Lukáš 1

1

Už mnozí se pokusili sepsat vyprávění o věcech, které se mezi námi udály,

2

tak jak nám je předali ti, kdo byli od počátku očitými svědky a služebníky Slova.

3

I já jsem se proto rozhodl po pořádku ti o tom napsat, vznešený Teofile, neboť jsem to všechno znovu pečlivě prozkoumal,

4

abys poznal, jak spolehlivé je učení, které jsi přijal.

5

Za dnů judského krále Heroda byl jeden kněz, jménem Zachariáš, z Abiášova kněžského oddílu. Jeho manželka byla z dcer Áronových a jmenovala se Alžběta.

6

Ačkoli byli oba v Božích očích spravedliví a žili bezúhonně podle všech Hospodinových přikázání a ustanovení,

7

neměli dítě. Alžběta byla neplodná a oba už byli v pokročilém věku.

8

Jednou, když přišla řada na jeho oddíl, Zachariáš konal před Bohem kněžskou službu.

9

Podle zvyku kněžského úřadu na něj padl los, aby vešel do Hospodinova chrámu a obětoval kadidlo.

10

V čase zapalování kadidla se venku sešlo veliké množství lidí k modlitbě.

11

Vtom se Zachariášovi ukázal Hospodinův anděl; stál vpravo od kadidlového oltáře.

12

Když ho Zachariáš spatřil, byl ohromen a přemožen strachem.

13

Anděl mu však řekl: "Neboj se, Zachariáši! Tvá prosba byla vyslyšena. Tvá manželka Alžběta ti porodí syna a dáš mu jméno Jan.

14

Budeš se z toho radovat a veselit a z jeho narození budou mít radost mnozí,

15

neboť bude v Hospodinových očích veliký. Nebude pít víno ani opojný nápoj a už z lůna své matky bude naplněn Duchem svatým.

16

Mnohé ze synů Izraele obrátí k Hospodinu, jejich Bohu.

17

Před jeho tváří půjde v duchu a moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům a nepovolné k moudrosti spravedlivých, aby přichystal Pánu připravený lid."

18

"Podle čeho to poznám?" zeptal se anděla Zachariáš. "Vždyť jsem stařec! I moje manželka je v pokročilém věku."

19

Anděl mu odpověděl: "Já jsem Gabriel, který stojí před Boží tváří! Byl jsem poslán, abych k tobě promluvil a oznámil ti tu radostnou novinu.

20

Protože jsi neuvěřil mým slovům, která se ve svůj čas naplní, hle, budeš němý a nepromluvíš až do dne, kdy se ty věci stanou."

21

Lidé zatím čekali na Zachariáše a divili se, že se tak dlouho zdržuje v chrámu.

22

Když konečně vyšel, nemohl s nimi mluvit, a tak poznali, že musel mít v chrámu vidění. Zůstával totiž němý a dorozumíval se s nimi posunky.

23

Po uplynutí své týdenní služby se pak vrátil domů.

24

Jeho manželka Alžběta zanedlouho počala, ale pět měsíců to tajila. Říkala si:

25

"Takto se ke mně zachoval Hospodin - přišel čas, kdy na mě pohlédl a zbavil mě veřejné pohany!"

26

Když byla Alžběta v šestém měsíci, poslal Bůh anděla Gabriela do galilejského města jménem Nazaret

27

k panně zasnoubené muži jménem Josef, z domu Davidova. Ta panna se jmenovala Marie.

28

Když k ní přišel, řekl: "Zdravím tě, milostí obdařená, Hospodin s tebou!"

29

Ta slova ji rozrušila. Co to bylo za pozdrav? přemýšlela.

30

Anděl jí ale řekl: "Neboj se, Marie, vždyť jsi nalezla milost u Boha!

31

Hle, počneš, porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš.

32

Bude veliký, bude nazýván Synem Nejvyššího a Hospodin, náš Bůh, mu dá trůn jeho otce Davida.

33

Bude navěky kralovat nad domem Jákobovým a jeho kralování bude bez konce."

34

"Jak se to stane?" zeptala se Marie anděla. "Vždyť jsem ještě nepoznala muže."

35

"Sestoupí na tebe Duch svatý a zastíní tě moc Nejvyššího," odpověděl jí anděl. "To svaté dítě, které se narodí, proto bude nazýváno Syn Boží.

