Lukáš 15

1

Všichni výběrčí daní a hříšníci ho chodívali poslouchat.

2

Farizeové a znalci Písma si ale stěžovali: "On přijímá hříšníky a jí s nimi!"

3

Vyprávěl jim tedy toto podobenství:

4

"Kdyby někdo z vás měl sto ovcí a jednu z nich by ztratil, nenechá těch devadesát devět v pustině a nepůjde za tou ztracenou, dokud ji nenajde?

5

Jakmile ji najde, s radostí ji vezme na ramena,

6

přijde domů a svolá přátele i sousedy: ‚Radujte se se mnou, neboť jsem našel svou ztracenou ovci!'

7

Říkám vám, že právě tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteří pokání nepotřebují."

8

"Kdyby nějaká žena měla deset mincí a jednu minci ztratila, nerozsvítí lampu, nevymete dům a nebude pečlivě hledat, dokud ji nenajde?

9

Jakmile ji najde, svolá přítelkyně a sousedky: ‚Radujte se se mnou, neboť jsem našla svou ztracenou minci!'

10

Říkám vám, že právě tak je radost před Božími anděly nad jedním hříšníkem, který činí pokání."

11

Ježíš pokračoval: "Jeden člověk měl dva syny.

12

Ten mladší řekl otci: ‚Otče, dej mi díl majetku, který mi náleží.' A tak jim rozdělil své jmění.

13

Za pár dní mladší syn všechno prodal a odešel do daleké země, kde svůj majetek promrhal rozmařilým životem.

14

Když všechno utratil, nastal v té zemi veliký hlad a on začal trpět nouzi.

15

Později se uchytil u jednoho občana té země a ten ho poslal na pole pást prasata.

16

Toužil se najíst aspoň lusků, které žrala ta prasata, ale nedostával ani to.

17

Nakonec přišel k sobě. Řekl si: ‚Kolik nádeníků má u mého otce jídla nazbyt, a já tu umírám hlady!

18

Vstanu, půjdu k otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi i proti tobě!

19

Už si nezasloužím být považován za tvého syna. Udělej mě jedním ze svých nádeníků.'

20

A tak vstal a vydal se ke svému otci. Otec ho spatřil už z veliké dálky. Pohnut soucitem přiběhl, padl mu kolem krku a zasypal ho polibky.

21

‚Otče,' řekl syn, ‚zhřešil jsem proti nebi i proti tobě. Už si nezasloužím být považován za tvého syna.'

22

Otec však nařídil svým služebníkům: ‚Přineste nejlepší šaty a oblečte ho. Navlékněte mu prsten a obujte ho.

23

Přiveďte vykrmené tele a porazte je. Jezme a oslavujme,

24

neboť tento můj syn byl mrtev a ožil, byl ztracen a je nalezen!' A tak začali oslavovat.

25

Starší syn byl zatím na poli. Když se blížil domů, uslyšel hudbu a tanec.

26

Zavolal si jednoho ze služebníků a ptal se, co to má být.

27

Ten mu řekl: ‚Přišel tvůj bratr. Tvůj otec porazil tučné tele, že ho má zpátky živého a zdravého.'

28

Ale on se rozhněval a ani nechtěl jít dovnitř. Když za ním vyšel jeho otec a prosil ho,

29

odpověděl mu: ‚Podívej se, kolik let ti sloužím! Nikdy jsem nezanedbal jediný tvůj příkaz, ale tys mi nikdy nedal ani kůzle, abych se poveselil s přáteli.

30

Když ale přišel tenhle tvůj syn, který prožral tvůj majetek s děvkami, porazil jsi pro něj vykrmené tele!'

31

‚Synku,' řekl otec, ‚ty jsi stále se mnou a všechno, co mám, je tvé.

32

Ale oslavovat a radovat se bylo namístě, neboť tento tvůj bratr byl mrtev a ožil, byl ztracen a je nalezen.'"