Marek 11

1

Když se přiblížili k Jeruzalému - k Betfagé a Betanii u Olivetské hory, poslal dva ze svých učedníků

2

a řekl jim: "Jděte do vesnice před vámi. Hned jak do ní vejdete, najdete přivázané oslátko, na kterém ještě nikdo nikdy neseděl. Odvažte ho a přiveďte.

3

Kdyby se vás někdo ptal: ‚Co to děláte?' řekněte: ‚Pán ho potřebuje,' a hned ho sem pošle."

4

Odešli tedy, a když našli oslátko přivázané u dveří venku na ulici, odvázali je.

5

Někteří z kolemstojících jim řekli: "Co to děláte? Jak to, že odvazujete oslátko?"

6

Když jim ale odpověděli, jak jim Ježíš řekl, nechali je.

7

Potom to oslátko přivedli k Ježíši, přikryli je svými plášti a on si na ně sedl.

8

Mnozí prostírali na cestě své pláště, jiní pak ratolesti, které nařezali v polích.

9

Ti, kdo šli napřed, i ti, kdo šli za ním, volali: "Hosana!" "Požehnaný, jenž přichází v Hospodinově jménu!"

10

"Požehnané království našeho otce Davida!" "Hosana na výsostech!"

11

Tak dorazil do Jeruzaléma a do chrámu. Když si všechno prohlédl, byl už večer, a tak se Dvanácti odešel do Betanie.

12

Když druhého dne vycházeli z Betanie, Ježíš dostal hlad.

13

Zdálky uviděl fíkovník s listím, a tak šel k němu, zda by snad na něm něco nenalezl. Když přišel, nenašel na něm nic než listí, protože nebyl čas fíků.

14

Řekl mu: "Ať už z tebe nikdy nikdo nejí ovoce!" A jeho učedníci to slyšeli.

15

Tak přišli do Jeruzaléma. Když vešel do chrámu, začal vyhánět ty, kdo v chrámě prodávali i kupovali. Zpřevracel stoly směnárníků i sedačky prodavačů holubic

16

a nikomu nedovoloval ani přenášet zboží přes chrámové nádvoří.

17

Potom je vyučoval: "Není snad psáno, že ‚Můj dům bude nazýván domem modlitby pro všechny národy'? Vy jste z něj ale udělali ‚doupě lupičů'!"

18

Když to uslyšeli vrchní kněží a znalci Písma, začali hledat způsob, jak ho zničit, protože se ho báli. Všechen zástup totiž žasl nad jeho učením.

19

Večer pak znovu odešli z města.

20

Když pak šli ráno zase kolem toho fíkovníku, uviděli, že od kořenů uschl.

21

Petr se tehdy rozpomněl a zvolal: "Mistře, podívej se, ten fíkovník, který jsi proklel, uschl!"

22

Ježíš jim na to řekl: "Mějte Boží víru.

23

Amen, říkám vám, že kdokoli by řekl této hoře: ‚Zvedni se a vrhni se do moře,' a nepochyboval by v srdci, ale věřil by, že se děje to, co říká, stane se mu to.

24

Proto vám říkám: Věřte, že všechno, o co při modlitbě prosíte, jste dostali, a budete to mít.

25

Když se postavíte k modlitbě, odpouštějte, pokud něco proti někomu máte, aby i váš Otec v nebesích odpustil vaše prohřešky vám.

26

Tak znovu přišli do Jeruzaléma. Když se procházel v chrámu, přistoupili k němu vrchní kněží, znalci Písma a starší lidu

27

se slovy: "Jakým právem to všechno děláš? Kdo tě k tomu zmocnil?!"

28

"Také se vás na něco zeptám," řekl jim Ježíš. "Odpovězte mi a já vám pak řeknu, jakým právem to dělám.

29

Byl Janův křest z nebe, nebo z lidí? Odpovězte mi."

30

Začali se mezi sebou dohadovat: "Když řekneme, že z nebe, řekne nám: ‚Tak proč jste mu nevěřili?'

31

Když ale řekneme, že z lidí..." Báli se totiž zástupů, protože všichni měli Jana za opravdového proroka.

32

Nakonec mu řekli: "Nevíme." "Ani já vám tedy nepovím, jakým právem to dělám," řekl jim Ježíš.