36

A hle, tvá příbuzná Alžběta, o níž se říkalo, že je neplodná, i ona přes své stáří počala syna a je v šestém měsíci.

37

U Boha přece není nic nemožné."

38

Marie řekla: "Hle, jsem služebnice Páně. Ať se mi stane podle tvého slova!" Tehdy od ní anděl odešel.

39

V těch dnech pak Marie vstala a spěšně odešla do hor, do města Judova.

40

Vešla do Zachariášova domu a pozdravila Alžbětu.

41

Jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, děťátko v jejím lůnu poskočilo. Alžběta byla naplněna Duchem svatým

42

a hlasitě zvolala: "Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod tvého lůna!

43

Jaká čest, že ke mně přišla matka mého Pána!

44

Hle, jakmile tvůj pozdrav došel k mým uším, děťátko v mém lůnu poskočilo radostí.

45

Blaze té, která uvěřila, neboť se naplní, co jí Hospodin slíbil."

46

Marie na to řekla: "Má duše velebí Hospodina

47

a můj duch jásá v Bohu, mém Spasiteli,

48

neboť si všiml ponížení své služebnice. Hle, od nynějška všechna pokolení budou vyprávět o mé blaženosti,

49

neboť mi učinil veliké věci Ten, který je mocný. Jeho jméno je svaté

50

a jeho milosrdenství k těm, kdo jej ctí, trvá od pokolení do pokolení.

51

Svou paží dokázal moc, rozehnal ty, kdo mají v srdci pyšné myšlenky.

52

Mocné svrhl z trůnů a ponížené povýšil.

53

Hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté propustil s prázdnou.

54

Ujal se Izraele, svého služebníka; pamatoval na milosrdenství -

55

jak zaslíbil našim otcům - vůči Abrahamovi a jeho semeni až navěky.

56

Marie pak u ní zůstala asi tři měsíce a potom se vrátila domů.

57

Alžbětě se tehdy naplnil čas k porodu a porodila syna.

58

Když její sousedé a příbuzní uslyšeli, jak jí Hospodin prokázal své veliké milosrdenství, radovali se spolu s ní.

59

Osmého dne, když přišli dítě obřezat, chtěli mu dát jméno podle jeho otce, Zachariáš.

60

Jeho matka jim na to řekla: "Ne, bude se jmenovat Jan."

61

Namítli jí: "Vždyť se tak ve tvém příbuzenstvu nikdo nejmenuje!"

62

Ptali se tedy posunky jeho otce, jak by ho chtěl pojmenovat.

63

Požádal o tabulku a napsal: "Jmenuje se Jan." Všichni se podivili

64

a vtom se mu otevřela ústa, rozvázal se mu jazyk a on dobrořečil Bohu.

65

Na všechny jejich sousedy přišla bázeň a lidé si o tom všem povídali po celých judských horách.

66

Všichni, kdo o tom slyšeli, si to uchovávali v srdci a říkali: "Co to bude za dítě?" A ruka Hospodinova byla s ním.

67

Jeho otec Zachariáš byl naplněn Duchem svatým a prorokoval:

68

"Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, neboť navštívil a vykoupil svůj lid!

69

Vyzdvihl nám roh spásy v domě svého služebníka Davida,

70

jak to sliboval ústy svých svatých proroků, kteří byli už od věků.

71

Spasil nás od našich nepřátel a z ruky všech, kdo nás nenávidí.

72

Prokázal milosrdenství našim otcům a vzpomenul na svou svatou smlouvu -

73

na přísahu, kterou dal našemu otci Abrahamovi,

74

že nás vysvobodí z ruky nepřátel, abychom beze strachu sloužili jemu

75

ve svatosti a spravedlnosti před jeho tváří po všechny dny svého života.

76

A ty, dítě, budeš nazváno prorokem Nejvyššího, neboť půjdeš před Pánem připravit jeho cesty,

77

dát jeho lidu poznat spasení v odpuštění jejich hříchů

78

pro niterné milosrdenství našeho Boha, v němž nás navštíví jako Svítání shůry,

79

aby se ukázal bydlícím v temnotě a stínu smrti a přivedl naše nohy na cestu pokoje."

80

Chlapec pak rostl a sílil v duchu a žil na poušti až do dne, kdy vystoupil před Izrael.