Matouš 22

1

Ježíš pak pokračoval dalším podobenstvím. Řekl jim:

2

"Nebeské království se podobá králi, který svému synu vystrojil svatbu.

3

Poslal své služebníky, aby svolali pozvané hosty na svatbu, ale oni nechtěli přijít.

4

Poslal tedy ještě jiné služebníky a řekl jim: ‚Povězte pozvaným: Hle, připravil jsem pro vás hostinu. Dal jsem porazit býčky i vykrmená telata, všechno je připraveno; pojďte na svatbu!'

5

Ale oni na to nedbali a odešli jeden na svůj statek a jiný za svým obchodem.

6

Ostatní se pak chopili jeho služebníků, ztýrali je a zabili.

7

Král se rozhněval. Poslal svá vojska a ty vrahy zahubil a jejich město spálil.

8

Potom řekl svým služebníkům: ‚Svatba je sice připravena, ale ti, kdo byli pozváni, nebyli hodni.

9

Proto jděte na nároží a zvěte na svatbu, kohokoli najdete.'

10

Služebníci tedy vyšli do ulic a shromáždili všechny, které našli - zlé i dobré, a tak se svatební místnost naplnila hosty.

11

Když pak vešel král, aby se podíval na hosty, uviděl tam člověka, který nebyl oblečen do svatebního roucha.

12

Řekl mu: ‚Příteli, jak jsi sem mohl vejít bez svatebního roucha?' A on oněměl.

13

Král pak řekl služebníkům: ‚Svažte mu nohy a ruce a vyhoďte do té venkovní tmy! Tam bude pláč a skřípění zubů.'

14

Je totiž mnoho povolaných, ale málo vyvolených."

15

Tehdy farizeové odešli a radili se, jak by ho chytili za slovo.

16

Pak za ním poslali své učedníky s herodiány. "Mistře," řekli, "víme, že jsi pravdomluvný, pravdivě učíš Boží cestě a na nikoho nedbáš, neboť se neohlížíš na to, kdo je kdo.

17

Proto nám řekni, co si myslíš: Je správné dávat císaři daň, nebo ne?"

18

Ježíš znal jejich podlost, a tak jim řekl: "Proč mě pokoušíte, pokrytci?

19

Ukažte mi peníz daně." Přinesli mu tedy denár.

20

"Čí je ten obraz a nápis?" zeptal se jich.

21

"Císařův," odpověděli. "Dejte tedy císaři, co je císařovo, a Bohu, co je Boží," řekl jim.

22

V úžasu nad tím, co slyšeli, ho nechali být a odešli.

23

Tentýž den k němu přišli saduceové (kteří tvrdí, že není žádné vzkříšení) a zeptali se ho:

24

"Mistře, Mojžíš řekl, že když ženatý muž zemře bezdětný, má si jeho ženu vzít jeho bratr, aby svému bratru zplodil potomka.

25

U nás bylo sedm bratrů. První se oženil, ale zemřel bez potomků, a tak zanechal svou ženu svému bratru.

26

Totéž se stalo i s druhým a třetím bratrem až po sedmého.

27

Nakonec pak zemřela i ta žena.

28

Kdo z těch sedmi ji tedy bude mít za manželku, až přijde vzkříšení? Měli ji přece všichni!"

29

Ježíš jim řekl: "Mýlíte se, protože neznáte Písma ani Boží moc.

30

Po vzkříšení se lidé nežení ani nevdávají, ale jsou jako andělé v nebi.

31

Ale pokud jde o vzkříšení z mrtvých - copak jste nečetli, jak vám Bůh řekl:

32

‚Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův'? On není Bohem mrtvých, ale živých!"

33

A když to zástupy uslyšely, žasly nad jeho učením.

34

Když se farizeové doslechli, že Ježíš umlčel saduceje, sešli se tam.

35

Jeden z nich, znalec Zákona, se pak zeptal, aby ho vyzkoušel:

36

"Mistře, které je největší přikázání v Zákoně?"

37

Ježíš mu řekl: "‚Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.'

38

To je první a největší přikázání.

39

Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.'

40

V těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci."

41

A když už se farizeové sešli, Ježíš se jich zeptal:

42

"Co si myslíte o Mesiáši? Čí je to syn?" "Davidův," odpověděli.

43

Na to jim řekl: "Jak ho tedy David může v Duchu nazývat Pánem? Říká přece:

44

‚Hospodin řekl mému Pánu: Seď po mé pravici, než ti tvé nepřátele k nohám položím.'

45

Když ho tedy David nazývá Pánem, jak to může být jeho syn?"

46

A nikdo mu nedokázal odpovědět ani slovo. Od toho dne se ho už nikdo neodvážil na nic zeptat.