

19

"Byl jeden bohatý člověk, oblékal se do purpuru a kmentu a každého dne skvěle hodoval.

20

Byl také jeden žebrák jménem Lazar, který ležel u jeho vrat plný vředů

21

a toužil se najíst aspoň tím, co spadlo ze stolu toho boháče. Dokonce i psi přicházeli a lízali mu vředy.

22

Jednoho dne ten žebrák zemřel a andělé ho odnesli do Abrahamova náručí. Zemřel i onen boháč a byl pohřben.

23

Když v pekle pozvedl v mukách oči, spatřil v dálce Abrahama a Lazara v jeho náručí.

24

‚Otče Abrahame,' zvolal boháč, ‚smiluj se nade mnou! Pošli Lazara, ať smočí koneček prstu ve vodě a svlaží mi jazyk, vždyť tu v tom plameni hrozně trpím!'

25

‚Synu,' odpověděl Abraham, ‚vzpomeň si, že sis v životě užil dobrých věcí, tak jako Lazar zlých. Teď ho tedy čeká potěšení, ale tebe trápení.

26

Navíc mezi námi a vámi zeje veliká propast, aby ti, kdo by si přáli přejít odsud k vám nebo se snažili dostat odtamtud k nám, nemohli.'

27

On na to řekl: ‚Prosím tě, otče, pošli ho tedy do mého otcovského domu.

28

Mám pět bratrů - ať je varuje, aby i oni nepřišli do tohoto místa muk!'

29

‚Mají Mojžíše a Proroky,' řekl Abraham. ‚Ať poslouchají je!'

30

‚To ne, otče Abrahame,' boháč na to. ‚Kdyby k nim ale přišel někdo z mrtvých, činili by pokání.'

31

On mu ale řekl: ‚Když neposlouchají Mojžíše a Proroky, nepřesvědčí je, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.'"