Marek 9

1

A řekl jim: "Amen, říkám vám, že někteří z těch, kdo tu stojí, rozhodně nezakusí smrt, dokud nespatří, jak Boží království přišlo v moci."

2

Po šesti dnech Ježíš k sobě vzal Petra, Jakuba a Jana, vyvedl je samotné stranou na vysokou horu a proměnil se před nimi.

3

Jeho šaty se rozzářily a úplně zbělely, tak jak by je žádný bělič na zemi nemohl vybělit.

4

A uviděli Eliáše a Mojžíše, jak rozmlouvají s Ježíšem.

5

Petr na to Ježíšovi řekl: "Rabbi, dobře, že jsme tu! Uděláme tu tři stánky - jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi."

6

Byli totiž tak vyděšení, že nevěděl, co by řekl.

7

Vtom se objevil oblak a zahalil je. Z oblaku zazněl hlas: "Toto je můj milovaný Syn. Toho poslouchejte."

8

Hned se rozhlédli, ale neviděli už u sebe nikoho než samotného Ježíše.

9

Cestou zpět z hory jim přikázal, aby nikomu neříkali, co viděli, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých.

10

Nechali si to tedy pro sebe. Jen se dohadovali, co to je ‚vstát z mrtvých'.

11

Potom se ho zeptali: "Proč ale znalci Písma říkají, že nejdříve musí přijít Eliáš?"

12

On jim odpověděl: "Jistě, ‚nejdříve přijde Eliáš a všechno napraví'. Co je ale psáno o Synu člověka? Že musí mnoho vytrpět a být pohrdán.

13

Říkám vám, že Eliáš už přišel a oni mu udělali, co chtěli, jak je to o něm psáno."

14

Když potom přišel k učedníkům, uviděl kolem nich spoustu lidí a znalce Písma, jak se s nimi dohadují.

15

Jakmile ho všichni v zástupu spatřili, byli ohromeni. Běželi k němu a zdravili ho.

16

"Proč se s nimi dohadujete?" zeptal se jich Ježíš.

17

"Mistře," odpověděl mu jeden ze zástupu, "přivedl jsem k tobě svého syna, který má němého ducha.

18

Kdykoli se ho zmocní, trhá jím a on má pěnu u úst, skřípe zuby a celý ztuhne. Řekl jsem tvým učedníkům, ať toho ducha vyženou, ale nedokázali to!"

19

"Vy nevěřící pokolení!" zvolal Ježíš. "Jak dlouho ještě budu s vámi? Jak dlouho vás budu snášet? Přiveďte ho ke mně."

20

A tak ho k němu přivedli. Jakmile ho chlapec uviděl, hned jím ten duch začal zmítat, až upadl a s pěnou u úst se válel po zemi.

21

Ježíš se zeptal jeho otce: "Jak dlouho se mu to děje?" "Od dětství," odpověděl.

22

"Často s ním házel i do ohně a do vody, aby ho zabil. Můžeš-li ale něco udělat, slituj se nad námi a pomoz nám!"

23

"‚Můžeš-li'?" opáčil Ježíš. "Pro věřícího je možné všechno."

24

"Já věřím!" zvolal hned chlapcův otec. "Pomoz mé nevíře!"

25

Když Ježíš uviděl, že se sbíhá zástup, okřikl nečistého ducha: "Němý a hluchý duchu, já ti přikazuji: vyjdi z něj a už do něj nevcházej!"

26

A tak s křikem a velikým zmítáním vyšel. Chlapec zůstal jako mrtvý, takže mnozí říkali, že zemřel.

27

Když ho ale Ježíš vzal za ruku a zvedl ho, vstal.

28

Jakmile přišel domů, učedníci se ho v soukromí ptali: "Proč jsme ho my nemohli vyhnat?"

29

Odpověděl jim: "Tento druh démonů nemůže vyjít jinak než skrze modlitbu."

30

Pak odtud odešli. Procházeli Galilejí, ale on nechtěl, aby o tom někdo věděl.

31

Učil totiž své učedníky a říkal jim: "Syn člověka bude vydán do lidských rukou, zabijí ho a třetího dne po svém zabití vstane z mrtvých."

32

Oni ta slova nechápali, ale báli se ho zeptat.

33

Když přišel domů do Kafarnaum, ptal se jich: "O čem jste se to cestou dohadovali?"

34

Oni však mlčeli, neboť se cestou mezi sebou hádali, kdo z nich je největší.

35

Posadil se tedy, zavolal těch Dvanáct k sobě a řekl jim: "Chce-li někdo být první, ať je poslední ze všech a služebník všech."

36

Vzal dítě a postavil je uprostřed. Potom je vzal do náručí se slovy:

37

"Kdokoli přijme jedno z takových dětí v mém jménu, přijímá mne, a kdokoli přijme mne, nepřijímá mne, ale Toho, který mě poslal."

38

"Mistře," řekl mu na to Jan, "viděli jsme jednoho, který nechodí s námi, jak ve tvém jménu vymítá démony. Snažili jsme se mu v tom zabránit, protože nechodí s námi."

39

"Nebraňte mu!" odpověděl Ježíš. "Nikdo nemůže vykonat zázrak v mém jménu a hned nato o mně mluvit zle.

40

Kdo není proti nám, je s námi.

41

Kdo by vám podal i jen pohár vody, protože patříte Mesiáši, amen, říkám vám, že nepřijde o svou odplatu.

42

Kdokoli by ale svedl jednoho z těchto maličkých, kteří ve mne věří, bylo by pro něj mnohem lepší, kdyby mu na krk pověsili mlýnský kámen a hodili ho do moře.

43

Kdyby tě sváděla tvá ruka, usekni ji. Je pro tebe lepší vejít zmrzačený do života, než jít s oběma rukama do pekla, do toho neuhasitelného ohně.

44

A kdyby tě sváděla tvá noha, usekni ji. Je pro tebe lepší vejít chromý do života, než být s oběma nohama uvržen do pekla.

45

A kdyby tě svádělo tvé oko, zahoď je. Je pro tebe lepší vejít jednooký do Božího království, než být s oběma očima uvržen do pekla,

46

kde ‚jejich červ nehyne a oheň nehasne'.

47

Každý totiž bude solen ohněm.

48

Sůl je dobrá. Kdyby ale sůl přestala být slaná, čím ji osolíte? Mějte v sobě sůl a žijte spolu v pokoji."