Matouš 13

1

Toho dne Ježíš vyšel z domu a posadil se na břehu jezera.

2

Sešly se k němu tak veliké zástupy, že nastoupil na loď a posadil se. Celý ten zástup stál na břehu

3

a on jim v podobenstvích vyprávěl o mnoha věcech. Řekl: "Hle, vyšel rozsévač, aby rozséval.

4

A jak rozséval, některá semena padla podél cesty a přiletěli ptáci a sezobali je.

5

Jiná padla na skalnatá místa, kde neměla dost země, a ihned vzešla, protože země neměla hloubku.

6

Když pak vyšlo slunce, spálilo je, a protože neměla kořen, uschla.

7

Jiná zas padla do trní, a když trní vyrostlo, udusilo je.

8

Ještě jiná však padla na dobrou půdu a vydala úrodu - některé stonásobnou, jiné šedesátinásobnou a jiné třicetinásobnou.

9

Kdo má uši, slyš!"

10

Tehdy k němu přistoupili učedníci a ptali se: "Proč s nimi mluvíš v podobenstvích?"

11

"Vám je dáno znát tajemství nebeského království," odpověděl jim, "ale jim to dáno není.

12

Tomu, kdo má, totiž bude dáno a bude mít hojnost, ale tomu, kdo nemá, bude vzato i to, co má.

13

Proto k nim mluvím v podobenstvích, že vidí, ale nevidí a slyší, ale neslyší ani nerozumějí.

14

Naplňuje se na nich Izaiášovo proroctví: ‚Sluchem uslyšíte, ale nepochopíte, zrakem uvidíte, ale neprohlédnete.

15

Neboť srdce tohoto lidu ztvrdlo; ušima ztěžka slyšeli a oči pevně zavřeli, jen aby očima neuviděli, ušima neuslyšeli, srdcem nepochopili a neobrátili se, abych je nemohl uzdravit.'

16

Ale blaze vašim očím, že vidí, a vašim uším, že slyší.

17

Amen, říkám vám, že mnozí proroci a spravedliví toužili vidět, co vy vidíte, ale neviděli a slyšet, co vy slyšíte, ale neslyšeli.

18

Poslechněte si tedy význam podobenství o rozsévači:

19

Ke každému, kdo slyší slovo o Království a nerozumí, přichází ten zlý a uchvacuje to, co bylo zaseto do jeho srdce. To je ten, u koho bylo zaseto podél cesty.

20

Na skalnaté zemi je zaseto u toho, kdo slyší Slovo a hned je s radostí přijímá,

21

ale nemá v sobě kořen a je nestálý. Jakmile kvůli Slovu nastane soužení nebo pronásledování, hned odpadá.

22

Do trní je zaseto u toho, kdo slyší Slovo, ale starosti tohoto světa a oklamání bohatstvím to slovo dusí, a tak se stává neplodným.

23

Do dobré země je zaseto u toho, kdo slyší Slovo a rozumí a který opravdu přináší úrodu: někdo stonásobnou, jiný šedesátinásobnou a jiný třicetinásobnou."

24

Pověděl jim další podobenství: "Nebeské království je, jako když člověk rozsívá na svém poli dobré semeno.

25

Ale zatímco lidé spali, přišel jeho nepřítel, nasel mezi pšenici koukol a odešel.

26

Když pak vzešla stébla a přinesla úrodu, tehdy se ukázal i koukol.

27

Služebníci toho hospodáře tedy přišli a ptali se ho: ‚Pane, nenasel jsi na svém poli dobré semeno? Odkud se tedy vzal ten koukol?'

28

Odpověděl jim: ‚To udělal nepřítel.' Služebníci se zeptali: ‚Chceš, abychom ho šli vytrhat?'

29

Ale on řekl: ‚Nikoli, protože byste při trhání koukolu mohli vytrhnout i pšenici.

30

Nechte obojí růst spolu až do žně. V čas žně řeknu žencům: Vytrhejte nejdříve koukol a svažte do snopků ke spálení. Pšenici ale shromážděte do mé obilnice.'"

31

Pověděl jim další podobenství: "Nebeské království je jako hořčičné zrnko, které člověk vzal a zasel na svém poli.

32

To zrnko je sice nejmenší ze všech semen, ale když vyroste, je větší než jiné byliny a je z něj strom, takže ptáci přiletí a uhnízdí se v jeho větvích."

33

Vyprávěl jim ještě další podobenství: "Nebeské království je jako kvas, který žena vzala a zadělala do tří měřic mouky, až nakonec všechno zkvasilo."

34

To všechno Ježíš zástupům vyprávěl v podobenstvích. Jinak než v podobenství k nim vůbec nemluvil.

35

Tak se naplnilo slovo proroka: "Otevřu svá ústa v podobenstvích, budu vyprávět věci skryté od stvoření světa."

36

Tehdy propustil zástupy a šel domů. Tam za ním přišli jeho učedníci a žádali: "Vysvětli nám to podobenství o koukolu na poli."

37

Odpověděl jim: "Rozsévač dobrého semene je Syn člověka,

38

pole je tento svět, dobré semeno jsou synové Království a koukol jsou synové toho zlého.

39

Nepřítel, který je rozsívá, je ďábel, žeň je konec tohoto světa a ženci jsou andělé.

40

Jako se tedy sbírá koukol a spaluje se v ohni, tak to bude na konci světa.

41

Syn člověka pošle své anděly a ti vyberou z jeho království všechno pohoršující, totiž ty, kdo páchají zlo,

42

a uvrhnou je do ohnivé pece. Tam bude pláč a skřípění zubů.

43

Spravedliví tehdy zazáří v království svého Otce jako slunce. Kdo má uši, slyš!

44

Nebeské království je, jako když člověk najde poklad ukrytý v poli. Znovu ho ukryje a pak jde, s radostí prodá všechno, co má, a koupí to pole.

45

Nebeské království je, jako když kupec hledající krásné perly

46

najde jednu velmi vzácnou perlu. Jde, prodá všechno, co má, a koupí ji.

47

Nebeské království je jako síť spuštěná do moře, která nabírá všechno možné.

48

Když se naplní, rybáři ji vytáhnou na břeh, sednou si a to, co je dobré, vyberou do kádí; to, co je špatné, ale vyhodí.

49

Totéž se bude dít na konci světa: Vyjdou andělé, oddělí zlé od spravedlivých

50

a vhodí je do ohnivé pece. Tam bude pláč a skřípění zubů.

51

Pochopili jste to všechno?" "Ano," odpověděli mu.

52

Na to jim řekl: "Každý učitel Písma, který se stal učedníkem nebeského království, je jako hospodář, který vynáší ze svého pokladu nové i staré věci."

53

Když Ježíš dokončil tato podobenství, šel odtud.

54

Přišel do svého domovského města a učil je v jejich synagoze tak, že žasli a říkali: "Odkud má tenhle takovou moudrost a zázračné schopnosti?

55

Není to snad syn toho tesaře? Nejmenuje se jeho matka Marie a jeho bratři Jakub, Josef, Šimon a Juda?

56

Nejsou snad všechny jeho sestry u nás? Odkud tedy má všechny tyto věci?"

57

A tak se nad ním pohoršovali. Ježíš jim řekl: "Prorok není beze cti; jedině ve své vlasti a ve svém domě."

58

A kvůli jejich nevíře tam nevykonal mnoho zázraků.