4 Mojžíšova 14

1

V celé obci tehdy nastalo pozdvižení. Lid se dal do křiku a naříkal celou noc.

2

Všichni synové Izraele reptali proti Mojžíšovi a Áronovi. Celá obec jim vyčítala: "Ach, proč jsme nezemřeli v Egyptě! Ach, proč jsme nezemřeli na této poušti!

3

Proč nás Hospodin vede do té země? Abychom padli mečem? Aby se naše ženy a děti staly kořistí? Není pro nás lepší vrátit se do Egypta?"

4

Mezi sebou pak začali říkat: "Určeme si vůdce a vraťme se do Egypta!"

5

Mojžíš a Áron tehdy před celou shromážděnou izraelskou obcí padli na tvář.

6

Dva z těch, kdo šli prozkoumat zem - Jozue, syn Nunův, a Káleb, syn Jefunův - roztrhli svá roucha

7

a promluvili k celé izraelské obci: "Země, kterou jsme prošli a prozkoumali, je velmi, velmi dobrá zem!

8

Budeme-li se Hospodinu líbit, uvede nás do té země a dá nám tu zem oplývající mlékem a medem.

9

Jenom se nebuřme proti Hospodinu! Lidu té země se nebojte, zhltneme je jako sousto chleba! Jejich záštita je opustila, ale s námi je Hospodin; nebojte se jich!"

10

Celá obec se už chystala ukamenovat je, když vtom se všem synům Izraele ukázala ve Stanu setkávání Hospodinova sláva.

11

Hospodin řekl Mojžíšovi: "Jak dlouho mnou bude tento lid pohrdat? Jak dlouho mi bude odmítat věřit i přes všechna znamení, která jsem uprostřed nich vykonal?

12

Udeřím na ně morem, zřeknu se jich a z tebe udělám větší a mocnější národ, než jsou oni!"

13

Mojžíš ale Hospodinu odpověděl: "Egypťané, z jejichž středu jsi vyvedl tento lid svou silou, se to doslechnou

14

a povědí to obyvatelům této země. Ti už slyšeli, že ty, Hospodine, jsi uprostřed tohoto lidu; že ty, Hospodine, jsi spatřován tváří v tvář, že tvůj oblak stojí nad nimi, že ty sám je předcházíš v oblakovém sloupu ve dne a v ohnivém sloupu v noci.

15

Když tento lid do posledního vybiješ, národy, které o tobě slyšely, řeknou:

16

‚Hospodin pobil ten lid na poušti, protože je nedokázal uvést do země, kterou jim s přísahou zaslíbil.'

17

Kéž se teď prosím rozmůže tvá síla, Pane můj. Vždyť jsi sám řekl:

18

‚Hospodin je nesmírně trpělivý a velmi laskavý, odpouštějící nepravost i provinění. Nezapomíná však trestat; za nepravost otců volá k odpovědnosti jejich syny do třetího i čtvrtého pokolení.'

19

Prosím, pro své veliké milosrdenství odpusť tomuto lidu jeho nepravost, tak jak jsi jim odpouštěl od Egypta až doposud!"

20

Hospodin odpověděl: "Odpouštím, jak jsi řekl.

21

Avšak, jakože jsem živ a Hospodinova sláva naplňuje celou zem:

22

Nikdo z těch, kdo spatřili mou slávu a má znamení, která jsem konal v Egyptě a na poušti, nikdo z těch, kdo mne už desetkrát pokoušeli a neposlouchali,

23

nespatří zem, kterou jsem s přísahou zaslíbil jejich otcům. Nikdo z těch, kdo mnou pohrdli, ji nespatří!

24

Můj služebník Káleb má ale jiného ducha - vydal se mi cele. Jej uvedu do země, do níž vstoupil, a jeho símě ji získá za dědictví.

25

Jelikož prý ‚v nížině bydlí Amalekovci a Kananejci,' zítra se obraťte a táhněte pouští zpět k Rudému moři!"

26

Hospodin promluvil k Mojžíšovi a Áronovi:

27

"Jak dlouho bude proti mně toto zlé srocení reptat? Slyšel jsem reptání synů Izraele, slyšel jsem, jak proti mně reptají!

28

Řekni jim: Jakože jsem živ, praví Hospodin, že s vámi naložím tak, jak jste přede mnou sami řekli:

29

Vaše mrtvoly padnou na této poušti. Nikdo z vás všech, kdo byli sečteni, nikdo od dvaceti let výše, nikdo z vás, kdo jste proti mně reptali,

30

nevejde do země, o níž jsem přísahal, že vás v ní usadím - jedině Káleb, syn Jefunův, a Jozue, syn Nunův.

31

Vaše děti, o nichž jste říkali, že se stanou kořistí, ty do ní uvedu a poznají tu zem, kterou jste zavrhli.

32

Vaše mrtvoly však padnou na této poušti.

33

Vaši synové budou čtyřicet let tuláky v poušti a ponesou následky vašeho smilstva, dokud vaše mrtvoly až do poslední nepadnou na poušti.

34

Po čtyřicet let ponesete svůj trest, podle počtu dní, v nichž jste prozkoumávali zem. Z každého z těch čtyřiceti dní se stane rok, abyste poznali mou nelibost.

35

To říkám já, Hospodin. Takto naložím s celým tímto zlým srocením, které se proti mně srotilo: zde na této poušti do posledního pomřou!"

36

Muži, které Mojžíš vyslal prozkoumat zem a kteří o ní po svém návratu roznášeli pomluvy (čímž podnítili celou obec k reptání proti Mojžíšovi),

37

mezitím zemřeli. Všechny, kdo o té zemi roznesli hanebnou pomluvu, zasáhla před Hospodinem náhlá rána.

38

Z těch, kdo šli prozkoumat zem, zůstal naživu jen Káleb, syn Jefunův, a Jozue, syn Nunův.

39

Jakmile Mojžíš všechna ta slova vyřídil synům Izraele, lid se dal do velikého nářku.

40

Časně ráno pak vstali a vydali se vzhůru k horskému hřebenu se slovy: "Ano, zhřešili jsme, ale teď jsme připraveni! Vyrazíme k místu, které nám Hospodin slíbil."

41

Mojžíš ale řekl: "Proč znovu přestupujete Hospodinův rozkaz? Nemůžete uspět!

42

Nevyrážejte, vždyť mezi vámi není Hospodin a vaši nepřátelé vás porazí!

43

Amalekovci a Kananejci se postaví proti vám a padnete mečem, protože jste se odvrátili od Hospodina a přestali jej následovat. Hospodin s vámi nebude."

44

Přesto se opovážili vyrazit k horskému hřebenu, ačkoli Truhla Hospodinovy smlouvy ani Mojžíš neopustili tábor.

45

Amalekovci a Kananejci, kteří v těch horách bydleli, tedy sestoupili, udeřili na ně a bili je až k Chormě.