Matouš 14

1

V tu dobu uslyšel zprávu o Ježíši i tetrarcha Herodes.

2

"To je Jan Křtitel!" řekl svým služebníkům. "Vstal z mrtvých, a proto se skrze něj dějí zázraky."

3

Herodes totiž Jana zatkl, spoutal a uvěznil kvůli Herodiadě, manželce svého bratra Filipa,

4

protože Jan mu říkal: "Tvůj sňatek s ní je nezákonný!"

5

Herodes ho tedy chtěl zabít, ale bál se zástupu, protože ho měli za proroka.

6

Dcera té Herodiady pak na oslavě Herodových narozenin tančila uprostřed hodovníků a Herodovi se tak zalíbila,

7

že jí přísahal splnit jakékoli přání.

8

Předem navedena svou matkou mu tedy řekla: "Přines mi na téhle míse hlavu Jana Křtitele!"

9

Králi se to nelíbilo, ale kvůli přísaze a kvůli svým hostům poručil, ať jí to splní.

10

Poslal tedy kata, aby Jana ve vězení sťal.

11

Když na míse přinesli jeho hlavu, dali ji té dívce a ta ji odnesla matce.

12

Později přišli Janovi učedníci, vzali tělo a pochovali je. Potom šli a pověděli to Ježíšovi.

13

Když to Ježíš uslyšel, odplavil se odtud o samotě na pusté místo. Jakmile se to doslechly zástupy, vypravily se za ním pěšky z měst.

14

Když vystoupil z loďky a uviděl veliký zástup lidí, byl naplněn soucitem k nim a uzdravoval jejich nemocné.

15

Večer pak k němu přišli učedníci a řekli: "Tohle místo je pusté a už je dost pozdě. Propusť zástupy, ať si jdou do vesnic koupit něco k jídlu."

16

"Nemusejí odcházet," odpověděl jim Ježíš. "Vy jim dejte najíst."

17

"Nic tu nemáme," namítli, "jen pět chlebů a dvě ryby."

18

"Přineste mi je," řekl jim.

19

Nechal zástup posadit na trávě, vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, požehnal, lámal a dával ty chleby učedníkům a učedníci zástupům.

20

A tak se všichni najedli do sytosti. Potom posbírali nalámané kousky, které zbyly: dvanáct plných košů.

21

Jedlo tam tehdy kolem pěti tisíc mužů kromě žen a dětí.

22

Hned potom přiměl učedníky, ať nastoupí na loď a jedou napřed na druhou stranu, než on propustí zástupy.

23

Když zástupy propustil, vystoupil o samotě na horu, aby se modlil. Pozdě večer tam zůstal sám.

24

Loď už byla daleko od břehu, zmítána vlnami, protože vítr vál proti ní.

25

Krátce před svítáním se k nim Ježíš vydal pěšky po hladině.

26

Když ho učedníci uviděli kráčet po jezeře, vyděsili se a křičeli strachy: "To je přízrak!"

27

"Vzchopte se, to jsem já!" promluvil na ně hned Ježíš. "Nebojte se."

28

"Pane, jestli jsi to ty," odpověděl mu Petr, "přikaž, ať k tobě přijdu po vodě."

29

"Pojď!" řekl mu. A Petr vystoupil z lodi a kráčel po vodě, aby přišel k Ježíši.

30

Když ale viděl, jak silný je vítr, dostal strach a začal se topit. "Pane, zachraň mě!" vykřikl.

31

Ježíš ihned vztáhl ruku a chytil ho. "Proč jsi pochyboval, malověrný?" řekl mu.

32

Jakmile pak nastoupili na loď, vítr se utišil.

33

Ti, kdo byli na lodi, se mu začali klanět a říkali: "Ty jsi opravdu Boží Syn!"

34

Když se přeplavili, přistáli u Genezaretu.

35

Místní ho poznali a rozeslali posly po celém okolí. Přinesli k němu všechny nemocné

36

a prosili ho, aby se směli aspoň dotknout cípu jeho roucha. A kdokoli se ho dotkl, byl uzdraven.